Neděle Všech svatých: Matouš 10:32–33, 37–38, 19:27–30přeloženo

Čtení evangelia na neděli Všech svatých zdůrazňuje podstatný znak svatosti: úplnou oddanost Kristu. Jeho umístění bezprostředně po Letnicích není náhodné. Sestoupení Ducha svatého není pouhou historickou událostí, ale v církvi rodí plody milosti, totiž Svatí. Svatí jsou ti, kteří vyznali Krista slovem, skutky, obětí a trpělivým snášením kříže.

Pán říká: „Proto každého, kdo mne vyzná před lidmi, vyznám i já před svým Otcem v nebesích. Vyznání Krista není jen vnější deklarací nebo momentálním vyjádřením religiozity. Je to projev živého vztahu k Jeho osobě. Věřící je povolán vydávat svědectví o Kristu nejen tehdy, je-li to snadné a společensky přijatelné, ale také tehdy, když to něco stojí. Z tohoto důvodu Církev spojuje tuto pasáž se Všemi svatými, protože všichni svatí – ať už mučedníci, mniši, hierarchové nebo spravedliví – prožívali toto vyznání jako každodenní, a někdy dokonce krvavé mučednictví.

Naproti tomu zapření Krista se nevztahuje pouze na jeho výslovné odmítnutí, ale také…