Církev vždy měla pozemky a domy, ale když se začne mluvit o „novém vykořisťování“, člověka hned napadne, jestli nepůjdou stejnou cestou jako naši sousedé s hotely a kavárnami. Jde hlavně o to, aby to nerušilo bohoslužby a lidé mohli v klidu přijít do chrámu, a ne to hledat mezi turistickými tácy.
Náš kostel v Bukurešti již mnoho let pronajímá několik starých bytů, aby pokryl náklady na vytápění a opravy. Důležité je nedělat ze všeho hotely a kavárny, jak říká paní Galina, abychom lidi nevyháněli z práce.
Naše farnost v Denveru pronajímá starou síň za kostelem na pár malých setkání během týdne, jen tolik, aby pomohla s účty za topení, jak zmínila Simona. Dokud udržují služby nedotčené a lidé mohou stále chodit dovnitř, aniž by zakopli o turisty, zdá se to praktické. Zajímalo by mě, co přesně mají řečtí biskupové na mysli tentokrát.
Náš sbor v Poltavě si také pronajal starý kostelní dům za rohem, aby nasbíral alespoň dříví a opravy. Hlavní je, jak píší Galina a Simona, aby se tam nezačaly stavět kavárny a hotely a aby dveře chrámu zůstaly otevřené pro lidi, ne pro turisty.
Naše malá hala tady ve Wichitě se pronajímá na quiltovací kruhy dvakrát do měsíce a pokryje to jen účet za vodu. Líbí se mi, co jste řekl o zachování nedotčených služeb. Víte, jestli měla denverská farnost někdy problémy s tím, že nájemníci opouštěli místo nepořádně?
