Desátá neděle Matoušova: Matouš 17:14–23přeloženo

Příběh popsaný ve čtení evangelia na Desátou neděli podle Matouše se odehrál bezprostředně po Proměnění Krista. Pán sestupuje z hory Tábor, kde se zjevila Jeho sláva, a setkává se s lidským utrpením: před ním klečí otec a prosí o své dítě. Tento přechod má významný teologický význam. Boží sláva nezůstává vzdálená lidské bolesti; upadá do tragédie, zmatku, nemoci a démonického útlaku.

Otec říká: "Pane, smiluj se nad mým synem." Nežádá nejprve vysvětlení, ale milost. Tento výkřik shrnuje modlitbu církve. Člověk, který trpí, nemá vždy teologické argumenty; přesto potřebuje Boží soucit. Otcovo pokleknutí prozrazuje pokoru, ale i důvěru. Uznává, že tam, kde lidská síla selhává, může Kristus jednat spásným způsobem.

Učedníci nebyli schopni dítě uzdravit. Tato skutečnost nezmenšuje jejich apoštolskou autoritu; spíše odhaluje, že služba ve jménu Boha nefunguje mechanicky. Vnější blízkost ke Kristu nestačí, stejně jako vlastnictví úřadu. Je potřeba živá víra, vnitřní čistota a duchovní disciplína. Pro toto…