Prot. Dionysius Dunaevsky. Slovo jako dar a zbraň: patristické učení o síle řeči a její literární ilustracipřeloženo
Církevní svatí otcové považují sprostá slova nejen za zlozvyk, ale za těžký hřích, který poskvrňuje duši a odcizuje člověka Bohu. Zdůrazňují: rty křesťana jsou určeny k modlitbě a chvále, proto pronášení sprostých slov činí člověka nehodným svatyní.
Myšlenky svatých otců o sprostých mluvách
Velcí učitelé Církve nám zanechali hluboké úvahy o síle slova:
Svatý Jan Zlatoústý nazval sprostá slova „potravou pro démony“ a učil, že modlitba i přísaha nemohou vycházet ze stejných rtů. Sprostá mluva podle něj znečišťuje duši a uráží Boží obraz v člověku. Varoval také: „Nečestné řeči jsou jed, který zabíjí duši, a neklamné znamení zpustlé duše“ a dodal: „Pokud pronášíte zkažená slova, pak si nemyslete, že to jsou jen slova; jsou to činy a zlé skutky.
Mnich Efraim Syřan věřil, že špatná slova jsou známkou vnitřního nepořádku a nedostatku strachu z Boha. Vyzval ke střežení jazyka, protože skrze něj do duše proniká hříšný jed, a připomněl: „Kdo nedrží jazyk na uzdě, brzy upadne do záhuby.
Svatý Řehoř Teolog poukázal na to, že slovo je dar Boží a používat ho pro zlo je...
