Ve „slavniku“ stichera „na básni“ opět říká o Kleopatře, že „tito nevěrní příbuzní se ocitají modlitbami slavného mučedníka vysvobozeni ze smutku věčných muk“. To dává tvůrci kánonu základ pro modlitební výzvu: „Stejně tak naši rodiče a jejich bližní se s lítostí starají o víru a křest odcizeného světce..., aby prosili Krista Boha, volám, o jejich změnu a o milosrdné vysvobození z nekonečné temnoty“ [7, s. 474, 475].
Stichera k 50. žalmu obsahuje prosbu: „... vysvoboď naše nevěrné příbuzné a předky a všechny, za které se modlíme, od urputné a hořké únavy“ [7, s. 477].
V kánonu bohoslužby je téma modlitební přímluvy k mučedníkovi Huarovi za nepokřtěné posíleno výzvou, která se v jiných známých církevních textech nikdy nenachází, se stejnou prosbou k samotné Matce Boží, aby prosila všechny, bez výjimky, nepokřtěné a heterodoxní zemřelé.
„Skrze své vřelé modlitby vysvoboď naše nevěrné a nepokřtěné příbuzné z krutých muk... a udělej jim vysvobození a velké milosrdenství“ (Theotokos Sedalen, str. 479).
„... Ustavičně se přimlouvej o milosrdenství u svého milosrdného Syna a Paní, aby ses smiloval a odpustil hřích heterodoxie mezi našimi zesnulými příbuznými“ (Píseň 9, str. 484).
Nejen přesvatá Bohorodice, ale i andělské řady jsou pohnuty modlit se za nevěrné: „Pohni s sebou k modlitbě, mučedníku, tvář svatých nebeských mocností a udělej podivuhodné dílo... za nevěrně zemřelého předka a ty, na které s nimi vzpomínáme, uděl od Pána odpuštění a velké milosrdenství, str. 48“ (Song
Kánon nabízí další světce jako spojence a pomocníky mučedníka Uara:
„Vždyť jsi, Pane, vyslyšel své svaté, aby ses smiloval nad nevěrnými mrtvými, a i dnes Tě přivádíme k modlitbě, abys byl pro jejich prosby milostivý těm, kteří zemřeli heterodoxně“ (Píseň 8, str. 483). Tato prosba je pozoruhodná, protože zavazuje nejen mučedníka z Uaru, ale celou radu svatých Božích, aby prosili o spásu nepokřtěných: „Beránek Boží, který nás vykoupil svou nejčistší krví, vyslyšel modlitbu Feklina a blaženého Řehoře, vyslyšel modlitbu Metoděje, vysvobodil mnohý a mrtvé a vysvobodil zesnulé. Zlatoústý za tyto modli se piš vztyčen, přijmi tedy, Mistře, s těmito slavnými Uar a jejich modlitbami od nás vzpomenutými, odpusť a smiluj se“ (Píseň 8, str. 483).
Biskup Athanasius (Sacharov) poznamenal, že je zde zmíněna modlitba sv. Řehoře Dvoeslova za krále Trajána a modlitba sv. Metoděje Konstantinopolského s Radou otců za krále Theofila - šlo tedy o modlitby nikoli „za pohany“ nebo „za kacíře“, ale „za krále“, podle apoštolské modlitby za každého přikázáním krále a každého přikázat. (1 Tim 2:2). Modlitby ostatních svatých Božích zmíněných v kánonu zjevně patří do kategorie „soukromých“ a nikoli „veřejných“.
Prakticky všechny tropary kánonu, stejně jako Luminary, obsahují stejnou prosbu „... víry a křtu za naše odcizené příbuzné, kteří zemřeli, a všem... udělit odpuštění a velké milosrdenství“ (Píseň 5, str. 481).
Bohoslužbu korunuje stichera „na chválu“, kde se jako refrén objevují následující apely:
„...Modlete se za odpuštění od těch, kteří zemřeli heterodoxně“ [7, s. 485].
„...Modlete se k Němu, aby seslal milosrdenství těm, kteří zemřeli v nevěře“ [7, s. 485].
Poslední pečetí „chvályhodného“ stichera je půlstránkový „slavnik“, obsahující zejména tyto výzvy: „...Pamatuj na naše dědy a pradědy, na které se s velkou lehkostí vzpomínalo, a na ty, kteří byli s nimi uctíváni, na ty, kdo byli pohřbeni proti Bohu, kteří zemřeli nepokřtěni. Pro tyto lidi se snaž prosit Krista Boha o vysvobození... 486].
* * *