Вечные муки и вечное блаженство

Věčná muka a věčná blaženost nejsou něčím, co přichází pouze zvenčí, ale to vše je především uvnitř člověka samotného. Království Boží je ve vás (Lukáš 17:21). Jakékoli pocity, které si člověk během života vštípí, s tím přejde do věčného života. Nemocné tělo trpí na zemi a čím silnější nemoc, tím větší muka. Stejně tak duše, nakažená různými nemocemi, začíná při přechodu do věčného života těžce trpět. Nevyléčitelná fyzická nemoc končí smrtí, ale jak může skončit duševní nemoc, když pro duši žádná smrt neexistuje? Škodolibost, vztek, podrážděnost, smilstvo a další duševní nemoci jsou takovou havěť, která se po člověku plazí do věčného života. Účelem života je tedy rozdrtit tyto plazy zde na zemi, abyste zcela očistili svou duši a před smrtí říci s naším Spasitelem: Přichází kníže tohoto světa a nemá ve mně nic (Jan 14:30). Hříšná duše, neočištěná pokáním, nemůže být ve společenství svatých. I kdyby ji umístili do nebe, pro ni samotnou by bylo nesnesitelné tam zůstat a snažila by se odtamtud odejít. Vskutku, jaké to je být nemilosrdný mezi milosrdnými, marnotratný mezi cudnými, zlý mezi milujícími... Mohlo by vás zajímat: