Kánon 64

O tom, že laik nemá veřejně pronášet řeč nebo učit, čímž si přisvojuje důstojnost učitele, ale musí poslouchat instituci zanechanou Pánem a otevírat uši těm, kteří přijali milost učitelova slova a učit se od nich božskému. Neboť v jedné církvi stvořil Bůh různé členy podle výroku apoštola (1. Kor. 12:27), jehož výkladem Řehoř Teolog jasně ukazuje jejich řád: „Ctěme a zachovejme tento řád, bratři!“ Jeden ať je uchem a druhý jazykem, jeden rukou a druhý něčím jiným, jeden ať učí a druhý ať se učí.“ A o něco dále: „A kdo se učí, ať je poslušný, a kdo rozdává, ať dává s radostí, a kdo slouží, ať slouží pilně. Ne každý může být jazykem, o což se nejvíce snažíme, ne každý může být apoštolem, ne každý může být prorokem, ne každý může být tlumočníkem.“ A o něco dále: „Proč ze sebe děláš pastýře, když jsi ovce? Proč se stáváš hlavou, když jsi nohou?

Proč se zavazuješ vést armádu, když jsi umístěn mezi válečníky?" A na jiném místě: „Moudrost přikazuje: „Neukvapujte se ve slovech, nerovnejte se bohatým, jste chudí (Přísl. 23:4), nesnažte se být moudřejší než moudří.“

Pokud bude někdo přistižen při porušení tohoto pravidla, ať je na 40 dní exkomunikován.