Kánon 32
O zákazu pro biskupy a presbytery slavit eucharistii vínem nemíchaným s vodou.
Všimli jsme si, že v arménské zemi vykonavatelé nekrvavé oběti přinášejí ke svatému pokrmu pouze víno, aniž by ho míchali s vodou, a odvolávají se na učitele Církve Jana Zlatoústého, který ve svém výkladu Matoušova evangelia (Rozhovor 82) říká: „Proč po vzkříšení Pán nepil trochu vody, ale do zlých svátostí použil jinou vodu. Pán, když ukázal, že používal víno, když vyučoval svátosti, i když po vzkříšení bez svátosti obětoval obyčejné jídlo, říká: Z plodu vinné révy (Mt 26,29) vinná réva dává víno, ne vodu.“ V důsledku toho si [ti, kteří přinášejí pouze víno] myslí, že tento učitel odmítá přidávat vodu k posvátné oběti.
Aby je od nynějška neovládla nevědomost, odhalujeme myšlenku tohoto otce pravoslavným způsobem. Protože v té době existovala prastará zlá hereze hydroparastatů, kteří při své oběti místo vína používali pouze vodu, tento bohabojný muž, vyvracející nezákonné učení této hereze a ukázal, že jdou proti apoštolské tradici, sestavil výše uvedenou řeč. A své církvi, jejíž pastorační vedení mu bylo svěřeno, předal Zlatoústý příkaz, kdykoli měla být vykonána nekrvavá oběť, přidat vodu, čímž naznačil kombinaci krve a vody, která vytékala z poctivé strany našeho Vykupitele a Spasitele Krista Boha za účelem oživení celého světa a usmíření za hříchy. A ve všech církvích, kde zářila duchovní světla, je tento Bohem daný řád dodržován.
A Jakub, bratr podle těla Krista, našeho Boha, prvnímu, jemuž byl svěřen trůn jeruzalémské církve, a Basil, biskup cézarejské církve, jehož sláva se rozšířila po celém vesmíru, v obřadu svátostného obřadu, který nám byl dán písemně, přikázali, aby byl posvátný pohár při božské liturgii vyroben z vody a vína. A ctihodní otcové, shromáždění v Kartágu, o tom rozhodně řekli: „Ve svaté svátosti ať není obětováno nic jiného než Tělo a Krev Páně, jak sám Pán přikázal, to jest chléb a víno smíchané s vodou.
Pokud tedy některý biskup nebo presbyter nejedná podle obřadu předávaného od apoštolů a nepřináší nejčistší oběť, aniž by spojoval vodu s vínem, nechť je vyvržen jako nedokonalý hlásatel svátosti a zavádějící inovace do tradice.
Aby je od nynějška neovládla nevědomost, odhalujeme myšlenku tohoto otce pravoslavným způsobem. Protože v té době existovala prastará zlá hereze hydroparastatů, kteří při své oběti místo vína používali pouze vodu, tento bohabojný muž, vyvracející nezákonné učení této hereze a ukázal, že jdou proti apoštolské tradici, sestavil výše uvedenou řeč. A své církvi, jejíž pastorační vedení mu bylo svěřeno, předal Zlatoústý příkaz, kdykoli měla být vykonána nekrvavá oběť, přidat vodu, čímž naznačil kombinaci krve a vody, která vytékala z poctivé strany našeho Vykupitele a Spasitele Krista Boha za účelem oživení celého světa a usmíření za hříchy. A ve všech církvích, kde zářila duchovní světla, je tento Bohem daný řád dodržován.
A Jakub, bratr podle těla Krista, našeho Boha, prvnímu, jemuž byl svěřen trůn jeruzalémské církve, a Basil, biskup cézarejské církve, jehož sláva se rozšířila po celém vesmíru, v obřadu svátostného obřadu, který nám byl dán písemně, přikázali, aby byl posvátný pohár při božské liturgii vyroben z vody a vína. A ctihodní otcové, shromáždění v Kartágu, o tom rozhodně řekli: „Ve svaté svátosti ať není obětováno nic jiného než Tělo a Krev Páně, jak sám Pán přikázal, to jest chléb a víno smíchané s vodou.
Pokud tedy některý biskup nebo presbyter nejedná podle obřadu předávaného od apoštolů a nepřináší nejčistší oběť, aniž by spojoval vodu s vínem, nechť je vyvržen jako nedokonalý hlásatel svátosti a zavádějící inovace do tradice.
Řecký originál
Ἐπειδὴ εἰς γνῶσιν ἡμετέραν ἦλθεν, ὡς ἐν τῇ τῶν Ἀρμενίων χώρᾳ οἶνον μόνον ἐν τῇ ἱερᾷ τραπέζῃ προσάγουσιν, ὕδωρ αὐτῷ μὴ μιγνύντες, οἱ τὴν ἀναίμακτον θυσίαν ἐπιτελοῦντες, προτιθέμενοι τὸν τῆς ἐκκλησίας διδάσκαλον Ἰωάννην τὸν Χρυσόστομον, φάσκοντα, διὰ τῆς εἰς τὸ κατὰ Ματθαῖον Εὐαγγέλιον ἑρμηνείας, ταῦτα· Τίνος ἕνεκεν οὐχ ὕδωρ ἔπιεν ἀναστάς, ἀλλ᾿ οἶνον; ἄλλην αἵρεσιν πονηρὰν πρόρριζον ἀνασπῶν· ἐπειδὴ γάρ εἰσί τινες ἐν τοῖς μυστηρίοις ὕδατι κεχρημένοι, δεικνύς, ὅτι, καὶ ἡνίκα τὰ μυστήρια παρέδωκε, καὶ ἡνίκα ἀναστάς, χωρὶς μυστηρίων καὶ ψιλὴν τράπεζαν παρετίθετο, οἴνῳ ἐχρῆτο ἐκ τοῦ γεννήματος, φησί, τῆς ἀμπέλου· ἄμπελος δὲ οἶνον, οὐχ ὕδωρ γεννᾷ· ἐκ τούτου τε τὸν διδάσκαλον οἴονται ἀνατρέπειν τὴν τοῦ ὕδατος ἐν τῇ ἱερᾷ θυσίᾳ προσαγωγήν. Ὡς ἂν μὴ καὶ ἀπὸ τοῦ νῦν κατέχοιντο τῇ ἀγνοίᾳ, τὴν τοῦ Πατρὸς διάνοιαν ὀρθοδόξως ἀποκαλύπτομεν. Τῆς γὰρ πονηρᾶς τῶν Ὑδροπαραστατῶν αἱρέσεως παλαιᾶς ὑπαρχούσης, οἳ ἀντὶ οἴνου μόνῳ τῷ ὕδατι ἐν τῇ οἰκείᾳ θυσίᾳ κέχρηνται, ἀνασκευάζων οὗτος ὁ θεοφόρος ἀνὴρ τὴν παράνομον τῆς τοιαύτης αἱρέσεως διδαχήν, καὶ δεικνὺς, ὡς ἐξ ἐναντίας τῆς ἀποστολικῆς ἵενται παραδόσεως, τὸν εἰρημένον κατεσκεύασε λόγον. Ἐπεὶ καὶ τῇ κατ᾿ αὐτὸν ἐκκλησίᾳ, ἔνθα τὴν ποιμαντικὴν ἐνεχειρίσθη ἡγεμονίαν, ὕδωρ οἴνῳ μιγνῦναι παρέδωκεν, ἡνίκα τὴν ἀναίμακτον θυσίαν ἐπιτελεῖσθαι δεήσειε, τὴν ἐκ τῆς τιμίας πλευρᾶς τοῦ λυτρωτοῦ ἡμῶν καὶ Σωτῆρος Χριστοῦ τοῦ θεοῦ ἐξ αἵματος καὶ ὕδατος κρᾶσιν παραδεικνύς, ἥτις εἰς ζωοποίησιν παντὸς τοῦ κόσμου ἐξεχύθη, καὶ ἁμαρτιῶν ἀπολύτρωσιν· καὶ κατὰ πᾶσαν δὲ ἐκκλησίαν, ἔνθα οἱ πνευματικοὶ φωστῆρες ἐξέλαμψαν, ἡ θεόσδοτος αὕτη τάξις κρατεῖ. Καὶ γὰρ καὶ Ἰάκωβος ὁ κατὰ σάρκα Χριστοῦ τοῦ Θεοῦ ἡμῶν ἀδελφός, ὃς τῆς Ἱεροσολυμιτῶν ἐκκλησίας πρῶτος τὸν θρόνον ἐνεπιστεύθη, καὶ Βασίλειος ὁ τῆς Καισαρέων ἀρχιεπίσκοπος, οὗ τὸ κλέος κατὰ πᾶσαν τὴν οἰκουμένην διέδραμεν, ἐγγράφως τὴν μυστικὴν ἡμῖν ἱερουργίαν παραδεδωκότες, οὕτω τελειοῦν ἐν τῇ θείᾳ λειτουργίᾳ ἐξ ὕδατός τε καὶ οἴνου τὸ ἱερὸν ποτήριον ἐκδεδώκασι. Καὶ οἱ ἐν Καρθαγένῃ συναχθέντες ὅσιοι Πατέρες, οὕτω ῥητῶς ἐπεμνήσθησαν, ἵνα ἐν τοῖς ἁγίοις μηδὲν πλέον τοῦ σώματος καὶ τοῦ αἵματος τοῦ Κυρίου προσενεχθείη, ὡς καὶ αὐτὸς ὁ Κύριος παραδέδωκε, τοὐτέστιν ἄρτου καὶ οἴνου ὕδατι μεμιγμένου. Εἴ τις οὖν ἐπίσκοπος, ἢ πρεσβύτερος, μὴ κατὰ τὴν παραδοθεῖσαν ὑπὸ τῶν Ἀποστόλων τάξιν ποιεῖ, καὶ ὕδωρ οἴνῳ μιγνύς, οὕτω τὴν ἄχραντον προσάγει θυσίαν, καθαιρείσθω, ὡς ἀτελῶς τὸ μυστήριον ἐξαγγέλλων, καὶ καινίζων τὰ παραδεδομένα.
Paralelní místa
Ап.3Трул.81Карф.37