Kánon 147
O zachovávání zpovědního tajemství kleriků, které se projevuje tím, že zbavuje biskupovo svědectví důležitosti v případě, že říká, že se mu někdo přiznal ze zločinu, který spáchal a který on nechce přiznat.
Biskup, který někoho nezákonně exkomunikoval za hřích, který se mu soukromě vyznal, musí být sám zbaven společenství od jiných biskupů až do pokání.
Bylo to pohodlné: řekne-li biskup, že se mu někdo soukromě přiznal k jeho zločinu, a on to popírá, ať biskup nepovažuje za urážku, že jen jemu se nevěří. Řekne-li, že ze zmatku svého svědomí nechce být ve společenství s tím, kdo popírá, pak dokud exkomunikovaného nepřijme jeho biskup do společenství, ať jiní biskupové nevstupují do společenství s tímtéž biskupem, aby se biskup raději vyvaroval říkat proti někomu to, co nemůže před ostatními potvrdit důkazy.
Řecký originál
Ὁμοίως ἤρεσεν, ἵνα, ἐάν ποτε ἐπίσκοπος λέγῃ τινὰ αὐτῷ μόνῳ τὸ ἴδιον ἔγκλημα ὁμολογῆσαι, καὶ ἐκεῖνος ἀρνῆται, μὴ λογίσηται ὁ ἐπίσκοπος εἰς ἰδίαν ὕβριν συντείνειν, ὅτι αὐτὸς μόνος οὐ πιστεύεται, εἰ καὶ τῷ σκινδαλμῷ τῆς ἰδίας συνειδήσεως λέγει μὴ θέλειν ἑαυτὸν κοινωνεῖν τῷ ἀρνουμένῳ.[1]
Paralelní místa
Ап.75Карф.131Ап.1216283275IВс.5VIIВс.4Антиох.420Сард.131415Карф.910112029132