Kánon 2
O přijetí do mnišské hodnosti.
Někteří vstupují do mnišského života předstíraně – ne proto, aby sloužili Bohu v čistotě, ale proto, aby získali slávu zbožnosti z uctívaného mnišského roucha, a tím získali příležitost okusit v hojnosti potěšení a dopouštějí se pouze shazování vlasů, které zůstávají ve svých domovech, aniž by plnili nějaké mnišské obřady nebo instituce. Proto Svatá rada rozhodla: absolutně nikdo by neměl být poctěn mnišským obrazem, pokud se nenajde někdo, kdo přijme tonsurovaného k poslušnosti a slíbí, že ho povede a postará se o jeho duchovní spásu. Je zřejmé, že příjemcem musí být Bůh milující člověk, opat kláštera a schopný spasit duši, která je v té době přiváděna ke Kristu.
Pokud se zjistí, že někdo přijal tonzuru bez opata, který měl tonzuru přijmout k poslušnosti, měl by být vyhnán jako neposlušný pravidlům a ničitel mnišského řádu a ten, kdo tonzuroval bezdůvodně a nepořádně, by měl být převezen k poslušnosti do kláštera, kterému určí místní biskup. Neboť bezohledná a nedbalá tonzura zneuctila klášterní obraz a stala se důvodem, proč se rouhalo Kristovu jménu.
Pokud se zjistí, že někdo přijal tonzuru bez opata, který měl tonzuru přijmout k poslušnosti, měl by být vyhnán jako neposlušný pravidlům a ničitel mnišského řádu a ten, kdo tonzuroval bezdůvodně a nepořádně, by měl být převezen k poslušnosti do kláštera, kterému určí místní biskup. Neboť bezohledná a nedbalá tonzura zneuctila klášterní obraz a stala se důvodem, proč se rouhalo Kristovu jménu.
Řecký originál
Ἐπειδή τινες τὸν μονήρη βίον ὑποδύεσθαι σχηματίζονται, οὐχ ἵνα Θεῷ καθαρῶς δουλεύσωσιν, ἀλλ᾿ ἵνα τῇ σεμνότητι τοῦ σχήματος δόξαν εὐλαβείας προσλάβωσι καὶ τῶν οἰκείων ἐντεῦθεν ἡδονῶν ἄφθονον εὑρήσωσι τὴν ἀπόλαυσιν, (τῶν τριχῶν γὰρ μόνον τὴν ἀποβολὴν ποιούμενοι, ἐν τοῖς οἰκείοις παρεδρεύουσι, μηδεμίαν τῶν μοναχῶν ἀποπληροῦντες ἀκολουθίαν ἢ κατάστασιν), ὥρισεν ἡ ἁγία σύνοδος, μηδένα τῶν ἁπάντων τοῦ μοναχικοῦ σχήματος ἀξιοῦν, ἄνευ παρουσίας τοῦ ὀφείλοντος αὐτὸν εἰς ὑποταγὴν ἀναδέχεσθαι καὶ τὴν ἐπ᾿ αὐτῷ ἡγεμονίαν καὶ τῆς ψυχικῆς αὐτοῦ σωτηρίας τὴν πρόνοιαν ἐπαγγέλλεσθαι, ἀνδρὸς ὄντος δηλονότι θεοφιλοῦς καὶ μονῆς προεστηκότος καὶ ἱκανοῦ σῴζειν ψυχήν, ἀρτίως τῷ Θεῷ προσαγομένην. Εἰ δέ τις φωραθείη ἀποκουρεύων τινὰ χωρὶς παρουσίας τοῦ εἰς ὑποταγὴν αὐτὸν ὀφείλοντος ἀναλαμβάνειν ἡγουμένου, τοῦτον μὲν καθαιρέσει καθυποβάλλεσθαι, ὡς ἀπειθοῦντα τοῖς κανόσι καὶ τὴν μοναδικὴν εὐταξίαν διαλύοντα, τὸν δὲ παραλόγως καὶ ἀτάκτως ἀποκουρευθέντα, ἐν ὑποταγῇ καὶ μοναστηρίῳ, ἐν ᾧ ἂν ὁ κατὰ τόπον ἐπίσκοπος δοκιμάσῃ, παραδίδοσθαι. Αἱ γὰρ ἄκριτοι καὶ ἐπισφαλεῖς ἀποκουραὶ καὶ τὸ μοναχικὸν σχῆμα ἠτίμωσαν καὶ τὸ τοῦ Χριστοῦ ὄνομα βλασφημεῖσθαι πεποιήκασιν.
Paralelní místa
IVВс.424Трул.404985VIIВс.1721Гангр.3Карф.63Двукр.3