¹⁰ A budeť v ten den, že na kořen Izai, kterýž stane za korouhev národům, pohané pilně ptáti se budou; nebo odpočívání jeho bude slavné.

¹¹ I bude v ten den, že přičiní Pán po druhé ruky své, aby shledal ostatky lidu svého, což jich zanecháno bude od Assura, a od Egypta, a od Patros, a od Chus, a od Elam, a od Sinear, a od Emat, a od ostrovů mořských.

¹² A vyzdvihne korouhev mezi pohany, a sbéře zahnané Izraelské, a rozptýlené Judovy shromáždí ode čtyř stran země.

¹³ I přestane nenávist Efraimova, a nepřátelé Judovi vyhlazeni budou. Efraim nebude nenáviděti Judy, a Juda nebude ssužovati Efraima.

¹⁴ Ale vletí na rameno Filistinských k západu, a spolu loupiti budou národy východní. Na Idumejské a Moábské sáhnou rukou svou, a synové Ammon poslouchati jich budou.

¹⁵ Zkazí též Hospodin zátoku moře Egyptského, a vztáhne ruku svou na řeku v prudkosti větru svého, a rozrazí ji na sedm potůčků, a učiní, aby je v obuvi přejíti mohli.

¹⁶ I bude silnice ostatkům lidu toho, kterýž zanechán bude od Assyrských, jako byla Izraelovi v ten den, když vycházel z země Egyptské.

¹ I díš v ten den: Oslavovati tě budu, Hospodine, proto že byv hněviv na mne, odvrátil jsi prchlivost svou, a utěšil jsi mne.

² Aj, Bůh silný spasení mé, doufati budu, a nebudu se strašiti; nebo síla má a píseň a spasení mé jest Bůh Hospodin.

¹¹ Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou.

¹² I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.

¹³ Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu.

¹⁴ Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má,

¹⁵ Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života.

¹⁶ A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm.

¹⁷ A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země.

¹⁸ Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách.

¹⁹ A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem.

²⁰ Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory.

²¹ I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka.

²² Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo.

²³ A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu.

²⁴ I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů.

¹ Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

² A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

³ I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

¹ Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.

² Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.

³ Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.

⁴ K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.

⁵ Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.

⁶ Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.

⁷ Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.

⁸ Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.

⁹ Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.

¹⁰ Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.

¹¹ Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.

¹² Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.

¹³ Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.

¹⁴ Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.

¹⁵ Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.

¹⁶ Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.

¹⁷ Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.

¹⁸ Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.

¹⁹ Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.

²⁰ Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.

²¹ Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.

²² Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.

¹ I stalo se, když přestal Ježíš těch přikázaní dávati dvanácti učedlníkům svým, bral se odtud, aby učil a kázal v městech jejich.

² Jan pak uslyšev v vězení o skutcích Kristových, poslav dva z učedlníků svých,

³ Řekl jemu: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?

⁴ I odpovídaje Ježíš, řekl jim: Jdouce, zvěstujtež Janovi, co slyšíte a vidíte.

⁵ Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, a chudým evangelium se zvěstuje.

⁶ A blahoslavený jest, kdož se nehorší na mně.

⁷ A když oni odešli, počal Ježíš praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť viděti? Třtinu-li větrem se klátící?

⁸ Aneb co jste vyšli viděti? Člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž se měkkým rouchem odívají, v domích královských jsou.

⁹ Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka.

¹⁰ Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.

¹¹ Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele; ale kdo jest nejmenší v království nebeském, jestiť větší nežli on.

¹² Ode dnů pak Jana Křtitele až dosavad království nebeské násilí trpí, a ti, kteříž násilí činí, uchvacujíť je.

¹³ Nebo všickni proroci i ten zákon až do Jana prorokovali.

¹⁴ A chcete-li přijíti, onť jest Eliáš, kterýž přijíti měl.

¹⁵ Kdo má uši k slyšení, slyš.

¹⁶ Ale k komu připodobním pokolení toto? Podobné jest dětem, sedícím na ryncích a na tovaryše své volajícím,

¹⁷ A říkajícím: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali, a neplakali jste.

¹⁸ Přišel zajisté Jan, nejeda ani nepije, a řkou: Ďábelství má.

¹⁹ Přišel Syn člověka, jeda a pije, a řkou: Aj, člověk žráč a piján vína, přítel publikánů a hříšníků. Ale ospravedlněna jest moudrost od synů svých.

²⁰ Tehdy počal přimlouvati městům, v nichž bylo činěno nejvíce divů jeho, že pokání nečinili:

²¹ Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a Sidonu byli činěni divové ti, kteříž jsou činěni v vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání činili.

²² Nýbrž pravím vám: Týru a Sidonu lehčeji bude v den soudný nežli vám.

²³ A ty Kafarnaum, kteréž jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla sstrčeno budeš. Nebo kdyby v Sodomě činěni byli divové ti, kteříž jsou činěni v tobě, byliť by zůstali až do dnes.

²⁴ Ano více pravím vám, že zemi Sodomských lehčeji bude v den soudný nežli tobě.

²⁵ V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je nemluvňátkům.

²⁶ Jistě, Otče, žeť se tak líbilo před tebou.

²⁷ Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.

²⁸ Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.

²⁹ Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.

³⁰ Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.