¹ The memory of a just man is praised, and the Lord’s blessing is upon his head. Blessed is one who has found wisdom; a mortal who knows understanding. To import her is better than treasures of gold and silver. She is more valuable than precious stones; nothing of value equals her worth. Justice proceeds from her mouth; she bears law and mercy on her tongue. Therefore, my children, listen to me, for I speak weighty things. And blessed is the one who keeps my ways. For my goings out are the goings out of life, and favour is prepared from the Lord. Therefore I exhort you, and utter my voice to the children of humankind. Because I, Wisdom, have prepared counsel, knowledge and understanding. I have called on them. Counsel and sureness are mine; prudence is mine, strength is mine. I love those who are my friends, while those who seek me will find grace. You innocent, then, understand cunning; you untaught, take it to heart. Listen to me, for I will speak weighty things, and I will open right things from my lips. Because my throat will meditate truth; lying lips are abominable before me. All the words of my mouth are with justice, there is nothing crooked in them nor twisted. They are all straight for those who understand, and right for those who find knowledge. For I teach you what is true, that your hope may be in the Lord and that you may be filled with spirit.

¹ The mouth of a just man distils wisdom; the lips of men know graces. The mouth of the wise meditates wisdom; justice delivers them from death. When a just man dies hope is not lost; for a just son is born for life, and among his good things he will pluck the fruit of justice. There is light at all times for the just, and they will find grace and glory from the Lord. The tongue of the wise knows what is good, and wisdom will take its rest in their hearts. The Lord loves holy hearts; while all who are blameless in the way are acceptable to him. The wisdom of the Lord will enlighten the face of the understanding; for she anticipates those who desire her before they know it, and is easily contemplated by those who love her. One who rises for her at dawn will not toil, and one who keeps vigil because of her will be without care. For she goes about seeking those who are worthy of her, and shows herself favourably to those on her paths. Wickedness will never prevail against wisdom. Because of this I too became a lover of her beauty and became her friend, and I sought her out from my youth, and I sought to take her as my bride, because the Master of all things loved her, for she is an initiate of the knowledge of God and one who chooses his works. Her toils are virtues; she herself teaches sobriety and prudence; justice and courage, than which things nothing is more useful in human life. If anyone longs for much experience, she knows how to compare things of old and those that are to come. She knows the twists of words and the explanations of riddles. She foresees signs and wonders and the outcomes of seasons and times. And to all she is a good counsellor. Because immortality is in her, and fame in the fellowship of her words. Therefore I appealed to the Lord and besought him and said from my whole heart, ‘God of my Fathers and Lord of mercy, who made all things by your Word, and established humanity by your Wisdom to be sovereign over the creatures that had come into being by you, and to order the world in holiness and justice, give me Wisdom who sits by your throne, and do not reject me from among your children, for I am your servant and the son of your maid servant. Send her out from your holy dwelling and from the throne of your glory, that she may be present with me and teach me what is well pleasing before you. And she will guide me with knowledge and guard me with her glory. For all the thoughts of mortals are wretched and their ideas are unstable.’

¹ When a just man is praised, peoples will be glad; for immortality is his memory, because it is known both to God and humankind, and his soul is pleasing to the Lord. Therefore, O men, desire wisdom, and long for it and be instructed. For her beginning is love and keeping of laws. Honour Wisdom, that you may reign for ever. I will declare the mysteries of God to you and not hide them from you. Because he is both the guide of Wisdom and the One who sets right the wise. In his hand are all prudence, and knowledge of works. Wisdom, the artificer of all things, taught me, for in her is an understanding spirit, holy, brightness of the eternal light and image of the goodness of God. She makes friends of God and prophets. She is more lovely than the sun, and beyond every order of the stars. If compared to light, she is found before it. She delivered her devotees from toils, and guided them in straight paths. She gave them holy knowledge and protected them from those who lay in ambush for them. She awarded them a mighty contest, that all might know that true religion is more powerful than all, and that wickedness can never prevail against Wisdom, nor will justice in passing sentence overlook evil people. For they said in themselves, not reasoning correctly, ‘Let us overpower the just one, let us not spare his saintliness, nor feel reverence for the aged grey hairs of an elder. Let our strength be law. Let us lie in ambush for the just, for he is a hindrance to us and he is opposed to our works and alleges the sins of our upbringing. He claims to have knowledge of God, and calls himself a child of the Lord. He has become a reproof to our thoughts. He is grievous for us even to look at, for his life is not like others and his paths are quite different. We are reckoned by him to be counterfeit, and he keeps away from our ways as from filth. He calls the end of just people blessed. Let us see if his words are true, and let us test what will happen to him at the end. Let us examine him by insult and torture, that we may know his forbearance and make trial of his patience. Let us condemn him to a shameful death, for he will have protection from his own words.’ This was how they argued, and they were deceived, for their wickedness had blinded them. And they did not know the mysteries of God, nor did they judge that you alone are God, who have authority over life and death, who save in time of tribulation and deliver from every ill; pitying and merciful, giving grace to your holy ones, and by your right arm resisting the proud.

¹ Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.

² Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.

³ Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.

⁴ A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.

⁵ Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích.

⁶ To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.

⁷ Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí.

⁸ Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce.

⁹ Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

¹ Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz těch věcí, jednostejnými obětmi, kteréž po všecka léta obětují, nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.

² Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, proto že by již neměli žádného svědomí z hříchů ti, kteříž obětují, jsouce jednou očištěni?

³ Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.

⁴ Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

⁵ Protož vcházeje na svět, dí: Oběti a daru nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.

⁶ Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

⁷ Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně,) abych činil, ó Bože, vůli tvou.

⁸ Pověděv napřed: Že oběti a daru, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podlé zákona obětují,) nechtěl jsi, aniž jsi oblíbil,

⁹ Tehdy řekl: Aj, jduť, abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.

¹⁰ V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

¹¹ A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.

¹² Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

¹³ Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.

¹⁴ Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.

¹⁵ Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prvé pověděv:

¹⁶ Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

¹⁷ A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

¹⁸ Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť více oběti za hřích.

²⁶ Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze {biskupa}, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a kterýž by vyšší nad nebesa učiněn byl,

²⁷ Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za lid. Nebo učinil to jednou, samého sebe obětovav.

²⁸ Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží {biskupy}, ale slovo přísežné, kteréž se stalo po zákonu, ustanovilo Syna dokonalého na věky.

¹ Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.

² Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.

³⁰ I přikázal jim s pohrůžkou, aby o něm žádnému nepravili.

³¹ I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží {biskupů} a zákonníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.

³² A zjevně to slovo mluvil. Protož chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.

³³ Kterýžto obrátiv se, a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.

³⁴ A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.

⁹ Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

¹⁰ Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly.

¹¹ Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

¹² Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

¹³ Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.

¹⁴ Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé.

¹⁵ Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

¹⁶ A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

¹ V těch dnech když velmi veliký zástup byl, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:

² Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli.

³ A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.

⁴ Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?

⁵ I otázal se jich: Kolik máte chlebů? A oni řekli: Sedm.

⁶ I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav těch sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.

⁷ A měli rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.

⁸ I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.

⁹ Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I propustil je.

¹⁰ Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.

¹¹ I vyšli farizeové, a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.

¹² A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.

¹³ A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se dále.

¹⁴ I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.

¹⁵ Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Heródesova.

¹⁶ I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.

¹⁷ A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani nerozumíte? Ještě máte oslepené své srdce?

¹⁸ Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,

¹⁹ Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? Kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.

²⁰ A když také sedm chlebů mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.

²¹ I řekl jim: Kterakž nerozumíte?

²² I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.

²³ I ujav toho slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho, a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.

²⁴ A on pohleděv zhůru, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.

²⁵ Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti zhůru. I uzdraven jest, tak že i zdaleka jasně viděl všecky.

²⁶ I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka prav.

²⁷ Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?

²⁸ Kteříž odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.

²⁹ Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.

³⁰ I přikázal jim s pohrůžkou, aby o něm žádnému nepravili.

³¹ I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží {biskupů} a zákonníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.

³² A zjevně to slovo mluvil. Protož chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.

³³ Kterýžto obrátiv se, a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.

³⁴ A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.

³⁵ Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.

³⁶ Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?

³⁷ Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?

³⁸ Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.