¹ The memory of a just man is praised, and the Lord’s blessing is upon his head. Blessed is one who has found wisdom; a mortal who knows understanding. To import her is better than treasures of gold and silver. She is more valuable than precious stones; nothing of value equals her worth. Justice proceeds from her mouth; she bears law and mercy on her tongue. Therefore, my children, listen to me, for I speak weighty things. And blessed is the one who keeps my ways. For my goings out are the goings out of life, and favour is prepared from the Lord. Therefore I exhort you, and utter my voice to the children of humankind. Because I, Wisdom, have prepared counsel, knowledge and understanding. I have called on them. Counsel and sureness are mine; prudence is mine, strength is mine. I love those who are my friends, while those who seek me will find grace. You innocent, then, understand cunning; you untaught, take it to heart. Listen to me, for I will speak weighty things, and I will open right things from my lips. Because my throat will meditate truth; lying lips are abominable before me. All the words of my mouth are with justice, there is nothing crooked in them nor twisted. They are all straight for those who understand, and right for those who find knowledge. For I teach you what is true, that your hope may be in the Lord and that you may be filled with spirit.

³¹ Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.

³² Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.

¹ Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.

² Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.

³ Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.

⁴ Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.

⁵ Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.

⁶ Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.

⁷ Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.

⁸ Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.

⁹ Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.

¹⁰ Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.

¹¹ Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.

¹² Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.

⁷ But though the righteous be prevented with death, yet shall he be in rest.

⁸ For honourable age is not that which standeth in length of time, nor that is measured by number of years.

⁹ But wisdom is the gray hair unto men, and an unspotted life is old age.

¹⁰ He pleased God, and was beloved of him: so that living among sinners he was translated.

¹¹ Yea speedily was he taken away, lest that wickedness should alter his understanding, or deceit beguile his soul.

¹² For the bewitching of naughtiness doth obscure things that are honest; and the wandering of concupiscence doth undermine the simple mind.

¹³ He, being made perfect in a short time, fulfilled a long time:

¹⁴ For his soul pleased the Lord: therefore hasted he to take him away from among the wicked.

¹⁵ This the people saw, and understood it not, neither laid they up this in their minds, That his grace and mercy is with his saints, and that he hath respect unto his chosen.

¹² Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

¹³ A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

¹⁴ A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

¹⁵ I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi.

¹⁶ Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

¹⁷ I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní?

¹⁸ A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

¹⁹ Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

²⁰ Totiž kterak jej vydali přední kněží {biskupové} a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

²¹ My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

²² Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.

²³ A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl.

²⁴ I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

²⁵ Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci.

²⁶ Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?

²⁷ A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

²⁸ I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

²⁹ Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

³⁰ I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

³¹ I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich.

³² I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma?

³³ A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

³⁴ Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

³⁵ I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.

¹⁰ Dále pak, bratří moji, posilňte se v Pánu a v moci síly jeho.

¹¹ Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským.

¹² Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko.

¹³ A protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi.

¹⁴ Stůjtež tedy, majíce podpásaná bedra svá pravdou, a oblečeni jsouce v pancíř spravedlnosti,

¹⁵ A obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje,

¹⁶ A zvláště pak vezmouce štít víry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti.

¹⁷ Lebku také spasení vezměte, i meč Ducha, jenž jest slovo Boží,

¹⁷ Povolni buďte správcům svým a poslušni; oniť zajisté bdějí nad dušemi vašimi, jako ti, kteříž počet mají vydati, aby to s radostí činili, a ne s stýskáním. Neboť by vám to nebylo užitečné.

¹⁸ Modltež se za nás; doufámeť zajisté, že dobré svědomí máme, jako ti, kteříž se chceme ve všem chvalitebně chovati.

¹⁹ Tím pak více prosím vás, abyste to činili, proto abych tím dříve navrácen byl vám.

²⁰ Bůh pak pokoje, kterýž toho velikého pro krev smlouvy věčné pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše,

²¹ Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle své, působě v vás to, což jest libé před oblíčejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen.

¹² A když vcházel do nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka.

¹³ A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.

¹⁴ Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.

¹⁵ Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha.

¹⁶ A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

¹⁷ I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jich devět?

¹⁸ Nenalezli se, aby vrátíce se, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?

¹⁹ I řekl jemu: Vstana jdi, víra tvá tě uzdravila.

¹⁷ I sstoupiv s nimi, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, kteříž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli, a uzdraveni byli od neduhů svých,

¹⁸ I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni.

¹⁹ A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky.

²⁰ A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.

²¹ Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete.

²² Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jako zlé, pro Syna člověka.

²³ Radujte se v ten den, a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá v nebesích. Takť zajisté činívali prorokům otcové jejich.

¹ Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.

² Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.

³ Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.

⁴ Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.

⁵ I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.

⁶ Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?

⁷ Odpověděl mu ten nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, ale když já jdu, jiný přede mnou sstupuje.

⁸ Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.

⁹ A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. Byla pak sobota v ten den.

¹⁰ Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, nesluší tobě lože nositi.

¹¹ Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.

¹² I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?

¹³ Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.

¹⁴ Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, aťby se něco horšího nepřihodilo.

¹⁵ Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.

¹⁶ A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabiti, že to učinil v sobotu.

¹⁷ Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.

¹⁸ Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.

¹⁹ I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.

²⁰ Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky, abyste vy se divili.

²¹ Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.

²² Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu.

²³ Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.

²⁴ Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.

²⁵ Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, když mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.

²⁶ Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v samém sobě.

²⁷ A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.

²⁸ Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kterouž všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.

²⁹ A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.

³⁰ Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, kterýž mne poslal, Otcovy.

³¹ Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.

³² Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.

³³ Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.

³⁴ Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.

³⁵ Onť byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste se na čas poradovati v světle jeho.

³⁶ Ale já mám větší svědectví, než Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že mne Otec poslal.

³⁷ A kterýž mne poslal, Otec, onť svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho neviděli.

³⁸ A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož on poslal, tomu vy nevěříte.

³⁹ Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.

⁴⁰ Ale nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.

⁴¹ Chvály od lidí nepřijímám.

⁴² Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.

⁴³ Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.

⁴⁴ Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?

⁴⁵ Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.

⁴⁶ Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neb on o mně psal.

⁴⁷ Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?