⁸ Mně nejmenšímu ze všech svatých dána jest milost ta, abych mezi pohany zvěstoval ta nestihlá bohatství Kristova,

⁹ A vysvětlil všechněm, jaké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista,

¹⁰ Aby nyní oznámena byla knížatstvu a mocem na nebesích skrze církev rozličná moudrost Boží,

¹¹ Podlé předuložení věčného, kteréž uložil v Kristu Ježíši Pánu našem,

¹² V němž máme smělost a přístup s doufáním skrze víru jeho.

¹³ Protož prosím, abyste nehynuli v mých ssouženích pro vás, kteráž jsou sláva vaše.

¹⁴ Pro tuť příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista,

¹⁵ Z něhož všeliká rodina na nebi i na zemi se jmenuje,

¹⁶ Aby vám dal, podlé bohatství slávy své, mocí posilněnu býti skrze Ducha svého na vnitřním člověku,

¹⁷ Aby Kristus skrze víru přebýval v srdcích vašich,

¹⁸ Abyste v lásce vkořeněni a založeni jsouce, mohli stihnouti se všechněmi svatými, kteraká by byla širokost, a dlouhost, a hlubokost, a vysokost,

¹⁹ A poznati přenesmírnou lásku Kristovu, abyste naplněni byli ve všelikou plnost Boží.

²⁰ Tomu pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, než my prosíme aneb rozumíme, podlé moci té, kterouž dělá v nás,

²¹ Tomu buď sláva v církvi skrze Krista Ježíše po všecky věky věků. Amen.

²² Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z děvky, a druhého z svobodné.

²³ Ale ten z děvky podlé těla se narodil, ten pak z svobodné podlé zaslíbení.

²⁴ Kteréžto věci u figůře se staly. Nebo toť jsou ti dva zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar.

²⁵ Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými.

²⁶ Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.

²⁷ Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více než ta, kteráž má muže.

²⁸ Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.

²⁹ Ale jakož tehdáž ten podlé těla zplozený protivil se tomu, kterýž byl podlé Ducha, tak i nyní.

³⁰ Než co praví písmo? Vyvrz děvku i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn děvky s synem svobodné.

³¹ A tak, bratří, nejsmeť synové děvky, ale svobodné.

¹ Ježíš pak, pln byv Ducha svatého, vrátil se od Jordánu, a puzen jest v Duchu na poušť.

² A za čtyřidceti dní pokoušín byl od ďábla, a nic nejedl v těch dnech. Ale když se skonali, potom zlačněl.

³ I řekl jemu ďábel: Jestliže jsi Syn Boží, rci kamenu tomuto, ať jest chléb.

⁴ I odpověděl jemu Ježíš, řka: Psánoť jest: Že ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem Božím.

⁵ I vedl jej ďábel na horu vysokou, a ukázal mu všecka království okršlku země pojednou.

⁶ A řekl jemu ďábel: Toběť dám tuto všecku moc i slávu; nebo mně dána jest, a komuž bych koli chtěl, dám ji.

⁷ Protož ty pokloníš-li se přede mnou, budeť všecko tvé.

⁸ I odpověděv Ježíš, řekl jemu: Jdi pryč ode mne, satanáši; nebo psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaněti, a jemu samému sloužiti.

⁹ Tedy vedl jej do Jeruzaléma, a postavil ho na vrchu chrámu, a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, pusť se odtud dolů.

¹⁰ Nebo psáno jest: Že andělům svým přikáže o tobě, aby tě ostříhali,

¹¹ A že tě na ruce uchopí, abys neurazil o kámen nohy své.

¹² A odpovídaje, dí mu Ježíš: Povědínoť jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.

¹³ A dokonav všecka pokušení ďábel, odšel od něho až do času.

¹⁴ I navrátil se Ježíš v moci Ducha do Galilee, a vyšla pověst o něm po vší té okolní krajině.

¹⁵ A on učil v školách jejich, a slaven byl ode všech.

⁵ Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.

⁶ Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.

⁷ A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.

⁸ I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,

⁹ Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.

¹⁰ A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.

¹¹ Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.

¹² A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.

¹³ I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.

¹⁴ Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.

¹⁵ Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.

¹⁶ A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.

¹⁷ Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.

¹⁸ I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.

¹⁹ I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.

²⁰ A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.

²¹ Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.

²² Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.

²³ I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.

²⁴ A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:

²⁵ Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.

¹ Prvního pak dne po sobotě Maria Magdaléna šla ráno k hrobu, když ještě tma bylo. I uzřela kámen odvalený od hrobu.

² I běžela a přišla k Šimonovi Petrovi a k druhému učedlníkovi, tomu, jehož miloval Ježíš, a řekla jim: Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jej položili.

³ Tedy vyšel Petr i ten druhý učedlník, a šli k hrobu.

⁴ Běželi pak oba spolu. Ale ten druhý učedlník předběhl Petra, a přišel prvé k hrobu.

⁵ A nachýliv se, uzřel prostěradla položená, ale však tam nevšel.

⁶ Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená,

⁷ A rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenou, ale obzvláštně svinutou na jednom místě.

⁸ Potom všel i ten druhý učedlník, kterýž byl prvé přišel k hrobu, i uzřel a uvěřil.

⁹ Nebo ještě neznali písma, že měl z mrtvých vstáti.

¹⁰ I odešli zase ti učedlníci tam, kdež prvé byli.

¹¹ Ale Maria stála u hrobu vně, plačeci. A když plakala, naklonila se do hrobu.

¹² A uzřela dva anděly v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy, a druhého u noh, tu kdež bylo položeno tělo Ježíšovo.

¹³ Kteříž řekli jí: Ženo, co pláčeš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili.

¹⁴ To když řekla, obrátila se zpátkem, a uzřela Ježíše, an stojí, ale nevěděla, by Ježíš byl.

¹⁵ Dí jí Ježíš: Ženo, co pláčeš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, řekla jemu: Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes ho položil, ať já jej vezmu.

¹⁶ Řekl jí Ježíš: Maria. Obrátivši se ona, řekla jemu: Rabbóni, což se vykládá: Mistře.

¹⁷ Dí jí Ježíš: Nedotýkejž se mne; nebo jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.

¹⁸ Přišla Maria Magdaléna, zvěstujici učedlníkům, že by viděla Pána, a že jí to pověděl.

¹⁹ Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dvéře byly zavříny, kdež byli učedlníci shromážděni, pro strach Židovský, přišel Ježíš, a stál u prostřed, a řekl jim: Pokoj vám.

²⁰ A to pověděv, ukázal jim ruce i bok svůj. I zradovali se učedlníci, vidouce Pána.

²¹ Tedy řekl jim Ježíš opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás.

²² A to pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého.

²³ Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; kterýmžkoli zadrželi byste, zadržániť jsou.

²⁴ Tomáš pak jeden ze dvanácti, kterýž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš.

²⁵ I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. Ale on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím.

²⁶ A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dvéře byly zavříny, i stál u prostřed a řekl: Pokoj vám.

²⁷ Potom řekl Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věrný.

²⁸ I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj!

²⁹ Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.

³⁰ Mnohé zajisté i jiné divy činil Ježíš před oblíčejem učedlníků svých, kteříž nejsou zapsáni v knize této.

³¹ Ale tito zapsáni jsou, abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste věříce, život měli ve jménu jeho.