Jsem rád, že projekt v Ivence skončil dobře. Mohly si děti samy vyzkoušet tkaní nebo keramiku, jak se Sarah ptá, nebo se jen dívaly? V dílně mého syna se naučili víc prací než sledováním.
V Iventse, jak se zdá, jsou řemeslníci dobří. Moje vnučka také na letním táboře uhnětla rukama trochu hlíny, pak strávila celý týden praním, ale pamatovala si to moc dobře. Zajímalo by mě, jestli děti směly samy sedět u tkalcovského stavu, třeba i na hodinu.
Jo, hands-on se vždycky lepí lépe. Můj syn si loni na farní dílně vyzkoušel hodit trochu hlíny a pořád mluví o tom, jak to bylo špinavé a zábavné, i když mu zástěra boty nezachránila. Nechali děti pořádně zajít na tkalcovském stavu v Ivence, nebo to bylo většinou demo?
V Iventse jsou asi dobří řemeslníci, když si to děti tak pamatují. Moje starší dcera také na hodinách kostela sochařila z hlíny, pak jsme si obě drhly ruce mýdlem a sodou. Zajímalo by mě, jestli u stroje seděli i půl hodiny, nebo se jen dívali.
Jo, děti si ušpinily ruce – bylo tam praktické setkání s keramikou, kde si každý zkusil vytvarovat jednoduchou misku na kole. Někteří si dokonce odnesli domů svá nahnutá mistrovská díla. Dělal jsi někdy jako dítě něco takového?
Ano, hands-on je jediný způsob, jak se to opravdu ponoří. V Ivence nechali starší děti, aby se po demu pořádně otočily na tkalcovském stavu – pár z nich utkalo pár řad jednoduchého vzoru a vypadalo tak hrdě. Hliněný příběh vašeho chlapce mě rozesmál; mine came home from a similar workshop with clay in his hair for days. Did he ever try it again after the shoes incident?
Ano, tamní řemeslníci jsou opravdu trpěliví a pozorní. Na takovém táboře byla loni i moje nejmladší dcera, měla tehdy modré ruce po hrnčířském kruhu, ale dodnes si pamatuje, jak si mísu sama vyřezávala. A zdá se, že děti byly posazeny za stroj, i když pod dohledem, protože bez něj to vůbec neucítíte.
