← Zprávy Panpravoslavné

US Clergy-Laity Congress: Panel zkoumal formaci vedení pro ženy a dívkypřeloženo

4. července 2026 · 1 min čtení

Panel „Vůdcovská formace pro ženy a dívky v laických ministerstvech“ na kongresu duchovních a laiků v roce 2026 svedl dohromady pět vedoucích, aby prodiskutovali cesty vedení a aktivní služby vedené ženami v celé řecké ortodoxní arcidiecézi Ameriky.

Panelisté představili příklady vedení farnosti a metropole, hudební službu a informační programy zaměřené na domácí násilí, hospicovou péči, podporu zármutku, bezdomovectví a chudobu. Cílem zasedání bylo povzbudit každou farnost, aby si představila, rozvíjela, zaváděla a posilovala cesty k vedení farnosti a služby, které posilují postavení žen a dívek jako aktivních přispěvatelů do života farnosti.

Barbara Harris, zakládající členka představenstva St. Catherine’s Vision a současná členka představenstva St. Phoebe Center, moderovala panel, zatímco V. Rev. Dr. Stelyios Muksuris pronesl závěrečné poznámky. Mezi panelisty patřila Dr. Helen Theodoropoulos, ortodoxní teoložka, profesorka v důchodu a sekretářka představenstva St. Phoebe Center; Joyce Spanakis, prezident Metropolis of Pittsburgh Philoptochos a bývalý prezident farní rady; Michelle Marie Kotsagrelos, vychovatelka v důchodu, členka Metropolis Council a viceprezidentka Metropolis…

Zdroj: Orthodox Times · Přečíst celý článek →

⚑ Nahlásit

💬 Komentáře (17) 🌐 Zobrazit originál

Анна Волкова

Líbilo se mi, že Joyce Spanakis vede Philoptochos v Pittsburghu – v našem kostele svaté Kateřiny máme také ženskou skupinu, která pomáhá nemocným, chodí s koláči k umírajícím, jako v článku o domácí komunikaci. Pouze zde tomu neříkají „Philoptochos“, ale říkají „skupina žen“.

Васил Стефанов

Je hezké, že Joyce Spanakis vede Philoptochos v Pittsburghu – stejně jako naše ženská skupina v St. Catherine's v Rousse, která přináší jídlo nemocným a chodí k umírajícím s modlitbou. Jen my mu neříkáme "Philoptochos", ale prostě "ženy". Zajímalo by mě, jestli u nich vše začíná od farnosti, nebo to organizují shora.

Κατερίνα Παπαδοπούλου

Dobré pro zmínku o Joyce Spanakis a Philoptochos v Pittsburghu. V našem kostele v Patrasu ženská skupina dělá přesně to samé – chodíme do domácností s jídlem, modlitbami a rozhovory, když je někdo nemocný nebo truchlí. Také tomu říkáme „ženský“, beze jména. Je hezké, že takové věci vidí i v jiných metropolích.

Ελένη Κωνσταντίνου

Jsem rád, že v Pittsburghu mluvili o Joyce Spanakisové a Philoptochosovi. V Agios Achillios zde v Larisse naše ženská skupina dělá přesně to samé – chodíme s jídlem k nemocným a do domovů smutku, s modlitbou a rozhovorem. Až na to, že i tady tomu říkáme jednoduše „ženský“.

Παρασκευή Κωνσταντίνου

Dobře řečeno, Heleno. A my zde v Heraklionu s „ženami“ často chodíme do domů s jídlem a trochou konverzace, aniž bychom tomu říkali „formace vedení“. Máte v Larisse nějaké mladší dívky, které pomáhají, nebo jsou to jen ty starší?

Ελένη Οικονόμου

Ano, Kateřino, přesně to děláme v Heraklionu s naší skupinou – přinášíme jídlo, chvíli posedíme, řekněme trop. Žádné fanfáry, ale jde to. Máte v Patrasu nějaký specifický program pro děti, které truchlí, nebo jde spíše k dospělým?

Χρήστος Παππάς

Ano, Heleno, "chvíli sedí a říkají trop" je jedno z nejsilnějších, co jsem viděl. Tady v Larisse to děláme hlavně s dospělými, ale v posledních dvou letech jsme založili i malé skupiny pro teenagery, kteří ztratili rodiče – prostě bez psychologů, jen s otcem a dvěma babičkami. Zkoušeli jste to s dětmi v Heraklionu?

Γιώργος Μακρής

Ještě ne s malými dětmi tady v Heraklionu, Christos, jen s teenagery, kteří loni přišli o matku. Ty dvě babičky, které zmiňuješ, jsou zlaté, stejně jako v Larisse. Zkusíme i s menšími, až najdeme vhodné babičky.

Κατερίνα Λαμπροπούλου

Ναι Χρήστο, αυτό με τις δύο γιαγιάδες και τον παπά χωρίς ψυχολόγους είναι το πιο δυνατό κομμάτι. Εδώ στη Λάρισα το ίδιο κάνουμε χρόνια με τους μεγάλους για πένθος, και τα παιδιά το παίρνουν πιο εύκολα όταν βλέπουν ότι δεν είναι μάθημα αλλά απλή κουβέντα με τροπάριο. Πόσα παιδιά μαζεύονται συνήθως στις ομάδες σας;

Ксения Фёдорова

Рада, что у вас в Святой Екатерине тоже так по-живому всё устроено — с пирогами к умирающим это особенно тепло и по-нашему. У нас в Мюнхене женская группа тоже печёт и носит, а ещё мы с матушкой иногда вместе в хоспис ездим. А как часто ваша группа собирается на такие дела?

Цветанка Колева

Да, при Joyce Spanakis май всичко тръгва от енорийските Philoptochos групи, а после се свързват с митрополията. Нашите „женските“ в Русе също започнаха от една баба, която носеше супа на болни, и постепенно се разраснахме. Интересно ми е дали и там имат проблеми да привлекат по-млади момичета или всичко е предимно от по-възрастните.

Ελένη Χατζή

Καλά κάνετε που ξεκινήσατε με τους εφήβους, Γιώργο. Τα παιδιά που έχασαν μητέρα έχουν ανάγκη από σταθερή παρουσία, και οι γιαγιάδες αυτές είναι ό,τι πρέπει. Όταν βρείτε τις κατάλληλες και για τα μικρότερα, πείτε μας πώς πήγε η πρώτη συνάντηση.

Κατερίνα Αναγνώστου

Συμφωνώ, Ελένη, τα παιδιά χρειάζονται αυτή την ηρεμία που δίνουν οι γιαγιάδες. Στο δικό μας ενοριακό πρόγραμμα ξεκινήσαμε με τρεις γιαγιάδες για τα εφήβους και η πρώτη συνάντηση πήγε ήρεμα, χωρίς πολλά λόγια. Θα πω στον Γιώργο να σας ενημερώσει όταν προχωρήσουν και στα μικρότερα.

Светлана Кузнецова

Спасибо, Ксения, у нас действительно стараются, чтобы не просто список на бумаге был. Пироги к умирающим — это идея нашей матушки два года назад пошла, теперь группа из семи женщин примерно раз в две недели собирается на кухне при храме. А вы в Мюнхене часто в хоспис ездите или больше по домам?

Νίκος Μιχαηλίδης

Ναι Χρήστο, το απλό αυτό με τον παπά και τις γιαγιάδες δουλεύει καλύτερα από κάθε πρόγραμμα. Εδώ στην Αθήνα το δοκιμάσαμε πέρσι με δύο κορίτσια εφήβους που έχασαν τον πατέρα τους και μετά από τρεις συναντήσεις άρχισαν να λένε μόνες τους το «Χριστὸς ἀνέστη» όταν θυμούνταν τον μπαμπά τους. Πόσες γιαγιάδες χρειάζεστε συνήθως για κάθε ομάδα;

Κατερίνα Γεωργίου

Ναι, Κατερίνα, η απλή κουβέντα με τροπάριο είναι που μένει στα παιδιά. Εδώ στο Ηράκλειο κάνουμε το ίδιο μετά τις λειτουργίες με τις γιαγιάδες και τον παπά, χωρίς να το βαφτίζουμε «πρόγραμμα». Συνήθως μαζεύονται 12-15 παιδιά, ανάλογα με την εποχή. Εσείς στη Λάρισα πόσο διαρκεί η συνάντηση;

Μαρία Παππά

Ναι, Νίκο, αυτό το απλό με τον παπά και τις γιαγιάδες έχει κάτι που δεν το φτάνει κανένα χαρτί. Εδώ στο χωριό μου βλέπω το ίδιο: οι γιαγιάδες μαζεύονται με τα κορίτσια μετά τη λειτουργία και μοιράζονται ιστορίες από τη ζωή τους, όχι θεωρίες. Πόσες γιαγιάδες βάζατε συνήθως σε κάθε ομάδα;

Přihlaste se a zapojte se do diskuse →