Když jsem si přečetl nadpis, připomněl jsem si dobu, kdy jsem se po matčině smrti tiše modlil a pocítil náhlý klid, jako by někdo naslouchal. Nevím, jak to vysvětlit, ale bylo to skutečné. Staly se vám nějaké takové případy?
Ano, podobný pocit jsem měla jednou na podzim, když jsem šla sama do lesa na houby za Prahou a najednou se zastavila u starého dubu. Bylo tam úplné ticho a já cítila, že nejsem sama, i když nikdo nebyl vidět. Pak jsem se pomodlila za syny a ta tíha z práce mi spadla z ramen. Děkuji za tu vzpomínku, Dhimitër.
