Kde všechno připadá, že končípreložené

Vysokého prezbitera Florína Prespanského a Eordaijského k. Jirína Života

Existují svátky, které nás nechávají jen v paměti události. Zavolávají na to, abychom se podívali hlouběji do naší života a stali jsme se před Bohem s tím, co nás tíží, bojíme se nebo nám často překonává. Jeden z takových svátků je Vznesení cenného a živitelného Krucifixu. Cerkve vystavuje na střed liturgie bod slavnosti krucifixního oběti Páně a volí nás nejen k tomu, abychom ho předkládali, ale i ke zjištění naděje na naši vlastní život.

Existují chvíle, kdy se vše mění rychle. Telefony, noviny, nemoc, neúspěch, ztráta mohou v několika hodinách změnit to, co považovali za dáné. A pak se vzniká skoro nepředvídatelně otázka: „Proč?“ Proč se to stane? Proč teď? Proč mě? 14. září cerkve nám ne nabízí snadnou odpověď. Nekrásním uklidňuje bolest ani nechce, abychom se představovali, že nemoceneme. Ale vystavuje před námi Cenný a živitelný Krucifix a upomenívá nás na to, že i v zkouškách člověk nezůstane bez přítomnosti Boha a bez naděje.

Kříž byl kdysi symbolem osoudu a...