Эпилог

Hle, moji milovaní bratři, s pomocí Boží byla tato kniha dokončena a na základě svědectví Písma svatého i Svatých Otců bylo jasně dokázáno, že neustálé přijímání Nejčistších tajemství je nezbytnou a pro duši zdravou věcí a že bez toho není možné, abychom povstali k lásce našeho stvořeného Pána, který nás stvořil, a který jsme znovu neexistovali, když jsme znovu neexistovali. Nyní tedy není potřeba nic jiného, ​​než se náležitě připravit – lítost, vyznání a vykonání pokání – a tak přistupovat ke svátosti, přijímat přijímání s bázní a chvěním. Všichni, kdo chceme život a lásku vidět dobré dny 94, přistupme podle žalmisty k našemu Pánu, nejsladšímu Ježíši Kristu, který k nám každý den volá ze Svatého trůnu a říká: „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem vám rozpustil ve svatém poháru, abyste byli osvíceni duševně i fyzicky, abyste byli oplodněni. pokrm nesmrtelnosti a dán k pití nápoj neporušitelnosti, aby v hodině nouze nebyly zahanbeny vaše tváře“ 95 . Dokud máme čas, konejme dobro, jak říká Apoštol 96. „Hle, nyní je příhodný čas, hle, nyní je den spásy“ (2. Korintským 6:2). Snažme se a následujme Pána – a pak Ho najdeme jako svítání, které nás osvítí, jak říká Ozeáš, a přijde k nám, jako časný a pozdní déšť přichází na zemi 97 . Poslouchejme Jeremjáše, který říká: „Stůj na svých cestách a uvažuj a ptej se na staré cesty, kde je ta dobrá cesta, a choď po ní, a najdeš odpočinek pro své duše“ (Jer 6,16). Čiňme pokání z celé své duše a z celého srdce své předchozí nedbalosti a opravme se, abychom neslyšeli, jak nás prorok Jeremiáš znovu obviní: "Ó, Pane! Tvé oči nejsou obráceny k pravdě? Zasáhl jsi je a oni necítí žádnou bolest; Ničíš je, ale oni nechtějí přijmout napomenutí; učinili své tváře silnějšími, než proroky, proroky, proroky, aby nechtěli lež, kněží skrze ně vládnou a můj lid to miluje. Ke komu bych měl mluvit a koho nabádat, aby poslouchal? Aj, ucho jejich jest neobřezáno, a neslyší; Hle, slovo Páně je mezi nimi zesměšňováno; je jim to nepříjemné.... Neboť od nejmenšího po největšího je každý z nich oddán vlastnímu zájmu a od proroka po kněze všichni jednají lstivě“ (Jer. 5:3,31. 6:10-13). Naslouchejme těm řečem, které prospívají duši, a nezkoumejme, kdo je mluví - moudrý nebo nemoudrý, významný nebo pokorný. Jaký užitek nám to přinese, je-li takový a ten významný a skvělý člověk? Nebo jakou škodu utrpíme, když je tato osoba bezvýznamná a nepostřehnutelná? Nebudeme kupovat jedno ani druhé. K našemu prospěchu potřebujeme pouze slova Písma, a kdo je říká – moudrý či nemoudrý – se nás netýká. Proto musíme porovnávat to, co se nám říká, s tím, co je psáno v Písmu svatém, a pokud to souhlasí s Písmem, přijměme to, a pokud nesouhlasí, nepotřebujeme to ani od jednoho, ani od druhého. Kdo si totiž jde na trh koupit pšenici nebo něco jiného, ​​nepřemýšlí o tom, kdo to prodává – zda ​​je to dobrý nebo špatný člověk, ale dívá se pouze na to, zda je produkt dobrý. Musíme tedy pozorně hledět na slova a nepřestupovat to, co nám dali božskí otcové, chceme-li jen neztratit přímou cestu. Kdyby moderní sektáři skutečně studovali Boží Písma, nenásledovali by ty první kacíře, kteří s nimi zahynuli. A pak mezi ty zákeřný ďábel zasel různé hereze a připravil je mimo jiné o svatý křest. A snaží se nás, pravoslavné křesťany, zničit, odstranit nás z kontinuity božského přijímání. Protože nebyl schopen setřást náš postoj ke svatému křtu, hledá jiný způsob, jak nás zabít. A nemyslete si, že jeden má nějaký rozdíl od druhého, protože rozhodnutí našeho Pána bylo ve vztahu k oběma rovnocenné, jak jsme řekli dříve. Koneckonců, nenarodit se vůbec a po narození zemřít hlady - tyto dva případy nemají žádný rozdíl. Takže jsme samozřejmě znovuzrozeni skrze svatý křest. Pokud se však nebudeme živit častým přijímáním, abychom žili duchovním životem, pak opět zemřeme hladem – nedostatkem milosti – a upadneme do vášní ještě horších než nepokřtění. Proto vás žádám, bojme se slov našeho Pána nyní, dokud ještě žijeme, abychom dosáhli spásy a abychom se tehdy při nadcházejícím soudu netřásli, aniž bychom dostali jakoukoli útěchu. Nebuďme jako ti, k nimž mluvil Pán: „Vy, když jste opustili přikázání Boží, držte se lidské tradice“ (Marek 7:8). Nenechme se oklamat rozšířenými pověrami a předsudky, ale dbejme na to, co je napsáno. Bazil Veliký říká: „Je jisté, že nás oklamal ten nejhorší zvyk; je jisté, že příčinou velkých zl byla překroucená lidská tradice“ 98. A také: „Jestliže někdo z těch, kteří slíbili Bohu ve svatém křtu, že nebudou žít vůbec pro sebe, ale že budou žít pro toho, kdo kvůli němu zemřel a vstal z mrtvých, hledá spravedlnost od [naplnění tohoto] zákona, tedy musí být pro dospělého [křesťan]. je tak odsouzen za takový postoj k Zákonu], co tedy lze říci o lidských tradicích? Pokud jde o lidské tradice, jejich dodržování bude mít za následek trest, jak je patrné ze slov Páně. A pokud jde o naše vlastní myšlenky, hledané lidskou moudrostí, Apoštol nás naučil je asketicky odmítat: „Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale skrze Boha mocné bourat pevnosti: jimi boříme myšlenky a vše, co se povyšuje proti poznání Boha“ (2. Korintským 10:4). [Apoštol to řekl jak o lidských myšlenkách], tak o veškeré viditelné [lidské] spravedlnosti, i když se jí snaží dosáhnout kvůli Bohu. Z toho všeho je zřejmé, jaké odsouzení bude následovat ty, kteří svou moudrostí překrucují Boží přikázání. Vždyť je psáno: Běda těm, kdo jsou ve svých vlastních očích moudří a ve svých vlastních očích rozumní! (Izajáš 5:21). Proto je nutné toto vše společně odmítnout: ďábelské chtíče, světské starosti, lidské tradice a vlastní touhy, i když se zdají být dobře míněné“ 99. Nepřestupujme Boží přikázání, abychom se v tomto neprokázali ještě horšími než němá zvířata a nerozumnějšími než ryby, které neodporují zákonu Božímu, jak říká tentýž Basil: „Ryba se nehádá se zákonem Božím, ale my lidé odmítáme přijmout spásné učení“ 100. Nechme ty, kteří chtějí žít bezstarostně, nebo ještě lépe, prosme Boha, aby jim dal horlivost. Probuďme se všichni ze spánku lenosti a přijměme ve svém srdci teplo a lásku, abychom poslechli duchovní výzvu kněze 101, a přistupujme ke Svátosti se zkroušeným srdcem. Je velkým pohrdáním Bohem, že takové množství křesťanů přichází na liturgii, na jejímž konci nás Pán prostřednictvím kněze zve, abychom přišli k přijímání, a nikdo z takového množství pozvaných zde není, aby naplnil Boží volání – ne kvůli jinému hříchu nebo zámince, ale pouze kvůli špatnému zvyku. Ach, moji bratři, obávám se, že to nebylo o nás, že Pán řekl: „Nikdo z pozvaných neokusí mou večeři“ (Lukáš 14:24)? A kromě toho, nepotrestá nás nejpřísněji, když nebudeme činit pokání a nenapravíme se? Chci se vás zeptat na toto: kdyby během Poslední večeře jeden z apoštolů řekl: „Dnes nepřijímám přijímání,“ zajímalo by mě, co by tehdy řekl Pán? Zdá se mi, že jistě by řekl to, co řekl také Petrovi při posvátném mytí jeho nohou: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou žádný podíl“ (Jan 13:8). Určitě by při Poslední večeři řekl nekomunikujícímu: „Jestli nebudete jíst Mé Tělo a pít Moji Krev, nemáte se Mnou žádný podíl. Totéž nám Pán říká nyní, milovaní, při každé liturgii: „Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život“ (Jan 6:53), pokud se někdo nezbaví takové nebeské milosti ne proto, že by mu překážely jeho hříchy a že jej jeho zpovědník vyloučil z přijímání, ale jednoduše kvůli špatnému zpovědníkovi. Ó zlý zvyk! Tento zlý zvyk se tak zakořenil, že nejenom, že sami nepřijímáme přijímání, ale pokud vidíme nějaké jiné lidi, že často přistupují k Božímu přijímání, pak jim to vyčítáme, odsuzujeme je jako domněle neuctivé a nerespektující Božská tajemství, zatímco bychom měli následovat jejich příklad. Izaiášovo proroctví se nám tedy právem naplnilo: "Svýma ušima uslyšíte a nebudete rozumět, a očima budete hledět a neuvidíte. Srdce tohoto lidu je totiž zatvrzelé a jejich uši špatně slyší a zavřeli oči" (Iz 6,9-10). Neboť skutečně, všichni jsme se stali jakoby necitlivými a nerozumíme ani tomu, co říkáme, ani tomu, co slyšíme, ani tomu, co vidíme. A vím, že protože náš stav je tak žalostný, bez ohledu na to, jak moc o tomto tématu mluvím, jen málokdo bude poslouchat. Neboť uši mnohých jsou zatvrzelé, takže neslyší, jak řekl Izaiáš. A pro těchto pár chci uvést jeden příklad a skončit. Představme si, že jistý král sedí na vysokém trůnu, mimo palác, na jisté pláni, a všichni knížata, důstojníci a všechny vojenské oddíly před ním stojí s velkým strachem a chvěním. A kdyby ten král jednomu z nich nařídil, aby předstoupil a přistoupil k němu, aby mu dal nějaký úkol, a někteří jiní, závidět jeho blízkost králi, se ho pokusili odradit od plnění královského příkazu, pak mi řekněte, byl by je vyslechl, vyjádřil by králem pohrdání? Myslím, že by těmto lidem nevěnoval sebemenší pozornost a s velkou připraveností by běžel ke králi, pokládajíc za velkou čest a slávu pro sebe vykonávat jeho rozkaz. Pokud tedy ve vztahu ke smrtelnému králi chceme ukázat, že jsme tak poslušní, proč se nestaneme ještě poslušnějšími ve vztahu k Nebeskému králi a našemu Mistrovi? Pozemský král je snad schopen nás zbavit cti, slávy a majetku – všeho, co smrt dnes nebo zítra zničí. A kdo tedy může prosit Boha, který je schopen nás odsoudit k věčné smrti? Co pak my, nešťastníci, uděláme – ti z nás, kteří porušují Mistrova přikázání – až začne Velký soud? Jak pak můžeme nalézt ospravedlnění před Bohem, vůči němuž nyní projevujeme pohrdání, když se ospravedlňujeme tím, že „ten a ten nám zabránil, a proto jsme nesplnili tvůj příkaz“? Pravděpodobně to pak řekne mnoho z nás; nepřinese nám to žádný užitek. Proto musíme činit pokání nyní, než přijde ta hodina. Musíme se vzdát přání ďábla a lidských zvyků. Musíme plnit Boží přikázání a připravit se s nezbytnou přípravou často přijímat Tělo a Krev našeho Pána Ježíše Krista, abychom byli díky Božímu přijímání posíleni v milosti Boží. A takto posilněni konejme každý den na zemi Boží vůli, dobrou, příjemnou a dokonalou, jako to činí andělé v nebi. A pokud nám v tom někdo brání, pak máme vůči nim jako duchovním otcům povinnost je s horkými slzami v očích přesvědčovat, dokud je jakýmkoliv způsobem nepřesvědčíme, aby nám dali svolení, abychom byli hodni přijmout do srdce zasnoubení Ducha s dokonalým citem a vědomím toho. A tu a tam můžeme být hodni oslavovat spolu s anděly a všemi svatými Otce, Syna a Ducha Svatého - v jednotě Trojice a v jednotě Trojice, nekonečně dokonalého Boha na věky věků. Amen. Viz: „Kdo je muž, i když žije, miluje dny a vidí dobré věci“ (Ž 33:13). Tento žalm se zpívá na konci liturgie po přijímání. – Přibl. jízdního pruhu Viz: „Pojďte k němu a budete osvíceni a vaše tváře nebudou zahanbeny (Ž 33:6). Viz: „Proto, dokud máme čas, konejme dobro“ (Galatským 6:10). Viz: „Poznáváme tedy, snažme se poznat Pána; jako úsvit se zjevuje a přijde k nám jako déšť, jako pozdní déšť, aby zaléval zemi“ (Ozeáš 6:3). O Božím soudu. Viz: Působí jako svatí našeho otce Basila Velikého, arcibiskupa z Cesareje v Kappadokii. Část 5. M., str.16. Slovo 2. O křtu. PG 31, 1557. Konverzace 7 v šesti dnech. Díla jako díla našeho svatého otce Basila Velikého, arcibiskupa z Cesareje v Kappadokii. Část 1. M., např. str. 114. "Pokračujte s bázní Boží, vírou a láskou!" Mohlo by vás zajímat: