Слово 27. Послание к православным правителям об управлении и о том, чтобы они судили богоугодно и вместе милостиво

Obloha a vše pod ní je vyzdobeno a osvětleno: přes den sluncem, v noci měsícem a hvězdami. Slunce, zjevující se na východě, rozptyluje temnotu noci a pozvedá všechno rozumné stvoření ke chvále Stvořitele všeho a Pána a k naplnění nezbytných skutků v životě; když přijde západ slunce, osvobozuje lidskou rasu od práce a poskytuje jí klid charakteristický pro noc. Pozemské chvályhodné a zbožné království je ozdobeno a vždy vede k lepšímu rozkvětu Bohem danou moudrostí blaženého krále, rozpuštěného ve vší pravdě a mírnosti, péče o své podřízené a dobré vůle vůči nám. Takovou moc milují a ctí všechny sousední národy, které ji obklopují, pro její četné spravedlnosti a pro spravedlnost pravoslavných knížat a bojarů, kteří pomáhají carovi ve vládě a soudí bez úplatku. S takovou mocí chtějí všechny sousední národy být vždy v míru, kvůli náležité pečlivosti a ráznosti těch, kdo v ní drží královské žezlo, ohledně organizace vojenské jednotky, zejména kvůli jednomyslnosti a přátelství mezi bojary a guvernérem, a to není pro nepřátele nic silnějšího a hroznějšího. Kde taková dohoda překypuje a je pilně zachovávána, tam je zpravidla božská pomoc shora, která dává vítězství všem protivníkům. Spolehlivým svědkem toho je božsky inspirovaný zpěvák a nanejvýš vynikající král, který pro svou velkou spravedlnost a mírnost a pro horlivou péči vždy zůstat v poslušnosti Bohu byl poctěn být povolán a být otcem Božím a díky nesčetným vítězstvím nad cizinci v silných bitvách rozšířil a posílil království Izraele. V Žalmu 98 říká: Mojžíš a Áron mezi svými kněžími a Samuel mezi těmi, kdo vzývají jeho jméno, vzýval jsem Hospodina a on je vyslyšel a mluvil k nim na oblakovém stole. Potom tento podivuhodný král, který nás učí důvod, proč dobrý Bůh vyslyšel jejich modlitby, říká: Zachovávám Jeho svědectví a Jeho přikázání, která jim dal (Ž 98:6-7). Svědectví a přikázání Páně nespočívají v ničem jiném, než ve správné a zbožné víře v Něho, v dokonalé lásce spojené s bázní Boží, ve vší pravdě a milosrdenství vůči všem potřebným a v posuzování bez náhrady. Dále ještě jasněji učí, jaké užitky nám přináší láska a víra v Boha a pevné dodržování Jeho přikázání, když říká: Pane, Bože náš, vyslyšel jsi je, Bože, byl jsi k nim milostivý a pomstil ses za všechny jejich podniky (Ž 99,8). Co by mohlo být jasnější a užitečnější než toto učení? Proto říká: Tys je vyslyšel, když Tě vzývali a hledali Tvou pomoc, protože žili svůj život podle Tvých přikázání, pásli Tvůj lid se vší spravedlností, upřímně Tě uctívali a před dodržováním Tvých přikázání nedali přednost ničemu jinému z vynikajících a cenných věcí tohoto života. Proto, říká, jsi se jich zastal a pomáhal jsi jim ve všech jejich podnicích, mstil jsi se na jejich protivníkech, kteří se proti nim ozbrojili, a oslavoval jsi je a vyvyšoval jsi je před všemi sousedními národy, sesadil a rozdrtil každého, kdo je chtěl urazit. Správně jsem tedy řekl výše, že pro protivníky není nic silnějšího a strašlivějšího než jednomyslnost chlapců mezi sebou, jejich pravda, díky níž jsou poctěni tím, že svědomitě dodržují přikázání a příkazy Vlastníka všech, že Ho mají za svého bojovníka a přímluvce. Tudíž na jiném místě tentýž moudrý král říká: Krále nelze zachránit velkou silou a obr nebude zachráněn hojností své síly, kůň lže pro záchranu, ale hojností své síly nebude zachráněn (Ž 33,16-17), to znamená, že ne množstvím lidí na nohou, vyvolených, silných jezdců a samců. t. j. vítězství, králové. Odkud berou pomoc? Naslouchejme pozorně a přijímejme učení s pokorou. „Hle,“ říká, „oči Hospodinovy jsou upřeny na ty, kdo se ho bojí, důvěřujíce v jeho milosrdenství: vysvoboď jejich duše ze smrti a nakrm je hladem (Ž 32:18-19); na jiném místě také říká: Netěší ho síla těla, ale má přízeň lidí v plešatosti. 146:10-11). Totéž božské učení nás krátkými slovy učí bohabojný apoštol Pavel, když říká: Všichni svatí, kteří dobyli království vírou, činili spravedlnost, přijali zaslíbení, zacpali tlamu lvů, uhasili sílu ohně, unikli ostří meče, byli silní ze slabosti, byli silní v bitvě 3:13 cizinců na útěk. Takoví byli Mojžíš a Áron, kteří ne skrze nesčetné množství lidí, kteří vyšli z Egypta, ale se silnou vírou a nadějí v Nejvyššího, utopili v Rudém moři strašlivého trýznitele, který je pronásledoval, kterému se nedostalo žádné pomoci od svých nesčetných vyvolených jezdců a silných vozů, protože neměl božskou pomoc shůry, kterou ztratil kvůli své šílené neposlušnosti Nejvyššímu. Tak vypadal ten úžasný král a prorok, který se neposílil zbraněmi silných bojovníků, kteří mu pomáhali, ale vírou v Boha a kamenem hozeným z praku svrhl obra, hrozného pro celou izraelskou armádu, a usekl mu hlavu vlastním mečem. Jak vylíčím velký čin víry a naděje v Boha zbožného krále Chizkijáše, který Boha prosil modlitbou a vřelými slzami, a pyšný Senacherib, král asyrský, byl nakonec pokořen a zahanben – ne pomocí velkého silného vojska, ale s pomocí Božího anděla, který v jedné noci porazil sto osmdesát pět tisíc vojáků Senacheribů. Podobná věc se stala za moudrého židovského soudce Gedeona, který s pouhými třemi sty nepříliš statečnými lidmi porazil a nakonec zničil nesčetné množství midiánského vojska s pomocí shůry pro svou naději v Boha a poslušnost jeho svatých přikázání: neboť, zanícený horlivostí pro Boha, rozdrtil Baalovy modly, zničil jeho chrám a vykácel háj. Takovými úžasnými odměnami a vždy nezapomenutelnými událostmi Veliký Obdarovaný vždy oslavuje ty, kdo Ho oslavují na zemi zbožností, veškerou spravedlností, štědrostí vůči chudým a přímluvou vdov a sirotků; stejně jako ty, kteří překračují Jeho božská přikázání, bezostyšně páchají všemožné zlo a svými zlými skutky Ho zneuctívají, nechává je upadnout do nejrůznějších smutků a potíží, aby se tím potrestáni naučili zbožnosti podle Boha, každý z nich by se vzdal svých neřestí, obrátili by se k Němu a on by je pak z celého srdce uzdravil. Jestliže ani poté, co je postihly takové potíže a smutky, nechtějí se vzdát své neposlušnosti a nadále hněvat Nejvyššího, pak na ně bez milosti a slitování namíří svou strašlivou zbraň, namíří svůj luk a vystřelí na ně své smrtící šípy (Ž 7,13-14), jak je psáno: Na jejich hříšníky bude pršet síť, oheň a bouře: (Žalm 10:6). Ninivci o tom poskytují nezvratný důkaz. Protože tito žili ve vší špatnosti před Bohem a dopustili se všeho zla a nezákonnosti, když slyšeli božskou hrozbu, kterou jim kázal prorok Boží Jonáš a řekl: Ještě tři dny a Ninive bude proměněno, pak každý zaostal za svými zlými skutky a se třemi dny půstu a modliteb a mnoha slzami prosili Nejvyššího, nedostali od Něj milost a nedostali od něj milost. Ale když o několik let později, když důvěřovali v nesčetné štědrosti Nejvyššího, se každý opět více než dříve oddával svým neřestem a své špatnosti, pak Boží soud nepolevil a vylil na ně kalich Božího hněvu, utopil je záplavou z nedalekého jezera a na druhé straně strašlivým krátkým časem vzplanul z žhnoucího dubu a zapálil je. lidnaté místo bylo zcela pusté město, - a naplnilo se na nich slovo Božího Písma: Navíc jsi na ně pro jejich lichotku uvalil zlo; A co Bysha v pustině? náhle zmizela, zahynula pro svou nepravost (Ž 72,18–19). Pán zachovává všechny, kdo ho milují, a stravuje všechny, kdo hřeší. Kdo jsou ti, kdo ho milují, to nás učí sám Pán, když ve svatém evangeliu říká: Máte-li má přikázání a zachováváte je, jste to vy, kdo mě milujete. Kdo mě nemiluje, nebude zachovávat má slova (Jan 14:21, 24). Kdo tedy neplní Spasitelova přikázání skutkem, je na hony vzdálen božské lásce, a jelikož ji ztratil, zůstává cizí návštěvě a pomoci Boží a stává se snadnou kořistí pro všechny. Obecný závěr ze všeho, co bylo řečeno, je tento: pro pozemské krále není nic silnějšího a pevnějšího než víra v Boha, láska a naděje – když v Něj nejen věří, ale také věří v Jeho slova, plní Jeho svatá přikázání skutky. Pak Ho skutečně milují, a proto budou Jím milováni i oni sami a budou oslaveni a vyvýšeni nyní i v příštím století. Ti, kdo v Něj věří a milují Ho, v Něj mají pravou a nepředstíranou důvěru; Ale naděje, jak jsme slyšeli, nebude zahanbena. A prorok Boží říká: V tebe, Pane, jsem uvěřil, ať se nikdy nestydím (Ž 30,2) a moji nepřátelé ať se mi smějí, neboť všichni, kdo tě snášejí, nebudou zahanbeni (Ž 25,1-2). Tak jsem ti napsal krátkými slovy, milý Vasilij, ušlechtilého kořene a ušlechtilé větve. Vím, že jste se toho hodně naučili a jste velmi inteligentní a potřebujete pár slov, abyste si připomněli, co může vést k dokonalosti ve veškeré spravedlnosti fanatika a vřelého fanatika, jakým jste vy. Dobrý den, Pane! Mohlo by vás zajímat: