Kniha hebrejských otázek v Genesis

Kapitola 1 2 3 4 5 6 7 8 9 12 12 14 15 16 17 18 19 20 Ti, kteří na začátku knih měli uvést argumenty díla, jsem nucen nejprve odpovědět na kletby, podporující vtip Terentia, který přednesl prology komedií na obranu svých scén. Neboť Luscius Lanuinus, stejně jako náš vlastní Luscius, na něj naléhal a obvinil ho, že je básník a zloděj státní pokladny. Totéž trpěl od svých rivalů a mantuánských vazalů, takže když doslovně přeložil některé Homérovy verše, byl nazýván kompilátorem starověku. Komu odpověděl, že má velkou sílu, aby mu vyrval Herkulův kyj z ruky. Ale i Tullius, který stál v citadele římské výmluvnosti, král řečníků a osvětlovač latinského jazyka, je Řeky obviňován z odmítnutí. Není se tedy čemu divit, jestliže proti mně, človíčku, chrochtají špinavá prasátka a šlapou perly, když proti nejučenějším mužům a těm, kteří měli přemoci závist slávou, vzplála modřina. Ale to se stalo záslužně těm, jejichž výmluvnost hřměla v divadlech, soudech, oratořích. Neboť síla má vždy soupeře v praotci, Ale závistivci mě našli skrytou daleko od měst, trhu, sporů a davů, takže také (jak říká Quintilianus) Proto prosím čtenáře, pokud existují, ale i tyto věci, pokud existují aby v knihách hebrejských otázek, které jsem nařídil zapsat do celého Písma svatého, nehledal výmluvnost ani půvab řečníků; ale raději ať se za nás zodpoví nepřátelům sám, aby novému dílu udělil milost. Neboť jako my jsme pokorní a chudí a nemáme bohatství ani nejsme hodni přijímat dary, tak i oni vědí, že nemohou mít znalost Písma, to jest bohatství Kristovo, s bohatstvím světa. Bude tedy naším studiem, buď těm, kdo mají podezření na různé věci o hebrejských knihách, vyvrátit omyly, nebo vrátit jejich autoritě ty, které se zdají být rozptýleny v latinských a řeckých kodexech; také vysvětlovat etymologie věcí, jmen a oblastí, které v našem jazyce nerezonují, pomocí lidové řeči. A čím snáze bude možné nápravu poznat, nejprve uvedeme důkazy, jak jsou u nás, a z porovnávání toho, co následuje, označíme, zda je v nich méně, více nebo jinak. Ani Septuagintu tlumočníků neobviňujeme z omylů, jako závistivé štěkot, ani si nemyslíme, že naše práce, jejich kritika: když odmítli zradit Ptolemaiovi, králi alexandrijskému, mystiky a věci v Písmu svatém, a zvláště ty, které slibovaly příchod Krista: aby nebylo viděno, že oživují Židy druhého Boha, který by prý uctíval druhého Platóna, který byl velký. Bože. Ale jak evangelisté, tak náš Pán a Spasitel, stejně jako apoštol Pavel, říkají mnoho věcí ze Starého zákona, které se v našich kodexech nenacházejí. O kterých budeme diskutovat úplněji na jejich místech. Z čehož je zřejmé, že jde o pravdivější příklady, které souhlasí s autoritou Nového zákona. K tomu se přidává Josephus, který klade dějiny tlumočníků Septuaginty a který vypráví pouze knihy Mojžíšovy jimi přeložené: o kterých také přiznáváme, že se více než ostatní shodují s Židy. Ale ti, kteří později povstali jako tlumočníci, mluvím o Akvilovi, Symmachovi a Theodotiovi, mají zcela odlišný názor, než jaký čteme. Konečně (což může uklidnit i naše odpůrce) zahraniční zboží pluje jen tomu, kdo ho chce: rolníci nekupují balzám, pepř a palmové plody. Ale budu pokračovat od Adamantia, jehož jméno je-li přípustné kombinovat malé věci s velkými, v mém jménu je individuálnější, že když ve svých homiliích, kterými mluví k prostému lidu, dodržuje společné vydání: v svazcích, to jest ve větší debatě, přemožený hebrejskou pravdou a obklopený řadami svých vlastních lidí, hledá občas pomoc cizího jazyka. Říkám jednu věc, že ​​bych se závistí jeho jména měl také znalost Písma, na trsy věšel obrazy a stíny duchů, o jejichž povaze se říká, že děsí malé a žvatlají v temných koutech. Verš 1. "Na počátku učinil Bůh nebe a zemi." Většina lidí si myslí, jak se také píše v Alternation of Lasus and the Papis, a Tertullianus ve své knize argumentuje proti Praxeovi: také Hilary ve výkladu jistého žalmu, v hebrejském haberï, tvrdí: „V Synu Bůh učinil nebe a zemi“: že je to nepravda, pravda věci to dokazuje. Jak pro interprety Septuaginty, tak pro Symmacha a Theodotion, v překladu „na počátku“. A v hebrejštině je psáno bresith, což vykládá Akvila, "v kapitole" a ne baben, kterému se říká "v synovi". Lze to tedy brát spíše podle smyslu než podle překladu slova o Kristu: který je schválen jak na samém počátku Genesis, která je hlavou všech knih, tak také na počátku Jana Evangelisty, zakladatele nebe a země. Odtud také v Žaltáři (Ž 39,8) o sobě říká: „V kapitole knihy je psáno o mně“, tedy na začátku Genesis. A v evangeliu „všecko povstalo skrze něho a bez něho nepovstalo nic“ (Jan 1,3). Ale to musí být také známo, že mezi Hebrejci se tato kniha nazývá bresith: mají takový zvyk dávat na svazky jména od svých počátků. Verš 2. "A Duch Boží se pohyboval nad vodami." Místo toho, co je napsáno v našich kodexech, se neslo, v hebrejštině má merefeth, kterému můžeme říkat „líheň“ nebo „ošetřovatelka“, v podobě ptáků jsou vajíčka oživována teplem. Z toho rozumíme, že se neříká o duchu světa, jak si někteří myslí, ale o Duchu svatém, který je sám od počátku oživovatelem všeho. Je-li však dárcem života, je následně také zakladatelem. Ale pokud zakladatel, a Bůh. „Sešli, říká, svého Ducha, a budou stvořeni“ (Ž 133:30). Verš 10. "A shromáždění vod nazval moře." Je třeba poznamenat, že veškeré shromažďování vod, ať už jsou slané nebo sladké, podle idiomu hebrejského jazyka se nazývají moře. Porfyriovi se tedy marně hanobí, že nazval evangelisty nevědomým, evangelisty zázrakem, protože Pán kráčel po moři, místo Genezaretského jezera nazval mořem, neboť každé jezero a shromáždění vod se nazývají moře. Verš 2. "A šestého dne Bůh dokončil svá díla, která učinil." Místo šestého dne má v hebrejštině den sedmý. Odsoudíme proto Židy, kteří se chlubí volným sobotním dnem, protože již na počátku byl sabat rozpuštěn, zatímco Bůh v sobotu pracuje, dokončuje svá díla a žehná samotnému dni, protože v něm dokončil vše. Verš 8. "A Pán Bůh vysadil zahradu v Edenu, obrácenou k východu." Pro ráj, v hebrejštině má zahradu, tedy gan. Pro který Symmachus přeložil „kvetoucí ráj“. Navíc to, co následuje, „proti východu“, je psáno hebrejsky mecedem, což Akvila uvedl ἀπὸ ἀρχῆ ϛ: a můžeme říci „od počátku“. Ale Symmachus, ἐν πρώτη ϛ, a Theodotion, ἐν προτημι ϛ, což samo o sobě neznamená „východ“, ale „počátek“. Z toho je nejzřetelněji dokázáno, že dříve, než Bůh stvořil nebesa a zemi, ustanovil již dříve ráj, jak se také čte v Židům: "Hospodin Bůh však od počátku zasadil ráj v Edenu." Verš 11. "Jméno jednoho Phisona." Myslí si, že to je řeka Ganga v Indii. Verš 12. "Kde (Al. tam) je karbunkul a zelený kámen." Pro karbunkl a kámen prasino přinesli jiní bdellium a onyx. Verš 15. "A Pán Bůh vzal člověka a uvedl ho do ráje rozkoše." Pro potěšení má hebrejština eden. Proto nyní interpretovali Septuagintu jako potěšení. Ale Symmachus, který o něco dříve přinesl květinu do ráje, sem dal ἐν τῷ παρα δε ί σ ῳ τῆ ϛ ἀκτῆ ϛ, což samo o sobě zní jako příjemnost a rozkoš. Verš 17. "Kterýkoli den z toho jíte, zemřete." Symmachus se lépe vykládá jako výrok, budeš smrtelný. Verš 21. "A Pán Bůh seslal na Adama extázi." Pro extázi, tedy přemíru mysli, máme v hebrejštině thardema, což Aquila καταϕοράν, Symmachus vyložil κάρον, tedy těžký a hluboký spánek. Nakonec následuje: "A spal." Stejné slovo je také použito v Jonášově (1:5) chrápajícím spánku. Verš 23. "Toto je nyní kost z mých kostí a tělo z mého těla. Tomu se bude říkat žena, protože byla vzata z muže." Zdá se, že v řečtině a latině nezní, proč se říká ženě, protože byla vzata muži: ale etymologie je zachována v hebrejštině. Neboť on je nazýván mužem a ona je žena. Právem tedy byla žena jím volána. Proto také Symmachus chtěl zachovat etymologii krásně v řečtině, když řekl: „Toto se bude nazývat ἀνδρὶ ϛ ὅ τι ἀπὸ ἀνδρὸς ἐλ ή μφθη“, což můžeme říci latinsky virago a bude se to jmenovat. Theodotius navíc tušil jinou etymologii, když řekl: "Tomu se bude říkat domněnka, protože to bylo vzato od člověka." Ve skutečnosti je lze chápat podle rozmanitosti stresu a předpokladů. Verš 1. "Ale had byl moudřejší než zvířata na zemi." Neboť šalvěj v hebrejštině je aroma, což Aquila a Theodotion vykládali panourgon: to jest zlý a otravný. Toto slovo tedy ukazuje více chytrosti a mazanosti než moudrosti. Verš 8. "A uslyšeli hlas Pána Boha, jak chodí večer po zahradě." Ve většině kódů pro večer má odpoledne: protože τὸ δειλιν ό ν . Řeckou řeč nemůžeme přeložit doslovně: protože to, co je napsáno v hebrejštině, larue aiom, což překládá Aquila ἐν τῷ ἀνέμ ῳ τῆς ἡ μ έρας, to jest ve větru dne. Ale Symmachus διὰ πνεύματο ϛ ἡ µ έρας, tedy duchem dne. Navíc Theodotion jasněji ἐν τῷ πνεύματι πρὸ ϛ κατάψυξιν τῆ ϛ ἡ μ έρας, aby bylo vidět osvěžení dýchaného vzduchu po pominutí poledního vedra. Verš 14. "Budeš chodit po hrudi a po břiše." Překladatelé Septuaginty přidali břicho: zbytek má v hebrejštině jen hruď: aby odhalil lstivost a vychytralost svých myšlenek: že všechny jeho kroky byly zlovolnost a podvod. Ale také to, co následuje: "Budete jíst zemi." Apar je napsáno pro zemi, kterou můžeme nazývat uhlíky a prach. Verš 15. "On bude držet tvou hlavu a ty budeš držet jeho patu." V hebrejštině je to lepší: „On sám ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu“, protože naše kroky brzdí had a Hospodin nám rychle rozdrtí Satana pod nohama. Verš 16. "Rozmnožením rozmnožím tvé trápení a tvé sténání." Místo smutku a sténání má v hebrejštině smutek a početí. "A vaše obrácení k manželovi." Pro konverzi Aquily převedli společnost: Symmachus, apetit nebo útok. Verš 17. "Prokletá je země ve tvých dílech." Zde bohoslužby nepocházejí ze země, jak si většina lidí myslí, ale hříchy jsou označeny: jak se říká v Židům. A Akvila nesouhlasí a říká: "Kvůli tobě je země prokletá." A Theodotion: "Prokletá paní ve tvém přestoupení." Verš 20. "A Adam nazval jméno své ženy Život, protože je matkou všech živých." Ukazuje, proč je Eva, tedy život, nazývána tím, že je matkou všeho živého. Eva je skutečně přenesena do života. Verš 24. A vyhnal Adama a nechal ho přebývat naproti ráji rozkoše. A postavil cherubíny a plamennou pochodeň, která se obrátila, aby střežila cestu stromu života. Hebrejština má mnohem jiný význam, než je zde chápán. Neboť řekl: "A Adam vyhnal - není pochyb, že to byl Pán." - A dal přebývat před rájem rozkoše cherubínů a ohnivého meče, který se obrátil a střežil cestu stromu života. Ne že by sám Adam, kterého Bůh vyhnal, nechal přebývat proti ráji rozkoše; ale když ho vyhnal před branami ráje, postavil cherubíny a plamenný meč, aby hlídali rajskou verandu, aby nikdo nemohl vstoupit. Verš 1. "A Kain počal a porodil a řekl: Získal jsem nebo vlastnil člověka skrze Boha." Kain se vykládá jako získání nebo vlastnictví, tedy κτῆσι ϛ, odkud, vyjadřující svou etymologii, říká canithi, to znamená, že jsem vlastnil člověka prostřednictvím Boha. Verše 4 - 5. "A Bůh pohlédl na Ábela a na jeho dary, ale na Kaina a na jeho oběti nepohlédl a Kain byl velmi zarmoucen." Kain tedy mohl vědět, že Bůh přijal dary jeho bratra a odmítl jeho vlastní: pokud není pravdivý tento výklad, který předložil Theodotion. "A Hospodin zapálil nad Ábelem a nad jeho obětí, ale nad Kainem a nad jeho obětí nezapálil." A čteme, že oheň měl ve zvyku přijít z nebe, aby pohltil oběť, a při zasvěcení chrámu za Šalomouna, a když Eliáš stavěl oltář na hoře Karmel (2 Par. 7, 1; 3 Kings 18, 38). Verše 6 a 7. "A Hospodin řekl Kainovi: Proč klesla tvá tvář?" Jestliže správně obětuješ, ale správně nerozděluješ, zhřešil jsi? Odpočívej v pokoji, jeho obrácení k tobě a ty budeš jeho pánem. Nutností jsme nuceni zdržovat se déle nad každým detailem. Dokonce i nyní je v hebrejštině mnohem jiný význam než v překladatelích Septuaginty: Neboť Hospodin řekl Kainovi: "Proč se hněváš a proč jsi klesl?" Není pravda, že když uděláš dobře, bude ti odpuštěno, a když nebudeš dobře, tvůj hřích bude sedět přede dveřmi? a k tobě jest jeho společnost, ty však raději panuj nad ním. Ale co říká, je toto: "Proč se hněváš a trápíš se modřinou závisti na svého bratra, ať jsou ti odpuštěny všechny tvé přestoupení"; nebo, jak říká Theodotion, "bude to přijatelné", to jest "mám se ujmout tvé povinnosti, jako jsem se ujal tvého bratra?" Ale uděláš-li špatně, hřích se okamžitě posadí před tvou verandu a bude tě doprovázet takový vrátný. Pravda, protože máte svobodnou vůli: Varuji vás, že hřích není váš, ale vy jste pánem hříchu. V čem se ale překladatelé Septuaginty dopustili chyby, je toto: protože hřích, tedy attath, je v hebrejštině mužský, v řečtině ženský. A ti, kdo to vykládali, to dělali mužským (jak to bylo v hebrejštině). Verš 8. "A řekl Kain Abelovi, svému bratru." To, co mluvil Pán, je slyšeno. Zbytečné je tedy to, co se nachází u Samaritánů a v našem svazku: "Pojďme do pole." Verš 15. "Každý, kdo zabije Kaina, zaplatí sedm pomsty." Pro sedm mstitelů byl Orel vykládán sedmi způsoby. Symmachus, sedmý. Theodotius, na týden. Na které kapitole je náš list biskupu Damasovi. Verš 16. "A přebýval v zemi Naid." To, co Septuaginta přeložila Naid, se v hebrejštině nazývá Nod: a vykládá se to jako σαλευόμενο ϛ, tedy nestabilní a kolísavý a nejistého sídla. Není to tedy země Naid, jak si myslí prostý lid naší země: ale naplnila se věta Boží, že putoval sem a tam jako poutník a uprchlík. Verš 25. A nazval jeho jméno Seth. Neboť Bůh mi vzbudil jiné semeno místo Ábela, kterého Kain zabil. Seth se správně nazývá θέσι ϛ, tedy pozice. Proto, protože ho Bůh umístil místo Ábela, proto se nazývá Set, to je pozice. Nakonec Akvila "A dal mu jméno Set, řka: Protože mi Bůh dal jiné semeno." Verš 26. "A nazval své jméno Enos: zde doufal, že bude vzývat jméno Pána Boha." Jako se Adam vykládá jako člověk: tak se také Enos podle rozmanitosti hebrejského jazyka nazývá člověk nebo člověk. A krásně, protože měl tento výraz, je o něm psáno: Tehdy byl počátek vzývání jména Páně, i když většina Hebrejů si myslí něco jiného, ​​že tehdy byly poprvé vyrobeny modly ve jménu Páně a k jeho podobě. Verš 2. "Učinil je mužem a ženou, požehnal jim a nazval jejich jméno Adam, to jest muž." Ale jméno muž se hodí pro muže i ženu. Verš 3. "A Adam žil dvě stě třicet let a zplodil ke svému obrazu a podobě a nazval jeho jméno Set." Mělo by se vědět, že do potopy, kde se v našich kodexech říká, že jeden zplodil dvě stě let a to vyprší: v hebrejštině má sto let a zbytek následuje. Verš 4. "A dnů Adamových poté, co zplodil Seta, bylo sedm set let." Protože se ve dvou stech spletl, dal sem sedm set, kdežto hebrejština zde má být osm set a více než sto. Verš 25. A Metuzalém žil sto šedesát sedm let a zplodil Lámecha. A Matuzalém žil po zplození Lámecha osm set dva let a zplodil syny a dcery. A všech dnů Mathualy, v nichž žil, bylo devět set šedesát devět let a zemřel. Slavná otázka a diskutovaná všemi církvemi, že podle pečlivého výpočtu se uvádí, že Metuzalém žil čtrnáct let po potopě. Když bylo Metuzalémovi sto šedesát sedm let, narodil se mu Lámech. Znovu Lámech, když mu bylo sto osmdesát osm let, zplodil Noeho. A odehrávají se spolu až do dne narození Noeho, roku života Metuzalémova, tři sta padesát pět. A v šestém roce Noemova života došlo k potopě. A tím, když vezmeme výpočet po částech, je přesvědčen, že v devadesátém padesátém pátém roce Metuzaléma došlo k potopě. Jestliže se nyní říká, že žil více než devět set šedesát devět let, není pochyb o tom, že žil čtrnáct let po potopě. A jak je pravda, že v arše bylo zachráněno pouze osm duší? Zůstává tedy, že jako ve většině případů, tak i v tomto je chyba v čísle. V knihách Hebrejcům i Samaritánům jsem skutečně našel napsáno takto: "A Metuzalém žil sto osmdesát sedm let a zplodil Lámecha." A Matuzalém žil po zplození Lámecha sedm set osmdesát dva let a zplodil syny a dcery. A bylo všech dnů Metuzalémových devět set šedesát devět let, a zemřel. A Lámech žil sto osmdesát dva let a zplodil Noeho. Ode dne narození Metuzalémova do dne narození Noema je tři sta šedesát devět let. Verš 29. "A nazval své jméno Noe, řka: Tento nám dá odpočinout od našich skutků." Noe je interpretován jako odpočívající. Proto, protože pod ním všechna předchozí díla odpočívala potopou, byl nazýván odpočinkem. Verš 2. "A synové Boží viděli dcery lidské, protože jsou dobré." Hebrejské slovo Eloim je běžné číslo a Bůh a bohové se skutečně nazývají podobně: kvůli tomu se Orel v množném čísle odvážil nazývat syny bohů inteligentními bohy, svatými nebo anděly. „Neboť Bůh stál v shromáždění bohů, ale uprostřed bohy soudí“ (Ž 81,1). Pročež také Symmachus, sledující tento smysl, praví: "Vidět syny mocných, dcery lidské," a ostatní. Verš 3. "A řekl Pán Bůh: Můj duch nezůstane v těchto lidech navěky, protože jsou tělo." V hebrejštině je psáno: "Můj duch nebude tyto muže soudit navždy, protože jsou tělo"; to proto, že stav v člověku je křehký, nenechám je trýznit na věky: ale zde jim vrátím, co si zaslouží. Proto nezní přísnost, jak čteme v našich zákonících, ale milost Boží, zatímco zde je hříšník navštěvován za svůj zločin. Proto Bůh, rozhněvaný, promlouvá k některým: „Nebudu navštěvovat jejich dcery, když se dopustily smilstva, a jejich nevěsty, když se dopustily cizoložství“ (Ozeáš 4:14). A na jiném místě „jejich nepravosti navštívím holí a jejich hříchy bičem, ale své milosrdenství jim nevezmu“ (Ž 88,33). Navíc, aby nebylo vidět, že byl krutý v tom, že nedal hříšníkům místo k pokání, dodal: "Ale jejich dnů bude sto dvacet let," to znamená, že budou mít sto dvacet let na pokání. Lidský život tedy není, jak se mnozí mýlí, zkrácen na sto dvacet let, ale této generaci bylo dáno sto dvacet let k pokání. Zjišťujeme totiž, že Abraham žil po potopě sto sedmdesát pět let a ostatní ještě dvě stě tři sta let. Ale protože opovrhli činit pokání, Bůh nechtěl čekat na nařízení: ale když odřízl prostor dvaceti let, přinesl potopu ve stém roce určeném k činění pokání. Verš 4. "V oněch dnech byli na zemi obři a po těchto věcech vešli synové Boží k lidským dcerám a zplodili je." Byli to obři zvaní muži ze století. V hebrejštině říká: "V těch dnech padali v zemi, to jest Annaphilim." A potom, když synové bohů vcházeli k dcerám lidským a zplodili je: tito byli jmenovaní udatní od počátku. Symmachus interpretoval násilné jako padající nebo obři. A jméno těch, kteří padají, patří andělům a dětem svatých. Verš 9. "Noe, spravedlivý a dokonalý muž ve své generaci, zalíbil se Bohu." Významně říká, že ve své generaci ukázal, že spravedlnost nebyla dokonána podle spravedlnosti, ale že spravedlnost byla vykonána podle jeho generace. A toto se říká hebrejsky: "Noe byl spravedlivý muž, dokonalý ve svých generacích: Noe chodil s Bohem", to znamená, že šel v Jeho stopách. Verš 14. "Udělej si archu ze čtvercového dřeva." Místo hranatých tyčinek čteme v hebrejštině bituminózní. Verš 16. "Shromážděte se, udělejte archu a dokončete ji na loket nahoře." Neboť to, co to je, shromažďování tváře archy, má v hebrejštině poledník, tvář archy, kterou Symmachus vyložil jasněji, řka: διαϕανέ ϛ, to jest jasná tvář archy, chtěje porozumět oknu. Verše 1-3. "A voda přestala a ukázaly se prameny hlubin a nebeské vodopády." Místo odhalených zdrojů, uzavřených a zablokovaných, překládali všichni překladatelé. A co následuje: "Voda přestala na zemi" a ostatní, je psáno: "A vody se vrátily ze země, odcházely a vracely se" (Kazatel 1:7). Všimněte si, podle Kazatele, že všechny vody a bystřiny se vracejí skrytými žilami do matrice propasti. Verše 6 a 7. "Po čtyřiceti dnech Noe otevřel dveře archy, kterou udělal, a vyslal havrana, ten vyšel a nevrátil se k němu, dokud nevyschly vody ze země." Místo dveří je hebrejsky napsáno okno. A o havranovi se říká ještě jinak: "Poslal havrana a šel, šel a vracel se, dokud nevyschly vody ze země." Verš 18. "A synové Noema, kteří vyšli z archy, byli Shem, Ham a Japheth." Často tlumočníci Septuaginty, kteří nebyli schopni přeložit do řečtiny písmeno Heth, které zní jako dvojitá aspirace, přidali řecké písmeno Chi: aby nás naučili, že v takových slovech se má aspirát usilovat, odkud a v současnosti, přeložili Ham, pro to, co je Ham, z něhož se i Egypt v jazyce Egypťanů dodnes nazývá Ham. Verš 27. "Bůh rozšíří Jafeta a bude přebývat ve stanech Šemových." Sem, Hebrejci; z Jafeta se rodí lid národů. Protože je tedy množství věřících velké, šířka dostala své jméno podle šířky, která se nazývá Jafet. Ale to, co říká: "A bude bydlet ve svatostáncích," je prorokováno o nás, kteří jsme zapojeni do učení a poznávání Písma, vyhnaných z Izraele. Verš 29. "A všech Noemových dnů bylo devět set padesát let." Hle, Noe žil tři sta padesát let po potopě. Z čehož je zřejmé, že sto dvacet let, jak jsme řekli výše, bylo dané generaci dáno k pokání, a nikoli vyhrazeno pro smrtelný život. Verš 2. "Synové Jafeta, Gomera a Magoga a Madaie, Javana a Tubala, Mosocha a Thirase." Jafetovi, synovi Noemovu, se narodilo sedm synů, kteří vlastnili zemi v Asii od Amanu a Tauru, pohoří Sýrie a Kilikie až po řeku Tanain. Ale v Evropě až po Gadiru ponecháváme jména míst a národů: většina z nich se od té doby změnila, zbytek zůstává tak, jak byl. Nyní jsou zde Gomer, Galataë Magog, Scythaë Madai, Medï Javan< Iones, z nichž také Řecko a moře Lonium. Thubal Iberians, kteří a Španělé, z nichž Celtiberi, ačkoli někteří z nich jsou podezřívaví k Italům. Mosoch, Kappadokie: odkud se město dodnes mezi nimi nazývá Mazeca: (dále překladatelé Septuaginty, Kappadočané považují Capthorim za Thiras, Thráky, jejichž jméno se zcela nezměnilo. Vím, že jistý Gog a Magog, oba ze současného místa, a Ezechiel, který byl nedávno v naší zemi ukázán, zda je v naší zemi Gótská historie pravdivá na konci samotné bitvy bývali nazýváni Gog a Magog. Verš 3. "Synové Gomer, Aschenez a Riphath a Thogarma." Aschenezští Řekové nazývají krále: Riphath, Paphlagones, Thogarma, Phrygas. Verše 4 a 5. "Synové Javanovi, Elisa a Tharsis, Cethim a Dodanim." Od nich byly rozděleny ostrovy národů ve svých zemích. Muž podle svého původu a svého příbuzenství a svého národa. Z Iónců, to jest, Řekové se narodili Elizeové, kteří se nazývají Aeolides: odkud se také pátý jazyk Řecka nazývá Aiolians, které nazývají πέμπτη διάλεκτο ϛ. Tharsis Josephus z Cilicas si myslí, že aspirační dopis θῆτα byl potomstvem krutě zkažený do ταῦ: odkud se také jejich metropole nazývá město Tarsus, slavné apoštolovi Pavlovi. Také jsou zde Citiiové, od nichž se dodnes město Kypru nazývá Citium. Dodanim, Rhodiï tak přeložil tlumočníky Septuaginty. Přečtěme si knihy Varra o starověku a Sisinius Capito a Řek Flegon a ostatní nejučenější muže: a uvidíme téměř všechny ostrovy a pobřeží celého světa a země přiléhající k moři, obsazené Řeky, kteří, jak jsme řekli výše, od hor Amanus a Taurus až po všechny oceány v držení oceánu. Verš 6. "Synové Chamovi, Chusovi a Mezraimovi a Phuthovi a Chanaanovi." Dodnes Chus nazývají Hebrejci Etiopie: Mesraim, Egypt: Phuth, Libye. Od níž se řeka Mauritánie dodnes nazývá Phuth a celý region kolem ní je Phutensis. Mnoho spisovatelů, řeckých i latinských, je svědkem této skutečnosti. Ale proč jen v jedné části klimatu zůstalo starověké jméno Libye a zbytek země se nazýval Afrika, o tom není ani o tomto místě, ani o této době diskutovat. Navíc Kanaán získal zemi, kterou Židé poté vlastnili poté, co vyhnali Kananejce. Verš 7. "Synové Chus, Saba, Aevila, Sabatha, Regma a Sabathaca." Saba, z něhož Sabaeové, z nichž Virgil Hůl Sabaeans je žezlem slunce. Evilo, Getuli, v nejodlehlejší části pouště Afriky jsme sjednoceni. Sabatha, od něhož Sabathéni, kteří se nyní nazývají Astabari. Není známo, zda Regma a Sabathaca postupně ztratily své staré termíny a co nyní mají pro své staré. Verš 7b. "Synové Regmy, Sheba a Dadan." Zde se Saba píše písmenem sin, ale nahoře samech, z něhož jsme řekli, že Sabejci byli povoláni. Nyní se to vykládá jako Saba, Arábie, protože v sedmdesátém prvním žalmu, kde máme: „Králové Arábie a Saba budou nabízet dary“; v hebrejštině je psáno: "Králové ze Sáby a Sáby": první jméno podle hříchu, druhé podle samech. Dadan je kmen v západní oblasti Etiopie. Verše 8 a 10. "A Chus zplodil Nimroda." Začal být mocný na zemi. A po chvíli: "A hlavou jeho království bylo," říká, "Bebel, Arach, Achad a Chalanne v zemi Sennaar." Nimrod, syn Chus, se zmocnil neobvyklé tyranie mezi lidmi a vládl v Babylonu, kterému se říkalo Bábel, protože tam byly zmatené jazyky stavitelů věže. Neboť Babel se vykládá zmatek. A kraloval také v Arachu, to jest v Edisse, a v Achadu, kterýž se nyní nazývá Nisibis, a v Chalanne, které později král Seleukos nazval Seleucia, nebo alespoň to, co se nyní nazývá Κτησιϕῶν. Verš 11. "Z té země přišel Assur a postavil Ninive a město Rebooth." Z této země vzešla říše Asyřanů, kteří podle jména Niniho, syna Belova, založili Ninum, velké město, které Hebrejci nazývají Ninive. Celé Jonášovo proroctví patří buď k pádu, nebo k pokání tohoto. Ale to, co říká: "Ninivem a město Rooboth", nemyslíme si, že jsou to dvě města: ale protože se Rooboth vykládá jako ulice, musí se to číst takto: "A postavil Ninive a ulice města." Verš 13 a násl. "A Mezraim zplodil Luduma, Anamima a Laabima, Neftuima, Fetrosima a Chasloima, z nichž pocházeli Pelištejci a Katorim." S výjimkou Laabim, od nichž byli později pojmenováni Libyjci, kteří byli dříve nazýváni Phutaei: a Chasloim, kteří byli později nazýváni Pelištejci, které zkorumpovaně nazýváme Palestinci, je nám ostatních šest národů neznámých, protože byly svrženy v etiopské válce, takže zapomněli svá minulá jména. A obsadili zemi od Gazy až do končin Egypta. Verš 15. "A Chanaan zplodil Sidona, svého prvorozeného, ​​a Chetity, a Jebusites, a Amorites, a Gergeseans, a Evaeans, a Aracaeans, a Sinaians, a Aradians, a Samaraeans, a Amathaeans." Sidon byl prvorozený z Chanaanu, od něhož se město ve Fénicii nazývá Sidon. Potom Aracaeus, který založil Arcas, město ležící naproti Tripolisu na úpatí Libanonu. Nedaleko odtud se nacházelo další město jménem Sini, které bylo později různými válečnými událostmi svrženo a své původní jméno si zachovalo pouze na svém místě. Jsou to Aradiané, kteří vlastnili ostrov Arad, oddělený od fénického pobřeží úzkým průlivem. Samarajci; ke kterému Emessa, vznešené město Sýrie, Nebesa. Amath je stále nazývána Syřany i Hebrejci, jak to bylo nazýváno mezi starověkými. Makedonci, kteří vládli po Alexandrovi na východě, to nazývali Epiphania. Nikdo si nemyslí, že se Antiochie tak jmenovala. Jiní, i když ne ve skutečnosti, utěšujíce svůj názor, jako by to byl pravděpodobný termín, se domnívají, že Emas byla první rezidencí z Antiochie, která se jmenovala Edessa, a že to bylo stejné jako to, co se mezi starověky nazývalo Emath. Verš 19. "A hranice Kananejců byla od Sidonu, dokud nepřijdete do Geraru až po Gazu, projdete přes Sodomu a Gomoru a Adama a Seboi až po Lyseh." Vzhledem k tomu, že ostatní města, jmenovitě Sidon a Gerara a Sodomu, a Gomoru, a Adama a Zeboim, všichni znají, zdá se, že je třeba jen poznamenat, že samotná Lise je to, co se nyní nazývá Callirhoe, kde horké vody vyvěrají a stékají do Mrtvého moře. Verš 22. "Synové Semovi, Elamovi a Assurovi a Arfaxadovi, Ludovi a Aramovi." Drží část Asie od řeky Eufrat po Indický oceán. Nyní je zde Elam, z něhož jsou Elamští vůdci Peršanů. O Assurovi již bylo řečeno, že založil město Nine. Arfaxad z něhož Chaldejci, Lud z nichž Lýdové, Aram z nichž Syřané, jejichž metropolí je Damašek. Verš 23. "Synové Arama, Uz a Ul a Gether a Mesh." My, zakladatel Trachonitis a Damašek, jsme drželi knížectví mezi Palestinou a Coelenem Sýrie: z něhož vykladači Septuaginty v knize Job, kde je psáno hebrejsky, přeložili zemi nás, oblast Ausitid, jako Usitid. Ul, z něhož Armeniï Gether, z něhož Acarnanii, nebo Carii. Navíc Mes, pro kterého tlumočníci Septuaginty říkali Mosoch, se nyní nazývají Maeones. Verš 24 a násl. Arfaxad zplodil Šela a Šela zplodil Hebera. Heberovi se narodili dva synové, jeden se jmenoval Faleg, protože za jeho dnů byla země rozdělena, a jeho bratr se jmenoval Jektan. Heber, od něhož Hebrejci jistým proroctvím vnutili jeho synovi jméno Phaleg, což se vykládá jako rozdělení, z toho, že za jeho dnů byly v Babylóně rozděleny jazyky. Verš 26 a násl. "Jektan zplodil Helmodada, Salefa a Asermotha, Jare, Adurama a Uzala a Decla, Ebala, Abimaela, Shebu, Ofira, Evila a Jobaba." Nemohl jsem najít pozdější jména třinácti z těchto národů; ale i v současné době, protože jsou daleko od nás, se buď tak nazývají jako první, nebo jsou neznámí. A od řeky Kofen obsadili celou zemi Indii, která se nazývá Hieria. Verš 28. "A Aran zemřel před svým otcem v zemi, kde se narodil v oblasti Chaldejců." Místo toho, co čteme, se v oblasti Chaldejců nachází v hebrejštině, v ur chesdim, tedy v ohni Chaldejců. Při této příležitosti Hebrejci vyprávějí příběh tohoto druhu: Abraham byl poslán do ohně, protože nechtěl uctívat oheň, který uctívají Chaldejci, a vysvobozen s pomocí Boží utekl před ohněm modloslužby, o čemž je psáno, že Terach vyšel se svým synem z chaldejské země, o čemž se v hebrejštině říká o upálení Chaldejců. A to je to, co se nyní říká: "Aran zemřel před zrakem svého otce Tharea v zemi svého narození, v ohni Chaldejců," což znamená, že byl pohlcen ohněm, protože nechtěl uctívat oheň. A potom Hospodin promluvil k Abrahamovi: "Já jsem tě vyvedl z ohně Chaldejců." Verš 29. A Abram a Náchor si vzali ženy. Jméno Abramovy manželky, Saraï, a jméno Nahorovy manželky, Melcha, dcera Arana. A otec Melchy, on je otcem Jesky. Aran, syn Thareho, bratra Abrahama a Náchora, zplodil dvě dcery, Melcham a Sarai, jejíž příjmení bylo Jescan, δυώνυμον. Od něhož se Melcham oženil s Náchorem a Sarai Abrahamovou: neboť sňatky mezi strýci a dcerami bratrů ještě nebyly zakázány zákonem, který byl ustanoven mezi prvními muži, dokonce i mezi bratry a sestrami. Verš 4. "Teď bylo Abramovi sedmdesát pět let, když vyšel z Chary." Vyvstává neřešitelná otázka, protože jestliže Terach, Abrahamův otec, když byl ještě v oblasti Chaldejska, sedmdesátiletý, porodil Abrama a poté zemřel v Charře ve dvou stém pátém roce svého věku: jak nyní po smrti Thare, když Abram opouštěl Charru, je zmíněno, že mu bylo sedmdesát pět let, kdy tam bylo sto třicet pět let od narození jeho otce Abrahama do pětatřiceti let. let. Ta tradice Hebrejů, kterou jsme výše řekli, je tedy pravdivá, že Thara vyšla se svými syny z ohně Chaldejců a že Abram, který byl v Babylóně ohrazen ohněm, protože jej nechtěl uctívat, byl vysvobozen pomocí Boží; a od té doby se počítají dny jeho života a doba jeho věku, kdy vyznával Pána a zavrhoval chaldejské modly. Je však možné, že jelikož to Písmo nechalo nejisté, Thara se před několika lety vydala z Chaldeje a přišla do Charranu, kde zemřel. Nebo alespoň přišel do Charranu bezprostředně po pronásledování a zůstal tam déle. Pokud je tedy někdo v rozporu s tímto výkladem, ať hledá jiné řešení: a pak právem vyvrátí to, co jsme řekli. Verše 9 a 10. "A Abram odešel a odešel do pouště, a na zemi nastal hlad." A v současnosti a na mnoha jiných místech, pro poušť, na jih, je psáno hebrejsky. Toto si tedy musíme všimnout. Verše 15 a 16. "A faraónova knížata ji uviděla a chválila ji před faraonem a přivedla ji do faraónova domu. Abram jí udělal dobře, a měl ovce, stáda, osly, služebníky a služebné, muly a velbloudy." Je pravda, že tělo svatých žen se nešpiní silou, ale vůlí; Nechutnou nutnost lze však omluvit i jinak, protože podle knihy Ester, ať se králi mezi prastarými líbila jakákoliv žena, byl šest měsíců v různých pigmentech a ženských kúrách, a pak konečně šel ke králi. A tak se může stát, že poté, co se Sarai králi zalíbila, zatímco se její vstup ke králi rok připravoval a farao dal Abrahamovi mnoho darů a faraón byl poté poražen Hospodinem, byla stále nedotčena jeho probíhajícím stykem. Verš 1 a násl. Abram tedy vyšel z Egypta, on i jeho žena, a všechno, co bylo jeho, a Lot s ním na poušť. A Abram byl velmi bohatý na dobytek, stříbro a zlato a odešel, odkud přišel na poušť do Bethel. Říká se, že vystoupil poté, co byl vysvobozen z Egypta. Tomuto smyslu však odporuje následující: jak mohl být tak bohatý, když vyšel z Egypta? To řeší ona hebrejská pravda, ve které je psáno: Abram byl těžce zatížen, tedy βαρις σϕόδρα : byl totiž obtěžkán tíhou Egypta. A ačkoli se zdají být bohatstvím dobytka, zlata a stříbra, jsou-li Egypťané, jsou pro svatého muže těžké. Stručně řečeno, ne jak čteme v Septuagintě, šel, odkud přišel do pouště až do Bételu, ale jak je psáno v hebrejštině: Šel na své cestě přes jih až do Bételu. Proto odešel z Egypta, aby nevstoupil do pouště, kterou opustil s Egyptem, ale aby přišel přes jih, který je naproti severu, do Božího domu, kde byl jeho stánek mezi Bételem a Gai. Verš 13. "A muži Sodomy byli v Božích očích nesmírně zlí a hříšní." Je přidáno zde v Septuagintě nadbytečně před Bohem, protože obyvatelé Sodomy mezi lidmi [Al. všichni], byli zlí a hříšníci. Ale říká se, že je to hříšník v Božích očích, který může být viděn jako spravedlivý mezi lidmi, jak se o Zachariáši a Alžbětě v prohlášení říká, že oba byli spravedliví před Bohem (Lk 1,6). A říká se to v žaltáři. Ne každý žijící bude ve vašich očích ospravedlněn (Ž 142:2). Verše 14 a 15. "Pozdvihněte své oči a pohlédněte z místa, kde nyní jste, na sever, na jih, na východ a na moře, protože celou zemi, kterou vidíte, dám tobě a tvému ​​semeni." Ustanovil čtyři podnebí světa, východní a západní, severní a jižní. Ale co se čte ve všech Písmech, stačí zde jednou říci, že moře bylo vždy umístěno na západ, protože oblast Palestiny je tak situována, že má moře na západní straně. Verše 2 a 3. "A král Bale, tohle je Segor." Všichni se shodli v údolí Salsa, tedy v moři soli. V hebrejštině se tomu říká κατάποσις, tedy požírající. Hebrejci proto sdělují, že na jiném místě Písma se ta samá jmenuje Salisa, a říkají znovu: μόσχος τριετίζουσα, to je drtící tele, protože bylo pohlceno třetím pohybem země (1. Samuelova 9:4; Izajáš 15). A od doby, kdy Sodoma a Gomora, Adama a Zeboim byli svrženi božským ohněm, se jí říká malá. Segor je skutečně přeložen do malého jazyka zvaného Syra Zoara. Ale údolí solí, jak je psáno v téže knize, ve kterém předtím byly studny bitumenu, se po Božím hněvu a dešti síry proměnilo v moře mrtvých: které Řekové nazývají λίμνη ὰσϕαλτῖτις, to jest tůň. Verš 5. "A obři postavili Carnaim v Astarothu a mocné národy spolu s nimi a Ominejci ve městě Sávě, než dosáhli Sodomy." Čtyři králové, kteří vyrazili z Babylonu, zabili obry, tedy Raphaimy, mocné muže a všechny [Al. také] z Arábie a Zozim v Hom a Emim ve městě Sávě, které se tak nazývá dodnes. Ale Zuzim a Emim jsou vykládáni jako hrozní a hrozní: za což Septuaginta, překládajíc ze slova spíše smysl než slovo, postavila nejsilnější národy. Navíc si mysleli, že Bahem, pro kterého řekli, ἅμα αὐτοῖς, to je s nimi, napsal on, čerpali z podobnosti živlu, když to napsal heth. Když se totiž Bahem píše třemi písmeny: má-li střed he, vykládá se v nich: ale jestliže heth, jako v tomto případě, znamená místo, to jest v Hom. Verše 7 - 8. "A když se vrátili, přišli k prameni soudu, toto je Kádeš." Říká se to očekáváním, které se později tak nazývalo. Nyní to znamená místo v Petře, které se nazývá pramenem soudu: protože tam Bůh soudil lid. "A pobili celou zemi Amalekitů a Amorejců, kteří seděli v Asasonthamaru." Toto je město nyní zvané Engaddi, úrodné na balzám a palmy. Navíc Asasonthamar, v našem jazyce, ozvěnou, město Palms. Neboť palma se jmenuje Thamar. Ale mělo by být známo, co následuje o něco později: "A postavili proti nim pole k válce v údolí Seddim: což Aquila vykládá τῶν περιπεδίνων, Theodotius, τῶν άλσῶν, což znamená příjemné háje." Verš 11. "A vzali celou sodomskou a gomorskou jízdu." Pro kavalérii v hebrejštině má rachus, tedy podstatu. Verš 13. A ten, který uprchl, řekl Abramovi, že prošel. Ale on sám seděl u dubu Mambre Amorris bratr Eschol a bratr Auna, kteří byli spiknuti s Abrahamem. Pro to, co jsme předložili, přechodné, hebrejsky se to píše ibri, protože to je vyjádřeno přechodné. Ale to, co říká: u dubu Mambre Amorejců, čteme lépe v hebrejštině, u dubu Mambre Amorejců, bratr Escol: a bratři nepřeložili Auna, jako to udělala Septuaginta, ale Aner: aby ukázali, že Mambre a Escol a Aner byli Amorrejci a Abrahamovi germáni. Verš 14. "A pronásledoval je až k Dan." Do města Phoenicia, které se dnes jmenuje Paneas. A Dan je jedním ze zdrojů Jordánu. Neboť druhý se jmenuje Jor, což se vykládá jako ῤ εῖτρον: to jest potok. Dva prameny, které nejsou daleko od sebe, se tedy spojují v jeden proud, napříště nazývaný Jordán. Verše 18 a 19. "A Melchisedech, král Salemu, přinesl chléb a víno a sám byl knězem Boha Nejvyššího a požehnal mu." Protože naše malá práce je sbírkou hebrejských otázek či tradic, uveďme tedy, co si o tom Hebrejci myslí. Říkají, že toto je Šem, syn Noemův, a když počítají roky jeho života, ukazují, že žil až do Izáka a že všichni prvorození Noeho, dokud se Áron nestal knězem, byli kněží. Salem je navíc nazýván králem Jeruzaléma, který se dříve jmenoval Salem. Ale Melchisedech, požehnaný apoštol Židům (7:3), aniž by zmínil otce a matku, odkazuje na Krista a skrze Krista na Církev pohanů. Neboť veškerá sláva hlavy souvisí s údy, protože majíc předkožku, požehnal Abrahamovi obřízkou a v Abrahamovi Levitu a skrze Levitu Arona: z toho později kněžství. Z čehož si přeje sesbírat, že kněžstvo Církve mající předkožku požehnalo obřezanému kněžstvu synagogy. A co říká: Jsi knězem navěky, podle řádu Melchisedechova (Ž 90, 4): naše tajemství je označeno ve slovosledu: ne tím, že Áron obětuje nerozumné oběti, ale obětováním chleba a vína, tedy těla a krve Pána Ježíše. Verše 2 a 3. "Pane Bože, co mi dáš?" A jdu bez dětí: a syn Masek z vlasti mé, tento Damašek Eliezer. I řekl Abram: Hle, nedal jsi mi semeno, a syn mé tchyně bude mým dědicem. Kde máme, a syn Masechův v mé mluvě je psán hebrejsky, kdy je mesech bethï, kterou nesl Orel, ὁ υἱὸς τοῦ ποτίζοντος οἰκίαν μου : to jest dům syna mého Ale Theodotius, καὶ υἱὸ ϛ τοῦ ἐπὶ τῆς οἰκίας μου, to jest, a syn jeho, kterýž jest nad domem mým. Co říká, je toto: Umírám bezdětný a syn mého správce neboli guvernéra, který spravuje a distribuuje veškeré zásoby mé rodiny a jmenuje se Damašek Eliezer, je v překladu Bůh můj pomocník. Z toho říkají, že Damašek byl založen a pojmenován. Verš 7. "Já jsem Bůh, který jsem tě vyvedl ze země Chaldejců." To jsme si řekli o něco dříve v hebrejském haberï, který vás vyvedl z Ur Chesdim, tedy o upálení Chaldejců. Verše 10 a 11. "A postavil je proti sobě, ale ptáky nerozdělil." Ptáci sestoupili na mrtvoly a na jejich oddíly a Abram seděl s nimi. Jeho výklad svátosti nepatří do tohoto eseje. Říkáme jen toto, protože místo toho, co jsme uvedli, hebrejština říká: A ptáci sestoupili na mrtvoly a Abram je odehnal. Neboť právě jeho zásluhou byl Izrael často osvobozen od úžin. Verš 12. "Při západu slunce padl na Abrama trans." Neboť extáze se čte v hebrejském thardema, tedy καταϕορά, kterou výše proměníme ve spánek. Verš 16. "A ve čtvrté generaci se sem vrátí." Není pochyb o tom, že ti, kteří byli ze semene Abrahamova, je otázkou, jak je psáno v Exodu: A v páté generaci vyšli synové Izraele z egyptské země (Exodus 13:18). O které kapitole jsme vydali malý svazek. Verš 2. "Hle, Pán mě zavřel, abych nenesl, proto vejdu ke své služebnici, abych s ní měl děti." Je pečlivě poznamenáno, že plození dětí je napsáno v hebrejské budově. Neboť je to tam přečteno, půjdu ke své služebné, mohu-li se od ní nějakým způsobem poučit. A hleďte, aby to nebylo to, co se říká v Exodu: Bůh požehnal porodním bábám a ony si postavily domy (Exodus 1:20). Verš 7. "A anděl Páně ji našel nad pramenem vody na poušti u pramene na cestě do Sur." Egypťané proto spěchali, aby šli po silnici Sur, která vede přes poušť do Egypta. Verš 11. „A nazval své jméno Izmael; protože Bůh vyslyšel mou pokoru. Izmael se vykládá jako slyšení Boží. Verš 12. "Tady bude rustikální muž." Jeho ruka bude přebývat na všech a ruka všech jeho bratří. Pro rolníka se v hebrejštině píše phara, což se překládá jako onager. A znamená to, že jeho semeno bude přebývat v poušti, tedy muslimové, putující a v nejistých příbytcích, kteří útočí ze strany na všechny národy, s nimiž je poušť spojena, a jsou napadáni všemi. Verš 3 a násl. "A Hospodin k němu promluvil a řekl: Hle, má smlouva s tebou a budeš otcem množství národů a tvé jméno se již nebude nazývat Abram, ale tvé jméno bude Abraham, protože jsem tě učinil otcem mnoha národů." Je třeba poznamenat, že kdekoli čteme Testament v řečtině, tam v hebrejštině existuje smlouva neboli dohoda, tedy berith. A Hebrejci říkají, že ze svého jména Bůh, což je u nich tetragrammaton, doslova přidal k Abrahamovi a Sáře: neboť byl nejprve nazván Abram, což se překládá, vznešený otec, a potom byl nazván Abraham, což se překládá jako otec mnohých, neboť to, co následuje pohany, není zmíněno ve jménu, ale je to slyšet. Ani se není čemu divit, proč, když se mezi Řeky a u nás přidává písmeno A, bychom měli říkat, že se přidává hebrejské písmeno; neboť idiom toho leváka je skutečně psát s ním, ale číst s a, stejně jako naopak často vyslovují písmeno A s he. Verše 15 a 16. "A Bůh řekl Abrahamovi: Nebudeš říkat své manželce Sarai, ale Sára bude její jméno." Mýlí se, kdo si myslí, že Sarah byla nejprve napsána jedním R a později k němu bylo přidáno další R. A protože R je u Řeků číslo sto, podezřívají o jeho jménu mnoho nesmyslů: protože samozřejmě, ať si na něj přejí změnit jméno jakkoli, musí mít hebrejský, ne řecký význam, protože jméno samo je hebrejské. Ale nikdo, kdo někoho nazývá jiným jazykem, nepřebírá etymologii termínu od druhého. Sarai byla tedy nejprve nazvána hříchem, res, iod: proto, když byl odstraněn iod, tedy 1. prvek, bylo mu přidáno písmeno, které čte A: a nazývala se Sarah. Příčinou toho, že se jméno takto změnilo, je to, jak již bylo řečeno, můj princi, z mateřské rodiny pouze jednoho domu. Ale potom se říká absolutně, princi, tedy ἄρχουσα. Neboť z toho plyne: "Dám ti od ní syna a požehnám mu, a bude mezi národy a králové národů z něho." Opět znamenají, ne jak čteme v řečtině: Bůh řekl Abrahamovi: Sarai, tvá žena, nebude se jmenovat Sarai; Hebrejsky je psáno: nedáš jí jméno Sarai, to znamená, neřekneš jí, ty jsi můj kníže, neboť budoucnost všech národů je již knížetem. Někteří silně tuší, že předtím se tomu říkalo malomocenství a poté princ: když se malomocenství nazývá sarath, což v našem jazyce skutečně vypadá, že má nějakou podobnost; ale v hebrejštině je to úplně jinak. Neboť je psáno sad, a res, a ain a thau: což je zjevné, že se velmi liší od předchozích tří písmen, to jest sin, res a on, kterými je psána Sára. Verš 17. "A Abraham padl na tvář a smál se a řekl si v srdci: Co když se syn narodí ve sto letech a Sára porodí v devadesáti letech?" . A po chvíli: "A dáš mu jméno Izák." Existují různé názory, ale etymologie je stejná, proč se jmenoval Izák. Neboť Izák je vykládán jako smích. Jiní říkají, že protože se Sarah smála, byl nazýván smíchem, což je falešné. Jiní ale říkají, že se Abraham smál, což také dokazujeme. Neboť po Abrahamově smíchu byl povolán jeho syn Izák, pak čteme, že se smála i Sára. Mělo by však být známo, že čtyři ve Starém zákoně byli nazýváni bez závoje svými jmény, než se narodili: Izmael, Izák, Šalomoun a Joziáš. Přečtěte si písma. Verš 6. "A Fastina mu řekla: Smíchejte tři míry jemné mouky." Protože se zde zdá, že tři míry jsou absolutně uvedeny a je to míra nejistá, dodal jsem proto, že v hebrejštině má tři zrnka, tedy tři nádoby: abychom poznali totéž tajemství jak zde, tak v evangeliu, kde se říká, že žena kyne tři zrnka mouky (Matouš 13:33). Verš 10. "A řekl: Vrátím se k tobě v tuto dobu a v tuto hodinu a Sára bude mít syna." Na hodinu čteme život v hebrejštině jako příkaz nebo smysl: Vrátím se k tobě v čase života, jako by řekl, budu-li žít, pokud život provází toto ἀνθρωποπάθως, jak a ostatní. Verš 12. "A Sára se zasmála sama sobě a řekla: To se mi až dosud nestalo a můj pán je starý." V Židech se to čte mnohem jinak. A Sára se zasmála a řekla: Když jsem byla sužována a bylo mi dopřáno potěšení? Zároveň si všimněte, že tam, kde jsme se umístili, je hebrejsky napsáno jíst potěšení. Symmachus přeložil tuto pasáž takto: Když jsem zestárnul, přišlo ke mně mládí? Verš 32. "A řekl: Je to, Pane, když mluvím?" . Což je napsáno řecky, μ ή τι κριεύ ἐὰν λαλ ή σω . Za druhé, Abraham promluvil k Hospodinu: nezdá se, že by to, co řekl, jasně znělo. Proto je v hebrejštině psáno jasněji: Nehněvej se, prosím, Pane, jestliže jsem mluvil. Protože se zdálo, že tazatel omezuje Pána na odpověď, mírní to, co žádá, předmluvou. Verš 14. "A promluvil ke svým šlechticům, kteří mu vzali dcery." Protože se později říká, že dvě Lotovy dcery byly panny (o kterých sám nedávno řekl Sodomským: Hle, mé dvě dcery, které nepoznaly muže), a nyní se Písmo zmiňuje, že měl muže; někteří si myslí, že ty, které měly muže, zůstaly v Sodomě a ty, které byly panny, odešly se svým otcem. Jak Písmo neříká, musí být vysvětlena hebrejská pravda, ve které je psáno: Lot vyšel a promluvil k manželům, kteří se chystali přijmout jeho dcery. Dcery panny ještě nebyly vdané. Verš 21. "A řekl jemu: Hle, žasl jsem nad tvou tváří." V hebrejštině má: Hle, přijal jsem tvou tvář: to znamená, že jsem spokojen s tvými modlitbami. Což Symmachus, vykládajíc podle významu, říká: Verš 28. "A hle, plamen vystoupil ze země jako pára z pece." O čemž čteme v Židům: Hle, oheň stoupal, jako by to byla anathymóza pece: o níž můžeme říci, že jde o páru nebo kouř nebo uhlíky. Verš 30. "A Lot vystoupil ze Segoru a posadil se na hoře a jeho dvě dcery s ním." Protože se bál sedět v Segoru. Otázkou je, proč, když nejprve dával přednost letu hory Segor a chtěl být šťastný ve svém obydlí, nyní migruje ze Segoru do hory znovu? Odpovíme, že domněnka Hebrejů o Segoru, že byl často ničen zemětřeseními, se jmenoval nejprve Bale a potom Salisah: a Lot se bál a řekl: Jestliže, zatímco ostatní města ještě stála, toto bylo často vyvráceno: oč víc nebude nyní ve společné zřícenině vysvobozeno? A kvůli této příležitosti k nevěře dal dcerám také začátek styku. Neboť ten, kdo viděl ostatní města zpustošená, a toto stojící, následován pomocí Boží, byl osvobozen; jistě neměl bloudit po tom, co slyšel, že mu bylo uděleno. To tedy, co je prý omluvou dcer, protože si myslely, že lidskost rasy selhala, a proto se vyspaly s otcem, otce neomlouvá. Nakonec k Hebrejům, co následuje: Verš 35. "A on nevěděl, kdy s ním spal a kdy z něho vstal," dodávají shůry, jako by to bylo neuvěřitelné, a že povaha věcí mu nedovoluje vzít si někoho, kdo to neví. Verš 36 a násl. Obě dcery Lotovy počaly z otce svého a prvorozená porodila syna a nazvala jeho jméno Moáb. Je otcem Moábců dodnes. A ta mladší porodila syna a dala mu jméno Ammon, to jest syn mého lidu. Je otcem synů Ammonových. Moab je v překladu z patre a celý název má etymologii. Ale Ammon, jehož jméno je uvedeno jako příčina jména, syn mého rodu, nebo jak je lépe v hebrejštině, syn mého lidu, je odvozen tímto způsobem, takže zčásti je význam jména zčásti slovem Ammi, od něhož byli povoláni Ammonité, nazývají se mým lidem. Verš 12. "Ve skutečnosti je moje sestra od mého otce, ale ne od mé matky." To znamená, že Aran je dcera jeho bratra, ne jeho sestry. Ale protože v hebrejštině má: ve skutečnosti je sestra inea, dcera mého otce, a ne dcera mé matky, a zní to spíše, že to byla sestra Abrahamova, říkáme jako omluvu pro ni, že taková manželství tehdy ještě nebyla zákonem zakázána. Verše 9 a 10. "A Sára viděla hrát syna Hagar Egyptské, kterého porodila Abrahamovi": co následuje, "s jeho synem Izákem", se v hebrejštině nenachází. Hebrejci to tedy vysvětlují dvojím způsobem: buď si vyrobil modly pro sport, jak je napsáno jinde: Lidé se posadili, aby jedli a pili, a vstali, aby si hráli (2Mo 32:6), nebo že si proti Izákovi, jakoby staršímu, vybíral prvorozené sportem a sportem. Když to Sára slyšela, nevzala to: a to je potvrzeno jeho slovy: "Vyhoď tuto služebnici s jejím synem." Neboť syn služebnice nebude dědicem s mým synem Izákem. Verš 14. "A vzal chléb a láhev vody a dal to Hagar, položil ji na rameno a té malé a poslal ji pryč." Když se Izák narodil, bylo Izmaelovi třináct let. A po jeho odstavení jsou spolu s matkou vyhnáni z domu. Mezi Hebrejci je však jiný názor, někteří tvrdí, že doba odstavu je stanovena na pátý rok, jiní tvrdí rok dvanáctý. Abychom tedy zvolili kratší věk, předpokládali jsme, že po osmnácti letech byl Ismael s matkou vyhozen a nesouhlasí to s tím, že už jako teenager seděl matce na krku. Je tedy pravda, že idiom hebrejštiny, že každý syn je ve srovnání se svými rodiči nazýván nemluvnětem a malým. Není ani překvapivé, že barbarský jazyk má své vlastní charakteristiky: protože i dnes se všem římským dětem říká nemluvňata. Abraham tedy položil chleby a lahev Hagar na rameno, a když to udělal, dal dítě jeho matce, to jest vydal ho do jejích rukou, pochválil ho, a tak ho poslal z domu. A co následuje: Verš 15 a násl. A hodil chlapce pod jedličku, a když odcházel, sedl si na protější stranu, jako by byl střelen šípem. Neboť řekl: Neuvidím smrt svého maličkého. A on se posadil naproti němu. A hned se dodává: "Dítě křičelo a plakalo a Bůh slyšel hlas dítěte z místa, kde bylo." A anděl Boží řekl Hagar z nebe a ostatním, ať se nikdo nehýbe. Neboť v hebrejštině po tomto, co je psáno. Neuvidím smrt svého dítěte, tak se čte, že sama Hagar seděla naproti dítěti, pozvedla svůj hlas a plakala, a Bůh slyšel hlas dítěte. Zatímco matka plakala a žalostně naříkala nad smrtí svého syna, Bůh vyslyšel chlapce, o kterém Abrahamovi zaslíbil: Ale i ze syna tvé služebnice udělám velký národ (Gn 17,20). Jinak matka sama netruchlila nad svou smrtí, ale nad smrtí svého syna. Bůh ho tedy ušetřil, pro kterého plakal. Nakonec se v pokračováních říká: Vstaň, vezmi dítě a drž ho za ruku (Gn 21,18). Z čehož je zřejmé, že ten, kdo byl držen, nebyl přítěží své matce, ale hraběti. Ale to, co drží rodič za ruku, ukazuje úzkostnou náklonnost. Verš 22. "A řekl Abimelech a jeho zeť Ochozath a kapitán jeho vojska Pikol." S výjimkou Abimelecha a Phicola se třetí jméno, které je zde čteno, v hebrejském svazku nenachází. Verše 30 a 31. A řekl: Vezmi ode mě těchto sedm ovcí, aby mi byly svědkem, protože jsem vykopal tu studnu. Proto nazval jméno toho místa studnicí přísahy, protože tam oba přísahali. Kde se tu čte, studnice přísahy, hebrejsky se tomu říká bersabee. Důvod, proč byl tak nazván, je dvojí: buď proto, že Abimelech vzal z ruky Abrahama sedm beránků, protože těch sedm se nazývá Sabejci, nebo proto, že tam přísahali, protože přísaha Sabejců se nazývá podobně. Ale čteme-li toto jméno výše před tímto případem, dejte nám vědět, že bylo řečeno skrze prolepsis, stejně jako Bethel a Gilgal, kterým se ovšem až do doby, kdy se tak říkalo, říkalo jinak. A je třeba poznamenat, jak z předchozího, tak ze současného úryvku, že Izák se nenarodil na dubu Mambre nebo v Aulon Mambre, jak se to říká hebrejsky, ale v Geraris, kde je Beersheba dodnes městem. Tato provincie se nedávno od rozdělení guvernérů Palestiny nazývala Salutaris. Svědectvím o této skutečnosti je Bible, která říká: A Abraham bydlel v zemi Pelištejců (Genesis 21:34). Verš 2. "A Bůh mu řekl: Vezmi svého jednorozeného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi na vyvýšeninu a obětuj ho tam jako zápalnou oběť na jedné z hor, o které ti budu vyprávět." Je obtížné přeložit idiom hebrejského jazyka do latinské řeči. Kdež se říká: Jdi na vyvýšeninu, hebrejština má Moria, což Aquila přeložil τὴν καταϕανῆ, to jest jasné: Symmachus, τής οπτασίας, to jest vidění. Židé proto říkají, že toto je hora, na které byl později postaven chrám v oblasti Orna Jebusae, jak je psáno v Letopisech: A začali stavět chrám druhého měsíce, druhého dne v měsíci, na hoře Moria (2 Paralipomenon 3:1). Který je tedy vykládán jako osvěcující a zářící, protože je dán, to jest věštba Boží a Zákon a Duch svatý, který učí lidi pravdě a inspiruje proroctví. Verše 3 a 4. "A šel na místo, o kterém mu Bůh řekl, třetího dne." Je třeba poznamenat, že je to třídenní cesta z Geraris na horu Moriah, tedy sídlo chrámu, a proto tam prý dorazil třetího dne. Někteří se proto mylně domnívají, že Abraham v té době bydlel u dubu Mamre, protože odtud na horu Moriah je sotva celý den cesty. Verš 13. "A Abraham pozvedl oči a hle, beran byl držen za svými rohy v keři σαβεκ". Eusebius z Emisenu na tomto místě řekl směšnou věc: σαβεκ, mluvící, je prý koza, která se tyčí s rovnými rohy a trhá větve vysokého stromu. Opět to bylo vykládáno jako orel, kterého můžeme nazvat trnem nebo trnem: a aby bylo možné interpretovat sílu slova, zhušťujte se a proplétejte se navzájem. A zdálo se, říká, že berana drželi v rozích. Ale právě na tomto místě se zdá, že Septuaginta a Theodotius vložili do svých rohů jméno σαβεκ. Skutečně, συχ - νεών, které také napsal Symmachus, je doslovně, z čehož je zřejmé, že slovo σαβεκ není výkladem stonků zhuštěných a propletených jako síť, ale názvem keře, který se tak nazývá v hebrejštině. Verš 14. A Abraham nazval jméno toho místa. Pán vidí: jak se dnes říká, Pán vidí na hoře. Neboť to, co tu má, vidí, je to psáno hebrejsky, to se uvidí. A mezi Hebrejci se stalo přísloví, že kdyby se někdy ocitli v tísni a chtěli by Pánovu pomoc, aby jim ulehčil, měli by říci: Pán bude viděn na hoře, to jest, jako se smiloval nad Abrahamem, tak se smiluje i nad námi. Proto se i nyní beran daný jako znamení používá k zatroubení na roh. Verš 20 a násl. I řekli Abrahamovi: Hle, Melcha porodila také syny tvého bratra Náchora, jeho prvorozeného Usa, jeho bratra Buze, a Camuela, otce Syrských, a Kaseda. Prvorozený syn Náchorova bratra Abrahama Melchinou manželkou, kterou dal Aquila a Symmachus, je psán písmenem sin: zde je však uvedeno písmeno samech: z něhož je zřejmé, že slovo σαβεκ není výkladem zhuštěných ras a protkaných jako síť keřů, ale názvem keře, kterému se říká hebrejsky. Ale já, pilně se tázající, našel συχ - νεών stejným často psaným dopisem. Verš 14. "A Abraham nazval jméno toho místa, Pán vidí, jak se dnes říká, Pán vidí na hoře." Neboť to, co tu má, vidí, je to psáno hebrejsky, to se uvidí. A mezi Hebrejci se stalo přísloví, že kdyby se někdy ocitli v tísni a chtěli by Pánovu pomoc, aby jim ulehčil, měli by říci: Pán bude viděn na hoře, to jest, jako se smiloval nad Abrahamem, tak se smiluje i nad námi. Proto se i nyní beran daný jako znamení používá k zatroubení na roh. Verš 20 a násl. "A řekli Abrahamovi: Hle, Melcha porodila také syny Náchora, prvorozeného tvého bratra, a jeho bratra Buze, a Camuela, otce Syřanů, a Kaseda." Prvorozený Náchorova bratra Abrahama, jeho ženou Melchou, dcerou Aranovou, se nám narodilo Nám, z jehož rodu Job pochází, jak je psáno na začátku jeho svazku: Byl muž v zemi Nás, jmenoval se Job. Někteří se tedy mylně domnívají, že Job je z rodu Ezaua, protože to, co se nachází na konci knihy samotné, tím, co bylo přeloženo ze syrského jazyka, a čtvrtý je od Ezaua a zbytek, který je tam obsažen, se v hebrejských svazcích nenachází. Byl druhorozený Melchy Buz, kterou chtěla Septuaginta převést na Bauz. A z této rodiny je božský Balám (Nm 24:3 a násl.; Joz 13:22), jak vyprávějí Židé, který je v knize Job nejprve nazýván Eliu svatým mužem a prorokem Božím, později skrze neposlušnost a touhu po darech, zatímco chce proklínat Izrael, je nazýván božským výrazem ve stejném slova smyslu: rozhněval se, a je řečeno, že syn Baru, Jóbiel. 32:2), pocházející z kořene Buzi. Ale Camuel je otcem Damašku. Neboť ona se jmenuje Aran, což je zde napsáno pro Sýrii, a pod stejným jménem se čte v Izaiáši. Chased je také čtvrtý, ze kterého byli následně povoláni Chasdim, tedy Chaldejci. Verš 2. "A Sára zemřela ve městě Arboc, které je v údolí tohoto Chebronu, v zemi Kanaán." To, co bylo vysazeno zde, což je v údolí, se v autentických kódech nenachází. Název města Arboc postupně kazili spisovatelé a čtenáři. Neboť nelze se domnívat, že tlumočníci Septuaginty přeložili jméno hebrejského města barbarsky a zkorumpovaně a jinak, než jak se říká jejich vlastním. Strom totiž neznamená vůbec nic. Ale nazývá se arbee, to jest čtyři, protože tam byli založeni Abraham, Izák a Jákob a sám Adam, kníže lidského rodu, jak bude jasněji ukázáno v knize Ježíšově. Verš 6. "Vyslyš nás, Pane, ty jsi pro nás král od Boha, pohřbívej své mrtvé v našem vyvoleném hrobě." Pro krále má hebrejsky hebrejského prince neboli vůdce. Neboť Nasi není nazýván králem, ale vůdcem. Verš 16. "A Abraham slyšel Efrona a Abraham Efrón odvážil stříbro, které mluvil do uší synů Hetových." V hebrejštině, jak jsme zde uvedli, se jeho křestní jméno píše Ephron, podle Efrana. Neboť poté, co byl přemožen, aby prodal hrob za stříbro, ačkoli pod nátlakem Abrahamovým, bylo z jeho jména odstraněno písmeno vau, které se mezi nimi čte jako o; Ať tedy vědí ti, kdo hrobky prodávají, a nejsou nuceni přijmout cenu, ale vymáhat i od těch, kteří nechtějí, že jejich jméno bude změněno a že něco z jejich zásluh zahyne, když bude vyčítán i ten, kdo nedobrovolně přijal. Verš 9. "A služebník vložil ruku pod stehno Abrahama, svého pána, a přísahal mu na toto slovo." Židé vyprávějí, že přísahal při svém posvěcení, tedy při obřízce. My však říkáme, že přísahal v semeni Abrahamově, tedy v Kristu, který se měl z něho narodit, podle evangelisty Matouše, který říká: Kniha o pokolení Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova (Mt 1,1). Verš 22. "A muž vzal zlatou náušnici, jejíž váha byla dvě drachmy." Bace, která je na tomto místě psána pro didrachmu, je půl unce, ale secel, který se v latině zkaženě nazývá šekel, má váhu unce. Verš 43. "Hle, stojím nad pramenem vody a dcery lidu města vyjdou čerpat vodu: a bude tam panna, které řeknu: Dej mi napít trochu vody ze svého džbánu," atd. Je psáno hebrejsky: Hle, stojím u pramene vody a bude tu děvčátko: Dej mi vodu a půjdu mi napít tak dále. Také pro mladou ženu, která se v řečtině nazývá νε ᾶ νις, tam čteme alma, která se skutečně nachází také v Izajášovi. Neboť na tom místě, kde je v našich kodexech psáno: Hle, panna počne a porodí (Iz 7,14), orel přeložil: Hle, mladá žena počne a porodí. V hebrejštině se čte: Hle, duše počne a porodí. Je třeba poznamenat, že slovo alma se nikdy nepíše kromě panny a má etymologii ὰπόκρυϕος, tedy skrytou. V Jobovi je totiž psáno: Kde je moudrost? A jaké je místo porozumění? a bude skryt před zraky každé živé bytosti (Job. 28:21). Tam, kde jsme právě řekli, bude skryto, v hebrejštině se tomu říká naalma, kvůli skloňování slova, které se jinak tvaruje. Něco podobného, ​​i když je to v mužském rodě skloněno a je to zapsáno v knihách Království, od osoby Elizea, který mluví s Giezï A Hospodin se přede mnou skryl (4. Královská 4, 27). Proto se mi alma, která se vykládá jako skrytá, tedy panna, střežená s přehnanou péčí, jeví jako větší chvála než panna. Neboť panna může být vedle apoštola tělem, a ne duchem. Ale když je skrytá, ta, která je panna, má ἐπίστασιν (růst) panenství, takže je pannou i skrytou. A co je skryto, je podle idiomu hebrejského jazyka následně také panna; Ale co je panna, nenásleduje hned, aby to bylo skryto. Totéž slovo čteme v Exodus o Marii, panenské sestře Mojžíše (Exodus 2:8). Nechť tedy Židé poukazují na to, že alma je umístěna někde v Písmu, kde zní pouze jako mladá žena, a ne panna: a my jim dáváme, že to, co je mezi námi řečeno v Izajášovi: Hle, panna počne a porodí, neznamená skrytá panna, ale mladá žena, která se již vdala. Verš 59. “a oni poslali pryč Rebecca jejich sestra, a její majetek, a Abraham jeho služebník, a muži to byli s ním.” V hebrejštině je to: I poslali pryč svou sestru Rebeku a její chůvu a služebníka Abrahamova a jeho muže. Vskutku bylo vhodné, aby pannu, která jde na svatbu bez rodičů, utěšovala zdravotní sestra. Verše 62 a 63. "A on sám bydlel v zemi Austrï a Izák vyšel večer cvičit na pole." Země Jihu, znamená Gerara, odkud ho kdysi přivedl jeho otec k oběti. Ale co říká: A vyšel cvičit na pole, které se řecky nazývá ἀδολεσχῆσαι, čte se hebrejsky: I vyšel Izák, aby promluvil do pole, když už se blížil večer. Znamená to podle toho, že se Pán na hoře modlil sám, dokonce i Izák, který byl v předobrazu Páně, aby se modlil, jako by spravedlivý vyšel z domu: a buď v devátou hodinu, nebo před západem slunce přinášel Bohu duchovní oběti. Verš 65. "A vzal žíně a přikryl se." Říká se tomu theristum pallium, dodnes je to druh arabského oděvu, kterým jsou ženy z této provincie zahaleny. Verš 1 a násl. I přidal se Abraham a vzal si ženu, která se jmenovala Ketura, a ta mu porodila Zamrama, Jeksana, Madana, Midiana, Jesboka a Sue. A Jeksan zplodil Šebu a Dadana. Synové Dadanovi byli Asurim, Latusim a Laomim. A synové Madianovi, Jefar, Afer, Enoch, Abida a Aledea. Všichni tito byli synové Ceturovi. A Abraham dal všechno, co měl Izák. A dal dary dětem svých konkubín, které měl, a poslal je pryč od svého syna Izáka, když ještě žil na Východě, do země Východu. V hebrejštině se cetura vykládá jako „spojený“ nebo „spojený“. Z tohoto důvodu mají Hebrejci podezření, že Hagar, která si změnila jméno, je stejná Hagar, která po smrti Sáry přešla z konkubíny na manželku. A zdá se, že věk Abrahamův byl již zchátralý, že by měl být omluven, aby starý muž po smrti své staré ženy nebyl obviněn z toho, že se oddával novým sňatkům. Opustíme-li to, co je nejisté, říkáme toto, že synové Abrahama narození z Ketury podle historiků Hebrejů obsadili Τρωγλοδύτην a Arábii, která se nyní nazývá Εὐδαίμων, až k hranicím Rudého moře. Říká se, že jeden z potomků Abrahama, který se jmenoval Apher, vedl armádu proti Libyi a tam, když porazil své nepřátele, se tam usadil a že jeho potomci se nazývali Aphrica od jména Atavi. Alexandr, kterému se říká Polyhistor, a Kleodemus, příjmením Malchus, jsou svědky této skutečnosti, která sleduje barbarskou historii v řeckém jazyce. Ale to, co říká: "A synové Dadanovi byli Asurové, Latusimové a Laomové": myslí si, že Asurové byli převedeni na obchodníky: Latusimové, kující kovy z mosazi a železa; Jiní tvrdí, že se jim podle toho říkalo Asurové a že to byli Syřané a že oblasti Indie okupovala většina synů Abrahama z Ceturu. Verš 8. "A Abraham zemřel v dobrém stáří, starý a plný, a byl připojen ke svému lidu." V Septuagintě tlumočníků bylo nesprávně přidáno: „A Abraham zemřel se selháním“, protože se nehodí, aby Abraham selhal a byl zmenšen. A to, co jsme dali, "v dobrém stáří, staré a plné": v řeckých zákonících je uvedeno "plný dnů." I když se zdá, že to vysvětluje pocit, že se naplnil světlem a skutky dne, pro ἀναγωγήν to dělá víc, pokud má být prostě plný. Verše 13 – 18. "A toto jsou jména synů Izmaelových v jejich jménech a ve svých generacích. Nabajoth, prvorozený Izmaelův, a Cedar" a ostatní, až do toho místa, kde říká: "A přebývali od Evily až po Sur, který je proti tváři Egypta, když přišli k Asyřanům před zraky všech jejich bratrů, padlo to." Izmaelovi se narodilo 12 synů, z nichž prvorozeným byl Nabajoth, od něhož se dodnes nazývá nabatejská celá oblast od Eufratu po Rudé moře, která je součástí Arábie. Pro své rodiny, města a vesnice a opevněné hrady a jejich kmeny jsou oslavovány tímto pojmenováním: od jednoho z nich se Cedar nazývá v poušti a Duma jiný kraj a Theman na jihu a Cedema na východní čtvrti. Ale to, co čteme na konci této kapitoly, podle Septuaginty „přebýval proti tváři všech svých bratří“ (Gn 13,18): je pravdivější to, co jsme uvedli: „zemřel tváří v tvář všem svým dětem, dětem, které přežily, a nikoho předtím nezastihla smrt“. Jákob také ukazuje Lábanovi, že bratři se nazývají synové, a řekl: "Jaký je můj hřích, že jsi mě pronásledoval a že jsi prohledal všechny mé nádoby?" Co jste zjistili o všech kontejnerech ve vašem domě? Ať je to postaveno před mé bratry a vaše bratry a oni ať soudí mezi námi.“ (Tamtéž 35.) Ani nemůžeme uvěřit, že by se Písmo zmiňovalo o tom, že Jákob kromě svých dětí měl s sebou ještě nějaké bratry. Verše 21 - 22. "A počala Rebeka jeho žena a nastěhovaly se do ní jeho děti." K pohybu kladli tlumočníci Septuaginty ἐσκίρτων, to znamená, že si hráli nebo kopali: co Orel nesla, děti v jejím lůnu byly rozbité. Ale Symmachus διέπλεον, to znamená, že byli neseni na povrchu v podobě lodi. Verš 25. "A první vyšel celý červený, jako chlupatá kůže." Kam dáme chlupatý, v hebrejštině to má seir. Proto se také Ezau, jak čteme jinde, nazýval Seir, tedy chlupatý. Verš 30. "A Ezau řekl Jákobovi: dej mi ochutnat to červené vaření, protože jsem selhal, proto se jeho jméno jmenovalo Edom." Červený neboli žlutý se v hebrejštině nazývá Edom: proto, že své prvorozené prodával s červeným masem, bylo vylosováno žluté, to jest jméno Edom. Verš 12. "A Izák zasel v té zemi a našel v tom roce stonásobek ječmene." Izák sice zasel v cizí zemi, přesto si nemyslím, že měl tak plodný keš ječmene. Proto si myslím, že je lepší to, co se nachází v hebrejštině, a Akvila také přeložil: "A našel v tom roce stonásobnou cenu," to jest ἑκατὴν εἰκασμένον. Neboť ač v témže listě jest psán odhad i ječmen, přece se odhady čtou saarim, ale ječmen je sori. Ale když Písmo mlčí o druhu plodin, které se stonásobně rozmnožily, zdá se mi, že v něm ukázalo rozmnožení všech ctností. Nakonec následují: Verš 13. "A Pán mu požehnal, a ten muž se stal velkým, a on chodil a šel, a byl veleben, dokud se nestal nesmírně velkým." Ale štěstí z namnoženého ječmene, nevím, jestli může někoho proslavit. Verš 17. "A Izák odtud odešel a přišel do údolí Gerar a přebýval tam." Pro údolí má torrent v hebrejštině. Neboť Izák poté, co byl zvětšen, nemohl bydlet v údolí. A bydlel v potoce, o kterém je psáno: "Bude pít z potoka na cestě" (Žalm 19:7). Z čehož také Eliáš nebyl dokonalý jako Kristus, proto jej uschl proudem (3 Král 17:7). Náš Pán byl skutečně také vysvobozen proudem: zasvětil naše znovuzrození a svátost křtu. Verš 19. "A Izákovi děti kopali v údolí Gerar a našli tam studnu živé vody." A tady pro údolí je napsáno bystřina; neboť studna živé vody se v údolí nikdy nenajde. Verš 21. "A vykopali jinou studnu a také se o ni hádali a nazval její jméno Nepřátelství." Za nepřátelství, která Akvila a Symmachos přeložili, τἡν άντικειμένην a ὲναντίωσιν, tedy proti a proti, má Satan v hebrejštině. Odkud chápeme Satana, je třeba vykládat opak. Verš 22. "A kopali jinou studnu a nehádali se s nimi: a jeho jméno bylo nazváno Šířka." Pro šířku, v hebrejštině to má rooboth, abychom dokázali to, co jsme řekli výše: „On sám postavil město Ninive a rooboth“, tedy jeho ulice (Gn 10). Verš 26. "A šel k němu Abimelech z Geraru a jeho zetě Ochozatha a kapitána jeho vojska Pikol." Pro "ženicha Ochozatha" má v hebrejštině "kolej svých přátel": takže to neznamená ani tak muže, jako skupinu přátel, která přišla s králem, mezi nimiž byl Phicol také vůdcem jeho armády. Verše 32 a 33. "I přišli služebníci Izákovi a řekli mu o studni, kterou vykopali, a řekli mu: Našli jsme vodu a nazval její jméno Satiety." Nevím, jak se ve Vykladačích Septuaginty říká: "I přišly Izákovy děti a řekly mu o studni, kterou vykopaly, a řekly mu: Vodu jsme nenašli. A nazval její jméno přísahou." Neboť jaká je etymologie toho, že se jim říkalo přísaha, protože nenašli vodu? Naopak v hebrejštině, s níž souhlasí Aquila a Symmachus, to znamená, že našli vodu, a proto se studna sama nazývá plnost. „a město se jmenovalo Bersabee“, to jest studnice hojnosti (Gn 21): neboť ačkoliv jsme tvrdili, že se výše jmenovalo Bersabee od slova přísahy nebo od sedminásobného počtu ovcí, které se nazývají Sabee, ale nyní, z toho, že byla nalezena voda, Izák, narážející na jméno města, které se takto nazývalo, shrill, Hebrejci, kterými Sabee začíná, dal řecké sigma, tedy hebrejské samech: jinak a podle zákona alegorie se po tolika studnicích na konci ctností v žádném případě nehodí, aby Izák vůbec nenašel vodu. Verš 11. "Hle, můj bratr Ezau je chlupatý muž a já jsem lehký muž." Kde čteme vlasatý, hebrejsky se píše seir. Odkud potom hory Seir a oblast, v níž byl obsazen, jsme o tom a výše mluvili. Verš 15. "A Rebeka vzala šaty svého nejstaršího syna Ezaua, které byly doma velmi žádoucí." A v této pasáži Hebrejci uvádějí, že prvorození sloužili jako kněží a že měli kněžský oděv, ve kterém přinášeli Bohu oběti, než byl Aaron zvolen do kněžství. Verš 36. "A Ezau řekl: Jeho jméno je právem nazýváno Jákob." Neboť mne vytlačil, hle, podruhé. Jákob je interpretován jako suplantér. Narážel tedy na jméno, že svého bratra oklamal uměním. Dříve se mu proto říkalo Jákob, protože se na jaře zmocnil rostliny svého bratra. Verš 40. “A ty budeš sloužit svému bratru: a bude to, až ho položíš a sejmeš jeho jho ze své šíje.” Znamená to, že Idumejci budou sloužit Židům a že přijde čas, kdy shodí jho otroctví a postaví se proti své vládě. Ale podle tlumočníků Septuaginty, kteří řekli: „A stane se, až shodíš jho a uvolníš jho ze svého krku,“ zdá se, že věta je pozastavena a není úplná. Verš 19. "A Jákob nazval jméno toho místa Bethel a Ulammaus bylo jméno města předtím." Z toho, co řekl výše: "jak strašné je to místo, není to tady, ale dům Boží, a to je brána nebeská": nyní to místo pojmenuje a nazve ho Bethel, to jest dům Boží, to místo se nazývalo před Luzou, což se vykládá jako "ořech" nebo "mandle". Někteří lidé si proto směšně myslí, že hebrejské slovo ulam je název města: když se ulam překládá jako „před“. Pořadí čtení tedy zní: "A nazval jméno toho místa Bethel a předtím Luza bylo jméno města." Všechny starověké spisy jsou plné slova ulam nebo elam, které neznamená nic jiného než „před“ nebo „před“ nebo „předsíň“ nebo „překročení prahu“ nebo „příspěvky“. Verš 27. "Pak dokonči jeho týden: a já ti dám také toto." Poté, co Liam podvedl Jacoba a vzal si Rachel za manželku, mu jeho tchán Laban řekl, že by měl dokončit sedm dní po svatbě své bývalé sestry, a tak přijmout Rachel, za kterou bude zase sedm let sloužit ostatním. Proto ne, jak někteří mylně odhadují, po sedmi letech se Ráchel provdala za ostatní, ale po sedmi dnech svatby první manželky. Neboť následuje: „Vešel k Ráchel a miloval Ráchel více než Liama ​​a sloužil jí dalších sedm let“ (Gn 29,30). Verš 32. "A počala a porodila syna a dala mu jméno Ruben." Pro stručnost čtení chci říci i etymologie jmen všech patriarchů. A nazval jeho jméno Ruben, řekl, řka: Protože Hospodin viděl mou pokoru. Ruben je vykládán jako syn vidění. Verš 33. "A počala," říká, "druhého syna a řekla: Protože mě Hospodin vyslyšel, protože mě můj muž nenáviděl, a dal mi i tohoto a dal mu jméno Simeon." Protože byl vyslyšen, dal jméno Simeon. Simeon totiž tlumočí slyšení. Z třetí pravdy vyplývá: Verš 34. "A ona znovu počala a porodila syna a řekla: Nyní bude můj muž se mnou, protože jsem mu porodila tři syny. Proto mu dala jméno Levi." Když čteme: "Můj manžel bude po mém boku", Aquila vyložil, "můj manžel bude ke mně připoután", což se říká hebrejsky ilave a učitelé Hebrejů to překládají jinak, takže říkají: "Můj manžel mě bude následovat", to znamená, že neváhám o lásce mého manžela ve mně, bude mým společníkem v tomto životě a jeho láska mě bude následovat ke smrti. Verš 35. "A počala a porodila syna a řekla: Nyní se k tomu přiznám Hospodinu, a proto nazvala jeho jméno Juda." Říká se tomu Jidášovo vyznání. Ze zpovědi bylo řečeno jméno zpovědníka. Nicméně vyznání je zde bráno jako akt díkůvzdání nebo jako chvála, jak je tomu často v žalmech a v evangeliu (Mt 11,25): „Budu tě chválit, Pane, Otče nebes i země“, to znamená, děkuji ti, nebo tě oslavuji. Verše 5 a 6. "A Bala počal a porodil Jákobovi syna. A Ráchel řekla: Hospodin mě soudil a vyslyšel můj hlas a dal mi syna, proto mu dala jméno Dan." Vyjádřil důvod jména, že soud je vykládán z toho, že Hospodin soudil sám sebe. Verše 7 a 8. "A Bala, služebnice Ráchel, znovu otěhotněla a porodila syna podle Jákoba. A Ráchel řekla: Bůh mě nechal bydlet v příbytku s mou sestrou a já jsem zesílil a dal jsem mu jméno Nephthalim." Příčina jména Neftalim je zde vysvětlena mnohem jinak, než je psáno v knize hebrejských jmen. Odkud také Akvila říká: συνανεστρεπεσεν με ο Θεος , και συνανεστραφην , pro které je hebrejsky psáno, nephthule eloim neftalethi . Proto z obrácení nebo ze srovnání, protože oba zvuky, konverze nebo srovnání, dal svému synovi jméno Nephthalim. Ale co následuje Verše 10 a 11. "A Zelfa, služebnice Lea, porodila Jákobovi syna. Kde se ptáme, ve štěstí a řecky se tomu říká ἐν τύχ ῃ, o čemž lze říci, že jde o událost. Ale můžeme říci „v přípravě“. For Ba může znít jako předložka „in“ a „come“. Proto se od události nebo přípravy, která se nazývá gad, Zelphův syn nazýval Gad. Následuje: Verše 12 a 13. "A Zelfa, služebnice Lea, porodila syna podle Jákoba. A Lea řekla: Jsem blahoslavená, protože mi ženy žehnají. A nazvala jeho jméno Asher, bohatství." Ke zlu bylo přidáno bohatství, to jest πλοῦτος, když je etymologie jména Asher umístěna na autoritu Písma, které říká: "Požehnaný jsem a ženy mi žehnají." A ze skutečnosti, že je lidmi nazýván blahoslaveným, nazval blahoslaveným svého syna; Asher tedy není bohatý, ale je nazýván blahoslaveným, pokud je na tomto místě. Neboť u jiných se podle dvojznačnosti slova může bohatství nazývat také. Verše 17 a 18. "A Bůh vyslyšel Liama, počal a porodil Jákobovi pátého syna a řekl Liamovi: Bůh mi dal mou odměnu, protože jsem dala svou služebnici svému manželovi a dal jí jméno Issachar." Interpreti Septuaginty zveřejnili etymologii tohoto jména, „je to odměna“. Samozřejmě, že ne, jak si většina lidí špatně čte s přidaným zájmenem, je třeba odhadnout, že se to píše takto: „což je mzda“, ale celý název se vykládá jako „je mzda“. Ve skutečnosti se tomu říká „je“ a sachar „zboží“. A to proto, že vchod mandragorového syna Rubena, který byl dlužen Ráchel, si koupil manžela. Následuje: Verše 19 a 20. "A Lea znovu počala a porodila šestého syna Jákoba a řekla Lee: "Bůh mě obdařil dobrým věnem. V této době bude můj muž bydlet se mnou, protože jsem mu porodila šest synů a dal mu jméno Zabulon." Kde jsme to uvedli, „bude bydlet se mnou“ a Septuaginta přeložila „bude mě milovat“: v hebrejštině je to jezbuleni. A má to smysl, protože jsem Jákobovi porodila šest synů, proto jsem již v bezpečí: můj manžel bude bydlet se mnou. Odtud se také můj syn nazývá habita-culum. Špatně a násilně se proto v Knize jmen, Zabulon, vykládá proud noci. Verš 21. "A po těchto věcech porodila dceru a dala jí jméno Dinah." To je přeloženo do příčiny, kterou Řekové výrazněji nazývají δίκην. Pro věc Jurgis existoval v Sicimi. Po dětech a jménech rodičů se umístí. Lia je interpretována jako pracující. Ráchel, ovečka, jejíž syn Josef z toho, že se matka rozhodla přidat další, se nazývá přírůstek. Verše 32 a 33. "Projdu dnes celým tvým dobytkem, oddělím od něj každý dobytek pestrý a bezbarvý: a každý dobytek jedné barvy v jehňatech a pestrý a bezbarvý v kozách, bude mou odměnou a moje spravedlnost mi odpoví zítra, až moje odměna přijde před tebou, všechno, v čem nebylo pestré a zbarvené, bude ukradené a odbarvené." já“ a tak dále. Mnoho bylo zaměňováno s tlumočníky Septuaginty a až do dnešního dne jsem nenašel nikoho z našich, kdo by dokázal jasně vysvětlit, co bylo řečeno v této pasáži. Chceš, abych ti sloužil dalších sedm let, řekl Jacob, udělej, co potřebuji. Oddělte všechny odbarvené a pestré, ovce i kozy, a dejte je do rukou svým dětem. A opět z obou stád, bílý a černý skot, tedy jednobarevný, dejte mi. Jestliže se tedy cokoli z bílého a černého, ​​které jsou jedné barvy, zrodí jako různé, bude to moje; ale pokud něco jednobarevného, ​​tak vaše. Nepotřebuji nic těžkého. Povaha dobytka dělá s vámi, takže bílí se rodí z bílých a černí z černých: moje spravedlnost bude se mnou, zatímco Bůh bude respektovat mou pokoru a práci. Lában s radostí přijal možnost, která mu byla dána, a udělal, jak Jákob požadoval, oddělil Jákoba a jeho syny třídenní cestou, aby se nikdo z okolí dobytka nenarodil z podvodu. A tak Jacob vymyslel nový trik a přírodním uměním bojoval proti přirozenosti bílého a černého dobytka. Pro tři pruty, topoly a mandle a granátová jablka, ačkoli Septuaginta měla styraciny, muškátové oříšky a platany, oloupal to z jedné strany, vyrobil pruty různých barev, takže kdekoli nechal kůru na prutu, stará barva pokračovala: ale tam, kde odstranil kůru, se rozšířila bílá barva. Jákob si toho všiml, a v době, kdy byl dobytek chován a po vedru se šli dychtivě napít, umístil do kanálů odbarvené pruty a po připuštění beranů a koz, v nedočkavosti pití, přiměl ovce a kozy vylézt, aby z dvojí touhy a chtíče vyšli z chlípného chtivosti. v zrcadle vod se rozjímaly stíny beranů a koz vystupujících shora. Neboť z tyčí umístěných v kanálech se měnila i barva obrazů. Není ani překvapivé, že taková je povaha ženského početí, takže ti, kdo viděli nebo duševně otěhotněli v extrémním žáru rozkoše, že otěhotní, zplodí takové hříbě: protože právě to se také údajně stalo ve stádech klisen mezi Španěly a Quintilian, v tomto sporu, ve kterém se matróna, která je jeho povahou zrodila z tohoto konceptu, hájí Ethiopionem, jsme řekli výše. Ale poté, co se narodily děti a pestrá a vybarvená jehňata z bílých a jednobarevných hejn, Jacob je oddělil a způsobil, že se vzdálili od bývalého hejna. A jestliže se narodili jedné barvy, to jest bílé nebo černé, vydal je do rukou synů Lábanových; a pruty, které oloupal, vložil do kanálů, kam se lila voda, a přišly pít proti dobytku, aby otěhotněly v době, kdy se přišli napít. Verše 41 a 42. "A dobytek počal proti Jákobovým prutům, prutům, které umístil před dobytek do žlabů, aby do nich zabřezl, a nedal je do ovčích ovčinců; a staly se pozdním Labanem a dočasným Jákobem. To se nenachází v Septuagintě Inter-pretes, která nezná a nenáleží k jinému významu, místo toho, přeložili, ale Písmo říká toto: Jákob, rozvážný a mazaný, zachoval spravedlnost a spravedlnost i v novém umění, protože kdyby všechna jehňata a kůzlata produkovali různé druhy dobytka, bylo by tu jisté podezření na lstivost a Laban by to očividně záviděl tak, že by on sám dostal ovoce své práce, a kdyby Laban byl vychován jako první, ovce by nebyly vychovány jako první je to nejlepší pro potomstvo, položil před ně pruty, aby se rodilo různé potomstvo, ale ať už ovce a kozy hledaly klisny pozdě, nepostavil před ně oči, aby se narodil dobytek jedné barvy, a to, co se narodilo jako první, bylo jeho, protože to bylo odbarvené a rozmanité: co přišlo později, Lábane, narodilo se černé i bílé. A na tom místě, kde je napsáno „aby počali ve větvích“: v hebrejštině má jeamena. Sílu hebrejského slova nemohu vyjádřit jinak než v otištění, neboť jeamena se správně nazývá extrémní horko při styku, při kterém je otřeseno celé tělo a konec je blízko rodičovské rozkoši. Verše 7 a 8. "A tvůj otec mi lhal a desetkrát změnil mou mzdu a Bůh mu nedovolil, aby mi ublížil." Kdyby řekl, tento dobytek odrůdy bude tvou odměnou, každý dobytek odrůdy se narodil. A kdyby řekl, vaše mzda bude jednobarevná, každý dobytek se narodil jedné barvy. Namísto toho, co říkáme: „Desetkrát změnil mou mzdu“, uvedli tlumočníci Septuaginty „deset jehňat“, vedeni nějakým názorem, protože hebrejské slovo zní spíše jako číslo než jehňata. Nakonec a z důsledků je dokázáno, že stav Labana se vždy měnil s každým potomkem. Kdyby viděl, jak se rodí různé druhy dobytka, po otelení by řekl: "Chci, aby se mi v budoucnu rodily různé." Když znovu viděl, jak se rodí dobytek jedné barvy (protože Jacob, když to slyšel, nestrkal své pruty do žlabů), řekl, že by si sami měli zplodit budoucí potomky jedné barvy. A co víc? Lában vždy až desetkrát změnil stav svého stáda, neboli Jákoba. A cokoli navrhl, aby se narodil, změnilo se to v opačnou barvu. Ale aby se vám deset porodů za šest let nezdálo neuvěřitelných, přečtěte si Vergilia (Georg. II), ve kterém se říká: A povaha italských ovcí je prý stejná jako v Mezopotámii. Verš 19. "A Ráchel ukradla modly z jejího kamene." Tam, kde nyní čteme modly, se hebrejsky píše theraphim, což se překládá jako Aquila μορϕώματα, tedy postavy nebo obrazy. To proto, že víme, jak zní kniha Soudců (17:5) jako terapie. Verš 21. "A přešel řeku a přišel na horu Gilead." Ne že by se v té době Galaad nazývala hora; ale díky očekávání, jak jsme často říkali, je nazýván tím jménem, kterým byl později nazýván. Verš 41. "A změnil jsi mou mzdu na deset jehňat." Stejná chyba jako výše, protože číslo se má číst pro jehňata. Verš 46. "A Jákob řekl svým bratřím: Nasbírejme kameny." A shromáždili kamení, udělali hromadu a jedli z ní. A Lában ho nazval hromadou svědků. Hromada se v hebrejštině nazývá gal: toto je pravdivé svědectví. Opět, v syrském jazyce se hromada nazývá igar: důkaz sedutha. Jákob proto nazval hromadu svědectví, to jest Galaad v jazyce hebrejů, ale Laban nazval sám sebe, tedy hromadu svědectví, igar sedutha, v jazyce svého lidu. Byl totiž Syřan a starověký jazyk svých rodičů změnil na jazyk provincie, ve které žil. Verše 1 a 2. "A setkali se s ním Boží andělé, a když je Jákob uviděl, řekl: 'Toto je tábor Boží' a nazval to místo 'Castrá'." Kde byly tábory umístěny zde, v hebrejštině má manaim, abychom věděli, pokud je někdy umístěn na jiném místě bez výkladu, které místo to znamená. A krásně, když se chystal jít k nepříteli svého bratra, byl přijat sborem andělů, kteří ho doprovázeli. Verše 9 a 10. „A Jákob řekl: ‚Bože mého otce Izáka, Pane, který mi řekl: ‚Vrať se do své země a já ti požehnám‘, jsem nižší než veškeré tvé milosrdenství a všechna tvá pravda, kterou jsi učinil pro své služebníky.“ Pro to, co jsme uvedli, jsem méně, nevím, co dalšího, co ruší smysl, je obsaženo v řeckých a latinských kódech. Verše 27 a 28. "A řekl mu: "Jak se jmenuješ?" On řekl: "Jakub." A řekl mu: "Tvé jméno se již nebude nazývat Jákob, ale tvé jméno se bude nazývat Izrael, protože jsi se upevnil u Boha a posílil ses u lidí." Josephus, v první knize Starověk, si myslí, že hledal, že stál Izrael proti andělovi, po tom, co jsem nemohl najít: v hebrejštině vůbec. A proč musím hledat názory jednotlivců, když on sám vysvětluje etymologii jména, říká, Jákobe, ale Izrael bude tvé jméno Proč to vykládá? ρξω πρὸς θεόν , Septuaginta a Theodotiö ὅ τι ὲνιχήσας μετὰ θεοῦ θεοῦ . Neboť Sarith, které je odvozeno od slova Izrael, nebude mít význam: Jákob, ale toto jméno zní jako kníže bude nazýván knížetem u Boha, to jest Izraelem, neboť jako jsem knížetem, tak i ty, který jsi mohl zápasit se mnou, budeš nazýván knížetem, ale kdybys mohl bojovat se mnou, který jsem Bůh, nebo s andělem (jak si to většina lidí vykládá jinak), tím spíše s lidmi, tedy s Ezauem, kterého se nemusíš bát. A to, co je vykládáno v knize jmen, Izrael, člověk vidící Boha nebo mysl vidící Boha, téměř opotřebované jazykem všech, se mi nezdá být vykládáno ani tak pravdivě, jako násilně. Neboť zde je Izrael psán písmeny, iod, sin res, aleph, lamed, což se vykládá jako kníže Boží nebo přímý Boží, tedy εύθύτατος θεοῦ. Ale člověk, který vidí Boha, je psán těmito písmeny, aleph, iod, hřích, jako je člověk psán třemi písmeny a nazývá se on: ale člověk vidící ze tří, res, je aleph, on a nazývá se raa. Navíc, el ze dvou aleph a chromý: a je vykládán jako Bůh, nebo silný. Proto, i když mají velkou autoritu a stín jejich výmluvnosti nás utlačuje, ti, kteří překládali muže Izraele neboli Boha, který vidí mysl: my jsme spíše z Písma a z andělů nebo z Boha. jsme vedeni autoritou toho, kdo si říkal Izrael, spíše než nějakou světskou výmluvností. A to, co následuje potom: Verše 29 a 30. "A požehnal mu tam a Jákob nazval jméno toho místa 'Tvář Boží'; neboť jsem viděl Boha tváří v tvář a má duše byla spasena." V hebrejštině se nazývá fanuel, abychom věděli, že je to totéž místo, které se v ostatních svazcích Písma svatého, jak je psáno hebrejsky, čte řecky Phanuel. Verše 1 a 2. "A rozdělil děti mezi Liama a Ráchel a mezi dvě služebnice a umístil služebnice a jejich děti jako první: Liama a jeho děti jako poslední a Ráchel a Josefa jako poslední a prošel před nimi." Ne, jak většina lidí odhaduje, vytvořil tři týmy, ale dva. Nakonec tam, kde jsme my, rozdělil a umístil Orla, ήμίσευσεν, tedy rozdělil napůl: aby udělal jeden klín pro služebnice s jejich maličkými a druhý pro Leu a Ráchel, které byly svobodné, s jejich dětmi: a prvního nechal služebnice jít, druhý volný; Verš 17. "A Jákob tam postavil dům a postavil stánek pro svůj dobytek, proto nazval jméno toho místa Tabernacle." Kde máme svatostánky, hebrejsky se to čte sochoth. A dodnes je za Jordánskem město tohoto jména v části Skythopoleos, o kterém jsme psali v knize Místa. Verš 18. "A Jákob přišel do Salemu, města Sichem, v zemi Kananejské, když přišel z Mezopotámie v Sýrii." Vzniká omyl v tom, jak se nazývá Salem, město Sichem, když Jeruzalém, v němž vládl Melchisedech, se dříve nazýval Salem. Aur je tedy obě město stejného jména: což můžeme také najít na několika místech v Judeji, že jméno města a místa jsou u různých kmenů stejné. nebo alespoň ten Salem, který je nyní pojmenován po Sichem, zde říkáme, aby byl přeložen hotový a dokonalý: a to, co bylo později nazváno Jeruzalém, má být přeloženo pokojně do našeho jazyka. U obou s mírným přízvukem zní toto slovo. Židé vyprávějí, že se tam uzdravilo Jákobovo stehno chromého muže a bylo uzdraveno: proto totéž město získalo jméno uzdravených a zdokonalených. Verše 20 a 21. "A Emor a jeho syn Sichem přišli k bráně svého města a promluvili k mužům města, řkouce: Tito muži jsou nám pokojní." Tam, kde nyní tlumočníci Septuaginty přeložili mírumilovný, Aquila přeložil, ἀπηρτισμενους, to jest hotový a zdokonalený, pro což se v hebrejštině čte salám. Z čehož je zřejmé, že to, co jsme si řekli výše o Salemu, je pravda. Verš 25. "A vstoupili do města pilně a pobili všechny muže." Neboť to, co se v řečtině čte ἀσϕαλῶς, tedy opatrně: hebrejsky se píše bete, tedy směle a sebevědomě. Verš 6. "A Jákob přišel do Luzamu v zemi Kananejské, což je Bethel." Hle, je nejjasněji dokázáno, že Bethel není Ulam-maus, jak bylo řečeno výše, ale Luzam, to jest mandle, o níž bylo dříve řečeno. Verš 8. "A Debora, Rebečina ošetřovatelka, zemřela a byla pohřbena poblíž Bethel." Pokud zemřela Rebečina ošetřovatelka jménem Deborah, jak zde překládali i překladatelé Septuaginty, a samotné slovo je hebrejské meneceth: nemůžeme vědět, proč tam dali tu látku, tady ošetřovatelka. Verš 10. "A Bůh mu řekl: Tvé jméno se již nebude nazývat Jákob, ale Izrael bude tvé jméno: a nazval jeho jméno Izrael." Po dlouhou dobu mu anděl nevnucoval žádné jméno, ale to, co mělo být uloženo Bohem, bylo předpovězeno. Co má být uloženo Bohem, je předpovězeno. Proto, co je zaslíbeno, že tam bude, bude zde vyučováno, aby se splnilo. Verš 16. "A stalo se, když se Chabratha přibližoval ke kenaanské zemi, že Efratha přišla, porodila Ráchel." Hebrejské slovo Chabratha, v důsledcích, kde Jákob mluví k Josefovi: „Když jsem však přicházel z Mezopotámie, Sýrie, tvá matka Ráchel zemřela v kanaánské zemi na cestě do Hipodromu, abych mohl přijít do Efraty“ (Gn 11,8); Nevím, co chtěli, tlumočníci Septuaginty přeložili Hipodrom: a hned tam, kde se hebrejsky říká: „A pochovali ji na cestě do Efraty, toto je Betlém“ (Gn 35:19), zase Septuaginta dala Hipodrom místo Efrath: protože to samozřejmě nemůže být Hiphrapobratha. Hipodrom. A Akvila to přeložil takto: "A stalo se καθ ἁ δὸν τῆς γῆς , to jest na cestě země, vcházejíce do Efraty." Ale je lepší, když se přeloží: "Ve vyvoleném čase země, až Efrata vejde." Navíc značí jarní období, kdy vše kvete a volí se roční období: nebo když ti, kdo procházejí po silnici, vybírají a vybírají ze sousedních polí, co jim přijde pod ruku, pozváni různými květinami. Ale Efrata a Betlém jsou jména jednoho města, pod podobným výkladem. Vskutku, proměnil se v úrodný dům a v dům chleba: kvůli němu chléb, který říká, že sestoupil z nebe (Jan 6). Verš 18. "A stalo se, když ho jeho duše nechala jít, protože skutečně umíral: nazval své jméno 'Syn mého zármutku'; ale jeho otec nazval jeho jméno Benjamin. V hebrejštině se podoba jména ozývá; neboť syn mé bolesti, jehož jméno umírající matka vnutila, se nazývá Benoni. Ale syn ctnosti, kde se změnili, Jacob, to je, Benjamin, kteří si myslí, že Benjamin by měl být vykládán jako syn dnů, neboť když se pravá ruka nazývá jamin a končí písmenem „n“, dny se skutečně také nazývají jamin, ale končí písmenem „m“. Verš 21. "I vyšel Izrael a rozbil svůj stan za věží Ader." Hebrejci chtějí, aby to bylo místo, kde byl později postaven chrám: a věž Ader znamená věž stáda, tedy shromáždění a skupiny: což dosvědčuje i prorok Micheáš, když říká: „A ty jsi oblak stáda, dcero Sionská“ (Mich. 4:8) a tak dále. V té době měl Jákob stany přes místo, kde byl později postaven chrám. Ale pokud se budeme řídit řádem cesty, u Betléma je místo pastýřů, kde buď zpívalo stádo andělů při vstávání Páně, nebo Jákob pásl svá stáda a místo toho pojmenoval, nebo co je pravdivější, určité proroctví o budoucnosti se již tehdy ukázalo jako tajemství. Verš 27. "A Jákob přišel ke svému otci Izákovi do Mamre, města Arbee, to je Hebron." Pro Arbeeho v Septuagintě má pole: když Chebron leží na hoře. Stejné město se také nazývá Mambre, tak nazval ve starověku Abrahamův přítel. Verš 4. "A Ada porodila Ezaua Elifaze." Toto je Elifaz, jehož Písmo je zaznamenáno ve svazku Job. Verš 19. „Tito synové Ezaua a tito jejich vůdci, on je Edom a tito synové Seirovi...“ Ezau, Edom a Seir, je jméno jednoho muže: a proč se to nazývá různě, bylo řečeno výše. A co následuje: Verš 20. „...země obyvatel Chorry“ a zbytek. Poté, co vyjmenoval Ezauovy syny, to zopakuje hlouběji a vysvětlí, kdo byli před Ezauem vládci v zemi Edom z kmene Chorae, což se v našem jazyce překládá jako „děti“. Přečtěme si pozorně Deuteronomium (II, 21), kde je jasněji psáno, jak přišli synové Ezaua, zabili Chorae a získali jejich zemi jako dědictví. Verš 22. "A synové Lothanovi byli Chorri a Aemam: a Lothanova sestra Thamna." Toto je Thamna, o které bylo řečeno výše. A Thamna byla konkubína Elifaza, prvorozeného syna Ezauova, a z ní se narodil Amálek. Proto si ho Chorae zapamatovali, protože prvorozený ze synů Ezauových vzal konkubínu jedné z jejich dcer. Ale to, co se říká, je „Theman, Kenez a Amalek“ a dejte nám vědět o zbývajících termínech, které jsou z nich uvaleny na oblasti Idumeanů. Verš 24. "Byla to Ana, kdo našel Jamina v poušti, když pásl osly svého otce Zebeona." Mezi Hebrejci se o této kapitole diskutuje o mnoha různých věcech; neboť mezi Řeky a našimi je o tomto bodě ticho. Jiní si myslí, že moře se nazývají ajamim. Neboť moře jsou psána stejnými písmeny, kterými je i nyní popisován tento diskurs. A chtějí, aby, když pásl na poušti osly svého otce, našel vodní plochy, kterým se podle hebrejského jazyka říká moře: to znamená, že našel rybník, jehož objevení je v poušti obtížné. Někteří si myslí, že tímto termínem jsou označeny teplé vody v sousedství punského jazyka, který je hranicí hebrejštiny. Jsou tací, kteří si myslí, že onageři byli takto přijati k oslům a že našli styk tohoto druhu, takže se narodili nejrychlejší z těchto oslů, kterým se říká jamim. Většina lidí si myslí, že nejprve vystoupil na stáda klisen z oslů v poušti, aby se zrodila nová zvířata proti přirozenosti mezků. Akvila přeložil tuto pasáž takto: On je Ana, kdo našel σύν τούς ᾿ Εμίμ. A Symmachus podobně τούς ᾿ Εμίμ, kterýžto výklad znamená množné číslo. Septuaginta a Theodotion to však přeložili stejně a řekli: ton jamim, což označuje jednotné číslo. Verš 33. "A místo něj kraloval Jobáb, syn Zary z Bozra." Někteří mají podezření, že se jedná o Joba, protože je přidán na konec samotného svazku. Na druhé straně Hebrejci tvrdí, že byl potomkem Nachora, jak již bylo řečeno výše. Verš 3. "A Izrael miloval Josefa nade všechny své děti, protože byl synem stáří, a udělal mu kabát mnoha barev." Pro jiný plášť vyložil Akvila plášť ἀστραγάλειον, tedy plášť talaru. Symmachus, košile s rukávy, ať už sahala ke kotníkům, a ruce řemeslníka byly úžasně zřetelné, ať už měla rukávy: protože staří lidé používali více colobisů. Verš 28. "A prodali Josefovi Izmaelskému dvacet kousků zlata." Za zlato má v hebrejštině stříbro. Neboť Pán neměl být prodáván s levnějším kovem než Josef. Verš 36. "Ale Madianité prodali Josefa v Egyptě Phutifarovi, eunuchovi, faraonovu hlavnímu kouzelníkovi." Na většině míst se Bible zmiňuje o kuchařích, tedy vůdcích kuchařů, jako o učitelích armády. Josef byl proto prodán veliteli vojska a válečníků, nikoli Petefrovi, jak se píše latinsky, ale eunuchovi Phútifarovi. Když se zeptá, jak se potom řekne mít ženu. Židé vyprávějí, že Josef byl koupen tímto mužem kvůli jeho přílišné kráse v hanebné službě a že jeho mužnost byla zničena Pánem. a že jeho dcera byla Aseneth, kterou si Josef později vzal. Verš 5. "A přidala a porodila syna a dala mu jméno Selom; a to bylo v Chazbi, když ho porodila. Hebrejské slovo je zde použito pro termín místa, který Aquila pro tuto věc přeložil, když řekl: "A nazval jeho jméno Selom." A stalo se, že lhal při porodu poté, co porodil Seloma. Proto se jeho jméno Chaz nezastavilo, když se narodil Selom. místo, ale lež, odkud je na jiném místě psáno: „Dílo olivy bude falešné“, to znamená, že oliva nepřinese ovoce (Abak. 3:17). Verš 12. "A potěšen, vystoupil Jidáš k těm, kteří stříhali jeho ovce: on a jeho pastýř Hiras, Odollamité." Pro pastýře se čte přítel. Ale slovo je dvojznačné, protože obě jména se píší stejnými písmeny: pravý přítel se čte ree, pastýř se čte jikry. Verš 14. "A seděl u brány Enam, která je na přechodu Thamna." Hebrejské slovo se naproti tomu překládá do očí. Proto to není jméno místa; ale má to smysl: Sedí na křižovatce nebo na křižovatce, kde se cestovatel musí dívat pozorněji, aby mohl jít cestou. Verš 26. "A Jidáš to věděl a řekl: Je spravedlivější než já, protože jsem ji nedal svému synovi Selomovi." V hebrejštině, jak říká, byla mnou ospravedlněna ne proto, že by byla spravedlivá, ale proto, že ve srovnání s ním napáchala méně zla, v žádném případě ne jakousi nejasnou potupu, ale tím, že chtěla děti. Verš 29. "A hle, jeho bratr vyšel a řekl: 'Proč je kvůli tobě zbořena zeď?' A nazval jeho jméno Phares. Místo zdí přenesli Aquila a Symmachus divizi, které se hebrejsky říká majáky. Proto z toho, že rozdělovala druhou membránu, dostala název divize. Proto byli farizeové, kteří se oddělili od lidu, jako by byli spravedliví, nazýváni rozděleni. Verš 30. "Potom vyšel jeho bratr, v jehož ruce byl šarlat; a nazval její jméno Zara. Toto jméno znamená východ. Proto buď proto, že se zjevil jako první, nebo proto, že se z něj narodila většina spravedlivých, jak je obsaženo v knize Letopisů (1 Par. 2 a násl.), byl nazýván zara, tedy východ. Verš 1. "Po těchto slovech zhřešil náčelník vinařů egyptského krále." Kde jsme se umístili, náčelník vinařů, napsal hebrejsky masec, to slovo, které jsme před chvílí četli ve jménu sluhy Abrahama, kterého můžeme po způsobu prostého lidu nazývat komorníkem. Nemělo by se to považovat ani za podlou povinnost, protože mezi barbarskými králi je dodnes nejvyšší důstojnost podat králi pohár. Verše 9 a 10. "A hle, vinná réva v mých očích a na vinné révě tři pole a raší tři pole." Hebrejské slovo znamená tři biče a tři větve neboli výhonky, které nazývají sarigim. Verš 16. "A viděl jsem tři koše chondritů položené na mou hlavu." Místo tří košů chondritů má hebrejština tři koše mouky. Verš 2. "A hle, z řeky vystoupilo sedm volů, krásných na pohled, vybraných pro jejich maso a pásli se v achi." Dvakrát se v Genesis píše achi a to slovo není ani řecké, ani latinské. Ale i sám hebrejský jest zkažený: neboť se praví v ahu, to jest v bažině. Ale protože písmeno vau mezi Hebrejci a iod jsou podobné a liší se pouze velikostí: místo ahu přeložili vykladači Septuaginty achi a podle svého zvyku vyjadřovat dvojí aspiraci, heth hebrejské písmeno, se připojilo k řeckému písmenu χ. Verš 16. "A Josef odpověděl faraonovi, řka: Bez Boha nebude odpovězeno pozdravit faraona." V hebrejštině to má jinak: "Bez mne Bůh vrátí pokoj faraonovi." Nakonec Symmachus svým způsobem přeložil otevřeněji: "Ne já, ale Bůh odpoví faraonovi pokojem." Verš 29. "Hle, přijde sedm let velké hojnosti v celé egyptské zemi." Zajímalo by mě, jak jsme vyložili hebrejské slovo sabee, které jsme si vyložili výše, hojnost nebo sytost, ve studni, kterou na konci vykopali Izákovi služebníci: nyní, když přeložili Septuagintu velmi správně, vyložili tam přísahu, protože jak přísaha, tak sedm, a sytost a hojnost, jak lze chápat místo a místo. Ale v pokračováních, kdekoli se čte hojnost, je stejné slovo napsáno v hebrejštině. Verš 43. "A posel před ním volal a ustanovil ho nad celou egyptskou zemí." Pro který Akvila přeložil: "A plakal před ním na kolenou." Sám Symmachus, vykládajíc hebrejskou řeč, říká: "A Αβρεχ před ním vykřikl." Proto se mi zdá, že ani posel nebo klečení, které lze přijmout při zdravení nebo klanění se Josefovi, nelze chápat jako to, co přednášejí Hebrejci, když říkají, že otec je něžný, a překládat do tohoto jazyka; protože se tomu říká otec, rech jemný nebo nejněžnější; Písmo znamená, že podle opatrnosti byl skutečně otcem všech, ale podle věku nejněžnějším mládětem a dítětem. Verš 45. "A farao nazval jméno Josefa Saphaneth Phanee a dal mu Aseneth, dceru Phutipara, kněze Heliopolea, za manželku." Ačkoli v hebrejštině toto jméno zní jako navrátilec skrytých věcí, ale protože ho používá Egypťan, musí mít význam tohoto jazyka. Vykládá se tedy v egyptském jazyce Saphaneth Phanee, nebo jak chtěla Septuaginta přeložit, Ψονθομϕανηχ, Spasitel světa, protože zachránil svět před hrozící zkázou hladomoru. Nutno podotknout, že se oženil s dcerou svého bývalého pána a kupce, kterou byl v té době místní pontifik Heliopoleos. Neboť není pravda, že bez eunuchů jsou proti oné modle, jak pravdu Hebrejů potvrzuje podezření z toho, co jsme řekli dříve. Verše 50 a násl. "A ještě než přišla léta hladomoru, narodili se Josefovi dva synové, které mu porodila Aseneth, dcera Phutipharis, kněze Heliopolea. A Josef nazval jméno prvorozeného Manasses, protože Bůh mi dal zapomenout na všechny mé námahy a na celý dům mého otce. A nazval jméno druhého Efraima, protože Bůh mi dal vyrůst v pokoru. o synech Josefových řekl o něco později, že před dobou hladu, když Jákob vstoupil do Egypta, měl Josef jen dva syny, Manasse a Efraima, který od něj volal, aby zapomněl na své námahy, neboť tak se hebrejsky nazývá zapomnění, protože ho Bůh rozmnožil. Verš 11. "A přineste tomu muži dary, trochu pryskyřice a medu, kadidla a saktenu a terpentýnu a ořechů." Nebo, jak řekli Aquila a Symmachus, mandle. Z tohoto důvodu jsme zařadili tuto kapitolu, abychom věděli, že tam, kde se v našich kodexech nachází tymián, v hebrejštině je to necotha, kterou orel odnesl. Odkud je dům nochota, který se čte v Izajášovi (39, 2), nejpatrněji míněna komora kadidla neboli truhla, protože v ní jsou uložena různá koření. Verš 34. "A pili a byli jím opojeni." Hebrejským idiomem je klást opilost za nasycení, protože „klíčení bude opojeno v jeho kapkách“ (Ž 64:11), bezpochyby, ale země zavlažovaná deštěm. Verše 1 a 2. "A vlož stříbro každého z nich do úst měšce a mé stříbro vlož do měšce mladšího." Pro bag má v hebrejštině perone nebo folle. Pro κόνδυ, tedy pohár, který čteme také u Izajáše (LI, 17), Aquila, pohár, Symmachus nesl nad mísou. Verše 9 a 10. "Sestupte tedy ke mně, abyste nestáli a bydleli v zemi Gesen v Arábii." Zde je přidána Arábie, protože se nenachází v hebrejských svazcích. Proto narůstal omyl, že země Gesen byla v Arábii. Pokud je navíc, jak je tomu v našich kodexech, na konci m napsáno geses, což se mi vůbec nelíbí, znamená to, že se země zaplnila; neboť vřes se proměnil v déšť. Verš 17. „Farao řekl Josefovi: „Řekni svým bratřím, udělejte toto, naložte svá vozidla a jeďte do země Kanaán.“ Pro vozidla, která Septuaginta a Theodotius vykládali, τὰ πορεῖα, zbytek překládal zvířata. Verš 21. "A dal jim jídlo na cestu." Slovo seda, které zde všichni vykládají shodně, ἐπισιτισμός, tedy jídlo nebo sitarcia, se také nachází v žaltáři. Neboť tam, kde to naše čte: „Požehnám jeho vdově, požehnám“ (Žal. 211, 15), (ačkoli ve většině kodexů pro vdovu je to pro χιρα, někteří čtou θήραν), v hebrejštině má seda, tedy „Požehnám jeho pokrmu.“ Navíc þira dokáže ozvučit hru více než plodiny; ačkoli to je zvyk Egypťanů volat θήραν také daleko, protože oni jsou nyní zkažený atheran. Verše 26 a 27. „Proto všech duší, které s Jákobem vstoupily do Egypta a které vyšly z jeho stehen, kromě manželek synů Jákobových šedesát šest duší; a synové Josefovi, kteří se mu narodili v Egyptě, devět duší. Všech duší, kteréž vešly s Jákobem do Egypta, tedy sedmdesát pět. Není pochyb o tom, že s výjimkou Josefa a jeho synů vstoupilo do Egypta šedesát šest duší, které vyšly z Jákobových stehen. Neboť takto a kousek po kousku byl počet vypočítaný každým člověkem přiměřený a nachází se v hebrejských svazcích. Ale to, co čteme v Septuagintě: „A synů Josefových, kteří se mu narodili v Egyptě, bylo devět duší,“ vězme, že v hebrejštině pro devět jsou dva. Neboť Efraim a Manasse, dříve než Jákob vstoupil do Egypta a nastal čas hladomoru, narodili se z Asenety, dcery Putifarovy, v Egyptě. Ale také to, co čteme výše: "A synové Manassesovi, které mu porodila jeho konkubína Syrah, byli Machir a Machir zplodil Gilead; A synové Efraima, bratra Manasseho, Suthalaam a Thaam; ale synové Suthalaamovi byli Edem": pokud je skutečně popsáno, co jsme četli v anticipaci. Neboť v době, kdy Jákob vstoupil do Egypta, Efraim a Manasse nebyli v takovém věku, aby mohli plodit děti. Z čehož je zřejmé, že všem duším, které vstoupily do Egypta z Jákobových stehen, bylo sedmdesát, zatímco šestašedesát vstoupilo později a našlo v Egyptě tři duše, totiž Josefa se svými dvěma syny, a sám Jákob byl sedmdesátý. Vykladači Septuaginty také přeložili tuto skutečnost do Deuteronomia (10:22), že Jákob vstoupil do Egypta se sedmdesáti dušemi. Pokud tedy někdo odporuje našemu názoru, způsobí, že si Písmo odporuje. Pro samotné vykladače Septuaginty, kteří zde řekli, že sedmdesát pět duší vstoupilo do Egypta přes πρόληψιν, přičemž Josef a jeho potomci, zmínění v Deuteronomiu, jich vstoupilo pouze sedmdesát. Je-li nám naopak proti, jak se ve Skutcích apoštolských (VII.), ve Štěpánově kázání lidu říká, že do Egypta vstoupilo sedmdesát pět duší; je to snadná výmluva. Neboť svatý Lukáš, který je sám pisatelem dějin, neměl posílat svazek Skutků apoštolů pohanům, aby napsal něco, co by odporovalo Písmu, které již bylo pohanům šířeno. A samozřejmě autorita tlumočníka Septuaginty v té době měla větší mínění než Luke, který byl neznámý a pokorný a mezi národy neměl velkou víru [Al. národů] byl veden Nyní je třeba obecně poznamenat, že kdekoli svatí apoštolové nebo apoštolští muži mluví k lidu, jsou obecně zneužíváni těmito svědectvími, která již byla rozšířena mezi národy, ačkoli většina z nich zrazuje evangelistu Lukáše jako proselytu neznalého hebrejských písmen. Verš 28. "Poslal před sebou Judu k Josefovi, aby se s ním setkal ve městě hrdinů v zemi Ramesse." V hebrejštině nemá ani město hrdinů, ani zemi Ramesse, ale pouze Gesen. Někteří Židé tvrdí, že Gesen se nyní nazývá Thebaid. A co následuje později: "Dal jim vlastnit nejlepší půdu v ​​Egyptě v Ramesse", nazývají vesnici v minulosti tak Arsenoit. Verš 31. "A řekl mu, přísahej mi." A on mu přísahal a požehnal Izraeli na vrcholu své hole. A v tomto úryvku někteří falešně předstírají, že Jákob uctíval vrchol Josefova žezla, protože zjevně uctíval svého syna a uctíval jeho moc, zatímco v hebrejštině se to čte mnohem jinak: „A on uctíval, říká on, Izrael v čele postele“, to znamená, že poté, co mu syn přísahal, že si je jistý žádostí, o kterou požádal, uctíval Boha v čele své postele. Svatý muž a člověk oddaný Bohu, utlačovaný stářím, měl svou postel tak upravenou, že sám vleže byl připraven k modlitbě bez jakýchkoli potíží. Verš 1. "A bylo oznámeno Josefovi: Hle, tvůj otec je nemocný. A vzal s sebou dva syny, Manassena a Efraima." A z toho, co jsme řekli výše, je ukázáno, že Josef měl pro to místo pouze dva syny, Efraima a Manassena. Neboť kdyby po mnoha letech, když Jákob zemřel se svým otcem, přivedl k požehnání jen dva syny, jistě v té době, kdy jeho synové nepřestali plodit, jsouce malí a kojení, při vstupu svého otce a bratrů, nemohl by z nich mít vnoučata. Verš 2. "A když byl Izrael posílen, posadil se na lůžko." Neznám důvod, proč tlumočníci Septuaginty překládali stejné slovo různými způsoby; Odvážně říkám jednu věc, že ​​samotné slovo mettá, které zde přeložili jako postel, kde jsme výše řekli, že Jacob uctíval, pojmenovali spíše hůl než postel. Verše 5 a 6. A nyní, hle, vaši dva synové, kteří se vám narodili v egyptské zemi, než jsem k vám přišel do Egypta, jsou moji, Efraim a Manasse, jako Ruben, a budou mi jako Simeon. A ti, které zplodíte po těchto věcech, budou vaši. Budou voláni ve jménu svých bratří. Pokud by někdo pochyboval, že sedmdesát duší synů Izraele vstoupilo do Egypta a že Josef v době, kdy Jákob vstoupil, neměl devět, ale pouze dva syny, potvrzuje to i tato kapitola. Sám Jákob totiž říká, že měl dva syny, ne devět. Ale to, co říká: Efraim a Manasse, jako mi budou Ruben a Simeon, znamená, že jako Ruben a Simeon budou dva kmeny a budou se nazývat svými jmény; takže Efraim a Manasse budou dva kmeny a zplodí dva národy, a tak zdědí zemi zaslíbení, stejně jako mé děti. A zbytek, řekl, děti, které porodíš po mé smrti a ukážeš, že v té době ještě nebyly zplozeny, budou tvoje. "Ve jménu svých bratří budou povoláni do svého dědictví." Nebudou, jak říká, dostávat půdu odděleně, ani nebudou mít své vlastní provazy jako ostatní kmeny, ale budou smíšeni v kmenech Efraim a Manasse, jako by to byly přívěsky lidí. Verš 22. "A dal jsem ti Sicimu, hlavní mezi tvými bratry, kterou jsem vzal z rukou Amorejců svým mečem a šípem." Sicima byla odmítnuta podle řeckého a latinského zvyku. Jinak se v hebrejštině nazývá sich, jak dosvědčuje i Jan Evangelista (4, 5): ač se špatně čte Sichar, chyba se vloudila: a nyní je Neapol městem Samaritánů. Proto, protože se hebrejština překládá do ramene, na toto jméno pěkně narážel a řekl: "A já ti dám jedno rameno." Pro hlavní věc, tedy ἐξαίρετον, je jedna věc psána hebrejsky. Ale skutečnost, že říká, že ji posedl v luku a meči, to nazývá spravedlností, kterou si cizinec a cizinec, když zabil Šechema a Emora, zasloužili být vysvobozen z nebezpečí. Bál se totiž, jak čteme výše, aby se proti němu nepovstaly sousední města a pevnosti kvůli svržení sjednoceného města (Gn 34): a Hospodin jim nedovolil, aby mu ublížili. Nebo by se to alespoň mělo chápat takto: Dám ti Sicimu, kterou jsem koupil ve své síle, tedy v penězích, které jsem získal s velkou dřinou a velkým potem. Ale to, co říká o vašich bratřích, ukazuje, že to dal kmeni Josefovu bez losu. Josef byl skutečně pohřben na stejném místě a jeho mauzoleum je zde k vidění dodnes. Verše 3 a 4. "Ruben, můj prvorozený, jsi má síla a počátek mých dětí, tvrdě udeřit a tvrdě s drzostí a urážkami, když nevaříš vodu." Nebo jsi vystoupil na lože otce svého. Pak jsi porušil postel, když jsi přišel nahoru. Je psáno hebrejsky: "Ruben, můj prvorozený, ty jsi má síla a hlava mých dětí." Větší snesitelnost a větší síla. Jste vysypaní jako voda, nepřidávejte. Neboť jsi vystoupil na lože svého otce a poskvrnil lůžko na výstupu." A význam je tento: "Jsi můj prvorozený, největší z dětí a dlužil jsi, podle pořadí svého narození, dědictví, které náleží prvorozenému, a přijmout kněžství a království, protože to se neprojevuje v nesení a nesoucí sílu vody." v nádobě jsi byl vylit přívalem rozkoše, proto ti přikazuji, abys už nehřešil, dokud nebudeš v počtu svých bratří a neseš trest za hřích, protože jsi ztratil řád prvorozených. Verše 5 a 6. „Simeon a Levi, bratři, dokončili nepravost svého vynálezu. Ať se má duše nedostane do jejich rad a moje játra nechť nebudou soupeřit v jejich shromáždění, protože ve své zuřivosti zabíjeli lidi a ve své touze znervózňovali býka." Podle účelu díla jsme nuceni dlouze opakovat věci, které jsou v rozporu s hebrejskou pravdou. Je tam totiž čteno: "Simeon a Levi, bratři, nevpouštějte do jejich tajemství, mé zbraně, jejich nástroje a nástroje." sláva v jejich shromáždění promarněna, protože ve svém hněvu zabili člověka a ve své žádostivosti udusili zeď“ (Gn 34). Znamená to však, že Shechem a Emor nezabili konfederační muže a v rozporu s právem na mír a přátelství prolili nevinnou krev a jakoby v jakési zuřivosti unášeni takovou krutostí svrhli hradby hostitelského města. Načež pokračuje a říká: Verš 7. "Prokletý je jejich hněv, protože je smělý; a jejich hněv, protože je tvrdě rozdělím v Jákobovi a rozptýlím je v Izraeli. Lévi totiž neobdržel své vlastní dědictví, ale ve všech svých žezlech měl k životu několik měst. O Simeonovi je psáno v knize Ježíšově (Jozue 19, ale nepřijal něco z tribe své vlastní šňůry). Paralipomenon (1:4) je psáno jasněji, že když se rozmnožil a neměl žádné místo, vyšel na poušť, někteří prorocky zabití muži, apoštolové a neschopný býk od farizeů, vykládají Krista. Verš 8. "Juda, tvoji bratři tě budou chválit." Protože se vykládá Juda, vyznání nebo chvála, je v důsledku toho napsáno: „Juda, tví bratři se ti budou vyznávat“ nebo, tvoji bratři tě budou chválit. Verš 9. "Děti tvého otce tě budou uctívat." Judo, lví mládě, vyšel jsi z výhonku, můj synu, přikrčený jako lev a jako lví mládě. Kdo ho vychová? . Přestože o Kristu existuje velké tajemství, je do písmene prorokováno, že se z Judy narodí králové z rodu Davidova a že ho budou uctívat všechny kmeny. Neboť neříká, synové tvé matky, ale synové tvého otce. A co následuje, ze semene, synu, má v hebrejštině, ze zajetí, synu, vyšel jsi; aby ukázal, že se chystá vést zajaté národy: a podle posvátnější inteligence, že vystoupil na výsost a vedl zajatce do zajetí (Ž 67). Nebo co si myslím lépe, zajetí znamená utrpení, vzestup vzkříšení. Verš 11. "Přivázat své mládě k vinné révě a mládě osla na šňůru." V hebrejštině se říká: „Přivázat své oslátko k vinné révě a Sorechovi, mému synu, jeho oslátko,“ to jest oslátko oslátka, na kterém seděl Ježíš, to znamená, že se připojil k pohanům, vinici apoštolů, kteří jsou Židé. A Sorcovi, tedy k vyvolené révě, přivázal osla, na kterém seděl, církev shromážděná z národů. Ale to, co říká, můj synu, činí ἀποστρϕήν samotnému Jidášovi, že Kristus učiní všechny tyto věci. Mělo by se však také vědět, že tam, kde čteme: „Přivazování kuřete k vinné révě“, lze pro kuře v hebrejštině číst jeho město, ve stejném smyslu, jak je znázorněno jinými slovy Církev, o níž je na jiném místě psáno: „Město nemůže být skryto na hoře“ (Matouš 5, 14). A „příval řeky obveseluje město Boží“ (Ž 45,5). Verše 14 a 15. "Issachar toužil po dobru, odpočíval mezi duchovenstvem a viděl odpočinek, protože byla dobrá, a zemi, protože byla bohatá: nasadil své rameno a stal se hospodářem." V hebrejštině je psáno takto: "Issachar se stal kostěným oslem, ležícím mezi hranicemi a viděl odpočinek, protože je dobrá, a zemi, protože je krásná: sklonil rameno, aby to nesl, a sloužil jako daň." Protože výše řekl o Zabulonovi, že obsadí břehy velkého moře a dotkne se také Sidonu a ostatních fénických měst; nyní se vrací do vnitrozemské provincie a Issachar, protože se chystá vlastnit nejkrásnější zemi v Galileji poblíž Neftalimu, z něj svým požehnáním učiní obyvatele. A nazývá osla kostnatým a ramenem oddaným jeho nošení, protože při práci země a při přenášení břemen, která na jeho hranicích vyvstala, do moře hodně namáhal a také nesl hold králům. Židé říkají, že je to metaforou označeno, že dnem i nocí rozjímaje nad Písmem svatým, dal svou horlivost do práce, a proto mu mají sloužit všechny kmeny a přinášet dary jako pánovi. Verše 16 a násl. "Dan bude soudit svůj lid jako jedno z izraelských žezl." Ať je Dan hadem na cestě, vládcem na cestě, kousá koni do kopyt, aby jezdec spadl dozadu. Samson, soudce v Izraeli, pocházel z kmene Dan. Tak říká: Nyní vidíš v duchu svého Samsona Nazaretského, jak vyživuje vlasy a vítězí nad zabitými nepřáteli; že jako had a vládce obléhající cesty nikomu nedovolí projít izraelskou zemí; ale i kdyby to lehkomyslný člověk, důvěřující ve svou sílu, jako v rychlost koně, chtěl od lupičů po lidovém zvyku, nebude moci uniknout. A vše mluví skrze metaforu hada a koně. Když jsem tedy viděl, že tvůj Nazaretský byl tak silný, že sám zemřel pro nevěstku, a když umíral, zabil naše nepřátele, myslel jsem si, Bože, že Kristus je tvůj Syn. ale protože zemřel a nevstal z mrtvých a Izrael byl znovu zajat, musí mi být předložen jiný Spasitel světa a mého rodu, aby mohl přijít, k němuž byl znovuzřízen, a bude očekáváním národů. Verš 19. "Gad ho zloděj oloupe a on oloupe rostlinu." Vykládali jsme podle hebr. But where we put the checkerboard, there it is written gedud, to allude to the name gad, which can be expressed more significantly ε ὔ ζωνος, that is, girded, or ready. And all this is, that Reuben, and half the tribe of Manasseh, returned to the children whom he had sent into possession across the Jordan, after fourteen years, he found a great battle against them of the neighboring nations, and fought bravely against their vanquished enemies. Přečtěte si knihu Ježíšova loď (Jozua XIII.) a Letopisy (1, 5). Nejsem ignorant, že v požehnáních patriarchů je více záhad, ale to do této eseje nepatří. Verš 21. "Naftalenový keř, uvolněný, dává krásu generaci." In Hebrew it is written thus: "The irrigated field of Nephthalim, giving words of beauty," signifying that warm waters are born in it for the tribe, or that it is irrigated on the lake of Gennesaret, flowing by the Jordan. Ale Hebrejci chtěli kvůli Tiberiasovi, který zřejmě znal Zákon, zavlažovat pole a prorokovat slova krásy. Moreover, where we irrigate the field, and the Septuagint put στέλεχος ἀνειμένον, that is, a loose bush, in Hebrew it is read ajala sluaa, which can also be translated by a deer sent out, because of the temporary crops, showing the speed of the more fruitful land. But it is better if we relate everything to the teaching of the Saviour, which he taught there, or most of all, as it is also written in the Gospel. Verš 22 a násl. "Joseph's son was raised, his son was raised above the fountain; the daughters walking in unison over the wall. And they exasperated him, and contended, and were angry with him, having arrows. He sat in his strong bow, and the chains of his hands were broken, from the hands of the Strong Jacob, from there the stone of Israel will be fed by the God of your father" and the rest. Because the Septuagint Inter-priests disagree in most things, we have expressed instead their interpretation, as it is found in the Hebrew. And this is the meaning of the chapter, O Joseph, who is therefore called so, because God has added you to me, or because you will be the greatest among your brothers (indeed she was the strongest of the tribe of Ephraim, as we read in the books of Kings and Chronicles); O, I say, my son Joseph, who art so beautiful that the whole multitude of the girls of Egypt gaze upon thee from the walls, and towers, and windows of Egypt. It is true that you have placed your bow and weapons of war in God, who is a strong champion: and your bonds with which your brothers bound you have been loosened and broken by Him, so that Ephraim may be born from your tribal seed, strong and steadfast, and like a harder stone invincible, also ruling over the ten tribes of Israel. Verš 27. "Benjamin, dravý vlk, bude ještě jíst ráno a bude dávat jídlo večer." It is clear to all that the most obvious prophecy is about the apostle Paul, that in his youth he persecuted the Church, in his old age he was a preacher of the Gospel, yet in Hebrew it is read thus: Benjamin, a wolf raping, or catching, will eat the prey in the morning, and will divide the spoils in the evening. This is what the Hebrews published: The altar, on which the victims were sacrificed, and the blood of the victims was poured at the base of it, was in the part of the tribe of Benjamin. This, they say, therefore signifies that the priests sacrifice the victims in the morning, and in the evening they divide those which have been given to them by the people according to the Law, placing a bloodthirsty wolf and a ravenous wolf upon the interpretation of the altar, and the division of the spoils upon the priests, who serve the altar, and live from the altar. Mezi rukopisem blahoslaveného Jeronýma a masoretskou tradicí je zřejmý rozpor.