О вере

V evangeliu Pán, který chtěl přivést učedníky k dokonalé víře, řekl: Kdo je věrný v málu a v mnohých, je věrný, a kdo je nevěrný v málu a v mnohých, je nevěrný (Lk 16,10). co je malé? a co je hodně? Malé věci jsou zaslíbení tohoto věku, jimiž Pán slíbil, že bude zásobovat ty, kdo v Něho věří (například jídlo, oblečení a další věci, které slouží k uklidnění těla, zdraví a podobně), a přikazuje těm, kteří se k Němu uchylují, aby se tím vůbec netrápili, ale spoléhali na Něho s naprostou důvěrou. Mnohé jsou dary věčného a neporušitelného věku, které Pán slíbil dát těm, kdo v Něho věří, a těm, kteří o ně neustále pečují a prosí o ně; protože přikázal: Hledejte pouze Boží království a jeho spravedlnost, a to vše vám bude přidáno (Matouš 6:33), aby každý mohl být malým a dočasným způsobem zkoušen, zda věří v Boha; protože Bůh slíbil, že to poskytne, ačkoli se o nic takového nebudeme starat, budeme se starat pouze o budoucnost a věčnost. Neboť podle slova, které mluvil Pán, je každý zkoušen a znám, věří-li v časné věci. Jak je to možné? Poslouchat. Říkáš si, že věříš, že budeš hoden nebeského království, staneš se synem Božím, znovu se narodíš, budeš dědicem Boha a budeš kralovat s Kristem po celá staletí, a jak bude Bůh blažený v nepopsatelném světle po nekonečná a nesčetná staletí? - Bezpochyby řeknete: "Vskutku je to tak, protože proto, když jsem se stáhl ze světa, vydal jsem se Kristu." „Tak se zkoušej, nemáš stále světské a pozemské starosti, nemáš mnoho starostí o jídlo a oblečení pro tělo, o jiné potřeby a klid mysli, neuchyluješ se ke své síle, nestaráš se o sebe, zatímco ti je přikázáno se o to vůbec nestarat? Věříte-li, že obdržíte věčné, nesmrtelné, nepomíjivé a neporušitelné; nepřijmete tedy ještě více tuto pomíjivou a pozemskou věc, kterou Bůh dal zvířatům, ptákům a ničemným lidem? Nevěříte, že Pán vám dá to, o co vám přikázal, abyste si nedělali starosti, když řekl: Nestarejte se o to, co jíte nebo co si oblékáte: vždyť to vše hledají národy světa; Ale nebeský Otec má o vás dobrou zprávu, že toto všechno vyžadujete (Matouš 6:25.32); a vyčítá těm malověrným, dodává: Podívejte se na nebeské ptactvo, jak nesejí ani nežnou a váš nebeský Otec je živí: oč lépe je vám, když jíte ptáky (26)? A ještě jistěji říká: ráno si s tím nedělejte starosti (34). Pokud vám na tom stále záleží a nesvěřili jste se slovu Páně; pak vězte, že jste ještě neuvěřili, že se vám dostane věčných požehnání, tedy království nebeského; a považujete se za věřícího, ale ukážete se, že jste nevěřící v úvahách o malých a pomíjivých věcech. A také, jako je tělo cennější než oděv, tak je i duše cennější než tělo. Věříte tedy, že vaše duše přijímá od Krista uzdravení věčných a nevyléčitelných vředů a vášní nečestnosti (Ř 1,2.6), protože Pán, jediný léčitel a lékař, sem přišel za tímto účelem, aby uzdravil duše dnešních věřících od utrpení nevyléčitelného lidskými prostředky a očistil je od špíny hříšné malomocenství? Řeknete: "Samozřejmě věřím, protože proto jsem tady a na to čekám." "Takže po zkoušce zjistěte, zda vás tělesné utrpení netáhne k pozemským lékařům, jako by vás nemohl uzdravit Kristus, kterému jste důvěřovali. Vidíte, jak se klamete. Podívej, považuješ se za věřícího, ale nevěříš, jak bys měl, podle pravdy samé. A pokud věříš, že Kristus uzdravuje věčné a nevyléčitelné nemoci, pak jsou vředy a nesmrtelné nesmrtelné duše skutečně nemožné a nesmrtelné nesmrtelné duše." tělesné slabosti, pokud se uchýlíte k Němu samotnému a pohrdáte lékařskými výhodami? Neboť Ten, který stvořil duši, stvořil i tělo; a Ten, kdo léčí nesmrtelnou duši, může sám uzdravit tělo z dočasných slabostí a nemocí. Ale nepochybně mi řekneš: „Toto dal Bůh, aby uzdravil tělo, když zařídil, že byliny a pozemské léky a lékařské pomůcky proti tělesným slabostem, protože tělo, které je ze země, je připraveno z různých druhů země. A souhlasím, že je to pravda. Ale vězte, komu to bylo dáno a pro koho to bylo připraveno. Bůh svou nekonečnou láskou k lidstvu a svou dobrotou, když člověk odpadl od přikázání, které přijal, byl podroben rozhněvanému rozsudku, vyhnán z ráje sladkostí do tohoto světa, jako do zajetí, do pouště a do jakéhosi mého, stal se pod mocí temnoty skrze nevěru, kvůli omylu vášní, aniž by se stal obětí utrpení těch, kteří se mu narodili, ani nemocí, nepodlehl dosud všem utrpení a nemoci stejné utrpení; pak ze své velké dobroty, i když by hříšné lidské pokolení jistě nezahynulo, zařídil toto vše pro slabé a nevěrné. Ale aby posiloval, chránil a sloužil tělu, dal to lidem tohoto světa, všem venku; neboť toho dovolil používat, kteří se stále nemohli zcela svěřit Bohu. A ty, mnich, který jsi přišel ke Kristu, který jsi chtěl být synem Božím, znovu se narodit z Ducha, stát se vyšším než první člověk, který neznal utrpení, který dostal velká zaslíbení – dobrotivý příchod Páně, který se stal poutníkem tohoto světa, musíš především světští lidé získat pro sebe víru, myšlení a život, jakoby nový a mimořádný. Pokud totiž žijete stejně jako všichni ostatní, pak se nelišíte od světských lidí. Zde ve světě se žení, jedí a pijí a používají zlato a stříbro, obchodují, umění a bohatství pro svůj vlastní prospěch, protože Bůh nařídil všechno pro člověka, který upadl do hříchu. Netvrdíme totiž, že cokoli, co je určeno k prospěchu člověka, není od Boha. Ale kvůli Kristu jste stáli mimo toto; Musí se také postavit mimo světské léčení nemocí a mimo lékařské výhody, jako ten, kdo letěl ke Kristu, který slíbil, že vše poskytne svým služebníkům. Pokud uvažujete a cítíte totéž se světem; pak jste již jako lidé světa a také nevěrní, ačkoli se považujete za věrné a za své Kristu. Nové a neobvyklé pro celý svět, vůli, víru, činnosti a život, musíte hledat a dosáhnout vy, kteří toužíte zcela potěšit Krista, následovat jeho kroky a mít způsob myšlení, který je v rozporu s lidmi tohoto věku; protože jste uvěřili novému a mimořádnému poselství, zaslíbení věčných požehnání, dědictví nebeského města, nezničitelného království, neutuchající radosti a věčných rozkoší, posvěcení srdce a dokonalé očistě, kterou ve vás vykonal Duch. Neboť ten, kdo skutečně touží být Kristovým mužem a doufá, že obdrží věčná požehnání, je povinen s radostí počítat práci a smutek za bohatství, utrpení považovat za odpočinek, drsný život za potěšení, výčitky za čest, urážky za slávu; protože to je sláva služebníků Božích, kteří následují svého Pána a poslouchají jeho slova. Asketa a bojovník Kristův nejenže musí snášet výčitky, ale setká-li se s bohatstvím, pak je správné, aby to přičítal hnisu; a pokud existuje sláva a autorita, pak nebuďte arogantní nebo arogantní; pocházejí-li chvála a pocty od lidí, považujte je za nezasloužené; Je lepší říci, že co je považováno za slavné, truchlit nad tím a co je ve světě nečestné, z toho se radovat a bavit se tím. Někdy je možné snášet výčitky a nesnášet slávu a pocty, ale naopak být pyšný a ztratit se a opustit pokornou cestu spravedlnosti. Proto Pavel říká: zbraně spravedlnosti s pravicí i bokem, se slávou i potupou (2 Kor 6,7), abyste v každé zkoušce obojího byli sobě rovni a neotřesitelní a neztratili se. Takový by měl být ten, kdo touží skutečně potěšit Pána, a tak uskutečnit čin své vůle. Tak jako kovadlina nepodléhá úderům a neotisknou se do ní žádné prohlubně, ale vždy zůstává sama sobě rovná; Kdo tedy chce být křesťanem v různých strastech a pokušeních (jak při vnějších urážkách způsobených lidmi, nebo pronásledování, nebo poškození a podobně, tak při vnitřních útocích duchů zla), ať je sobě rovný, odvážně snáší vše, co se děje. Vždy majíce Hospodina jako pevnost, ohradu a sloup pevnosti před tváří nepřítele, ať se k Němu utíká během bitvy, je-li v nějaké nepřátelské zemi, a ať říká: Buď mnou, Bože, v útočišti a na pevném místě, abys mě zachránil (Ž 71,3). Tak bude schopen překonat všechna pokušení a smutky, s nimiž se setká, a bude mít stále před očima Pána také víru v Něho a důvěru jako pevnou důvěru. Setká-li se s ním lidská sláva, chvála, pocty a nadřízení, pak, jak bylo řečeno, nedělají v jeho duši žádné deprese ani dojmy, aby se mohl těšit a odpočívat v pokoji, být tím povznesen a povznesen. Neboť ten, kdo je pokoušen svými dásněmi a rty, tzn. sláva i hanba, znechucení i chvála, člověk musí být na obou stranách rovný a neústupný, vždy zůstat neotřesitelný. Kdo tedy stavěl svůj základ předem na kameni, při povodních a řekách smutku, při bouřích pokušení, ač ho tlačí a bijí hrozné větry - duchové zla, nepadne, protože byl založen na kameni (Mt 7,24). Kdo se zpočátku podle Božího slova cvičil v osvojování si takové dovednosti a v dobrém výcviku sebe sama k odvaze, pevnosti, štědrosti, trpělivosti, víře, naději a oddanosti, zvyku dobrých mravů a ​​spravedlivého života, tráví čas jinými cvičeními ctností, řídí se Božím slovem, a pak v očekávání víry přijal moc shůry; on se z Boží milosti skutečně stává základem, domem, sloupem a potvrzením, pro mnohé duše slouží jako autor života, mající sílu snášet slabosti mnohých. Proto, když jsme se naučili každé ctnosti a všemi dobrými způsoby se věnovali příjemnému životu, když naše mysl nepodléhá žádnému pokušení, posílena milostí Boží, kéž se staneme dědici věčných požehnání v Kristu Ježíši, našem Pánu. Jemu buď sláva a moc s Otcem a Duchem svatým na věky věků! Amen. Mohlo by vás zajímat: