Поучение на день памяти святого Алексия, Митрополита Московского и всея России, месяца февраля, в 12 день («Я есмь Пастырь добрый. Овцы Мои слушаются голоса Моего» (Ин. 10:11, 27))

Vrchní pastýř Kristus, náš Spasitel, když byl na zemi se svými slovními ovečkami, sám se nazval pastýřem a řekl: „Já jsem dobrý pastýř“ (Jan 19:11, 14). Když po dokončení pastýřského díla chtěl jít do nebe ke svému Otci, nechal za sebou své následovníky – své svaté apoštoly a pak biskupy, aby pásli Jeho stádo, jako by každému z nich řekl, co kdysi řekl svatému Petrovi: „Pas mé ovce, pas moje beránky“ (Jan 21:15–16). Nyní slavíme nejčestnější památku našeho otce Alexyho, metropolitu Moskvy a celého Ruska, zázračného pracovníka Moskvy a celého Ruska, napodobitele apoštolské morálky a následníka apoštolského trůnu v Rusku, to znamená, slavíme památku našeho všeruského pastýře, kterého Duch svatý ustanovil, aby pásl Církev Boží. Vyznáváme, že byl „dobrým pastýřem, který pokládá svůj život za ovce“, jak je zřejmé z historie jeho svatého života. O jeho ovcích nepochybujeme, že byly dobrými ovcemi, stejně jako on byl dobrým pastýřem, protože poslouchaly svého pastýře, jak říká: „Moje ovce poslouchají můj hlas.“ Není tedy pochyb o tom, že svatý Alexij od Krista, i když je po svém odchodu, je pro nás přesto dobrým pastýřem, neboť stojí před Božím trůnem a odtud na nás hledí a vidí všechny naše potřeby a neštěstí a modlí se za nás ke Kristu Bohu, aby se nad svým lidem smiloval. Je ale otázkou, zda my, jeho ovečky, nasloucháme jeho hlasu? Patříme k jeho ovcím? Stali se z nás kozy nebo jiná divoká zvířata, která neposlouchají pastýřův hlas? V našem současném duchovním rozhovoru se zamysleme nad tím, zda jsme ovce našeho pastýře, nyní oslavované, nebo ne ovce, ale kozy a divoká zvířata? A to není nikoho odsuzovat, ale opravovat se. Ty, svatý Kristův, ukaž nám sám sebe, kdo jsou tvé ovce, kdo poslouchají tvůj hlas, abychom je napodobovali, a kdo pochází ze stád cizích, abychom se před nimi mohli chránit. Když začnu rozlišovat mezi ovcemi a kozami, vzpomenu si na něco od starších. Jistý pouštní stařešin, přesvědčený prosbami jednoho milence Krista, aby vyhnal démona ze své dcery, se pomodlil k Bohu a řekl démonovi: „Vyjdi z Božího stvoření. Démon mu namítal a zeptal se: "Pokud chceš, abych šel ven, tak mi nejdřív řekni, kdo jsou ovce a kdo kozy?" Starší odpověděl: "Bůh zná ovce, ale já sám jsem koza." A démon, neschopný snést pokoru staršího, uprchl. Tento starší se z pokory nazval kozlem a nechal ovce na Božím uvážení. Ale já, hříšník, skutečně řeknu tato slova: Bůh zná ovce, ale já sám jsem kozel. V tomto životě je obtížné rozlišit ovce a kozy, jako v temnotě noci odlišit drahé korálky od jednoduchých kamenů. Stává se, že někdo je všemi považován za kozla, ale ve skutečnosti je to Kristova ovce, svatá a spravedlivá. Ne nadarmo se někde říká: zdánlivá čistota mnohých v Soudný den se ukáže jako nečistota a bude navždy odsouzena, a naopak viditelná nečistota mnohých se ukáže jako čistota a bude oslavena. Opravdu nevím, koho nazvat ovcí, protože nikdo neví, jaký člověk je v očích Boha: světec nebo hříšník. Říká se, že nikdo není až do smrti ovce, ale já se bojím někoho nazývat kozou, abych neupadl do hříchu odsouzení. O sobě vím jen to, kdo jsem: jsem koza. K našemu prospěchu je však třeba zvážit, kdo jsme, z jaké části: jsme z ovcí nebo koz? Můžeme zkoumat a poznávat podle znamení, které nám ukazuje evangelium o dobrém pastýři: „Ovce poslouchají jeho hlas“ (Jan 10:27). Kdo naslouchá svému dobrému pastýři, je ovce, a kdo neposlouchá pastýřův hlas, není ovce, ale koza nebo divoká zvířata. Svatý Zlatoústý, dobrý pastýř, chtěl jednou ve svém stádě roztřídit, kdo jsou ovce a kdo kozy, a když prozkoumal lidskou morálku, našel více zvířat než ovcí a řekl jedné z nich: "Podle čeho v tobě poznám člověka? Potěšíš břicho jako medvěd, ztloustneš si jako mezek, řehni na své ženy, medvědi ap grdge jako kůň, zlobit se jako had, kousat jako štír, mazaný jako liška, nosit jed zloby jako zmije.“ To jsou jasné znaky nikoli ovcí, ale koz, nebo lépe řečeno zvířat. Kdo si libuje v břiše, je medvěd; vykrmení jeho těla - mezek; pomstychtivý — velbloud; kdo ubližuje svému bližnímu, je štír; kdo klame, je liška; kdo je zlý, je zmije. Na jiném místě týž Svatý Zlatoústý nazývá zákeřnou a zhoubnou osobu démonem a ještě horším než démonem. Proč? Protože démona můžete zahnat křížem, ale zlého člověka nemůžete ničím zahnat: nemůžete se ho zříci, nemůžete se za něj modlit. Co z těchto lidí udělalo zvířata, dobytek a samotné démony? Totiž, že neposlouchali hlas svého pastýře a potupně ho od sebe odehnali. Svatý Zlatoústý viděl ve svém stádu takové mravy. A ty, svatý Alexy od Krista, stojíš před Božím trůnem a díváš se na své stádo, díváš se na ruský lid v Moskvě, co vidíš ve svém stádu? Vidíš mnoho ovcí? Nebo místo ovcí vidíte více medvědů, kteří si libují v břiše, mezků, kteří vykrmují maso, koně, kteří ržou na manželky, velbloudy, kteří nesou zášť, vlky, kteří kradou cizí majetek, hady, kteří jsou zuřivě rozzlobení, štíry, kteří kousají své sousedy, zmije, které nesou jed zloby v lidech, a démoni se sami nebojí, z lidí se nebojí. (Lukáš 18:2), ani neuctívají svatyně, netouží po spáse a netřesou se mukami? Ó naše prokleté časy, nebo lépe řečeno naše prokleté mravy! Jak daleko jsme od Kristových ovcí, od těch ovcí, které přišly před námi a které pásli všeruští pastýři Petr, Alexy a Jonáš! A když se na nás dívají, stěží nás poznají jako křesťany, pokud neuvidí naše křesťanské jméno. Jaký je důvod naší korupce? Důvodem je, že nenasloucháme pastoračnímu hlasu, nedbáme na učení, která pomáhají duši, neposloucháme, jak k nám Bůh mluví prostřednictvím svých služebníků a svatých knih, jak se říká: „Pán řekl lidem v knihách“. Neposlušnost pastoračnímu hlasu, tedy Božímu slovu, je příčinou všeho zla. Naopak, naslouchání Božímu slovu dělá z člověka blaženou ovci, neboť proměňuje zvířecí morálku v ovčí mírnost. David se stal bestií, unesl ovci někoho jiného, ​​Uriho manželku, snědl samotného Uriho a zničil živé ze země. Když uslyšel Boží slova, která k němu promluvil ústy proroka Nátana: „Proč jsi se dopustil zlého před Hospodinem? (2 Sam 12,9), - David se okamžitě proměnil ze šelmy v pokornou ovci: Zhřešil jsem před svým Pánem (2 Sam 12,13). Šelmou byl izraelský král Achab, když pohltil nevinného izraelského Nábota kvůli vinici, kterou mu chtěl odebrat. Ale když jsem slyšel slovo Boží z úst svatého proroka Eliáše: „Hle, uvedu na vás zlé“ (1 Královská 21:21), - okamžitě se proměnil v ovci, pokořil se a poklonil se před tváří Hospodinovou, chodil s pláčem, shazoval šaty a oblékal se do pytloviny. Tou šelmou byl celník Zacheus, dravá šelma, sběratel Pilates, který násilně drancoval majetek jiných v Jerichu. Když jsem slyšel slovo Dobrého pastýře, Krista: „Zachee, potřebuji být v tvém domě“ (Lukáš 19:5), - toto zvíře se okamžitě změnilo, ach, jak moc se stalo ovcí! "Polovinu svého majetku dám chudým, a pokud jsem někoho jakkoli urazil, vrátím mu to čtyřnásobně." A kdo se nepromění slovem Božím v ovci ze šelmy a kozla! Svatý Alexij od Krista, nyní oslavovaný po Kristu Spasiteli, je náš dobrý pastýř. Ve dnech svého zbožného života učil Kristovy ovce, které byly tehdy uctivé a svými rty naplněné Duchem svatým. Nyní, když tyto rty sevřela smrt, v tichosti nás učí obrazu svého ctnostného života, o kterém čteme v knihách. Tehdejší ovce naslouchaly hlasu svého pastýře. Co teď s námi? Nasloucháme mu, díváme se na jeho zbožný život, napodobujeme jeho víru a dobré skutky? Nevím, jak můžeme být nazýváni jeho ovcemi, když ho nenásledujeme? Jak můžeme být nazýváni jeho dětmi, když ho nenapodobujeme, našeho otce? Jak se můžeme nazývat jeho učedníky, když neposloucháme jeho hlas? Ale ať nikoho neobtěžuji a ukončím svůj rozhovor modlitbou. Ó svatý Kristův, náš dobrý pastýři! Buďme k sobě kozy a zvěř, hněvejme Boha a neposlouchejme tě, ale neopouštěj nás, zvláště v těchto nelítostných časech, v nichž jsme zaplaveni vlnami, jako loď na moři, v níž jsme blízko utonutí. Neopouštěj nás, Otče, své děti, dokud nás svou přímluvou u Boha neuděláš z kozlů na ovce, z dětí hněvu k dětem Božím. Vaším úkolem bylo hlásat mír všem v Církvi, proto nyní řekněte: „Pokoj všem!“ Skrze vaše modlitby, pokoj křesťanskému světu, pokoj církvi Kristově, pokoj vašemu lidu, kéž žijeme v pokoji a tichu, oslavujíce Boha a těšící vaši přímluvu. Amen.