Поучение второе на освящение церкви

Nyní vykonávám koncilní službu posvěcení tohoto svatého a nadevše ctihodného chrámu, který jsi ty, vznešený pane (jméno řek), horlivý pro Pána, svého Boha, postavil ze svých statků ke cti a slávě Krista, našeho Spasitele, pro každodenní památku jeho třídenního vzkříšení, my, pokorní, radujeme se z tebe, radujeme se z tebe, Bože radujeme se z uskutečnění tohoto zbožného skutku a máme za to naději na vaše spasení od Boha. Abychom zvýšili vaši duchovní radost a radost a potvrdili jistotu naděje na spasení, chceme vám říci, jak příjemné je pro Boha, který žije v nebi, stavět své chrámy na zemi a zdobit je zbožnými lidmi: tak příjemné, že pokud se kdokoli, byť sebemenším způsobem, podílí na stavbě a výzdobě Božího domu, nezapomene na to On, náš Pán Bůh. Jako důkaz toho si připomeňme příběh z Písma Božího o Svatém Starém zákoně Jákobovi. Když Jákob šel od studny přísahy do Háranu, našel si místo, spočinul na něm a položil si kámen na hlavu. A ve snu viděl Boha a anděly kráčet po schodech, jak je vyprávěno v knize Genesis (viz Gn 28:10 a násl.). Jákob vstal ze spánku, vzal kámen, který mu sloužil jako hlava, postavil ho jako sloup, polil jej olejem a dal tomu místu jméno: „Dům Boží“ (Gn 28:17). Poslyšme: on nestvořil chrám, dům Boží, jen postavil ležící kámen jako sloup a ten sloup nebyl domem Božím, ale Jákob mu dal pouze takové jméno, nazval jej domem Božím. Možná si někdo pomyslí: není to velká věc, není to pro Boha moc příjemné, není to férová oběť Bohu, aby položil kámen. A jiní se možná budou smát při pohledu na to, co Jákob dělá: nazývá jeden kámen domem Božím. Není do něj žádný vchod, žádné dveře ani okna, ale nazývá ho domem Božím. Možná by někdo podle lidského uvažování takový Jákobův čin přičetl jako nic, ale pro Pána Boha byl tento malý (podle nás) čin tak velký, tak příjemný, že se na něj ani poté nezapomnělo. Podívejme se. Jákob pracoval mezi řekami pro Lábana dvacet let: sedm let pro Leu, sedm let pro Ráchel a šest let pro ovce. Už unavený touto prací se již chce vrátit do své vlasti, ke svému otci a matce. A Bůh se mu zjevil ve snu a řekl: „Jsem tvůj Bůh, který se ti zjevil v Bét-elu, kde jsi polil sloup olejem a kde jsi mi složil slib; nyní vstaň, vyjdi z této země a vrať se do země své vlasti a budu s tebou“ (Gn 31,13). Poslyšme: takový malý dar, jeden kámen, postavený jako sloup a nazvaný domem Božím, Bůh nejen nezapomněl, ale po tolika letech na něj vzpomíná jako na něco velkého, co mu přinesl jako dar, a slibuje za to jako svou odměnu: „Já,“ říká, „budu s vámi“. To znamená, jako by řekl: „Ty, Jákobe, přinesl jsi mi darem prostý kámen, ale já „vložím korunu z drahých kamenů“ (Ž 20,4), králové, biskupové a knížata přijdou na můj rozkaz od tebe. Postavil jsi mi malý sloup, ale já sám budu pro tebe „pevným sloupem na obranu před nepřítelem“ (Ž 60, sloupek ti potřem olejem, ale sloupek potřem olejem:4). požehnání a naplníš to malé místo všemi dobrými věcmi Domov, rozmnožím tvůj dům na nebeských místech „jako hvězdy na nebi a jako mořský písek“ (Gn 22:17) a kromě toho vezmu tělo z Nejčistší Panny, abych zachránil svět. Ó nevýslovná dobrota a láska Boží! Ó bohatství Jeho štědrosti! Za tak malý dar od Jákoba, za jeden malý a jednoduchý kamínek zvaný dům Boží, jaká velká odměna, jaké veliké dary! Odtud uvidíme, jak se Bohu líbí stvoření svatých chrámů. Neboť jestliže jeden kámen, vztyčený na Jeho počest Jákobem, byl pro Něho tak příjemný, oč příjemnější a nezapomenutelnější pro Něho bylo vytvoření celého chrámu, postaveného z mnoha kamenů! Co můžeme říci o zdobení chrámů Páně? Vzpomeňme na onen starozákonní svatostánek, ve kterém Pán Bůh chodil se svým lidem, vyvedeným z Egypta, čtyřicet let pouští. Protože chtěl mít tento svatostánek pro sebe, přikázal Hospodin Mojžíšovi, že na jeho stavbu každý z lidí přinese něco v rámci svých možností: zlato, stříbro, drahé kameny, šarlat, jemné prádlo. A těm, kteří takové vzácnosti nemají, chudým lidem, přikázal, aby přinesli podle své chudoby to, co měli: měď, beraní kůži, šarlatovou a modrou a kozí srst, každý podle svých sil. A v izraelských armádách nebyl nikdo, kdo by v rámci svých sil nepřispěl na stavbu a výzdobu Hospodinova chrámu, svatostánku, svatostánku setkávání, jak praví Písmo: „Nejen manželé, ale i manželky, každý podle nálady svého srdce přinášel prsteny, náušnice, prsteny, purpur a zlaté přívěsky, všechny druhy z vlny a šarlatu, barvy, jemné prádlo a kozí chlupy, červené beraní kůže a modré kůže“ a tak dále (Ex 35:22–23). Proč Pán Bůh požadoval ozdobit svůj baldachýn nejen drahocennými věcmi, ale i nedrahocennými, jako jsou ovčí kůže a kozí srst? Aby ukázal, že malá oběť svatému chrámu je stejně příjemná jako velká, a také proto, aby nikdo nezůstal cizí její Boží památce. Neboť při pohledu shora na svůj svatostánek v něm Hospodin uviděl dary: od jednoho zlato, od druhého stříbro, od jiného měď, od jiného jiné levné věci, jako ovčí kůže, z nichž byl vyroben plášť, nebo kozí vlna, z níž byly vyrobeny provazy svatostánku. Když je viděl, vzpomněl si na všechny ve svém království a připravil za to stonásobnou odměnu. Nasloucháme: jsou-li malé věci přinesené k ozdobě nebo jiné potřeby Božího svatostánku stejně milé Bohu jako ty velké; jestliže jedna ovčí kůže a hrst vlny, které mu byly přineseny, jsou před Ním velkým darem, pak oč milejší pro Něho není ubohý, ne slepý, ne skrovný, ale výzdoba chrámů Páně prováděná s velkým nasazením a dobrou vůlí srdce! Vaše šlechta, horlivá pro Hospodina, svého Boha, a zjevující mu dobrou vůli, vůli a lásku svého srdce, vytvořila a bohatě vyzdobila tento nanejvýš čestný chrám ze statků, které vám dal Bůh ke cti a slávě jeho nejsvětějšího jména. Buďte naplněni dobrou nadějí v Jeho hojné milosrdenství, dočasné a věčné. Vy jste mu postavili dům na zemi, on vám postaví dům v nebi, dům, o kterém mluví apoštol: „Až bude zničen náš pozemský dům, tato chýše, máme od Boha příbytek v nebi, dům nedělaný rukama, věčný“ (2. Kor. 5:1). Nešetřili jste pro Něho svůj majetek, On pro vás neušetří své království. Přinesl jsi Mu dočasný dar, On ti dá dar věčný. Krásně a znamenitě jsi vyzdobil Jeho dům a On ozdobí tvou duši jako chrám. Když Šalomoun stvořil v Jeruzalémě nádherný chrám pro Pána Boha, zjevil se mu Hospodin a řekl: „Vyslyšel jsem tvé modlitby a posvětil jsem tento chrám, který jsi postavil, a mé oči a mé srdce tam budou vždy“ (1 Královská 9:3). Ale my, pokorní, směle řekneme: „tady je více než u Šalomouna“ (Matouš 12:42). Neboť tam byl jen stín lidské spásy, ale zde je spasení samo. Existuje transformace, zde je věc samotná; zde je Starý zákon, zde Nová Milost. Tam byla obětována němá zvířata, zde se koná slovní oběť, když je „Beránek Boží sežrán“. Bylo tam řečeno: za něj (Šalamouna) je obětován beránek nebo tele Šalomounovo nebo jakýkoli kníže, nebo prostý člověk, za toho, kdo přinesl beránka nebo tele, - zde se říká: "Beránek Boží je sněden, "který snímá hříchy světa" (Jan 1:29), pro světské břicho a spásu. A jestliže Bůh o onom starozákonním chrámu Šalamounově řekl, že „jeho oči a srdce tam budou po všechny dny“, pak ještě více v Církvi Nové milosti, v níž je obětí samotný Boží Syn. Opravdu, „je tu víc než v Šalamounovi“. Stvořil jsi, své milosrdenství, chrám Pána Boha podle své síly. A proto Pán Bůh říká: Moje oči a mé srdce tam budou po všechny dny. A pokaždé, když se Pán Bůh podívá na tento svatý chrám, podívá se na tebe, svého služebníka. Pokaždé, když je v tomto chrámu obětována nekrvavá oběť, budou vám odpuštěny hříchy. Pokaždé, když budou recitovat litanie o tvůrcích tohoto chrámu, vzpomenou na vás v nebi. A jak jste milovali nádheru Božího domu, tak vás Bůh bude milovat. Občané Kafarnaum, když jednou prosili Krista Pána, aby uzdravil syna jednoho setníka, mu řekli: „Je hoden, abys to pro něj udělal, protože miluje náš lid a postavil nám synagogu“ (Lukáš 7:4–5). Z toho Kafarnaumští poznali setníkovu lásku k nim, protože jim postavil hostii neboli dům pro setkávání a považovali ho za hodného Kristova milosrdenství: „Je hoden,“ řekli. Ty, ó zbožný člověče, jsi také ukázal svou lásku ke Kristu Pánu tím, že jsi pro Něj vytvořil nanejvýš čestný chrám, a jsi hoden Jeho milosrdenství. A pokaždé, když se budete modlit k Pánu, svému Bohu pro jakoukoli svou potřebu, prosit o Jeho milost a říkat: „Pane, smiluj se“, kněží, kteří se zde za tebe modlí, se za tebe budou přimlouvat u Krista slovy: „Je hoden, abys to pro něj udělal,“ protože miluje náš obřad, zvláště miluje tebe, Hospodina, svého Boha, a stvořil pro tebe tento chrám. Miluj „toho, kdo miluje nádheru svého domu“ (Modlitba za kazatelnou). A sám Bůh říká: „Miluji ty, kdo mě milují“ (Přísloví 8:17). Buď zdráv, vznešený pane (jméno řek), po mnoho let se bav a raduj se v Pánu Bohu, Spasiteli svém, a doufej ve své spasení. Neboť vytvořením a výzdobou tohoto svatého chrámu prospějete nejen sobě a své rodině, ale také mnohým, za které se bude modlit, budete přímluvcem spásy. Neboť modlitba za každého, kterou pronesli kněží v chrámu Božím, vystoupí andělé z chrámu k Božímu trůnu – za všechny, a především za našeho velkého suverénního cara a velkovévodu Petra Alekseeviče, celého Velkého a Malého a Bílého Ruska, samovládce a za všechen jeho požehnaný královský dům, a za celou armádu a všechny jeho velké knížata a všechny jeho knížata a všechny jeho knížata. státu, za kterého, náš Panovník, a nyní se společně modlíme, prohlašujeme a zpíváme: "Mnoho let!" Amen.