Глава IV

Při obhajobě svobodného rozhodnutí by člověk měl také ponechat prostor pro Boží milost 6. Musíme si však dát pozor na to, že všechna výše uvedená Boží svědectví na obranu svobodného rozhodnutí, jakož i ta, která lze ještě předložit (a není pochyb o tom, že jich je mnoho), nejsou chápána tak, že v [člověku nabytí] zbožného života a dobrého chování, za které je věčná odměna, nebude místo pro Boží pomoc a milost. V tomto případě se nešťastník může odvážit (jestliže žije dobře a dobře se mu daří, nebo spíše se mu zdá, že žije dobře a dobře) chlubit se sám v sobě, a ne v Hospodinu, a vkládat do sebe naději na svůj správný život, aby na něj dopadla kletba proroka Jeremiáše, který řekl: Proklet je muž, který důvěřuje člověku a posiluje jeho ruku a tělo od Pána47. Zvažte, bratři, toto prorocké svědectví. Ostatně, protože prorok neřekl: „Prokletý je člověk, který důvěřuje sám v sebe“, může se někomu zdát, že za tím účelem to bylo řečeno takto: Prokletý je člověk, který důvěřuje člověku, aby nikdo nedoufal v jiného člověka, ale [každý] sám v sebe. Aby tedy ukázal, že povzbuzuje člověka, aby se nespoléhal ani sám na sebe, říká: Prokletý muž, který doufá v člověka, [prorok] hned dodává: A posiluje tělo své ruky. „Ruka“ zde znamená schopnost jednat. A pod pojmem maso je třeba rozumět lidské slabosti. Proto posiluje maso své ruky, kdo věří, že ke konání dobra mu stačí jeho křehká a slabá schopnost - tedy lidská schopnost - a nedoufá v pomoc od Pána. Proto [prorok] dále dodává: a jeho srdce odchází od Hospodina. Taková je pelagiánská hereze, ne starověká, ale nedávno vzniklá; protože proti samotné herezi byl veden dlouhý boj, záležitost krajní nutnosti se dostala až k biskupským radám, z nichž jsem vám poslal některé, ale ne všechny, abyste si je přečetli. Nespoléhejme tedy na člověka, že koná dobro, neposilujme tělo své ruky; Ať naše srdce neodchází od Pána, ale ať mu říká: Buď mým pomocníkem, neopouštěj mě; neodmítej mě. Bůh mé spásy 49. Bez milosti Boží svobodné rozhodnutí nevede k ničemu dobrému. O abstinenci 7. Proto, milovaní, stejně jako jsme pomocí výše uvedených svědectví Písma svatého dokázali, že člověk má svobodné rozhodnutí vůle [přispívající] k uskutečňování dobra a spravedlivého života, musíme se jen podívat, jaká existují Boží svědectví o Boží milosti, bez které nemůžeme udělat nic dobrého. A nejprve řeknu něco o vašem samotném povolání. Neboť společenství, ve kterém žijete v abstinenci, by vás neshromáždilo, kdybyste nepohrdli potěšením z manželství. A tak, když o tom mluvil Pán a učedníci řekli: Je-li to povinnost muže vůči své ženě, pak je lepší se neoženit, odpověděl jim: Ne každý může toto slovo pochopit, ale komu je dáno 50. Nebylo to svobodné rozhodnutí Timotea, které apoštol nabádal: Říkejte se 51? A ukazuje schopnost vůle to udělat na místě, kde říká: Nenechat se omezovat potřebou, ale být mocný ve své vůli zachovat svou pannu 52 . A přece: Ne každý může tomuto slovu vyhovět, ale komu je dáno. Vždyť kdo není dán, buď nechce, nebo nedělá, co chce; a ti, kterým je dáno, chtějí tolik, aby splnili, co chtějí. Je-li tedy toto slovo, kterému ne každý rozumí, přesto některými obsaženo, je [zároveň] darem Božím i svobodným rozhodnutím. 8. Ale nemluví apoštol také o cudnosti v manželství: Ať si dělá, jak chce, nezhřeší, když se ožení 53! Ale i to je Boží dar, podle slova Písma: Od Pána je žena spojena s manželem 54 . Takže učitel pohanů 55, přenášející ve svém slově jak manželskou čistotu, díky níž se vyhýbá cizoložství, tak dokonalejší zdrženlivost, díky níž se o žádné soužití vůbec nehledá; že obojí je darem Božím. Ostatně psal Korinťanům a nabádal manžele, aby se od sebe neodchylovali; a když to naučil, dodává: Přál bych si, aby všichni lidé byli jako já - on sám se zdržel veškerého soužití - a pak pokračuje: Ale každý má svůj vlastní dar od Boha, jeden tak, druhý jiný 56. Ukazují četná přikázání v Božím zákoně, která nás povzbuzují k tomu, abychom nesmilnili a necizoložili, na něco jiného než na svobodné rozhodnutí? To by přece nebylo přikázáno, kdyby člověk neměl svou vlastní vůli, jejímž prostřednictvím poslouchá Boží přikázání. A přece je to dar od Boha a bez něj lidé nemohou plnit přikázání [povzbudivé] k čistotě. Proto autor knihy Moudrosti [Šalamoun] říká: Když jsme se naučili, že nikdo se nemůže ovládat, pokud Bůh nedá, ale vědět. Čí to byl dar, to už byla věc moudrosti 57 . Každý je totiž pokoušen, unášen a sváděn svou vlastní žádostivostí, 58 aby nenaplnil tato svatá přikázání [předepisující] čistotu. A jestliže zde někdo řekne: „Chci splnit, ale přemožen jsem svou žádostivostí“, pak Písmo odpoví na jeho svobodné rozhodnutí tím, co jsem již uvedl výše: Nechtěj být přemožen zlem, ale přemáhej zlo dobrem 59 . Ale to se děje milostí (adjuvat gratia); a pokud to nepomůže, pak zákon bude pouze mocí hříchu. Neboť chtíč vzroste a kvůli zákazu zákona nabude větší síly, nepomůže-li (člověk) duch milosti. To říká sám učitel pohanů: Ale osten smrti je hřích a moc hříchu je zákon. 60 Proto někdo říká: „Chci splnit přikázání zákona, ale jsem přemožen silou své chtíče. A když obracejí napomenutí k jeho vůli a říkají: Nepřej si být přemožen zlem, k čemu mu to je, když to neplní s pomocí milosti? Apoštol to dále dodává, protože když řekl: Moc hříchu je zákon, hned dodává: Díky Bohu, který nám dal vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista 61 . Vítězství, kterým je hřích překonán, tedy není nic jiného než Boží dar, který pomáhá svobodnému rozhodování v této soutěži. 9. Proto nebeský Učitel říká: Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení 62. Ať se tedy modlí každý, kdo bojuje proti svému chtíči, aby neupadl do pokušení, to znamená, aby nebyl touto [chtíčem] sveden a sveden. A neupadne do pokušení, pokud s pomocí dobré vůle přemůže zlý chtíč. Rozhodnutí lidské vůle k tomu však stačí jen tehdy, když tomu, kdo se modlí, aby neupadl do pokušení, Pán dopřál vítězství. Ale co když to není Boží milost, která se zcela zjevně projevuje v případě, kdy se získá to, oč se v modlitbě žádá? Ostatně, kdyby náš Spasitel řekl [pouze]: Bděte, abyste neupadli do pokušení, pak by se mohlo zdát, že přesvědčoval pouze lidskou vůli, ale protože dodal: A modlete se, to zcela jasně ukázalo Boží pomoc, aby zabránil [člověku] upadnout do pokušení. Ke svobodnému rozhodnutí [člověka] se říká: Synu, nepřej si odstoupit (noli deficere) od pokynu Páně 63 a Pán říká: Modlil jsem se za tebe. Petře, aby tvá víra neselhala (ne deficiat) 64. Milost tedy pomáhá člověku, aby příkaz adresovaný jeho vůli nebyl zbytečný. De gratia et libero arbitrio (CPL 352). Překlad podle publikace: Patrologiae Cursus Completus. Série Latina. Accurante J.-P. Migne. Paříž, 1845. T. 44, Kol. 881–912. Mluvíme o afrických radách 416–418. proti Pelagiovi, Celestiusovi a jejich stoupencům. – Poznámka redakce Přísloví 19 (podle LXX). Na synodu. Překlad: Rozumná manželka je od Pána.