Глава III

Neznalost Božích přikázání není pro člověka omluvou 5. Takže těm, kteří se naučili Božská přikázání, byla odebrána omluva, kterou lidé obvykle používají, když citují svou nevědomost. Ale ti, kdo neznají Boží zákon, neujdou trestu. Neboť ti, kdo hřešili, aniž by měli zákon, bez zákona zahynou, a ti, kdo hřešili pod zákonem, budou souzeni podle zákona 38 . A zdá se mi, že to apoštol neřekl, jako by chtěl naznačit, že ti, kdo hřeší a neznají zákon, budou trpět něco horšího než ti, kteří ano. Neboť se může zdát, že zahynout je mnohem horší než být souzen, ale protože se to říká o pohanech a Židech (z nichž ti druzí přijali zákon a ti první žijí bez zákona), tak kdo se odváží tvrdit, že Židé, kteří hřešili v zákoně, nezahynou – vždyť nevěřili v Krista – ačkoli se o nich říká: budou souzeni podle zákona? Neboť bez víry v Krista nemůže být nikdo osvobozen, takže i oni budou souzeni tak, že zahynou. Vždyť je-li stav těch, kdo neznají Boží zákon, horší než stav těch, kdo ho znají, jak potom bude pravda, co řekl Pán v evangeliu: Služebník, který neznal vůli svého Pána a udělal něco hodného trestu, bude bit méně, ale ten, kdo poznal vůli svého Pána a udělal něco hodné trestu, bude hodně bit 39? Hle, Pán zde ukazuje, že ten, kdo zná, hřeší vážněji než ten, kdo nezná. Kvůli tomu by se však člověk neměl stahovat do temnoty nevědomosti, aby v ní hledal omluvy. Neboť jedna věc je nevědět a druhá věc nechtít vědět. Vždyť [když Písmo říká]: Nechtěl rozumět, aby konal dobro, 40 pak se zde výčitka vztahuje na vůli toho, o němž se mluví. Ale tato nevíra, která je charakteristická ne pro ty, kteří nechtějí vědět, ale pro ty, kteří to prostě nevědí, neposlouží nikomu jako omluva; nikoho to nezachrání [taková nevědomost] před spálením ve věčném ohni; Spíše k většímu zármutku povede, pokud člověk nevěřil z toho důvodu, že vůbec neslyšel, čemu má věřit. Neboť ne nadarmo se říká: Vylej svůj hněv na národy, které tě neznají 41 a také na apoštola: Když přijde v plameni ohně, aby se pomstil těm, kdo neznají Boha 42 . A abychom měli právě toto vědění, aby nikdo neříkal: „Nepoznal jsem, neslyšel, nerozuměl,“ lidská vůle směřuje k tomu, kde se říká: Nechtějte být jako kůň a mezek, kteří nemají důvod 43. I když ještě hůře bude ten, o kterém se říká: Pošetilý otrok se neumí učit slovy; protože, ač jim rozumí, neposlouchá 44. A když člověk říká: „Nemohu učinit, co je přikázáno, neboť má žádost mě přemáhá,“ 45 pak už nehledá žádnou omluvu pro svou nevědomost a neobviňuje ve svém srdci Boha, ale poznává v sobě zlo a trpí svým zlem, takže jemu jsou určena slova apoštola: Nechtěj být přemožen zlo je dobro 46. A je jasné, že když se řekne: Nepřej si být poražen, je tato řeč nepochybně adresována jeho svobodnému rozhodnutí. Neboť toužit a nepřát závisí na jeho vlastní vůli. De gratia et libero arbitrio (CPL 352). Překlad podle publikace: Patrologiae Cursus Completus. Série Latina. Accurante J.-P. Migne. Paříž, 1845. T. 44, Kol. 881–912. Srovnej: 2. Tesalonickým 1:7–8. Na synodu. Překlad: Při zjevení Pána Ježíše z nebe se svými mocnými anděly, v planoucím ohni se pomstí na těch, kdo neznají Boha.