Глава XVIII

37. Všechna tato přikázání náklonnosti a lásky jsou tak četná a tak velká, že všechno, co se člověku zdá být vykonáno dobře, pokud se to děje bez lásky, nemůže být žádným způsobem dobře vykonáno; Tato přikázání lásky by tedy byla dána nadarmo lidem zbaveným svobodného rozhodnutí vůle, ale protože jsou vyučována skrze Starý nebo Nový zákon (navzdory tomu, že v Novém se objevila milost zaslíbená ve Starém a zákon bez milosti je zabíjejícím dopisem, zatímco v milosti je životodárný duch), kde tedy pochází láska k Bohu a bližnímu od Boha v lidech, když ne od Boha? Neboť pokud to není od Boha, ale od lidí, vítězí Pelagiáni, ale pokud je to od Boha, porážíme Pelagiany. Ať tedy apoštol Jan sedí mezi námi jako soudce a ať nám říká: Milovaní! milujme se. A když na základě těchto Janových slov začnou být arogantní a říkají: "Proč je nám dáno toto přikázání? Je to proto, že my sami můžeme mít vzájemnou lásku?" nechť tentýž Jan hned pokračuje, zahanbí je a říká: Protože láska je od Boha 204 . Láska tedy nepochází od nás, ale od Boha. Proč se tedy říká: Milujme se navzájem, protože láska je od Boha? Není to proto, aby přikázání motivovalo svobodné rozhodnutí hledat Boží dar? Šlo by však vpřed bez jakéhokoli ovoce, kdyby nejprve nedostalo určitou část lásky, aby pak hledalo přídavek toho, čím by mohlo naplnit to, co bylo přikázáno. Když se říká: Milujme se navzájem, to je zákon; když se říká: Protože láska je od Boha, je to milost. Vždyť Boží moudrost nese na jazyku zákon a milosrdenství 205. Proto je v žalmu psáno: Neboť ten, kdo dal zákon, dá požehnání 206. Nemilovali bychom Boha, kdyby nás nemiloval jako první 38. A tak, ať vás nikdo neklame, moji bratři: nemilovali bychom Boha, kdyby on prvně nemiloval nás. Tentýž Jan to ukazuje zcela jasně, když říká: Milujme Ho, protože On nás miloval jako první 207. Milost nás činí milovníky zákona, ale zákon sám bez milosti z nás činí pouze zločince. Totéž nám ukazuje Pán, když říká svým učedníkům: Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás 208. Ostatně, jestliže jsme nejprve milovali Jeho, takže pro tuto zásluhu On miloval nás, pak jsme si nejprve vyvolili Jeho, abychom byli hodni vyvolení od Něho. Ale sama Pravda mluví jinak a jasně namítá proti této marnivosti lidí: Vy jste si nevybrali Mě. A pokud jste si [nejprve] nevybrali, pak jste nepochybně nemilovali, protože jak si mohli vybrat Toho, kterého ještě nemilovali? Ale já," říká, "vybral jsem si tebe." Nevybrali si Ho také později, neopustili všechna požehnání tohoto věku? Ale oni si vybrali, protože byli vyvoleni, a nebyli vybráni, protože si vybrali. Lidé, kteří jsou vyvoleni, nemají žádnou zásluhu, pokud je nepředchází milost vyvolujícího Boha. Proto apoštol Pavel, žehnající Tesalonickým, říká: A kéž vás Pán naplní a naplní láskou k sobě navzájem a ke všem 209 . Toto požehnání, jímž se milujeme, dal Ten, který jako první dal zákon, abychom se navzájem milovali. Také na jiném místě jim říká (někteří z nich už nepochybně měli to, co v sobě výše chce mít): Vždy spravedlivě děkujte Bohu za vás, bratři, protože vaše víra vzrůstá a mezi vámi všemi roste láska jednoho k druhému. „Proto, protože vaše víra roste a láska jednoho k druhému roste mezi vámi všemi, musíme,“ říká, děkovat Bohu za vás a ne chválit vás, jako byste to měli od sebe. Láska, pokoj, víra jsou velké dary od Boha 39. A v listě Timoteovi [apoštol] říká: Neboť Bůh nám nedal ducha bázně, ale ducha síly a lásky a zdravé mysli 211 . Při čtení tohoto apoštolského svědectví se jistě musíme mít na pozoru, abychom si nemysleli, že jsme nepřijali ducha bázně Boží, která je bezpochyby velkým Božím darem, jak říká prorok Izajáš: A na něm spočívá duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a zbožnosti, duch bázně před Kristem, kterého se zde musíme bát Krista, ale ne bázně před Kristem 212. Sám říká: Bojte se toho, kdo může duši i tělo uvrhnout do pekla; Ano, pravím vám, bojte se ho 213. Řekl to proto, abychom Ho nezapřeli pro strach, s nímž byl Petr v rozpacích. Neboť chce z nás odstranit takový strach, když výše říká: Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo a pak nejsou schopni udělat nic víc 214. Nepřijali jsme tedy ducha tohoto strachu, ale přijali jsme ducha moci a lásky a čistoty. O tomto duchu mluví i apoštol v listu Římanům: I my se chlubíme utrpením, protože víme, že utrpení plodí vytrvalost a vytrvalost přináší zkušenost, zkušenost vytváří naději a naděje nás nezahanbuje, protože Boží láska byla vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán 215 . Tedy ne podle naší síly, ale podle působení Ducha svatého, který nám byl dán, právě díky té lásce, kterou Apoštol jasně nazývá Božím darem, se stává, že utrpení trpělivost neničí, ale naopak plodí. V Efezským také říká: Pokoj bratřím a láska s vírou. Jsou to velká požehnání, ale nechat ho, aby vám řekl, odkud pocházejí? Od Boha Otce, říká, a Pána Ježíše Krista 216. I1 tak tato velká požehnání nejsou nic jiného než dary Boží. De gratia et libero arbitrio (CPL 352). Překlad podle publikace: Patrologiae Cursus Completus. Série Latina. Accurante J.-P. Migne. Paříž, 1845. T. 44, Kol. 881–912. Přísloví 3 (podle LXX). Na synodu. přel.: stejně jako v hebrejském originále tato část verše chybí. Ps 83 (podle LXX). Na synodu. přel.: ...a déšť ji zakrývá požehnáním.