Глава III

Žádná zásluha nepředchází zproštění viny 6. Nechtějí však, aby Mu byla vzdávána sláva, protože bezbožní jsou ospravedlněni milostí zdarma (gatuita). Oni, neznajíce Jeho spravedlnost, chtějí ustanovit svou vlastní 13. Nebo jsou k tomuto [vzdávat slávu] nuceni hlasy jednomyslně hlásajících [milost] věrných a zbožných [lidí], ačkoli uznávají, že Boží pomoc je poskytována, aby člověk mohl mít nebo dělat něco spravedlivého, ale dělají to tak, že jim něco souvisejícího s jejich zásluhou předchází, aby jim to předcházelo. jim skrze Toho, o kom se říká: Kdo mu dal předem, aby splatil? 14 Věří, že některé ze zásluh, které mají, předcházejí Toho, o němž slyší, nebo spíše o kom slyšet nechtějí: Všechny od Něho, skrze Něho a v Něm 15. K jakému bohatství tedy náleží hloubka Jeho moudrosti a vědění, 16 z takového bohatství také bohatství Jeho slávy, [zjevené] nad nádobami milosrdenství, které povolal k přijetí za syny; a přál si dát toto bohatství poznat také prostřednictvím nádob hněvu, připravených ke zničení. A které cesty jsou nevyzpytatelné, ne-li ty, o kterých zpívá žalm: Všechny cesty Páně jsou milosrdenství a pravda 17? Jeho milosrdenství a pravda jsou tedy nevyzpytatelné, protože se smiluje nad každým, koho chce, ne podle spravedlnosti, ale podle milosti milosrdenství; a zatvrzuje, koho chce, 18 ne z nespravedlnosti, ale z pravdy pomsty. A toto milosrdenství a pravda spolu tak souvisí (vždyť je psáno: Milosrdenství a pravda se setkaly 19), že milosrdenství nezasahuje do pravdy, kterou je trestán ten, kdo si ji zaslouží, a pravda nezasahuje do milosrdenství, jímž se vysvobozují nezasloužení. Jak se tedy může osvobozený člověk chlubit svými zásluhami? Ostatně, kdyby mu bylo dáno, co se za jeho zásluhy náleželo, jistě by byl odsouzen. Znamená to, že spravedliví nemají vůbec žádné zásluhy? Samozřejmě existuje; jinak by nebyli spravedliví. Ale nebyla to zásluha, co je činilo spravedlivými; stali se spravedlivými, protože byli ospravedlněni, ale, jak říká apoštol: Přijímají ospravedlnění zdarma Jeho milostí 20 . Pelagiova vlastní anathema na jeho učení 7. Ač tedy nadále zůstávají nepřáteli a nepřáteli této milosti, sám Pelagius u církevního soudu v Palestině proklel ty, kteří říkají, že milost Boží se uděluje podle zásluh (ostatně, jinak by odtamtud bez trestu neodešel). V jejich pozdějších úvahách však nelze najít nic jiného, ​​než [tvrzení], že podle zásluh se tato milost uděluje, o čemž se učí především v Apoštolské epištole Římanům [za tímto účelem napsal apoštol], že odtud, stejně jako z hlavního města světa, se bude kázání milosti šířit po celém vesmíru. A to je milost, kterou je bezbožný ospravedlněn, to znamená, že kdo byl dříve bezbožný, stává se spravedlivým. A proto žádná zásluha nepředchází přijetí této milosti; vždyť bezbožní nemají milost, ale trest za své zásluhy; a milost by nebyla milostí, kdyby nebyla dána zdarma, ale splácena podle dluhu. Jaké milosti učí apoštol Pavel? 8. Když se jich ale ptají, o jaké milosti Pelagius přemýšlel, že je udělována bez jakýchkoliv předchozích zásluh, když proklínal ty, kdo říkají, že milost Boží se uděluje podle našich zásluh, snaží se odpovědět, že milost daná bez jakýchkoli předchozích zásluh je právě tou lidskou přirozeností, v níž jsme stvořeni: vždyť bylo nemožné, abychom si něco zasloužili, než jsme začali být. Křesťanská srdce nechť tento klam odhodí, neboť apoštol vůbec neučí milosti, kterou jsme byli stvořeni jako lidé, ale té, kterou jsme byli ospravedlněni, když jsme se stali zlými lidmi. To je přece milost Boží skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Neboť Kristus nezemřel za nikoho (non pro nullis), aby byli stvořeni lidé, ale za bezbožné, aby byli ospravedlněni; protože už tu byl muž, který řekl: Já jsem chudák, kdo mě vysvobodí z těla této smrti? Milost Boží skrze Ježíše Krista, našeho Pána 21. Proč jeden člověk věří a jiný ne, to závisí na Bohu 9. Mohou však také říci, že odpuštění hříchů je milost daná bez jakékoli předchozí zásluhy; Koneckonců, jak mohou mít hříšníci něco, co souvisí s dobrými zásluhami? Ale ani toto samotné odpuštění hříchů nenastává bez jakékoli zásluhy, žádá-li o to víra – ostatně zásluha víry (meritum fidei) není zanedbatelná. Touto vírou [publikán] řekl: Bože! Buď milostiv mně, hříšníkovi! A odešel ospravedlněn zásluhou pokory věřícího, neboť každý, kdo se poníží, bude povýšen 22. Zůstává nám tedy víra sama, z níž pramení veškerá spravedlnost, proto je církvi v Písni písní řečeno: Přijď a přejdi od počátku víry. 23 Co zbývá, říkám, je víra samotná, kterou nelze připisovat lidskému rozhodnutí, které tito [kacíři] vychvalují, a ne žádným předchozím zásluhám, protože z ní pocházejí jakékoli dobré zásluhy, ale uznat, že [tato víra] je darem Božím zdarma, chceme-li uvažovat o pravé milosti, to jest udělované bez zásluh, protože, jak čteme v té samé víře, Bůh přidělil stejnou míru víry24. Dobré skutky totiž koná člověk a v člověku působí víra a bez této víry tyto skutky nemůže vykonat žádný člověk. Neboť vše, co není z víry, je hřích 25. 10. A proto ať není vyzdvihována zásluha samotné modlitby, i když je pomoc poskytnuta tomu, kdo se modlí za vítězství nad touhou po dočasných věcech nebo za lásku k věčným požehnáním a samotnému Zdroji všech požehnání – Bohu; Co se totiž modlí, je víra dána tomu, kdo se ještě nemodlí, a kdyby tato víra nebyla dána, nemohl by se modlit. Neboť jak můžeme vzývat Toho, v něhož jsme neuvěřili? Jak věřit v Toho, o kterém jste neslyšeli? Jak slyšet bez kazatele? Víra tedy pochází ze slyšení a slyšení ze slova Kristova 26. Služebník Kristův a hlasatel této víry je tedy z milosti jemu dané 27 pěstitelem a zalévačem; Avšak ten, kdo sází a kdo zalévá, není nic, ale Bůh, který všechno pěstuje 28, který každému dal míru víry 29. Proto se na jiném místě říká: Pokoj bratřím a láska s vírou; a aby si tuto víru nepřipisovali, [apoštol] hned dodává: od Boha Otce a našeho Pána Ježíše Krista 30 neboť ne v každém, kdo slyší slovo, je víra, ale v těch, kterým [jen] Bůh dal míru víry, jako neroste vše, co se sází a zalévá, ale [jen] to, čemu Bůh dává růst. A proč jeden věří a druhý nevěří, když oba slyší totéž, a stane-li se jim před očima zázrak, oba vidí totéž – to [se týká] propasti bohatství moudrosti a poznání Boha 31, jehož soudy jsou nepochopitelné 32 a u něhož není bezpráví, když se smiluje, s kým chce, a zatvrdí, koho chce 33; tyto soudy ostatně nelze považovat za nespravedlivé [jen] na základě toho, že jsou skryté. Křesťanská víra působí láskou 11. Dále, jestliže po odpuštění hříchů Duch svatý nepřebývá v očištěném domě, nevrátí se tam nečistý duch se sedmi dalšími, a pro toho člověka je poslední věc horší než prvních 34? A pokud jde o přebývání Ducha svatého, nedýchá tam, kde chce 35? A láska Boží, bez níž nikdo nemůže ctnostně žít, nebyla vylita do našich srdcí od nás, ale skrze Ducha svatého, který nám byl dán 36 . A apoštol definuje tuto víru slovy: Ani obřízka, ani neobřízka nemá moc, ale víra, která působí skrze lásku 37 . Neboť to je právě víra křesťanů, a ne démonů, protože i démoni věří a třesou se, 38 ale milují? Kdyby nevěřili, neříkali by: Ty jsi Svatý Boží, nebo: Ty jsi Syn Boží 39. A kdyby milovali, neřekli by: Co ti na nás záleží? 40 Bůh zná předem ty, kdo věří 12. Víra nás tedy přitahuje ke Kristu, a kdyby nám nebyla dána shůry jako bezplatný dar, sám by neřekl: Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec 41. Proto říká o něco níže: Slova, která k vám mluvím, jsou duch a život. Ale jsou mezi vámi i nevěřící. A evangelista zde dodává: Neboť Ježíš od počátku věděl, kdo jsou nevěřící a kdo ho zradí 42 . A aby si někdo nemyslel, že věřící patří k Jeho předzvědění stejně jako nevěřícím, tedy že jim není dána víra shůry, ale je předzvěstována pouze jejich vůle, evangelista hned dodává a říká: A Ježíš řekl: Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to nebude dáno od mého Otce 43 . Proto se stalo, že z těch, kdo naslouchali Jeho slovům o Jeho těle a krvi, někteří, nevěříc, odešli, zatímco jiní, věříce, zůstali; neboť nikdo k Němu nemůže přijíti než ten, komu to bylo dáno od Otce, a tedy i od samého Syna a od Ducha svatého. Neboť dary a činy nedělitelné Trojice jsou neoddělitelné, ale Syn, vzdávající zde čest Otci, nenabízí důkaz o určité vzdálenosti [mezi Nimi], ale ukazuje velký příklad pokory. Co by řekl apoštol Pavel Pelagiánům? 13. Zde jsou opět tito obhájci svobodného rozhodnutí (nebo spíše podvodníci, protože jsou pyšní, a pyšní lidé, protože jsou arogantní), kteří mají v úmyslu mluvit ne proti nám, ale proti evangeliu samotnému, co jiného mohou říci, než to, co sám apoštol vznesl jako námitku, mluvící jakoby za ně: Řekneš mi: „Proč kdo jiný může odporovat, když se proti tomu obviňuješ? od někoho jiného, jako by citoval hlas těch, kteří nechtějí přijmout to, co řekl výše: Tak, kdo chce, ten se smiluje, a kdo chce, ten se zatvrdí 45 Proto spolu s apoštolem takovým [lidem] řekneme: A kdo jsi ty, člověče, že namítáš Bohu 46 - přece nemůžeme nic najít. Proč někteří zahořknou, zatímco jiní se jich zbaví? 14. A budeme-li hledat vinu [která způsobuje] hořkost, najdeme ji. Neboť pro vinu hříchu byla celá směs [lidí] odsouzena; a Bůh se zatvrzuje, nedělá zlobu, ale odmítá milosrdenství. Ti, kterým není dáno milosrdenství, nejsou hodni a nezaslouží si ho, ale spíše jsou hodni a zaslouží si, aby jim nebylo dáno [milosrdenství]. A hledáme-li zásluhy pro [projev] milosrdenství, nenalezneme je, neboť zde žádná zásluha není, aby milost neztratila svou moc, ukáže-li se, že není dávána zdarma, ale je odměňována za zásluhy 47 . Neexistuje žádná hodnota, kterou by se víra získala 15. Pokud totiž řekneme, že víra předcházela [milosti] a obsahovala zásluhy [přispívající k přijetí] milosti, jakou zásluhu měl člověk před vírou, aby přijal [tuto] víru? Co má, co by nedostal? A když to dostal, proč se chlubí, jako by to nedostal? 48 Neboť jako by člověk neměl moudrosti, rozumu, rady ani síly, ani vědění, ani zbožnosti, ani bázně Boží, kdyby nepřijal podle prorockého úsloví Ducha moudrosti a rozumu, rady a síly, vědění, zbožnosti a bázně Boží, 49 stejně jako by neměl sílu, lásku a čistotu, kdyby nepřijal poselství, ale Ducha Božího: lásky a střízlivosti 50, stejně jako by neměl víru, kdyby nepřijal Ducha víry, o kterém týž [apoštol] říká: Mít téhož Ducha víry, jak je psáno: „Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil,“ a věříme, a proto mluvíme 51 . A že [tohoto Ducha víry] dostávají ne podle zásluh, ale skrze milosrdenství Toho, který se smiluje, nad kým chce 52, [sám apoštol] zcela jasně říká, když o sobě mluví: Přijal jsem milosrdenství, abych byl věřícím 53 . J.-P. Migne. Paříž, 1845. T. 33. Kol. 874–891. Místa s nesrovnalostmi byla ověřena u publikace: Corpus Scriptorum Ecclesiasticorum Latinorum. Vindobonae, 1911. Vol. 57. R. 176–214. Řím 7:24–25. V synodu, přel.: Já jsem chudák! kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Děkuji svému Bohu Ježíši Kristu, našemu Pánu. Svou myslí tedy sloužím zákonu Božímu. ale tělem zákon hříchu. Viz: Lukáš 18:13–14; 14:11; Matouš 23:12. Canto 4 (podle LXX). V Synod, přel. tato věta chybí. St. Cerkovoslav. přel.: Přijď a přejdi od počátku víry. Římanům 12:3. V synodě, přel.: Myslete [o sobě] skromně, podle míry víry, kterou Bůh každému přidělil. Řím 10:14–17. V synodním přel.: Slyšení slova Božího. Srovnej: Římanům 15:16, 15; 1 Kor 3:5–6; Římanům 12:3. Matouš 12:43–45; Lukáš 11:24–26. Lukáš 4:41, 34; Marek 3:11–12. Matouš 8:29; Marek 5:7; Lukáš 8:28. Mohlo by vás zajímat: