Глава 4

Mojžíš, protože znal tvrdost srdce synů svého lidu, požádal sám sebe o znamení, kterými by je mohl ujistit: „Nebudou poslouchat můj hlas, ale řeknou... Bůh se ti nezjevil“ (Ex 4,1). A Bůh řekl Mojžíšovi a požádal ho o znamení: Aby ti uvěřili, že jsem tě poslal, "polož svou hůl na zem." „A Mojžíš byl svržen a had se stal a Mojžíš utekl...“ (Exodus 4:3). Tímto znamením, které mu dal Bůh, aby přesvědčil lid, přesvědčuje i samotného Mojžíše: Jako se bojíš faraona, tak se teď bojíš hada, ale tvá síla přemůže faraónovu moc popravami, jako jsi přemohl sám sebe a vzal si hada, který se proměnil v hůl, tebe, který ses bál hůlky, která se proměnila v hada. A Bůh mu také říká: "Vlož si ruku do svého ňadra." Mojžíš vložil „a jeho ruka se stala malomocnou“ (Ex 4:6) a znovu vložil a byla čistá. Bůh přikazuje ujistit lid nejprve znamením hada a poté znamením ruky pokryté malomocenstvím a očištěné. Farao a jeho armáda nejsou silnější než had a pro Mne není těžké, stejně jako pro vaši ruku, změnit je v to, co chci. „Jestliže ti dva Egypťané neuvěří skrze tato znamení“ (Ex 4,9), která před nimi a před syny svého lidu vykonáš, vylij říční vodu na souš a poteče krev. Když Bůh dal Mojžíšovi znamení, o která žádal, pak prosí Pána, aby vyřešil jeho jazyk svázaný jazykem, a říká: „Jsem nelaskavý... muž dole začal mluvit“ (Ex 4:10), můj jazyk byl vyřešen. Pán mu říká: To, čím se ponížíš, tě udělá velkým. Neboť vy, jako tichý Bůh, budete mít prorockého proroka. „A já budu s tvými ústy“ (Ex 4,12), ale ne proto, abych ti rozvázal jazyk a objasnil tvou řeč, ale proto, aby to, co řekneš se zavázaným jazykem, následovaly velké činy. Poté se Mojžíš vrací do země Midian a říká svému tchánovi: „Půjdu... a uvidím... své bratry, kteří jsou v Egyptě“ (Ex 4,18). Přestože bylo politováníhodné, že byl odloučen od Mojžíše, nebyl podle vůle Boží, zjevené shůry, omezen. Jelikož se Mojžíš obával, že by egyptskí šlechtici, na které zaútočil, že utiskovali jeho lid, vzbudili proti němu hněv v novém faraonovi, jako to vzbudili u předchozího, Bůh mu říká: „Všichni, kdo hledají tvou duši, jsou vyhlazeni“ (Ex 4,19). „Mojžíš vzal s sebou svou ženu... a syny“ (Ex 4,20), vzal také hůl a odešel do Egypta. Když opustil Midianskou zemi, Bůh mu znovu přikázal, aby řekl faraonovi: „Propusť mého prvorozeného syna, ať mi může sloužit. Jinak, co mohu udělat pro svého prvorozeného syna, kterého budete držet, ačkoli ho nemůžete držet: „Zabiju tvého prvorozeného syna“ (2Mo 4:23). Bůh tedy slovy, před všemi popravami, vyhrožuje faraonovi touto popravou: „Zabiju tvého prvorozeného syna“, což bylo víc než všechny popravy. Ve skutečnosti vykazuje nejméně ze všech znamení – znamení hada. „Když byl Mojžíš na cestě do tábora, odřízl ho... Hospodin se ho snažil zabít“ (Ex 4,24) – za to, že zanedbával obřízku, protože jednoho ze synů narozených v midjánské zemi nechal neobřezaného. Neboť ode dne, kdy Bůh promluvil k Mojžíšovi na Orébu, neviděl svou ženu. A Zippora znepokojovala myšlenka, že se tím provinila, protože plně nedůvěřovala pravdě manželových slov. A sám Mojžíš se shledal vinným, protože neobřezal svého syna. Ale když se oddávali takovým myšlenkám, oběma se zjevil anděl. Oznamuje, že přišel žádat obřízku, aby Mojžíš, když přišel k Židům, nebyl zesměšněn, protože jsa mimo veškeré nebezpečí, zanedbával obřízku, kdežto oni nezanedbávají obřízku ani při vší žalu nad smrtí svých synů. Anděl se zjevuje Mojžíšovi rozzlobený a napomíná ho, koho by se měl bát – buď Boha, který ustanovil obřízku, nebo žebra, které mu v obřízce brání. Zippora, když viděla, že Mojžíšovi hrozí smrt, protože zanedbávala obřízku, o čemž se večer hádala s Mojžíšem, a byla vyděšena viděním anděla, „vzal... kámen obřízky... svého syna“ (Ex 4,25). A opouští ho, potřísněný jeho krví, objímá nohy anděla a říká: „Mám krvavého ženicha“ (Ex 4,25), v den svatby obřízky nezpůsobíš zármutek, protože Abraham měl velkou radost v den, kdy obřezal Izáka. "Ženich je z mé krve." Nebudeš zarmucovat kvůli mně, který jsem vlastníma rukama obřezal mého syna, kvůli Mojžíšovi a kvůli Tomu, který dal přikázání obřízky, které se nyní naplnilo. Když je anděl opustil, měl Mojžíš příležitost říci Zippoře: Jestliže jsi byl naplněn strachem v jednu hodinu, kdy se anděl zjevil, jak velkou úctu a v jaké svatosti bych měl uchovávat svou duši před Bohem, který se mi neustále zjevuje, dělá znamení mou rukou, vedl mě touto holí a poslal mě pro vysvobození šesti set tisíc lidí? Poté, co to řekl, Mojžíš vrátil Zipporu jeho otci, za prvé kvůli svému obřezanému synovi, aby se jeho nemoc cestou nezmnožila, a za druhé proto, že by nebylo načase, aby Zippora a jeho synové přišli do Egypta, když se celý Izrael chystal opustit Egypt. Mezitím se Pán zjevil Áronovi a poslal ho „naproti Mojžíšovi“ (Ex 4,27), aby po skutečném dokončení toho, co mu bylo řečeno, uvěřil ve splnění toho, co se mělo stát později. Mohlo by vás zajímat: