38. Долг

Ve světě se stává, že si někdo půjčí od druhého trochu peněz nebo nějakou jinou věc, a to, co se půjčí, se nazývá dluh a ten, kdo to vzal, se nazývá dlužník. A čím více bere, tím více násobí svůj dluh a více dluží věřiteli. Stejně tak každý, kdo zničí Boží přikázání a zhřeší před Bohem, upadne do dluhu vůči Bohu a stane se jeho dlužníkem. A čím více ničí Boží přikázání a hřeší proti svému Stvořiteli, tím větší břemeno dluhů shromažďuje a tím větším dlužníkem se stává Majestátu Božímu. Proto se lidské hříchy nazývají dluhy vůči Bohu a hříšníci se nazývají dlužníky, jak čteme v modlitbě Otčenáš: „A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“ (Matouš 6:12). Zákon ukládá dlužníkovi povinnost splatit dluh věřiteli. Stejně tak je každý hříšník podle zákona Božího povinen zaplatit za své hříchy Bohu. Dlužník, pokud nesplatí dluh věřiteli, je uvržen do vězení. Stejně tak hříšník, pokud nesplatí svůj dluh svému Stvořiteli, je uvržen do věčného vězení. Ale jak lze splatit dluh Bohu hříšníkovi, který tolikrát urazil Jeho nekonečný majestát? Za jeden hřích se neplatí čím, ale čím - za mnohé a těžké hříchy, za to, že i jeden hřích je jako urážka nekonečného Božího majestátu hoden věčné popravy a smrti, jak učí křesťanská teologie. Křesťan! Je těžké stát se člověku dlužníkem, ale nesrovnatelně těžší je upadnout do dluhů vůči Bohu skrze hříchy. Je kruté a hrozné být uvržen do dočasného vězení, ale nesrovnatelně krutější a hroznější je být uvržen do věčného vězení. Hřích je lidem sladký, ale jeho plody jsou hořké. „Mzdou za hřích je smrt,“ říká apoštol Pavel (Řím 6:23). Je snadné spáchat hřích, ale není snadné se od hříchu osvobodit. Musíme jistě dojít k osvobození Toho, který říká: „Jestliže vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodní“ (Jan 8:36). Stává se, že pokud dlužník nemůže splatit dluh věřiteli, pak mu věřitel pouze z jeho milosti dluh přenechá a dlužník je volný. křesťané! Jsme Božími dlužníky. Nemohli jsme a nemůžeme splatit své dluhy Bohu, kterému jsme byli a zůstáváme dlužni. On nám však ze své nesrovnatelné milosti zanechává dluhy za naše hříchy. Jsme dlužníkem, který dlužil svému králi deset tisíc talentů a neměl žádné prostředky na splacení jeho dluhu. „Král byl milosrdný... odpustil mu všechen dluh“ (Matouš 18:24-28). Nám, svým dlužníkům, Nebeský Král odpouští mnoho a těžkých dluhů za hříchy, jako deset tisíc talentů, protože nemáme čím zaplatit, ale odpouští těm, kteří se k Němu obracejí s čistým srdcem a činí pokání za své hříchy, a těm, kteří před Ním padnou a prosí Ho o milost. Odchází s grácií a láskou k lidstvu. Jeho jednorozený Syn, náš Pán Ježíš Kristus: "Který byl vydán pro naše hříchy a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění; Král. A kolikrát nebojácně ničí Boží přikázání, kolikrát se zadluží před Bohem. A kolikrát se dopustí hříchů, smilník, cizoložník a každý nečistý svůj dluh znásobí stejným dluhem. Čím více únosce, zloděj a lakomec krade, tím více je zatížen hříšným dluhem. Pomlouvač a hloupě mluvící člověk, rouhač a každý pomlouvač, čím více si špiní jazyk prohnilými a zlými slovy, tím větším dlužníkem se stává Bohu. Jedním slovem, každý porušovatel zákona, čím více nebojácně porušuje Boží zákon, tím větší břemeno dluhu vybírá a tím více se vystavuje trestu. Ó člověče! Sladký je hřích, kterým urážíš nekonečný Boží majestát a rozněcuješ proti sobě Jeho spravedlivý hněv! Sladký je tvůj hřích, za který Kristus, Syn Boží, vypil nejhořký kalich utrpení a smrti! Sladký je tvůj hřích, za který okusíš smutek věčné smrti, nebudeš-li činit pokání! Vidíte, jak hořké je ovoce hříchu, ačkoli se vám zdá sladké! Ale stačí být zatížen dluhy. Je čas shodit toto břemeno ze svých ramen – abyste se s ním neobjevili u soudu Kristova. Běda muži, který se tam objeví s tímto těžkým břemenem! Určitě ho uvrhne na dno pekla. Padni, ubohý člověče, před svým Stvořitelem a s pokorným a zkroušeným srdcem k Němu zvolej, napodobujíce celníka: „Bože, buď milostiv mně hříšnému“ (Lukáš 18:13). A Hospodin na tebe pohlédne milosrdným okem a zanechá ti všechny tvé dluhy. Ale v budoucnu si dejte pozor na všechny možné způsoby, jak Ho urazit a půjčovat si od Něj peníze. A až poznáš Boží milosrdenství vůči sobě, prokaž milosrdenství svému bližnímu a odpusť mu hříchy, abys na sobě znovu nepoznal Boží hněv a ať ti nebude vrácen tvůj opuštěný dluh, jako tomu bylo u onoho zlého služebníka zmíněného v podobenství (Matouš 18:28-35). Rancor zavírá dveře k přijetí Božího milosrdenství a zanechání hříchů za sebou. „Neboť jestliže vy odpustíte lidem jejich provinění, váš Nebeský Otec odpustí i vám, ale jestliže vy neodpustíte lidem jejich provinění, pak vám váš Otec neodpustí vaše provinění“ (Matouš 6:14–15). „Otče!... Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“ (Matouš 6:9–12). Dlužník, který obdržel milost od věřitele a viděl, že mu byl dluh odpuštěn, se raduje. Stejně tak hříšník, který obdržel od Boha nejvyšší milosrdenství a odpuštění hříchů, pociťuje ve svém srdci živou útěchu a raduje se z Jeho milosrdenství vylitého na hříšníky. Srdce, které se skutečně obrací k Bohu, kajícné a kajícné, nenechává jeho Milosrdný Stvořitel bez útěchy, neboť Bůh, Lidsky milující a Milosrdný, laskavě a milosrdně hledí na srdce, které se k Němu obrací, kajícné a klesající před Ním, aby „Bůh nepohrdl srdcem zkroušeným a pokorným“ (Ž 9), z něhož vylévá olej z takové milosti, 1:1 zarmoucené srdce, jako rána od životodárné náplasti, je zahojeno a dostává určitou vitalitu. „Hospodin... uzdravuje zkroušené srdce a obvazuje jejich rány“ 6 (Ž 146:2-3). Toto je živá útěcha evangelia, kterou kající srdce dostává od svého Milosrdného Stvořitele! Toto je totéž evangelium, o kterém Kristus, Vykupitel světa, říká: „Pomazal mě, abych kázal dobrou zprávu chudým, a poslal mě, abych uzdravoval zkroucené srdce, kázal zajatým propuštění, navrácení zraku slepým, osvobodil utlačované, abych kázal milostivý rok Páně“ (Lukáš 194:18). Dlužník miluje věřitele jako svého milosrdného dobrodince, je mu celý život vděčný a na jeho dobrý skutek vzpomíná až do smrti. A tak hříšník, který nad sebou cítí velké Boží milosrdenství, ho ze srdce miluje, ze srdce mu děkuje a pamatuje na tuto jeho milost až do smrti. Vděčnost je vzpomínka na požehnání. Kde je vzpomínka na požehnání, tam je vděčnost. Kde se zapomíná na dobrodiní, objevuje se nevděk. Dlužník, když vidí milost prokázanou věřitelem a pamatuje si na toto milosrdenství, prokáže milost i svému dlužníkovi, pokud jej má, a dluh uvolní. To je známka laskavého a vděčného člověka. Podobně vděčný a dobrosrdečný křesťan, který vidí Boží milosrdenství vůči sobě a cítí odpuštění svých hříchů, také projevuje milosrdenství svému bližnímu a odpouští mu jeho hříchy. Stává se, že vychytralý dlužník, který obdržel žádost o dluh od věřitele, nechce dluh svému dlužníkovi odpustit, což spravedlivě pohne jeho věřitelem k hněvu, a znovu vidí, že se od něj jeho dluh vrací a stává se mu dlužníkem jako dříve. Stejně tak nevděčný a prohnaný křesťan, který k sobě cítí velké Boží milosrdenství, když od Boha obdržel odpuštění těžkých a velkých hříchů, nechce zanechat svého bližního ani malé hříchy. Malé, říkám, hříchy, protože když člověk hřeší před druhým, bez ohledu na to, jak moc hřeší, je to mnohem méně než to, čím hřešíme proti Bohu. A tak pohne Boha, svého Stvořitele, ke spravedlivému a většímu hněvu, a jako dříve byl, tak se opět stává jeho dlužníkem, ještě větším, než byl. Přečti si o tom, Christiane, podobenství o králi a jeho dlužníkovi, a uvidíš, jak těžké a nebezpečné je hněvat se a pomstít se na svém bližním (Matouš 18:23-35). Není nic bezpečnějšího než odpouštět a není nic nebezpečnějšího než neodpustit a pomstít se bližnímu za hříchy. „Neboť soud je nemilosrdný pro toho, kdo neprokázal milosrdenství“ (Jakub 2:13). Bůh ve své dobrotě prokazuje milosrdenství nám všem; cítíme to nejen každý den, ale i každou hodinu. Ale když člověk, poctěn Božím milosrdenstvím, nechce prokázat milosrdenství jemu podobnému, pak mu Bůh jeho milosrdenství odnímá jako nevděčnému a prohnanému služebníkovi. Výsledkem je, že člověk místo milosrdenství podléhá Božímu spravedlivému soudu a bude souzen za všechny své hříchy, ať už ve svém životě udělal cokoliv. Vidíme, křesťané, jak děsivé a nebezpečné je neodpustit a pomstít se bližnímu. "Zlý otroku!" - říká král svému dlužníkovi, kterému odpustil dluh: "Odpustil jsem ti všechen dluh, protože jsi mě prosil." Neměl jsi se také smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?" Nebeský král říká totéž křesťanovi, který se neslituje se svým bližním. „A rozzlobený jeho panovník ho vydal mučitelům, dokud mu nezaplatí všechen dluh. „Tak,“ uzavírá podobenství Kristus Pán, „to vám udělá můj Otec v nebesích, jestliže každý z vás neodpustí svému bratru ze srdce jeho hříchy“ (Matouš 18:32-35). Překlad P. Yungerova – Editorial „ABC of Faith“ Mohlo by vás zajímat: