²² Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od moře Rudého, a táhli na poušť Sur. I šli tři dni po poušti, a nenalezli vod.

²³ A přišedše do Marah, nemohli píti vod z Marah, nebo byly hořké; protož nazváno jest jméno jeho Marah.

²⁴ Z té příčiny reptal lid na Mojžíše, řka: Co budeme píti?

²⁵ I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo, kteréž jakž uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil.

²⁶ A řekl: Jestliže skutečně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, a činiti budeš, což spravedlivého jest před očima jeho, a nakloníš uší k přikázaním jeho, a ostříhati budeš všech ustavení jeho: žádné nemoci, kterouž jsem dopustil na Egypt, nedopustím na tebe; nebo já jsem Hospodin, kterýž tě uzdravuji.

²⁷ I přišli do Elim, kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm; i rozbili tu stany při vodách.

¹ Když se pak hnuli z Elim, přišlo všecko množství synů Izraelských na poušť Sin, kteráž jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého měsíce po vyjití z země Egyptské.

¹¹ Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.

¹² Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.

¹³ Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.

¹⁴ Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.

¹⁵ Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí.

¹⁶ Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva.

¹⁷ Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné.

¹⁸ Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.

¹¹ A otevříny budou brány tvé ustavičně, ve dne ani v noci nebudou zavírány, aby přivedli k tobě sílu pohanů, i králové jejich aby přivedeni byli.

¹² Národ zajisté ten a království, kteréž by nesloužilo tobě, zahyne; národové, pravím, ti docela pohubeni budou.

¹³ Sláva Libánská přijde k tobě, jedle, jilm, též i pušpan k ozdobě místa svatyně mé, abych místo noh svých oslavil.

¹⁴ Také přijdou k tobě s ponížením synové těch, kteříž tě trápili, a klaněti se budou k zpodku noh tvých, kteřížkoli pohrdali tebou, a nazývati tě budou městem Hospodinovým, Sionem Svatého Izraelského.

¹⁵ Místo toho, že jsi byla opuštěná a v nenávisti, tak že žádný skrze tě nechodil, způsobímť důstojnost věčnou, a veselí od národu do pronárodu.

¹⁶ Nebo ssáti budeš mléko národů, a prsy králů ssáti budeš; i poznáš, že jsem já Hospodin vysvoboditel tvůj, a vykupitel tvůj silný Jákobův.

²⁸ Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe: I oslavil jsem, i ještě oslavím.

²⁹ Ten pak zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.

³⁰ Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.

³¹ Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.

³² A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.

³³ (To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)

³⁴ Odpověděl jemu zástup: My jsme slýchali z zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?

³⁵ Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas světlo s vámi jest. Choďte, dokud světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.

³⁶ Dokud světlo máte, věřte v světlo, abyste synové světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.

¹⁸ Nebo slovo kříže těm, kteříž hynou, bláznovstvím jest, ale nám, kteříž spasení dosahujeme, moc Boží jest.

¹⁹ Nebo psáno jest: Zahladím moudrost moudrých, a opatrnost opatrných zavrhu.

²⁰ Kde jest moudrý? A kde učený? A kde chytrák tohoto světa? Zdaliž Bůh neobrátil moudrosti tohoto světa v bláznovství?

²¹ Nebo když v moudrosti Boží svět nepoznal skrze moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázaní spasiti věřící,

²² Poněvadž i Židé zázraků žádají, i Řekové hledají moudrosti.

²³ Myť pak kážeme Krista ukřižovaného, Židům zajisté pohoršení, a Řekům bláznovství,

²⁴ Ale povolaným i Židům i Řekům Krista, Boží moc a Boží moudrost.

¹⁶ Ale díka Bohu, kterýž takovou snažnost k vám dal v srdce Titovo,

¹⁷ Tak že to napomenutí přijal, anobrž jsa opravdový, sám z své dobré vůle šel k vám.

¹⁸ Poslaliť jsme pak s ním bratra toho, kterýž má velikou chválu v evangelium po všech zbořích,

¹⁹ (A netoliko to, ale také vyvolen jest od církví za tovaryše putování našeho, s touto milostí, kterouž sloužíme k slávě Pánu a vůli vaší,)

²⁰ Varujíce se toho, aby nám někdo neutrhal pro tu hojnost, kterouž my přisluhujeme,

²¹ Dobré opatrujíce netoliko před oblíčejem Páně, ale i před lidmi.

²² Poslali jsme pak s nimi bratra svého, kteréhož jsme mnohokrát ve mnohých věcech zkusili, že jest pilný, a nyní mnohem pilnější pro mnohé doufání mé o vás.

²³ Z strany Tita, tovaryš můj jest, a mezi vámi pomocník; z strany bratří našich, poslové jsou církví a sláva Kristova.

²⁴ Protož jistoty lásky své a chlouby naší o vás k nim dokažte, před oblíčejem církví.

¹ Nebo o pomoci, kteráž se děje svatým, jest zbytečné psáti vám.

² Vím zajisté o vaší hotovosti, pro kterouž chlubím se vámi Macedonským, že Achaia hotova jest od předešlého léta. A ta vaše horlivost mnohými pohnula.

³ I poslal jsem tyto bratří, aby chlouba naše vámi nebyla marná v té stránce, ale abyste, (jakž jsem řekl,) byli hotovi,

⁴ Abychom snad, přišli-li by se mnou Macedonští, a nalezli vás nehotové, nemusili se styděti, (ať nedím vy,) za tak podstatnou chloubu.

⁵ Protož vidělo se mi za potřebné těchto bratří napomenouti, aby napřed šli k vám, a připravili prvé opověděnou zbírku vaši, aby byla hotová jako dobrovolná zbírka, a ne jako bezděčná.

⁶ When the chief priests therefore and officers saw him, they cried out, saying, Crucify him, crucify him. Pilate saith unto them, Take ye him, and crucify him: for I find no fault in him.

⁷ The Jews answered him, We have a law, and by our law he ought to die, because he made himself the Son of God.

⁸ When Pilate therefore heard that saying, he was the more afraid;

⁹ And went again into the judgment hall, and saith unto Jesus, Whence art thou? But Jesus gave him no answer.

¹⁰ Then saith Pilate unto him, Speakest thou not unto me? knowest thou not that I have power to crucify thee, and have power to release thee?

¹¹ Jesus answered, Thou couldest have no power at all against me, except it were given thee from above: therefore he that delivered me unto thee hath the greater sin.

¹³ When Pilate therefore heard that saying, he brought Jesus forth, and sat down in the judgment seat in a place that is called the Pavement, but in the Hebrew, Gabbatha.

¹⁴ And it was the preparation of the passover, and about the sixth hour: and he saith unto the Jews, Behold your King!

¹⁵ But they cried out, Away with him, away with him, crucify him. Pilate saith unto them, Shall I crucify your King? The chief priests answered, We have no king but Cæsar.

¹⁶ Then delivered he him therefore unto them to be crucified. And they took Jesus, and led him away.

¹⁷ And he bearing his cross went forth into a place called the place of a skull, which is called in the Hebrew Golgotha:

¹⁸ Where they crucified him, and two other with him, on either side one, and Jesus in the midst.

¹⁹ And Pilate wrote a title, and put it on the cross. And the writing was, JESUS OF NAZARETH THE KING OF THE JEWS.

²⁰ This title then read many of the Jews: for the place where Jesus was crucified was nigh to the city: and it was written in Hebrew, and Greek, and Latin.

²⁵ Now there stood by the cross of Jesus his mother, and his mother’s sister, Mary the wife of Cleophas, and Mary Magdalene.

²⁶ When Jesus therefore saw his mother, and the disciple standing by, whom he loved, he saith unto his mother, Woman, behold thy son!

²⁷ Then saith he to the disciple, Behold thy mother! And from that hour that disciple took her unto his own home.

²⁸ After this, Jesus knowing that all things were now accomplished, that the scripture might be fulfilled, saith, I thirst.

³⁰ When Jesus therefore had received the vinegar, he said, It is finished: and he bowed his head, and gave up the ghost.

³¹ The Jews therefore, because it was the preparation, that the bodies should not remain upon the cross on the sabbath day, (for that sabbath day was an high day,) besought Pilate that their legs might be broken, and that they might be taken away.

³² Then came the soldiers, and brake the legs of the first, and of the other which was crucified with him.

³³ But when they came to Jesus, and saw that he was dead already, they brake not his legs:

³⁴ But one of the soldiers with a spear pierced his side, and forthwith came there out blood and water.

³⁵ And he that saw it bare record, and his record is true: and he knoweth that he saith true, that ye might believe.

¹³ I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.

¹⁴ I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, a aby je poslal kázati,

¹⁵ A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:

¹⁶ Šimona, jemuž dal jméno Petr,

¹⁷ A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,)

¹⁸ A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananitského,

¹⁹ A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.

¹ Prvního pak dne po sobotě Maria Magdaléna šla ráno k hrobu, když ještě tma bylo. I uzřela kámen odvalený od hrobu.

² I běžela a přišla k Šimonovi Petrovi a k druhému učedlníkovi, tomu, jehož miloval Ježíš, a řekla jim: Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jej položili.

³ Tedy vyšel Petr i ten druhý učedlník, a šli k hrobu.

⁴ Běželi pak oba spolu. Ale ten druhý učedlník předběhl Petra, a přišel prvé k hrobu.

⁵ A nachýliv se, uzřel prostěradla položená, ale však tam nevšel.

⁶ Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená,

⁷ A rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenou, ale obzvláštně svinutou na jednom místě.

⁸ Potom všel i ten druhý učedlník, kterýž byl prvé přišel k hrobu, i uzřel a uvěřil.

⁹ Nebo ještě neznali písma, že měl z mrtvých vstáti.

¹⁰ I odešli zase ti učedlníci tam, kdež prvé byli.

¹¹ Ale Maria stála u hrobu vně, plačeci. A když plakala, naklonila se do hrobu.

¹² A uzřela dva anděly v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy, a druhého u noh, tu kdež bylo položeno tělo Ježíšovo.

¹³ Kteříž řekli jí: Ženo, co pláčeš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili.

¹⁴ To když řekla, obrátila se zpátkem, a uzřela Ježíše, an stojí, ale nevěděla, by Ježíš byl.

¹⁵ Dí jí Ježíš: Ženo, co pláčeš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, řekla jemu: Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes ho položil, ať já jej vezmu.

¹⁶ Řekl jí Ježíš: Maria. Obrátivši se ona, řekla jemu: Rabbóni, což se vykládá: Mistře.

¹⁷ Dí jí Ježíš: Nedotýkejž se mne; nebo jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.

¹⁸ Přišla Maria Magdaléna, zvěstujici učedlníkům, že by viděla Pána, a že jí to pověděl.

¹⁹ Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dvéře byly zavříny, kdež byli učedlníci shromážděni, pro strach Židovský, přišel Ježíš, a stál u prostřed, a řekl jim: Pokoj vám.

²⁰ A to pověděv, ukázal jim ruce i bok svůj. I zradovali se učedlníci, vidouce Pána.

²¹ Tedy řekl jim Ježíš opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás.

²² A to pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého.

²³ Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; kterýmžkoli zadrželi byste, zadržániť jsou.

²⁴ Tomáš pak jeden ze dvanácti, kterýž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš.

²⁵ I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. Ale on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím.

²⁶ A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dvéře byly zavříny, i stál u prostřed a řekl: Pokoj vám.

²⁷ Potom řekl Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věrný.

²⁸ I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj!

²⁹ Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.

³⁰ Mnohé zajisté i jiné divy činil Ježíš před oblíčejem učedlníků svých, kteříž nejsou zapsáni v knize této.

³¹ Ale tito zapsáni jsou, abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste věříce, život měli ve jménu jeho.