¹ Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, proto že pomazal mne Hospodin, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány skroušených srdcem, abych vyhlásil jatým svobodu, a vězňům otevření žaláře,

² Abych vyhlásil léto milostivé Hospodinovo, a den pomsty Boha našeho, abych těšil všecky kvílící,

³ Abych způsobil radost kvílícím Sionským, a dal jim okrasu místo popela, olej veselé místo smutku, oděv chvály místo ducha sevřeného. I nazvání budou stromové spravedlnosti, štípení Hospodinovo, abych oslavován byl.

⁴ Tedy vzdělají pustiny starodávní, pouště staré spraví, a obnoví města zpuštěná, pustá po mnohé národy.

⁵ Nebo postaví se cizozemci, a pásti budou stáda vaše, a synové cizozemců oráči vaši a vinaři vaši budou.

⁶ Vy pak kněží Hospodinovi nazváni budete, služebníci Boha našeho slouti budete, zboží pohanů užívati budete, a v slávě jejich zvýšeni budete.

⁷ Za dvojnásobní zahanbení vaše a pohanění prozpěvovati budete, z podílu jejich a v zemi jejich dvojnásobní dědictví obdržíte, a tak veselé věčné míti budete.

⁸ Já zajisté Hospodin miluji soud, a nenávidím loupeže při oběti, a protož způsobím, aby skutkové jejich dáli se v pravdě, a smlouvu věčnou s nimi učiním.

⁹ I vejdeť v známost mezi pohany símě jejich, a potomci jejich u prostřed národů. Všickni, kteříž je uzří, poznají je, že jsou símě, jemuž požehnal Hospodin.

¹ The Lord spoke to the children of Israel saying, ‘If you walk in my ordinances and keep my commandments and do them, I will give you rain in its season and the earth will give its produce and the trees of the plains their fruit. Your threshing time will overtake the vintage, and the vintage will overtake the sowing. You will eat your bread to the full and dwell in safety on your land; and no one shall make you afraid. And I will destroy the evil wild beasts from your lands, and war shall not pass through your land, and enemies will fall before you. Five of you will pursue a hundred and a hundred of you will pursue tens of thousands. And I will look upon you and bless you and make you increase and multiply and I will establish my covenant with you. And you will eat what is old and very old, and bring out the old to make way for the new. And my soul will not abhor you, and I will walk among you, and I will be your God and you shall be my people. But if you will not listen to me, nor observe these ordinances of mine, but disobey them, and if your soul loathes my judgements, so that you do not keep all my commandments, I in turn will treat you like this: I will bring distress upon you, and you will sow your seed in vain and your enemies will devour your labours. And I will set my face against you and you will fall before your foes and they will pursue you and you will flee though no one pursues you; and I will smash the arrogance of your pride. And I will make the heaven like iron for you and your earth like solid bronze. And your strength will be in vain and your land will not give its fruit, and the trees of the field will not give their fruit. And I will send the wild beasts of the earth against you, and they will consume your cattle, and the sword will come against you and make you few in number. And your land will be desert and your farms will be desert; because you have walked against me crook­edly, and I will walk against you with crooked rage, says the Lord God, the Holy One of Israel’.

⁷ But though the righteous be prevented with death, yet shall he be in rest.

⁸ For honourable age is not that which standeth in length of time, nor that is measured by number of years.

⁹ But wisdom is the gray hair unto men, and an unspotted life is old age.

¹⁰ He pleased God, and was beloved of him: so that living among sinners he was translated.

¹¹ Yea speedily was he taken away, lest that wickedness should alter his understanding, or deceit beguile his soul.

¹² For the bewitching of naughtiness doth obscure things that are honest; and the wandering of concupiscence doth undermine the simple mind.

¹³ He, being made perfect in a short time, fulfilled a long time:

¹⁴ For his soul pleased the Lord: therefore hasted he to take him away from among the wicked.

¹⁵ This the people saw, and understood it not, neither laid they up this in their minds, That his grace and mercy is with his saints, and that he hath respect unto his chosen.

⁴ Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,

⁵ Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.

⁶ Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.

⁷ Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,

⁸ I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?

⁹ Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.

¹⁰ Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.

¹¹ Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.

¹ Napomínámť pak, aby přede vším činěny bývaly pokorné modlitby, prosby, žádosti a díků činění za všecky lidi,

² Za krále i za všecky v moci postavené, abychom pohodlný a pokojný život vedli ve vší pobožnosti a šlechetnosti.

³ Nebo toť jest dobré a vzácné před spasitelem naším Bohem,

⁴ Kterýž chce, aby všickni lidé spaseni byli, a k známosti pravdy přišli.

⁵ Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš,

⁶ Kterýž dal sebe samého mzdu na vykoupení za všecky, na osvědčení časem svým.

⁷ K čemuž postaven jsem já za kazatele a apoštola, (pravduť pravím v Kristu a neklamámť,) za učitele pohanů u víře a pravdě.

¹² Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí, a milí, v střeva milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost,

¹³ Snášejíce jeden druhého, a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu žalobu. Jako i Kristus odpustil vám, tak i vy.

¹⁴ Nadto pak nade všecko v lásku, kteráž jest svazek dokonalosti.

¹⁵ A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich, k němuž i povoláni jste v jedno tělo; a buďtež vděčni.

¹⁶ Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí, učíce a napomínajíce sebe vespolek žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci svém Pánu.

²⁹ Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, nebo vzděláváte hroby proroků, a ozdobujete hroby spravedlivých,

³⁰ A říkáte: kdybychom byli za dnů otců našich, nebyli bychom účastníci jejich ve krvi proroků.

³¹ Protož osvědčujete sami proti sobě, že jste synové těch, kteříž proroky zmordovali.

³² I vy také naplňte míru otců svých.

³³ Hadové, plémě ještěrčí, i jakž byste ušli odsudku do pekelného ohně?

³⁴ Protož aj, já posílám k vám proroky a moudré a učitele, a vy z těch některé zmordujete a ukřižujete, a některé z nich bičovati budete v školách svých, a budete je honiti z města do města,

³⁵ Aby přišla na vás všeliká krev spravedlivá, vylitá na zemi, od krve Abele spravedlivého, až do krve Zachariáše syna Barachiášova, kteréhož jste zabili mezi chrámem a oltářem.

³⁶ Amen pravím vám: Přijdou tyto všecky věci na pokolení toto.

³⁷ Jeruzaléme, Jeruzaléme, mordéři proroků, a kterýž kamenuješ ty, kteříž byli k tobě posíláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla, a nechtěli jste.

³⁸ Aj, zanecháváť se vám dům váš pustý.

³⁹ Neboť pravím vám, že mne již více nikoli neuzříte od této chvíle, až i díte: Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.

¹⁶ I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podlé obyčeje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl.

¹⁷ I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno:

¹⁸ Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu,

¹⁹ A zvěstovati léto Páně vzácné.

²⁰ A zavřev knihu, a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole oči byly obráceny naň.

²¹ I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich.

²² A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův?

²⁷ Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.

²⁸ Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.

²⁹ Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.

³⁰ Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.

¹ Potom pak chodil Ježíš po Galilei; nebo nechtěl býti v Judstvu, proto že ho hledali Židé zabiti.

² A byl blízko svátek Židovský, stánků.

³ Tedy řekli jemu bratří jeho: Vyjdi odsud, a jdi do Judstva, ať i učedlníci tvoji vidí skutky tvé, kteréž činíš.

⁴ Nižádný zajisté v skrytě nic nedělá, kdož chce vidín býti. Protož ty, činíš-li takové věci, zjev se světu.

⁵ Nebo ani bratří jeho nevěřili v něho.

⁶ I dí jim Ježíš: Čas můj ještě nepřišel, ale čas váš vždycky jest hotov.

⁷ Nemůžeť vás svět nenáviděti, ale mneť nenávidí; nebo já svědectví vydávám o něm, že skutkové jeho zlí jsou.

⁸ Jděte vy k svátku tomuto. Jáť ještě nepůjdu k svátku tomuto, nebo čas můj se ještě nenaplnil.

⁹ To pak pověděv jim, zůstal v Galilei.

¹⁰ A když odešli bratří jeho, tehdy i on šel k svátku, ne zjevně, ale jako ukrytě.

¹¹ Židé pak hledali ho v svátek, a pravili: Kde jest onen?

¹² A mnoho řečí bylo o něm v zástupu. Nebo někteří pravili, že dobrý jest, a jiní pravili: Není, ale svodí zástup.

¹³ Žádný však o něm nemluvil zjevně pro bázeň Židů.

¹⁴ Když pak již polovici svátku se vykonalo, vstoupil Ježíš do chrámu, a učil.

¹⁵ I divili se Židé, řkouce: Kterak tento písmo umí, neučiv se?

¹⁶ Odpověděl jim Ježíš a řekl: Mé učení neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal.

¹⁷ Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.

¹⁸ Kdoť sám od sebe mluví, chvály své vlastní hledá, ale kdož hledá chvály toho, kterýž ho poslal, tenť pravdomluvný jest, a nepravosti v něm není.

¹⁹ Však Mojžíš dal vám zákon, a žádný z vás neplní zákona. Proč mne hledáte zamordovati?

²⁰ Odpověděl zástup a řekl: Ďábelství máš. Kdo tě hledá zamordovati?

²¹ Odpověděl Ježíš a řekl jim: Jeden skutek učinil jsem, a všickni se tomu divíte.

²² Však Mojžíš vydal vám obřízku, (ne že by z Mojžíše byla, ale z otců,) a v sobotu obřezujete člověka.

²³ Poněvadž člověk obřízku přijímá v sobotu, aby nebyl rušen zákon Mojžíšův, proč se na mne hněváte, že jsem celého člověka uzdravil v sobotu?

²⁴ Nesuďte podlé osoby, ale spravedlivý soud suďte.

²⁵ Tedy někteří z Jeruzalémských pravili: Zdaliž toto není ten, kteréhož hledají zabiti?

²⁶ A aj, svobodně mluví a nic mu neříkají. Zdali již právě poznali knížata, že tento jest právě Kristus?

²⁷ Ale o tomto víme, odkud jest, Kristus pak když přijde, žádný nebude věděti, odkud by byl.

²⁸ I volal Ježíš v chrámě, uče a řka: I mne znáte, i odkud jsem, víte. A nepřišelť jsem sám od sebe, ale jestiť pravdomluvný ten, kterýž mne poslal, jehož vy neznáte.

²⁹ Ale já znám jej, nebo od něho jsem, a on mne poslal.

³⁰ I hledali ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něho, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.

³¹ Z zástupu pak mnozí uvěřili v něho, a pravili: Kristus když přijde, zdali více divů činiti bude nad ty, kteréž tento činí?

³² Slyšeli pak farizeové zástup, an o něm takové věci rozmlouvá, i poslali farizeové a přední kněží {biskupové} služebníky, aby jej jali.

³³ Tedy řekl jim: Ještě maličký čas jsem s vámi, potom odejdu k tomu, kterýž mne poslal.

³⁴ Hledati mne budete, ale nenaleznete, a kdež já budu, vy nemůžte přijíti.

³⁵ I řekli Židé k sobě vespolek: Kam tento půjde, že my ho nenalezneme? Zdali v rozptýlení pohanů půjde, a bude učiti pohany?

³⁶ Jaká jest to řeč, kterouž promluvil: Hledati mne budete, ale nenaleznete, a kdež já budu, vy nemůžete přijíti?

³⁷ V poslední pak den ten veliký svátku toho, stál Ježíš a volal, řka: Žízní-li kdo, poď ke mně, a napí se.

³⁸ Kdož věří ve mne, jakož dí písmo, řeky z břicha jeho poplynou vody živé.

³⁹ (A to řekl o Duchu, kteréhož měli přijíti věřící v něho; nebo ještě nebyl dán Duch svatý, proto že ještě Ježíš nebyl oslaven.)

⁴⁰ Tedy mnozí z zástupu uslyševše tu řeč, pravili: Tentoť jest právě prorok ten.

⁴¹ Jiní pravili: Tentoť jest Kristus. Ale někteří pravili: Zdaliž z Galilee přijde Kristus?

⁴² Zdaž nepraví písmo, že z semene Davidova a z Betléma městečka, kdež býval David, přijíti má Kristus?

⁴³ A tak různice v zástupu stala se pro něj.

⁴⁴ Někteří pak z nich chtěli ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něj.

⁴⁵ Tedy přišli služebníci k předním kněžím {biskupům} a k farizeům, kteříž řekli jim: Proč jste ho nepřivedli?

⁴⁶ Odpověděli ti služebníci: Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk.

⁴⁷ I odpověděli jim farizeové: Zdali i vy jste svedeni?

⁴⁸ Zdaliž kdo z knížat uvěřil v něho aneb z farizeů?

⁴⁹ Než zástup ten, kterýž nezná zákona. Zlořečeníť jsou.

⁵⁰ I dí jim Nikodém, ten kterýž byl přišel k němu v noci, byv jeden z nich:

⁵¹ Zdali zákon náš soudí člověka, leč prvé uslyší od něho a zví, co by činil?

⁵² Odpověděli a řekli jemu: Nejsi-li i ty Galilejský? Ptej se a viz, žeť prorok z Galilee nepovstal.

⁵³ I šel jeden každý do domu svého.