³¹ Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.

³² Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli potupeni.

³³ A tak, bratří moji, když se scházíte k jídlu, jedni na druhé čekávejte.

³⁴ Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.

¹ O duchovních pak dařích, bratří, nechci, abyste nevěděli.

² Víte, že jste byli pohané, kteříž k modlám němým, jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili.

³ Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě, nezlořečí Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém.

⁴ Rozdílníť pak darové jsou, ale tentýž Duch,

⁵ A rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán,

⁶ A rozdílné jsou moci, ale tentýž jest Bůh, kterýž působí všecko ve všech.

¹² Díky činíce Otci, kterýž hodné nás učinil účastnosti losu svatých v světle,

¹³ Kterýž vytrhl nás z moci temnosti, a přenesl do království milého Syna svého,

¹⁴ V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů,

¹⁵ Kterýž jest obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření.

¹⁶ Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky věci, kteréž jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůnové neb panstva, buďto knížatstva neb mocnosti; všecko skrze něho a pro něho stvořeno jest.

¹⁷ A on jest přede vším, a všecko jím stojí.

¹⁸ A onť jest hlava těla církve, kterýž jest počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak on ve všem prvotnost držel,

¹ V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest největší v království nebeském?

² A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je u prostřed nich,

³ A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.

⁴ Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském.

⁵ A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.

⁶ Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.

⁷ Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.

⁸ Protož jestliže ruka tvá aneb noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému aneb bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do ohně věčného.

⁹ A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně.

¹⁰ Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.

¹¹ Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.

⁵¹ And it came to pass, when the time was come that he should be received up, he stedfastly set his face to go to Jerusalem,

⁵² And sent messengers before his face: and they went, and entered into a village of the Samaritans, to make ready for him.

⁵³ And they did not receive him, because his face was as though he would go to Jerusalem.

⁵⁴ And when his disciples James and John saw this, they said, Lord, wilt thou that we command fire to come down from heaven, and consume them, even as Elias did?

⁵⁵ But he turned, and rebuked them, and said, Ye know not what manner of spirit ye are of.

⁵⁶ For the Son of man is not come to destroy men’s lives, but to save them. And they went to another village.

²² All things are delivered to me of my Father: and no man knoweth who the Son is, but the Father; and who the Father is, but the Son, and he to whom the Son will reveal him.

²³ And he turned him unto his disciples, and said privately, Blessed are the eyes which see the things that ye see:

²⁴ For I tell you, that many prophets and kings have desired to see those things which ye see, and have not seen them; and to hear those things which ye hear, and have not heard them.

¹ Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.

² I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi.

³ I pověděl jim podobenství toto, řka:

⁴ Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?

⁵ A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.

⁶ A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.

⁷ Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.

⁸ Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?

⁹ A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.

¹⁰ Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.

¹¹ Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.

¹² Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.

¹³ A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.

¹⁴ A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.

¹⁵ I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře.

¹⁶ I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu.

¹⁷ Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru!

¹⁸ Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,

¹⁹ Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých.

²⁰ I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.

²¹ I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.

²² I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.

²³ A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.

²⁴ Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.

²⁵ Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.

²⁶ I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.

²⁷ A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.

²⁸ I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.

²⁹ A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.

³⁰ Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné.

³¹ A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.

³² Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.