¹ Poroučímť pak vám Fében, sestru naši, služebnici církve Cenchrenské,

² Abyste ji přijali v Pánu, tak jakž sluší na svaté, a abyste jí pomocni byli, jestliže by vás v čem potřebovala. Nebo i ona mnohým hostem ochotně posluhovala, až i mně také.

³ Pozdravte Priscilly a Akvily, pomocníků mých v Kristu Ježíši,

⁴ Kteříž pro můj život svých vlastních hrdel nasadili, jimž ne já sám toliko děkuji, ale i všecky církve pohanské,

⁵ I domácího jejich shromáždění. Pozdravte mého milého Epéneta, kterýž jest prvotiny Achaie v Kristu.

⁶ Pozdravte Marie, kteráž mnoho práce měla s námi.

⁷ Pozdravte Andronika a Junia, příbuzných mých a spoluvězňů mých, kteříž jsou vzácní u apoštolů, a kteříž přede mnou byli v Kristu Ježíši.

⁸ Pozdravte Amplia mně v Pánu milého.

⁹ Pozdravte Urbana, pomocníka našeho v Kristu, a Stachyna mého milého.

¹⁰ Pozdravte Apella zkušeného v Kristu. Pozdravte domácích Aristobulových.

¹¹ Pozdravte Herodiona, příbuzného mého. Pozdravte domácích Narcissových, kteříž jsou v Pánu.

¹² Pozdravte Tryfény a Tryfózy, kteréž práci vedou v Pánu. Pozdravte Persidy milé, kteráž mnoho pracovala v Pánu.

¹³ Pozdravte Rufa, zvláštního v Pánu, a matky jeho i mé.

¹⁴ Pozdravte Asynkrita, Flegonta, Hermy, Patroba, Hermena, i bratří, kteříž jsou s nimi.

¹⁵ Pozdravte Filologa i Julie, Nerea a sestry jeho, i Olympa i všech svatých, kteříž jsou s nimi.

¹⁶ Pozdravte sebe vespolek v políbení svatém. Pozdravujíť vás církve Kristovy.

³ I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

⁴ A když on rozsíval, některá padla podlé cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je.

⁵ Jiná pak padla na místa skalnatá, kdež neměla mnoho země; a rychle vzešla, proto že neměla hlubokosti země.

⁶ Ale když slunce vzešlo, vyhořela, a proto že neměla kořene, uschla.

⁷ Jiná pak padla do trní; i zrostlo trní, a udusilo je.

⁸ A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.

⁹ Kdo má uši k slyšení, slyš.

¹ I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

² A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma,) jísti chleby, reptali o to.

³ Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

⁴ A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

⁵ Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

⁶ On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

⁷ Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.

⁸ Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.

⁹ I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali.

¹⁰ Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.

¹¹ Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to,) čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.

¹² A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,

¹³ Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

¹⁴ I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

¹⁵ Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka.

¹⁶ Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

¹⁷ A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

¹⁸ I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti?

¹⁹ Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

²⁰ Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka.

²¹ Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

²² Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

²³ Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.

²⁴ A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti.

²⁵ Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

²⁶ (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

²⁷ Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.

²⁸ A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

²⁹ I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

³⁰ I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

³¹ Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

³² I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

³³ A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

³⁴ A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se.

³⁵ A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

³⁶ I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali.

³⁷ A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.