¹ The word of the Lord came to the Prophet Elias and he said to Achab, ‘As the Lord the God of powers lives, the God of Israel, before whom I stand today, there shall be neither dew nor rain during these years, except by my mouth.’ The word of the Lord came to Elias, saying, ‘Go from here and towards the east, and hide yourself in the brook Chorrath, which is opposite the Jordan. You shall drink from the brook, and I am commanding the ravens to feed you there.’ So he went and settled by the brook Chorrath, which is opposite the Jordan. The ravens brought him bread in the morning, and meat in the evening; and he drank water from the brook. And it cane to pass after some days that the brook dried up, because there was no rain on the land. Then the word of the Lord came to Elias, saying, ‘Arise and go to Sarepta, which belongs to Sidon, and settle there; for see, I am commanding a widow there to feed you.’ And he arose and went to Sarepta, to the gate of the city. And a widow was there gathering sticks. And Elias he called after her and said, ‘Bring me a little water in a vessel, so that I may drink.’ As she was going to bring it, he called after her and said, ‘Bring me a morsel of bread in your hand.’ But the woman said, ‘As the Lord your God lives, I have nothing baked, only a handful of flour in the jar, and a little oil in the jug; I am now gathering a couple of sticks, so that I may go home and prepare it for myself and my children, that we may eat it, and die.’ Elias said to her, ‘Take courage. Go and do as you have said; but first make me a little cake of it and bring it to me, and afterwards make something for yourself and your children. For thus says the Lord the God of Israel: The jar of flour will not fail and the jug of oil will not grow less until the day that the Lord sends rain on the whole land.’ The woman went and did as Elias said, and he and she and her children ate. And from that day the jar of flour did not fail, neither did the jug of oil grow less, according to the word of the Lord that he spoke by Elias. After this the son of the woman, the mistress of the house, became ill; his illness was so severe that there was no breath left in him. She then said to Elias, ‘Why do you trouble me, man of God? Have you come to me to bring my sins to remembrance, and to cause the death of my son?’ But he said to her, ‘Give me your son.’ He took him from her bosom, carried him up into the upper chamber where he was lodging, and laid him on his own bed. He cried out to the Lord, ‘Alas, Lord my God, you have brought calamity upon the widow with whom I am staying, whose witness you are, by killing her son.’ Then he breathed upon the child three times, and called on the Lord and said, ‘Lord my God, let this child’s life come into him again.’ And so it happened and he cried out. And the Lord listened to the voice of Elias; the child’s soul came into him again, and he lived. Elias took the child, brought him down from the upper chamber into the house, and gave him to his mother. Then Elias said, ‘See, your son is alive.’ So the woman said to Elias, ‘Now I know that you are a man of God, and that the word of the Lord in your mouth is true.’

¹ The word of the Lord came to Elias the Thesbite in the third year, saying, ‘Go, and appear before Achab, and I will give rain on the face of the land. And it came to pass that when Achab saw Elias, he said to him, ‘Is it you, the one who is troubling Israel?’ He answered, ‘I am not troubling Israel; but you are, and your father’s house, by forsaking the Lord our God and following Baal. Now therefore have all Israel assemble to me at Mount Carmel, with the four hundred fifty prophets of Baal and the four hundred prophets of the scared groves, who eat at Jezebel’s table.’ So Achab sent to all Israel, and assembled the prophets at Mount Carmel. Elias said to them, ‘How long will you go limping with two different opinions? If the Lord is God, follow him; but if Baal, then follow him.’ Then Elias said to the people, ‘I, even I only, am left a prophet of the Lord; but the prophets of the sacred grove are very many. Let two bulls be given to us; let them choose one bull for themselves, cut it in pieces, and lay it on the wood, but put no fire to it; I will prepare the other bull, but put no fire to it. Then you call on the name of your god and I will call on the name of the Lord my God. And the god who answers by fire shall be God.’ All the people answered, ‘The word you have spoken today is good.’ Then Elias said to the prophets of shame, ‘Choose for yourselves one calf and prepare it first; then call on the name of your god, but put no fire to it.’ So they took the calf, prepared it, and called on the name of Baal from morning until noon, crying, ‘O Baal, hear us!’ But there was no voice, and no answer. They ran upon the altar that they had made. At noon Elias the Thesbite mocked them, saying, ‘Cry aloud! For your god likes garrulousness.’ And when the time of the offering of the oblation came, there was nothing. Then Elias the Thesbite said to the prophets of abominations, ‘Stand aside now, and I will offer my holocaust’. And Elias said to the people, ‘Come close’. And all the people came closer to him. Elias took twelve stones, according to the number of the tribes of Israel, to whom the word of the Lord had come, saying, ‘Israel shall be your name’. With the stones he built and repaired the altar of the Lord that had been cast down. Then he made a trench around the altar, large enough to contain two measures of seed. Next he put the pieces of wood on the altar he had made, cut the holocaust in pieces, and laid them on the pieces of wood and piled them on the altar. He said, ‘Bring me two jars of water and pour it on the holocaust and on the pieces of wood.’ Then he said, ‘Do it a second time’; and they did it a second time. Again he said, ‘Do it a third time’; and they did it a third time, so that the water ran all around the altar, and filled the trench also with water. And the prophet Elias cried aloud to heaven and said, ‘Lord, God of Abraham, Isaac, and Israel, hear me today by fire. And let this people known that you alone the Lord. the God of Israel, that I am your servant, and that through you I have done all these things, and that you have turned back the heart of this people to you.’ Then fire from the Lord fell from heaven and consumed the holocaust and the pieces of wood; and the fire licked up the water that was in the trench, the stones, and the dust. And the people fell on their faces and said, ‘The Lord indeed is God; he is God.’ Elias said to them, ‘Seize the prophets of Baal; do not let one of them escape.’ Then they seized them; and Elias brought them down to the brook Kishon, and killed them there. And after this Elias said to Achab, ‘There is a sound of rushing rain. Harness your chariot and go down, lest the rain catch you.’ Then Elias went up to the top of Carmel; there he bowed himself down upon the earth and put his face between his knees and prayed to the Lord. And the heavens grew black with clouds and wind; there was a heavy rain. Achab went to Jezreel. Achab told Jezebel his wife all that Elias had done. Then Jezebel sent to Elias, saying, ‘Tomorrow I will sacrifice your life like one of them.’ And Elias heard and was afraid; he arose and fled for his life, and came to Beersheba, in the land of Juda; he left his servant there. But he himself went a day’s journey into the wilderness, and came and sat down under a solitary broom tree. Then he lay down under the broom tree and fell asleep. Suddenly someone touched him and said to him, ‘Arise and eat and drink, for you have a long journey.’ Elias looked, and there at his head was a cake of flour and a jar of water. He arose, ate and drank, and slept again. The angel of the Lord came a second time, touched him, and said, ‘Arise and eat and drink, for you have a long journey.’ He arose, and ate and drank; then he went in the strength of that food forty days and forty nights to mount Horeb. There he entered a cave, and spent the night there. Then the word of the Lord came to him, saying, ‘What are you doing here, Elias?’ Elias answered, ‘I have been very zealous for the Lord, the Almighty; for the children of Israel have forsaken your covenant, thrown down your altars, and killed your prophets with the sword. I alone am left, and they are seeking my life, to take it away.’ Then the Lord said to him, ‘Go, return to your way and you will come to the desert way of Damascus; and you shall anoint Elissaios son of Shaphat as prophet in your place.

¹ A day came and Elias found Elissaios son of Saphat, who was ploughing. Elias passed by him and threw his mantle over him. Elissaios left the oxen, ran after Elias, and ministered to him. And it came to pass, when the Lord took Elias in a whirlwind as though up to heaven, that Elias went with Elissaios to Galgala. Then Elias said to Elissaios, ‘Stay here; for the Lord has sent me as far as the Jordan.’ But he said, ‘As the Lord lives, and as you yourself live, I will not leave you.’ So the two of them went on. Fifty men of the sons of the prophets came, and stood at some distance from them, as they both were standing by the Jordan. Then Elias took his mantle and rolled it up, and struck the water with it; the water was parted to the one side and to the other, and the two of them crossed on dry ground. When they had crossed, Elias said to Elissaios, ‘Ask me what I may do for you, before I am taken up from you.’ Elissaios said, ‘Please let me inherit a double share of your spirit.’ He responded, ‘You have asked a hard thing; yet, if you see me as I am being taken up from you, it will be granted you; if not, it will not.’ It came to pass that as they continued walking and talking, a chariot of fire and horses of fire separated the two of them, and Elias was taken up in a whirlwind as if into heaven. Elissaios kept watching and crying out, ‘Father, father! The chariots of Israel and its horsemen!’ But when he could no longer see him, Elissaios grasped his own clothes and tore them in two pieces. He picked up the mantle of Elias that had fallen from him, and went back and stood on the bank of the Jordan. Elissaios took the mantle of Elias that had fallen from him, and struck the water, saying, ‘Where then is the God of Elias, Appho?’ And so he struck the water, and the water was parted to the one side and to the other, and Elissaios went over on dry ground.

²² A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův?

²³ I dí k nim: Zajisté díte mi toto podobenství: Lékaři, uzdrav se sám. Které věci slyšeli jsme, žes činil v Kafarnaum, učiň i zde v své vlasti.

²⁴ I řekl jim: Amen pravím vám, žeť žádný prorok není vzácen v vlasti své.

²⁵ Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském, když zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, a když byl hlad veliký po vší zemi,

²⁶ Však Eliáš k žádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově.

²⁷ A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a však žádný z nich není očištěn, než Náman Syrský.

²⁸ I naplněni byli všickni v škole hněvem, slyšíce to.

²⁹ A povstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory, na níž město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů sstrčili.

³⁰ Ale on bera se prostředkem jich, ušel.

⁹ Na toť zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.

¹⁰ Ty pak proč potupuješ bratra svého? Aneb také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.

¹¹ Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.

¹² A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.

¹³ Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, abyste nekladli úrazu neb pohoršení bratru.

¹⁴ Vímť a ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.

¹⁵ Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé lásky. Nepřivozujž k zahynutí pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.

¹⁶ Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.

¹⁷ Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.

¹⁸ Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.

¹⁰ Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratří moji, vezměte proroky, kteříž mluvívali ve jménu Páně.

¹¹ Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý.

¹² Přede všemi pak věcmi, bratří moji, nepřisahejte, ani skrze nebe, ani skrze zemi, ani kteroukoli jinou přísahou, ale buď řeč vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli, abyste neupadli v odsouzení.

¹³ Jest-li kdo z vás zkormoucený? Modl se. Pakli jest kdo mysli dobré? Prozpěvuj.

¹⁴ Stůně-li kdo z vás? Zavolej starších zboru, ať se modlí za něho, mažíce jej olejem ve jménu Páně.

¹⁵ A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihneť ho Pán; a jestliže jest co prohřešil, budeť jemu odpuštěno.

¹⁶ Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová.

¹⁷ Eliáš byl člověk týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců.

¹⁸ A zase modlil se, i vydalo nebe déšť, a země zplodila ovoce své.

¹⁹ Bratří, jestliže by kdo z vás pobloudil od pravdy, a někdo by jej zase obrátil,

²⁰ Věziž, že ten, kdož by odvrátil hříšníka od bludné cesty jeho, vysvobodí duši od smrti, a přikryje množství hříchů.

¹⁴ Then the Pharisees went out, and held a council against him, how they might destroy him.

¹⁵ But when Jesus knew it, he withdrew himself from thence: and great multitudes followed him, and he healed them all;

¹⁶ And charged them that they should not make him known:

²² Then was brought unto him one possessed with a devil, blind, and dumb: and he healed him, insomuch that the blind and dumb both spake and saw.

²³ And all the people were amazed, and said, Is not this the son of David?

²⁴ But when the Pharisees heard it, they said, This fellow doth not cast out devils, but by Beelzebub the prince of the devils.

²⁵ And Jesus knew their thoughts, and said unto them, Every kingdom divided against itself is brought to desolation; and every city or house divided against itself shall not stand:

²⁶ And if Satan cast out Satan, he is divided against himself; how shall then his kingdom stand?

²⁷ And if I by Beelzebub cast out devils, by whom do your children cast them out? therefore they shall be your judges.

²⁸ But if I cast out devils by the Spirit of God, then the kingdom of God is come unto you.

²⁹ Or else how can one enter into a strong man’s house, and spoil his goods, except he first bind the strong man? and then he will spoil his house.

³⁰ He that is not with me is against me; and he that gathereth not with me scattereth abroad.

²² A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův?

²³ I dí k nim: Zajisté díte mi toto podobenství: Lékaři, uzdrav se sám. Které věci slyšeli jsme, žes činil v Kafarnaum, učiň i zde v své vlasti.

²⁴ I řekl jim: Amen pravím vám, žeť žádný prorok není vzácen v vlasti své.

²⁵ Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském, když zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, a když byl hlad veliký po vší zemi,

²⁶ Však Eliáš k žádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově.

²⁷ A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a však žádný z nich není očištěn, než Náman Syrský.

²⁸ I naplněni byli všickni v škole hněvem, slyšíce to.

²⁹ A povstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory, na níž město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů sstrčili.

³⁰ Ale on bera se prostředkem jich, ušel.

¹ A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře.

² I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

³ Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

⁴ I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.

⁵ A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.

⁶ A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.

⁷ A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

⁸ Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.

⁹ I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.

¹⁰ Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.

¹¹ I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,

¹² Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.

¹³ I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte?

¹⁴ Rozsevač ten slovo rozsívá.

¹⁵ Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.

¹⁶ A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.

¹⁷ Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.

¹⁸ Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,

¹⁹ Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá.

²⁰ Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

²¹ Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

²² Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo.

²³ Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.

²⁴ I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.

²⁵ Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

²⁶ I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země.

²⁷ A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.

²⁸ Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.

²⁹ A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.

³⁰ I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme?

³¹ Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.

³² Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

³³ A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

³⁴ Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko.

³⁵ I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu.

³⁶ A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.

³⁷ Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí.

³⁸ A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?

³⁹ I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.

⁴⁰ I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?

⁴¹ I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?