¹⁹ I popadše jej, vedli ho do Areopágu, řkouce: Můžeme-li věděti, jaké jest to učení nové, kteréž vypravuješ?

²⁰ Nebo nové jakési věci vkládáš v uši naše, protož chceme věděti, co by to bylo.

²¹ (Atenští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemu jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.)

²² Tedy Pavel, stoje u prostřed Areopágu, řekl: Muži Atenští, vidím vás býti všelijak příliš nábožné lidi.

²³ Nebo procházeje a spatřuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož ctíte neznajíce, tohoť já zvěstuji vám.

²⁴ Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných;

²⁵ Aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko.

²⁶ A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich,

²⁷ Aby hledali Pána, zda by snad makajíce, mohli nalezti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás.

²⁸ Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme.

¹⁹ Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte-li, že nic neprospíváte? Aj, svět postoupil po něm.

²⁰ Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.

²¹ Ti tedy přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.

²² Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak zase a Filip pověděli Ježíšovi.

²³ A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať hodina, aby oslaven byl Syn člověka.

²⁴ Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.

²⁵ Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.

²⁶ Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec.

²⁷ Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.

²⁸ Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe: I oslavil jsem, i ještě oslavím.

²⁹ Ten pak zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.

³⁰ Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.

³¹ Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.

³² A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.

³³ (To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)

³⁴ Odpověděl jemu zástup: My jsme slýchali z zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?

³⁵ Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas světlo s vámi jest. Choďte, dokud světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.

³⁶ Dokud světlo máte, věřte v světlo, abyste synové světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.

¹ Byl pak nemocen nějaký Lazar z Betany, z městečka Marie a Marty, sestry její.

² A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí, a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejíž bratr Lazar byl nemocen.

³ Tedy poslaly k němu ty sestry, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.

⁴ A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.

⁵ Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.

⁶ A jakž uslyšel, že by nemocen byl, tedy pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.

⁷ Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva.

⁸ Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a zase tam chceš jíti?

⁹ Odpověděl Ježíš: Zdaliž není dvanácte hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.

¹⁰ Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.

¹¹ To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

¹² I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

¹³ Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

¹⁴ Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.

¹⁵ A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale poďme k němu.

¹⁶ I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Poďme i my, abychom zemřeli s ním.

¹⁷ Přišel tedy Ježíš, a nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.

¹⁸ Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.

¹⁹ Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Marii, aby je těšili pro bratra jejich.

²⁰ Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.

²¹ I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

²² Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.

²³ Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.

²⁴ Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.

²⁵ Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

²⁶ A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?

²⁷ Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.

²⁸ A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.

²⁹ Ona jakž uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.

³⁰ Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.

³¹ Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě, a těšili ji, viděvše Marii, že rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.

³² Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, řkuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

³³ Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.

³⁴ A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď.

³⁵ I zaplakal Ježíš.

³⁶ Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!

³⁷ Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti aby tento neumřel?

³⁸ Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.

³⁹ Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.

⁴⁰ Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.

⁴¹ Tedy zdvihli kámen, kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.

⁴² Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.

⁴³ A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven.

⁴⁴ I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.

⁴⁵ Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho.

⁴⁶ Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil Ježíš.

⁴⁷ I sešli se přední kněží {biskupové} a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí.

⁴⁸ Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.

⁴⁹ Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem {biskupem} byv toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,

⁵⁰ Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.

⁵¹ Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem {biskupem} byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ.

⁵² A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.

⁵³ Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili.

⁵⁴ Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny blízko pouště, do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.

⁵⁵ Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.

⁵⁶ I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?

⁵⁷ Vydali pak byli přední kněží {biskupové} a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.