⁵ Ale povstali někteří z sekty farizejské, kteříž byli uvěřili, pravíce, že musejí obřezováni býti, a aby jim bylo přikázáno zachovávati zákon Mojžíšův.

⁶ Tedy sešli se apoštolé a starší, aby toho povážili.

⁷ A když mnohé vyhledávání toho bylo, povstav Petr, řekl jim: Muži bratří, vy víte, že od dávních dnů mezi námi Bůh vyvolil, aby skrze ústa má slyšeli pohané slovo evangelium, a uvěřili.

⁸ A Bůh, zpytatel srdce, svědectví jim vydal, dav jim Ducha svatého, jako i nám.

⁹ A neučinil rozdílu mezi nimi a námi, věrou očistiv srdce jejich.

¹⁰ Protož nyní, proč pokoušíte Boha, vzkládajíce na hrdlo učedlníků jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli?

¹¹ Ale skrze milost Pána Ježíše Krista věříme, že spaseni budeme, rovně jako i oni.

¹² I mlčelo všecko to množství, a poslouchali Barnabáše a Pavla, vypravujících, kteraké divy a zázraky činil Bůh skrze ně mezi pohany.

¹³ A když oni umlkli, odpověděl Jakub, řka: Muži bratří, slyšte mne.

¹⁴ Šimon teď vypravoval, kterak Bůh nejprvé popatřil na pohany, aby přijal lid jménu svému.

¹⁵ A s tím se srovnávají i řeči prorocké, jakož psáno jest:

¹⁶ Potom se navrátím, a vzdělám zase stánek Davidův, kterýž byl klesl, a zbořeniny jeho zase vzdělám, a vyzdvihnu jej,

¹⁷ Tak aby ti ostatkové toho lidu hledali Pána, i všickni pohané, nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé, dí Pán, kterýž činí tyto všecky věci.

¹⁸ Známáť jsou Bohu od věků všecka díla jeho.

¹⁹ Protož já tak soudím, aby nebyli kormouceni ti, kteříž se z pohanů obracejí k Bohu,

²⁰ Ale aby jim napsáno bylo, ať se zdržují od poškvrn modl, a smilstva, a toho, což jest udáveného, a od krve.

²¹ Nebo Mojžíš od dávních věků má po městech, kdo by jej kázal, poněvadž v školách na každou sobotu čítán bývá.

²² Tehdy vidělo se apoštolům a starším se vší církví, aby vybrané z sebe muže poslali do Antiochie s Pavlem a Barnabášem, totiž Judu, kterýž sloul Barsabáš, a Sílu, muže znamenité mezi bratřími,

²³ Napsavše po nich toto: Apoštolé a starší i bratří těm, kteříž jsou v Antiochii a v Sýrii a v Cilicii bratřím, kteříž jsou z pohanů, pozdravení vzkazují.

²⁴ Poněvadž jsme slyšeli, že někteří vyšedše od nás, zkormoutili vás, řečmi zemdlévajíce duše vaše, pravíce, že se musíte obřezovati a zákon zachovávati, jimž jsme toho neporučili:

²⁵ I vidělo se nám shromážděným jednomyslně vybrané muže poslati k vám s těmito nejmilejšími svými, Barnabášem a Pavlem,

²⁶ Lidmi těmi, kteříž vydali duše své pro jméno Pána našeho Ježíše Krista.

²⁷ Protož poslali jsme Judu a Sílu, a tiť i ústně povědí totéž.

²⁸ Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám, žádného více na vás břemene nevzkládati, kromě těchto věcí potřebných,

²⁹ Abyste se zdržovali od obětovaného modlám, a od krve, a od udáveného, a od smilstva. Od těch věcí budete-li se ostříhati, dobře budete činiti. Mějte se dobře.

³⁰ Tedy oni propuštěni byvše, přišli do Antiochie, a shromáždivše množství, dodali toho listu.

³¹ Kterýžto čtouce, radovali se z toho potěšení.

³² Judas pak a Sílas, byvše i oni proroci, širokou řečí napomínali bratří a potvrzovali.

³³ A pobyvše tu za některý čas, propuštěni jsou od bratří v pokoji k apoštolům.

³⁴ Ale Sílovi se vidělo, aby tu zůstal.

¹⁷ Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

¹⁸ Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.

¹⁹ Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.

²⁰ A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?

²¹ Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?

²² Bylo pak posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.

²³ I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.

²⁴ Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš: Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.

²⁵ Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.

²⁶ Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.

²⁷ Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.

²⁸ A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.

¹ Potom pak chodil Ježíš po Galilei; nebo nechtěl býti v Judstvu, proto že ho hledali Židé zabiti.

² A byl blízko svátek Židovský, stánků.

³ Tedy řekli jemu bratří jeho: Vyjdi odsud, a jdi do Judstva, ať i učedlníci tvoji vidí skutky tvé, kteréž činíš.

⁴ Nižádný zajisté v skrytě nic nedělá, kdož chce vidín býti. Protož ty, činíš-li takové věci, zjev se světu.

⁵ Nebo ani bratří jeho nevěřili v něho.

⁶ I dí jim Ježíš: Čas můj ještě nepřišel, ale čas váš vždycky jest hotov.

⁷ Nemůžeť vás svět nenáviděti, ale mneť nenávidí; nebo já svědectví vydávám o něm, že skutkové jeho zlí jsou.

⁸ Jděte vy k svátku tomuto. Jáť ještě nepůjdu k svátku tomuto, nebo čas můj se ještě nenaplnil.

⁹ To pak pověděv jim, zůstal v Galilei.

¹⁰ A když odešli bratří jeho, tehdy i on šel k svátku, ne zjevně, ale jako ukrytě.

¹¹ Židé pak hledali ho v svátek, a pravili: Kde jest onen?

¹² A mnoho řečí bylo o něm v zástupu. Nebo někteří pravili, že dobrý jest, a jiní pravili: Není, ale svodí zástup.

¹³ Žádný však o něm nemluvil zjevně pro bázeň Židů.

¹⁴ Když pak již polovici svátku se vykonalo, vstoupil Ježíš do chrámu, a učil.

¹⁵ I divili se Židé, řkouce: Kterak tento písmo umí, neučiv se?

¹⁶ Odpověděl jim Ježíš a řekl: Mé učení neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal.

¹⁷ Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.

¹⁸ Kdoť sám od sebe mluví, chvály své vlastní hledá, ale kdož hledá chvály toho, kterýž ho poslal, tenť pravdomluvný jest, a nepravosti v něm není.

¹⁹ Však Mojžíš dal vám zákon, a žádný z vás neplní zákona. Proč mne hledáte zamordovati?

²⁰ Odpověděl zástup a řekl: Ďábelství máš. Kdo tě hledá zamordovati?

²¹ Odpověděl Ježíš a řekl jim: Jeden skutek učinil jsem, a všickni se tomu divíte.

²² Však Mojžíš vydal vám obřízku, (ne že by z Mojžíše byla, ale z otců,) a v sobotu obřezujete člověka.

²³ Poněvadž člověk obřízku přijímá v sobotu, aby nebyl rušen zákon Mojžíšův, proč se na mne hněváte, že jsem celého člověka uzdravil v sobotu?

²⁴ Nesuďte podlé osoby, ale spravedlivý soud suďte.

²⁵ Tedy někteří z Jeruzalémských pravili: Zdaliž toto není ten, kteréhož hledají zabiti?

²⁶ A aj, svobodně mluví a nic mu neříkají. Zdali již právě poznali knížata, že tento jest právě Kristus?

²⁷ Ale o tomto víme, odkud jest, Kristus pak když přijde, žádný nebude věděti, odkud by byl.

²⁸ I volal Ježíš v chrámě, uče a řka: I mne znáte, i odkud jsem, víte. A nepřišelť jsem sám od sebe, ale jestiť pravdomluvný ten, kterýž mne poslal, jehož vy neznáte.

²⁹ Ale já znám jej, nebo od něho jsem, a on mne poslal.

³⁰ I hledali ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něho, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.

³¹ Z zástupu pak mnozí uvěřili v něho, a pravili: Kristus když přijde, zdali více divů činiti bude nad ty, kteréž tento činí?

³² Slyšeli pak farizeové zástup, an o něm takové věci rozmlouvá, i poslali farizeové a přední kněží {biskupové} služebníky, aby jej jali.

³³ Tedy řekl jim: Ještě maličký čas jsem s vámi, potom odejdu k tomu, kterýž mne poslal.

³⁴ Hledati mne budete, ale nenaleznete, a kdež já budu, vy nemůžte přijíti.

³⁵ I řekli Židé k sobě vespolek: Kam tento půjde, že my ho nenalezneme? Zdali v rozptýlení pohanů půjde, a bude učiti pohany?

³⁶ Jaká jest to řeč, kterouž promluvil: Hledati mne budete, ale nenaleznete, a kdež já budu, vy nemůžete přijíti?

³⁷ V poslední pak den ten veliký svátku toho, stál Ježíš a volal, řka: Žízní-li kdo, poď ke mně, a napí se.

³⁸ Kdož věří ve mne, jakož dí písmo, řeky z břicha jeho poplynou vody živé.

³⁹ (A to řekl o Duchu, kteréhož měli přijíti věřící v něho; nebo ještě nebyl dán Duch svatý, proto že ještě Ježíš nebyl oslaven.)

⁴⁰ Tedy mnozí z zástupu uslyševše tu řeč, pravili: Tentoť jest právě prorok ten.

⁴¹ Jiní pravili: Tentoť jest Kristus. Ale někteří pravili: Zdaliž z Galilee přijde Kristus?

⁴² Zdaž nepraví písmo, že z semene Davidova a z Betléma městečka, kdež býval David, přijíti má Kristus?

⁴³ A tak různice v zástupu stala se pro něj.

⁴⁴ Někteří pak z nich chtěli ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něj.

⁴⁵ Tedy přišli služebníci k předním kněžím {biskupům} a k farizeům, kteříž řekli jim: Proč jste ho nepřivedli?

⁴⁶ Odpověděli ti služebníci: Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk.

⁴⁷ I odpověděli jim farizeové: Zdali i vy jste svedeni?

⁴⁸ Zdaliž kdo z knížat uvěřil v něho aneb z farizeů?

⁴⁹ Než zástup ten, kterýž nezná zákona. Zlořečeníť jsou.

⁵⁰ I dí jim Nikodém, ten kterýž byl přišel k němu v noci, byv jeden z nich:

⁵¹ Zdali zákon náš soudí člověka, leč prvé uslyší od něho a zví, co by činil?

⁵² Odpověděli a řekli jemu: Nejsi-li i ty Galilejský? Ptej se a viz, žeť prorok z Galilee nepovstal.

⁵³ I šel jeden každý do domu svého.