¹ Thus says the Lord: From Sion will come forth the Law and the Word of the Lord from Jerusalem. And he will judge among many peoples and rebuke mighty nations in a distant land. For all the peoples will walk, each its own way, while we will walk in the name of the Lord our God for ever. Thus says the Lord Almighty: Listen hills and valleys, foundations of the earth, because the Lord has a controversy with his people; for he will dispute with Israel, saying, ‘My people, what have I done to you? Or how have I grieved you? Or how have I troubled you? Answer me. For I brought you up out of the land of Egypt, and rescued you from the house of slavery, and sent Moses and Aaron before your face. My people, what have your enemies planned against you? Was it not told you, O man, what is good? And what does the Lord seek from you, except to execute judgement, and to love mercy and to be ready to walk with the Lord your God?’ Therefore the Lord will be magnified in strength, and will shepherd his flock in peace, to the extremities of the earth.

¹ Thus says the Lord: You who thirst, go to the water; and all who have no money, go, buy and eat and drink wine and fat without money or price. For thus says the Lord Almighty to you: My people, draw water with joy from the springs of salvation. And you will say in that day: Praise the Lord, cry his name aloud, declare his glory among the nations, call to mind that his name has been exalted. My people, hear me, and eat good things, and your soul will delight in good things. Attend with your ears and follow my ways. Listen to me and your soul will live among good things. And I will make an eternal covenant with you, and you will call upon me. And when you draw near me, let the impious abandon his ways, and the lawless man his plans; and turn back to me and I will have mercy on you and forgive your sins. For your plans are not as my plans, says the Lord; but as heaven is distant from the earth, so is my way distant from your ways, and your thoughts from my mind. For as rain or snow would come down from heaven and not return there, until it had soaked the earth, and it bring forth and bud and give seed to the sower, and bread for food, so shall my word be, which once it has come from my mouth will not return there until it has accomplished all that I willed; and I will make my ways and my commands succeed. For you will go out with joy, and be taught with gladness; for the mountains and hills will exult as they receive you with joy; and all the trees of the field will clap with their branches; and instead of the briar shall come up the cypress; instead of the nettle shall come up the myrtle; and the Lord shall be for a name and for an eternal sign, says the Lord God, the Holy One of Israel.

¹ Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.

² Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.

³ A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

⁴ Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

⁵ Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.

⁶ Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.

⁷ Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

⁸ Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.

⁹ Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.

¹⁰ Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

¹¹ Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.

⁶ Srozuměvše tomu, utekli do měst Lykaonitských, do Lystry a do Derben, a do toho okolí,

⁷ A tu kázali evangelium.

⁸ Muž pak nějaký v Lystře, nemocný na nohy, sedával, byv chromý z života matky své, kterýž nikdy nechodil.

⁹ Ten poslouchal Pavla mluvícího. Kterýž pohleděv naň, a vida, an věří, že uzdraven bude,

¹⁰ Řekl velikým hlasem: Postav se přímě na nohách svých. I zchopil se a chodil.

¹¹ Zástupové pak viděvše, co učinil Pavel, pozdvihli hlasu svého, Lykaonitsky řkouce: Bohové připodobnivše se lidem, sstoupili k nám.

¹² I nazvali Barnabáše Jupiterem, a Pavla Merkuriášem; nebo on mluvil slovo.

¹³ Tedy kněz Jupiterův, kterýž byl před městem jejich, přivedl býky s věnci před bránu, a chtěl s lidem oběti obětovati.

¹⁴ To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukně své, vyběhli k zástupům, křičíce,

¹⁵ A řkouce: Muži, což to činíte? Však i my lidé jsme, týmž bídám jako i vy poddáni, kteříž vám zvěstujeme, abyste se obrátili od těchto marností k Bohu živému, kterýž učinil nebe i zemi, i moře, i všecko, což v nich jest.

¹⁶ Kterýž za předešlých věků všech pohanů nechával, aby chodili po cestách svých,

¹⁷ Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše.

¹⁸ A to mluvíce, sotva spokojili zástupy, aby jim neobětovali.

¹⁴ Když pak již polovici svátku se vykonalo, vstoupil Ježíš do chrámu, a učil.

¹⁵ I divili se Židé, řkouce: Kterak tento písmo umí, neučiv se?

¹⁶ Odpověděl jim Ježíš a řekl: Mé učení neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal.

¹⁷ Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.

¹⁸ Kdoť sám od sebe mluví, chvály své vlastní hledá, ale kdož hledá chvály toho, kterýž ho poslal, tenť pravdomluvný jest, a nepravosti v něm není.

¹⁹ Však Mojžíš dal vám zákon, a žádný z vás neplní zákona. Proč mne hledáte zamordovati?

²⁰ Odpověděl zástup a řekl: Ďábelství máš. Kdo tě hledá zamordovati?

²¹ Odpověděl Ježíš a řekl jim: Jeden skutek učinil jsem, a všickni se tomu divíte.

²² Však Mojžíš vydal vám obřízku, (ne že by z Mojžíše byla, ale z otců,) a v sobotu obřezujete člověka.

²³ Poněvadž člověk obřízku přijímá v sobotu, aby nebyl rušen zákon Mojžíšův, proč se na mne hněváte, že jsem celého člověka uzdravil v sobotu?

²⁴ Nesuďte podlé osoby, ale spravedlivý soud suďte.

²⁵ Tedy někteří z Jeruzalémských pravili: Zdaliž toto není ten, kteréhož hledají zabiti?

²⁶ A aj, svobodně mluví a nic mu neříkají. Zdali již právě poznali knížata, že tento jest právě Kristus?

²⁷ Ale o tomto víme, odkud jest, Kristus pak když přijde, žádný nebude věděti, odkud by byl.

²⁸ I volal Ježíš v chrámě, uče a řka: I mne znáte, i odkud jsem, víte. A nepřišelť jsem sám od sebe, ale jestiť pravdomluvný ten, kterýž mne poslal, jehož vy neznáte.

²⁹ Ale já znám jej, nebo od něho jsem, a on mne poslal.

³⁰ I hledali ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něho, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.

¹¹ Nebo i ten, kterýž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími,

¹² Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, u prostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.

¹³ A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh.

¹⁴ Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,

¹⁵ A vysvobodil ty, kteříž bázní smrti po všecken čas života podrobeni byli v službu.

¹⁶ Neboť nikoli nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.

¹⁷ Pročež ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl, a věrný nejvyšší kněz {biskup} v tom, což se u Boha k očištění hříchů lidu díti mělo.

¹⁸ Nebo že sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.

¹ Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.

² Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.

³ Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.

⁴ Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.

¹ Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc.

² I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu.

³ Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti.

⁴ A on odšed, mluvil s předními kněžími {biskupy}, a s úředníky, kterak by ho jim zradil.

⁵ I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.

⁶ I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.

⁷ Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek.

⁸ I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

⁹ A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

¹⁰ On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

¹¹ A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými?

¹² A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

¹³ I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

¹⁴ A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

¹⁵ I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl.

¹⁶ Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

¹⁷ A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

¹⁸ Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

¹⁹ A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

²⁰ Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

²¹ Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem.

²² A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

²³ Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

²⁴ Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.

²⁵ On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

²⁶ Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.

²⁷ Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

²⁸ Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

²⁹ A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

³⁰ Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

³¹ I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.

³² Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

³³ A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

³⁴ On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne.

³⁵ I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

³⁶ Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě.

³⁷ Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou.

³⁸ Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

³⁹ A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

⁴⁰ A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.

⁴¹ A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,

⁴² Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

⁴³ I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.

⁴⁴ A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.

⁴⁵ A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.

⁴⁶ I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.

⁴⁷ A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.

⁴⁸ Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ.

⁴⁹ A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?

⁵⁰ I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal ucho jeho pravé.

⁵¹ A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej.

⁵² I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím {biskupům} a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi.

⁵³ Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti.

⁵⁴ I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze {biskupova}. Petr pak šel za ním zdaleka.

⁵⁵ A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.

⁵⁶ A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

⁵⁷ On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

⁵⁸ A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

⁵⁹ A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest.

⁶⁰ I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

⁶¹ I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

⁶² I vyšed ven Petr, plakal hořce.

⁶³ Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

⁶⁴ A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?

⁶⁵ A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.

⁶⁶ A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží {biskupové} a zákonníci, a vedli ho do rady své,

⁶⁷ Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.

⁶⁸ A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte.

⁶⁹ Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

⁷⁰ I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem.

⁷¹ A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.