⁸ And Stephen, full of faith and power, did great wonders and miracles among the people.

⁹ Then there arose certain of the synagogue, which is called the synagogue of the Libertines, and Cyrenians, and Alexandrians, and of them of Cilicia and of Asia, disputing with Stephen.

¹⁰ And they were not able to resist the wisdom and the spirit by which he spake.

¹¹ Then they suborned men, which said, We have heard him speak blasphemous words against Moses, and against God.

¹² And they stirred up the people, and the elders, and the scribes, and came upon him, and caught him, and brought him to the council,

¹³ And set up false witnesses, which said, This man ceaseth not to speak blasphemous words against this holy place, and the law:

¹⁴ For we have heard him say, that this Jesus of Nazareth shall destroy this place, and shall change the customs which Moses delivered us.

¹⁵ And all that sat in the council, looking stedfastly on him, saw his face as it had been the face of an angel.

¹ Then said the high priest, Are these things so?

² And he said, Men, brethren, and fathers, hearken; The God of glory appeared unto our father Abraham, when he was in Mesopotamia, before he dwelt in Charran,

³ And said unto him, Get thee out of thy country, and from thy kindred, and come into the land which I shall shew thee.

⁴ Then came he out of the land of the Chaldæans, and dwelt in Charran: and from thence, when his father was dead, he removed him into this land, wherein ye now dwell.

⁵ And he gave him none inheritance in it, no, not so much as to set his foot on: yet he promised that he would give it to him for a possession, and to his seed after him, when as yet he had no child.

⁴⁷ But Solomon built him an house.

⁴⁸ Howbeit the most High dwelleth not in temples made with hands; as saith the prophet,

⁴⁹ Heaven is my throne, and earth is my footstool: what house will ye build me? saith the Lord: or what is the place of my rest?

⁵⁰ Hath not my hand made all these things?

⁵¹ Ye stiffnecked and uncircumcised in heart and ears, ye do always resist the Holy Ghost: as your fathers did, so do ye.

⁵² Which of the prophets have not your fathers persecuted? and they have slain them which shewed before of the coming of the Just One; of whom ye have been now the betrayers and murderers:

⁵³ Who have received the law by the disposition of angels, and have not kept it.

⁵⁴ When they heard these things, they were cut to the heart, and they gnashed on him with their teeth.

⁵⁵ But he, being full of the Holy Ghost, looked up stedfastly into heaven, and saw the glory of God, and Jesus standing on the right hand of God,

⁵⁶ And said, Behold, I see the heavens opened, and the Son of man standing on the right hand of God.

⁵⁷ Then they cried out with a loud voice, and stopped their ears, and ran upon him with one accord,

⁵⁸ And cast him out of the city, and stoned him: and the witnesses laid down their clothes at a young man’s feet, whose name was Saul.

⁵⁹ And they stoned Stephen, calling upon God, and saying, Lord Jesus, receive my spirit.

⁶⁰ And he kneeled down, and cried with a loud voice, Lord, lay not this sin to their charge. And when he had said this, he fell asleep.

⁴⁶ Tedy opět přišel Ježíš do Kány Galilejské, kdež učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.

⁴⁷ Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.

⁴⁸ I řekl jemu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.

⁴⁹ Dí jemu ten královský služebník: Pane, podiž prvé, nežli umře syn můj.

⁵⁰ Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil jemu Ježíš, a šel.

⁵¹ Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali, řkouce: Syn tvůj živ jest.

⁵² Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.

⁵³ Tedy poznal otec, že právě ta hodina byla, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.

⁵⁴ To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.

¹ Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchž krev Pilát smísil s obětmi jejich.

² I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni Galilejští, že takové věci trpěli?

³ Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.

⁴ Aneb oněch osmnácte, na kteréž upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi, přebývající v Jeruzalémě?

⁵ Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.

⁶ Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.

⁷ I řekl vinaři: Aj, po tři léta přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, ale nenalézám. Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí?

⁸ On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,

⁹ Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.

¹⁰ Učil pak v jedné škole v sobotu.

¹¹ A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnáct let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zpřímiti.

¹² A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.

¹³ I vložil na ni ruce, a i hned zdvihla se, a velebila Boha.

¹⁴ Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sobotní uzdravoval Ježíš, řekl zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.

¹⁵ I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v sobotu neodvazuje vola svého neb osla od jeslí, a nevodí napájeti?

¹⁶ Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan, aj, již osmnácte let, což neměla býti rozvázána z svazku tohoto v den sobotní?

¹⁷ A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.

¹⁸ I řekl: Čemu podobno jest království Boží, a k čemu je přirovnám?

¹⁹ Podobno jest zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.

²⁰ A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?

²¹ Podobno jest kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.

²² I chodil po městech a městečkách, uče, bera se do Jeruzaléma.

²³ I řekl jemu jeden: Pane, co nemnozí jsou ti, kteří spaseni býti mají? On pak řekl jim:

²⁴ Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám,) mnozí usilovati budou vjíti, ale nebudou moci.

²⁵ Když vstane hospodář, a zavře dvéře, a počnete vně státi a tlouci na dvéře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:

²⁶ Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učíval.

²⁷ I dí: Pravím vám, neznám vás, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.

²⁸ Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama, a Izáka, a Jákoba, a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.

²⁹ I přijdouť od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.

³⁰ A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.

³¹ A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Heródes chce tě zamordovati.

³² I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.

³³ Ale však musím dnes a zítra i po zejtří choditi; neboť nelze proroku zahynouti kromě Jeruzaléma.

³⁴ Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky, a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? Ale nechtěli jste.

³⁵ Aj, zanechán bude vám dům váš pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde, když díte: Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.