¹ Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.

² Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.

³ Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.

⁴ A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.

⁵ Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích.

⁶ To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.

⁷ Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí.

⁸ Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce.

⁹ Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

⁶ I to řekl Hospodin: Máloť by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových, a k navrácení ostatků Izraelských; protož dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země.

⁷ Toto praví Hospodin vykupitel Izraelův, Svatý jeho, tomu, jímž pohrdá každý, a jehož sobě oškliví národové, služebníku panujících: Králové, vidouce tě, povstanou, a knížata klaněti se budou pro Hospodina, kterýž věrný jest, Svatého Izraelského, jenž tě vyvolil.

⁸ Toto praví Hospodin: V čas milosti vyslyším tě, a ve dni spasení spomohu tobě. Nadto ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná;

⁹ Abys řekl vězňům: Vyjděte, těm, kteříž jsou ve tmách: Zjevte se. I budou se pásti podlé cest, a na všech místech vysokých bude pastva jejich.

¹⁰ Nebudou lačněti ani žízniti, nebude na ně bíti horko ani slunce; nebo slitovník jejich zprovodí je, a podlé pramenů vod povede je.

³ I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou.

⁴ Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.

⁵ A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou.

⁶ A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.

⁷ Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.

⁸ Když takto řekl: Co bude peřestého, to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách.

⁹ A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.

¹⁰ Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení.

¹¹ Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem.

¹² I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá.

¹³ Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své.

¹⁴ Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho?

¹⁵ Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil.

¹⁶ Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh.

³ Vykonávati spravedlnost a soud více se líbí Hospodinu nežli obět.

⁴ Vysokost očí, širokost srdce, a orání bezbožných jest hříchem.

⁵ Myšlení bedlivého všelijak ku prospěchu přicházejí, ale každého toho, kdož kvapný jest, toliko k nouzi.

⁶ Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti.

⁷ Zhouba, kterouž činí bezbožníci, bydliti bude u nich; nebo se zpěčují činiti soudu.

⁸ Muž, jehož cesta převrácená jest, cizí jest, čistého pak dílo přímé jest.

⁹ Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.

¹⁰ Duše bezbožného žádá zlého, ani přítel jeho jemu příjemný nebývá.

¹¹ Posměvač když bývá trestán, hloupý bývá moudřejší; a když se uměle nakládá s moudrým, přijímá umění.

¹² Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného, kterýž vyvrací bezbožné pro zlost.

¹³ Kdo zacpává ucho své k volání chudého, i on sám volati bude, a nebude vyslyšán.

¹⁴ Dar skrytý ukrocuje prchlivost, a pocta v klíně hněv prudký.

¹⁵ Radostí jest spravedlivému činiti soud, ale hrůzou činitelům nepravosti.

¹⁶ Člověk bloudící z cesty rozumnosti v shromáždění mrtvých odpočívati bude.

¹⁷ Muž milující veselost nuzníkem bývá, a kdož miluje víno a masti, nezbohatne.

¹⁸ Výplatou za spravedlivého bude bezbožný, a za upřímé ošemetný.

¹⁹ Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou.

²⁰ Poklad žádostivý a olej jest v příbytku moudrého, bláznivý pak člověk zžírá jej.

²¹ Kdo snažně následuje spravedlnosti a milosrdenství, nalézá život, spravedlnost i slávu.

²⁶ Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze {biskupa}, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a kterýž by vyšší nad nebesa učiněn byl,

²⁷ Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za lid. Nebo učinil to jednou, samého sebe obětovav.

²⁸ Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží {biskupy}, ale slovo přísežné, kteréž se stalo po zákonu, ustanovilo Syna dokonalého na věky.

¹ Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.

² Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.

⁹ Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

¹⁰ Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly.

¹¹ Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

¹² Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

¹³ Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.

¹⁴ Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé.

¹⁵ Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

¹⁶ A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

¹ A opět všel do Kafarnaum po kolikas dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl.

² A hned sešlo se jich množství, tak že již nemohli se směstknati ani přede dveřmi. I mluvil jim slovo.

³ Tedy přišli k němu, nesouce šlakem poraženého, kterýž ode čtyř nesen byl.

⁴ A když k němu nemohli přistoupiti pro zástupy, loupali střechu, kdež byl, a probořivše ji, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený.

⁵ A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.

⁶ A byli tu někteří z zákonníků, sedíce a myslíce v srdcích svých:

⁷ Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?

⁸ I poznav Ježíš hned duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých?

⁹ Co jest snáze, říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň, vezmi lože své a choď?

¹⁰ Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému:

¹¹ Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého.

¹² I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, tak že se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli.

¹³ I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je.

¹⁴ A pomíjeje, uzřel Léví Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Poď za mnou. A on vstav, šel za ním.

¹⁵ I stalo se, když seděl Ježíš za stolem v domě jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; nebo mnoho jich bylo, a šlo za ním.

¹⁶ Zákonníci pak a farizeové viděvše, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což to, že s publikány a hříšníky jí a pije?

¹⁷ To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

¹⁸ Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí?

¹⁹ I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové ženichovi postiti se, když jest s nimi ženich? Dokudž mají s sebou ženicha, nemohouť se postiti.

²⁰ Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech.

²¹ Ano žádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého, i bývá větší díra.

²² A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových.

²³ I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho, cestou jdouce, vymínati klasy.

²⁴ Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť dělají v sobotu, čehož nenáleží.

²⁵ I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?

²⁶ Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze {biskupa}, a jedl chleby posvátné, (jichž neslušelo jísti než samým kněžím,) a dal i těm, kteříž s ním byli?

²⁷ I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu.

²⁸ Protož Syn člověka jest pánem také i soboty.