³³ A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdeť do města tohoto, aniž sem střely vstřelí, aniž na ně dotrou pavézníci, aniž udělají u něho náspu.

³⁴ Cestou, kterouž přitáhl, zase navrátí se, a do města tohoto nevejde, praví Hospodin.

³⁵ Nebo chrániti budu města tohoto, abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého.

³⁶ Tedy vyšel anděl Hospodinův, a zbil v vojště Assyrském sto osmdesáte a pět tisíců. I vstali velmi ráno, a aj, všickni mrtví.

³⁷ A tak odjel, anobrž utekl, a navrátil se Senacherib král Assyrský, a bydlil v Ninive.

³⁸ I stalo se, když se klaněl v chrámě Nizrocha boha svého, že Adramelech a Sarasar, synové jeho, zabili jej mečem, a utekli do země Ararat. I kraloval Esarchaddon syn jeho místo něho.

¹ V těch dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti. I přišel k němu Izaiáš syn Amosův, prorok, a řekl jemu: Toto praví Hospodin: Zřeď dům svůj, nebo umřeš, a nebudeš živ.

² I obrátil Ezechiáš tvář svou k stěně, a modlil se Hospodinu.

³ A řekl: Prosím, ó Hospodine, rozpomeň se nyní, že jsem stále chodil před tebou v pravdě a v srdci upřímém, a že jsem to činil, což dobrého jest před očima tvýma. I plakal Ezechiáš pláčem velikým.

⁴ Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Izaiášovi, řkoucí:

⁵ Jdi a rci Ezechiášovi: Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého: Slyšelť jsem modlitbu tvou, viděl jsem slzy tvé; aj, já přidám ke dnům tvým patnácte let.

⁶ A z ruky krále Assyrského vysvobodím tě i město toto, a chrániti budu města tohoto.

¹² Abram bydlil v zemi Kananejské, ale Lot přebýval v městech té roviny, podav stanů až k Sodomě.

¹³ Lidé pak Sodomští byli zlí, a hříšníci před Hospodinem velicí.

¹⁴ I řekl Hospodin Abramovi, když se oddělil od něho Lot: Pozdvihni nyní očí svých, a pohleď z místa, na němž jsi, na půlnoci a na poledne, i na východ a na západ.

¹⁵ Nebo všecku zemi, kterouž vidíš, tobě dám a semeni tvému až na věky.

¹⁶ A rozmnožím símě tvé jako prach země; nebo jestliže kdo bude moci sčísti prach země, tedy i símě tvé sečteno bude.

¹⁷ Vstaň, projdi tu zemi na dýl i na šíř její; nebo tobě ji dám.

¹⁸ Tedy Abram hnuv se s stanem, přišel a bydlil v rovinách Mamre, kteréž jsou při Hebronu, kdežto vzdělal oltář Hospodinu.

²⁷ Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

²⁸ Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

²⁹ Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.

³⁰ Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

³¹ Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

³² Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

³³ V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

³⁴ Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

³⁵ Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.

¹ Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.

² Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.

³ Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.

⁴ Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.

¹ I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

² Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

³ I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.

⁴ Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.

⁵ Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.

⁶ Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.

⁷ A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.

⁸ Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

⁹ Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

¹⁰ I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

¹¹ Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

¹² I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

¹³ Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

¹⁴ Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

¹⁵ Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

¹⁶ I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

¹⁷ Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

¹⁸ Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

¹⁹ Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

²⁰ I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?

²¹ Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.

²² To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

²³ V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

²⁴ Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.

²⁵ I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

²⁶ Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

²⁷ Nejposléze pak po všech umřela i žena.

²⁸ Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

²⁹ I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.

³⁰ Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

³¹ O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:

³² Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

³³ A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

³⁴ Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

³⁵ I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:

³⁶ Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?

³⁷ I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.

³⁸ To jest přední a veliké přikázaní.

³⁹ Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

⁴⁰ Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.

⁴¹ A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

⁴² Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

⁴³ Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

⁴⁴ Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?

⁴⁵ Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

⁴⁶ A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.