²⁴ Přisáhl Hospodin zástupů, řka: Jistě že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se,

²⁵ Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, břímě také jeho s ramene jejich sňato bude.

²⁶ Toť jest ta rada, kteráž zavřína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům.

²⁷ Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí?

²⁸ Léta kteréhož umřel král Achas, stalo se proroctví toto:

²⁹ Neraduj se všecka ty země Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tě mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající.

³⁰ I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpečně odpočívati budou; kořen pak tvůj umořím hladem, a ostatky tvé zmorduje.

³¹ Kvěl, ó bráno, křič město, již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho.

³² Co pak odpovědí poslové národů? To, že Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho.

²¹ I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

²² Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

¹ Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi.

² Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou.

³ Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko.

⁴ A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti.

⁵ A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky člověka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka.

⁶ Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka.

⁷ Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní.

¹⁹ Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.

²⁰ Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.

²¹ Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.

²² Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.

²³ Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.

²⁴ Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.

²⁵ Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.

²⁶ Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.

²⁷ Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.

²⁸ Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.

²⁹ Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.

³⁰ Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.

³¹ Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?

¹ Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.

² Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.

³ Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.

⁴ Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.

⁵ Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.

⁶ Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.

¹ A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce:

² Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.

³ A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá?

⁴ Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.

⁵ Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své.

⁶ I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení.

⁷ Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:

⁸ Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.

⁹ Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.

¹⁰ A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.

¹¹ Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka.

¹² Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?

¹³ A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude.

¹⁴ Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou.

¹⁵ I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.

¹⁶ Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?

¹⁷ Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven?

¹⁸ Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka.

¹⁹ Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.

²⁰ Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka.

²¹ A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.

²² A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.

²³ On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi.

²⁴ On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

²⁵ Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.

²⁶ On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.

²⁷ A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.

²⁸ Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.

²⁹ A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu, posadil se tam.

³⁰ I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je uzdravoval,

³¹ Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.

³² Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.

³³ I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?

³⁴ I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček.

³⁵ I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.

³⁶ A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu.

³⁷ I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.

³⁸ Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí.

³⁹ A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.