¹¹ Běda jim, nebo cestou Kainovou odešli, a poblouzením Balámovy mzdy se vylili, a odporováním Chóre zahynuli.

¹² Tiť jsou na hodech vašich poškvrny, kteříž s vámi hodujíce bezstoudně, sami se pasou; jsou oblakové bez vody, jimiž vítr sem i tam točí, stromové uvadlí, neužiteční, dvakrát mrtví a vykořenění,

¹³ Vzteklé vody mořské, vymítající své hanebnosti, hvězdy bludné, jimžto mrákota tmy zachována jest na věčnost.

¹⁴ Prorokoval pak také o nich sedmý od Adama Enoch, řka: Aj, Pán se béře s svatými tisíci svými,

¹⁵ Aby učinil soud všechněm, a trestal všecky, kteříž by koli mezi nimi byli bezbožní, ze všech skutků bezbožnosti jejich, v nichž bezbožnost páchali, i ze všech tvrdých řečí, kteréž mluvili proti němu hříšníci bezbožní.

¹⁶ Tiť jsou reptáci, stýskaví, podlé žádostí svých chodíce, jejichž ústa mluví pýchu, pochlebujíce osobám pro svůj užitek.

¹⁷ Ale vy, nejmilejší, pamatujte na slova předpověděná od apoštolů Pána našeho Jezukrista.

¹⁸ Neboť pověděli vám, že v posledním času budou posměvači, podlé svých bezbožných žádostí chodící.

¹⁹ Toť jsou ti, kteříž se sami odtrhují, hovadní, Ducha Kristova nemající.

²⁰ Ale vy, nejmilejší, vzdělávajíce se na té nejsvětější víře své, v Duchu svatém modléce se,

²¹ Ostříhejte se v lásce Boží, očekávajíce milosrdenství Pána našeho Jezukrista k věčnému životu.

²² A nad některými zajisté lítost mějte, rozeznání v tom majíce.

²³ Jiné pak strašením k spasení přivozujte, z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce i tu skrze tělo poškvrněnou sukni.

²⁴ Tomu pak, kterýž mocen jest, zachovati vás bez úrazu, a postaviti před oblíčejem slávy své bez úhony s veselím,

²⁵ Samému moudrému Bohu, spasiteli našemu, budiž sláva a velebnost, císařství i moc, i nyní i po všecky věky. Amen.

² A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.

³ Pilát pak otázal se ho, řka: Jsi-liž ty král ten Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.

⁴ I dí Pilát předním kněžím {biskupům} a zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.

⁵ Oni pak více se silili, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.

⁶ Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.

⁷ A když zvěděl, že by byl z panství Heródesova, poslal jej k Heródesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.

⁸ Heródes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, proto že mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div uzří od něho učiněný.

⁹ I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.

¹⁰ Stáli pak přední kněží {biskupové} a zákonníci, tuze na něj žalujíce.

¹¹ A pohrdna jím Heródes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.

¹² I učiněni jsou přátelé Pilát s Heródesem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.

¹³ Pilát pak svolav přední kněží {biskupy} a úřadné osoby i lid,

¹⁴ Řekl jim: Dali jste mi tohoto člověka, jako by lid odvracel, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku v tom, což na něj žalujete.

¹⁵ Ano ani Heródes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.

¹⁶ Protože potrestaje, propustím ho.

¹⁷ Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek.

¹⁸ Protož zkřiklo spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše.

¹⁹ Kterýž byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.

²⁰ Tedy Pilát opět mluvil, chtěje propustiti Ježíše.

²¹ Oni pak vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj.

²² A on potřetí řekl jim: Což pak zlého učinil tento? Žádné příčiny smrti nenalezl jsem na něm. Protož potresce, propustím ho.

²³ Oni pak předce dotírali křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich i předních kněží {biskupů}.

²⁴ Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.

²⁵ I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.

²⁶ A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby nesl za Ježíšem.

²⁷ I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréž plakaly a kvílily ho.

²⁸ A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.

²⁹ Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.

³⁰ Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás.

³¹ Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?

³² Vedeni pak byli i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.

³³ A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.

³⁴ Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los.

⁴⁴ A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.

⁴⁵ I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly.

⁴⁶ A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.

⁴⁷ A viděv centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.

⁴⁸ A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.

⁴⁹ Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, hledíce na to, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee.

⁵⁰ A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,

⁵¹ Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýž také očekával království Božího;

⁵² Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo.

⁵³ A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován.

⁵⁴ A byl den připravování, a sobota se začínala.

⁵⁵ Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly z Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.

⁵⁶ Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podlé přikázaní.

¹ Byl pak nemocen nějaký Lazar z Betany, z městečka Marie a Marty, sestry její.

² A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí, a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejíž bratr Lazar byl nemocen.

³ Tedy poslaly k němu ty sestry, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.

⁴ A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.

⁵ Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.

⁶ A jakž uslyšel, že by nemocen byl, tedy pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.

⁷ Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva.

⁸ Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a zase tam chceš jíti?

⁹ Odpověděl Ježíš: Zdaliž není dvanácte hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.

¹⁰ Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.

¹¹ To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

¹² I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

¹³ Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

¹⁴ Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.

¹⁵ A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale poďme k němu.

¹⁶ I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Poďme i my, abychom zemřeli s ním.

¹⁷ Přišel tedy Ježíš, a nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.

¹⁸ Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.

¹⁹ Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Marii, aby je těšili pro bratra jejich.

²⁰ Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.

²¹ I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

²² Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.

²³ Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.

²⁴ Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.

²⁵ Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

²⁶ A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?

²⁷ Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.

²⁸ A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.

²⁹ Ona jakž uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.

³⁰ Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.

³¹ Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě, a těšili ji, viděvše Marii, že rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.

³² Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, řkuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

³³ Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.

³⁴ A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď.

³⁵ I zaplakal Ježíš.

³⁶ Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!

³⁷ Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti aby tento neumřel?

³⁸ Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.

³⁹ Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.

⁴⁰ Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.

⁴¹ Tedy zdvihli kámen, kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.

⁴² Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.

⁴³ A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven.

⁴⁴ I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.

⁴⁵ Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho.

⁴⁶ Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil Ježíš.

⁴⁷ I sešli se přední kněží {biskupové} a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí.

⁴⁸ Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.

⁴⁹ Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem {biskupem} byv toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,

⁵⁰ Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.

⁵¹ Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem {biskupem} byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ.

⁵² A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.

⁵³ Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili.

⁵⁴ Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny blízko pouště, do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.

⁵⁵ Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.

⁵⁶ I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?

⁵⁷ Vydali pak byli přední kněží {biskupové} a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.