¹¹ Běda jim, nebo cestou Kainovou odešli, a poblouzením Balámovy mzdy se vylili, a odporováním Chóre zahynuli.

¹² Tiť jsou na hodech vašich poškvrny, kteříž s vámi hodujíce bezstoudně, sami se pasou; jsou oblakové bez vody, jimiž vítr sem i tam točí, stromové uvadlí, neužiteční, dvakrát mrtví a vykořenění,

¹³ Vzteklé vody mořské, vymítající své hanebnosti, hvězdy bludné, jimžto mrákota tmy zachována jest na věčnost.

¹⁴ Prorokoval pak také o nich sedmý od Adama Enoch, řka: Aj, Pán se béře s svatými tisíci svými,

¹⁵ Aby učinil soud všechněm, a trestal všecky, kteříž by koli mezi nimi byli bezbožní, ze všech skutků bezbožnosti jejich, v nichž bezbožnost páchali, i ze všech tvrdých řečí, kteréž mluvili proti němu hříšníci bezbožní.

¹⁶ Tiť jsou reptáci, stýskaví, podlé žádostí svých chodíce, jejichž ústa mluví pýchu, pochlebujíce osobám pro svůj užitek.

¹⁷ Ale vy, nejmilejší, pamatujte na slova předpověděná od apoštolů Pána našeho Jezukrista.

¹⁸ Neboť pověděli vám, že v posledním času budou posměvači, podlé svých bezbožných žádostí chodící.

¹⁹ Toť jsou ti, kteříž se sami odtrhují, hovadní, Ducha Kristova nemající.

²⁰ Ale vy, nejmilejší, vzdělávajíce se na té nejsvětější víře své, v Duchu svatém modléce se,

²¹ Ostříhejte se v lásce Boží, očekávajíce milosrdenství Pána našeho Jezukrista k věčnému životu.

²² A nad některými zajisté lítost mějte, rozeznání v tom majíce.

²³ Jiné pak strašením k spasení přivozujte, z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce i tu skrze tělo poškvrněnou sukni.

²⁴ Tomu pak, kterýž mocen jest, zachovati vás bez úrazu, a postaviti před oblíčejem slávy své bez úhony s veselím,

²⁵ Samému moudrému Bohu, spasiteli našemu, budiž sláva a velebnost, císařství i moc, i nyní i po všecky věky. Amen.

² And they began to accuse him, saying, We found this fellow perverting the nation, and forbidding to give tribute to Cæsar, saying that he himself is Christ a King.

³ And Pilate asked him, saying, Art thou the King of the Jews? And he answered him and said, Thou sayest it.

⁴ Then said Pilate to the chief priests and to the people, I find no fault in this man.

⁵ And they were the more fierce, saying, He stirreth up the people, teaching throughout all Jewry, beginning from Galilee to this place.

⁶ When Pilate heard of Galilee, he asked whether the man were a Galilæan.

⁷ And as soon as he knew that he belonged unto Herod’s jurisdiction, he sent him to Herod, who himself also was at Jerusalem at that time.

⁸ And when Herod saw Jesus, he was exceeding glad: for he was desirous to see him of a long season, because he had heard many things of him; and he hoped to have seen some miracle done by him.

⁹ Then he questioned with him in many words; but he answered him nothing.

¹⁰ And the chief priests and scribes stood and vehemently accused him.

¹¹ And Herod with his men of war set him at nought, and mocked him, and arrayed him in a gorgeous robe, and sent him again to Pilate.

¹² And the same day Pilate and Herod were made friends together: for before they were at enmity between themselves.

¹³ And Pilate, when he had called together the chief priests and the rulers and the people,

¹⁴ Said unto them, Ye have brought this man unto me, as one that perverteth the people: and, behold, I, having examined him before you, have found no fault in this man touching those things whereof ye accuse him:

¹⁵ No, nor yet Herod: for I sent you to him; and, lo, nothing worthy of death is done unto him.

¹⁶ I will therefore chastise him, and release him.

¹⁷ (For of necessity he must release one unto them at the feast.)

¹⁸ And they cried out all at once, saying, Away with this man, and release unto us Barabbas:

¹⁹ (Who for a certain sedition made in the city, and for murder, was cast into prison.)

²⁰ Pilate therefore, willing to release Jesus, spake again to them.

²¹ But they cried, saying, Crucify him, crucify him.

²² And he said unto them the third time, Why, what evil hath he done? I have found no cause of death in him: I will therefore chastise him, and let him go.

²³ And they were instant with loud voices, requiring that he might be crucified. And the voices of them and of the chief priests prevailed.

²⁴ And Pilate gave sentence that it should be as they required.

²⁵ And he released unto them him that for sedition and murder was cast into prison, whom they had desired; but he delivered Jesus to their will.

²⁶ And as they led him away, they laid hold upon one Simon, a Cyrenian, coming out of the country, and on him they laid the cross, that he might bear it after Jesus.

²⁷ And there followed him a great company of people, and of women, which also bewailed and lamented him.

²⁸ But Jesus turning unto them said, Daughters of Jerusalem, weep not for me, but weep for yourselves, and for your children.

²⁹ For, behold, the days are coming, in the which they shall say, Blessed are the barren, and the wombs that never bare, and the paps which never gave suck.

³⁰ Then shall they begin to say to the mountains, Fall on us; and to the hills, Cover us.

³¹ For if they do these things in a green tree, what shall be done in the dry?

³² And there were also two other, malefactors, led with him to be put to death.

³³ And when they were come to the place, which is called Calvary, there they crucified him, and the malefactors, one on the right hand, and the other on the left.

³⁴ Then said Jesus, Father, forgive them; for they know not what they do. And they parted his raiment, and cast lots.

⁴⁴ And it was about the sixth hour, and there was a darkness over all the earth until the ninth hour.

⁴⁵ And the sun was darkened, and the veil of the temple was rent in the midst.

⁴⁶ And when Jesus had cried with a loud voice, he said, Father, into thy hands I commend my spirit: and having said thus, he gave up the ghost.

⁴⁷ Now when the centurion saw what was done, he glorified God, saying, Certainly this was a righteous man.

⁴⁸ And all the people that came together to that sight, beholding the things which were done, smote their breasts, and returned.

⁴⁹ And all his acquaintance, and the women that followed him from Galilee, stood afar off, beholding these things.

⁵⁰ And, behold, there was a man named Joseph, a counsellor; and he was a good man, and a just:

⁵¹ (The same had not consented to the counsel and deed of them;) he was of Arimathæa, a city of the Jews: who also himself waited for the kingdom of God.

⁵² This man went unto Pilate, and begged the body of Jesus.

⁵³ And he took it down, and wrapped it in linen, and laid it in a sepulchre that was hewn in stone, wherein never man before was laid.

⁵⁴ And that day was the preparation, and the sabbath drew on.

⁵⁵ And the women also, which came with him from Galilee, followed after, and beheld the sepulchre, and how his body was laid.

⁵⁶ And they returned, and prepared spices and ointments; and rested the sabbath day according to the commandment.

¹ Byl pak nemocen nějaký Lazar z Betany, z městečka Marie a Marty, sestry její.

² A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí, a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejíž bratr Lazar byl nemocen.

³ Tedy poslaly k němu ty sestry, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.

⁴ A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.

⁵ Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.

⁶ A jakž uslyšel, že by nemocen byl, tedy pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.

⁷ Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva.

⁸ Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a zase tam chceš jíti?

⁹ Odpověděl Ježíš: Zdaliž není dvanácte hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.

¹⁰ Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.

¹¹ To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

¹² I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

¹³ Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

¹⁴ Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.

¹⁵ A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale poďme k němu.

¹⁶ I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Poďme i my, abychom zemřeli s ním.

¹⁷ Přišel tedy Ježíš, a nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.

¹⁸ Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.

¹⁹ Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Marii, aby je těšili pro bratra jejich.

²⁰ Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.

²¹ I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

²² Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.

²³ Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.

²⁴ Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.

²⁵ Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

²⁶ A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?

²⁷ Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.

²⁸ A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.

²⁹ Ona jakž uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.

³⁰ Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.

³¹ Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě, a těšili ji, viděvše Marii, že rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.

³² Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, řkuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

³³ Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.

³⁴ A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď.

³⁵ I zaplakal Ježíš.

³⁶ Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!

³⁷ Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti aby tento neumřel?

³⁸ Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.

³⁹ Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.

⁴⁰ Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.

⁴¹ Tedy zdvihli kámen, kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.

⁴² Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.

⁴³ A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven.

⁴⁴ I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.

⁴⁵ Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho.

⁴⁶ Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil Ježíš.

⁴⁷ I sešli se přední kněží {biskupové} a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí.

⁴⁸ Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.

⁴⁹ Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem {biskupem} byv toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,

⁵⁰ Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.

⁵¹ Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem {biskupem} byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ.

⁵² A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.

⁵³ Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili.

⁵⁴ Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny blízko pouště, do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.

⁵⁵ Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.

⁵⁶ I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?

⁵⁷ Vydali pak byli přední kněží {biskupové} a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.