¹ Starší Gáiovi milému, kteréhož já miluji v pravdě.

² Nejmilejší, žádámť obzvláštně, abys se dobře měl, a zdráv byl, tak jako duše tvá dobře se má.

³ Zradovalť jsem se zajisté velice, když přišli bratří, a svědectví vydávali o tvé upřímnosti, kterak ty v upřímnosti chodíš.

⁴ Nemámť větší radosti, než abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti.

⁵ Nejmilejší, věrně děláš, cožkoli činíš bratřím a hostem,

⁶ Kteříž svědectví vydali o lásce tvé před církví. Kteréžto vyprovodíš-li, tak jakž sluší na Boha, dobře učiníš.

⁷ Neboť pro jméno jeho vyšli, a nic nevzali od pohanů.

⁸ Mámeť tedy my takové přijímati, abychom byli pomocníci pravdy.

⁹ Psal jsem zboru vašemu, ale Diotrefes, kterýž stojí o prvotnost mezi nimi, nepřijímá nás.

¹⁰ Protož přijdu-li tam, připomenuť skutky jeho, kteréž činí, mluvě proti nám zlé řeči. A nemaje dosti na tom, i sám bratří nepřijímá, i těm, kteříž by chtěli, nedopouští, a ze zboru je vylučuje.

¹¹ Nejmilejší, nenásledujž zlého, ale dobrého. Kdož dobře činí, z Boha jest; ale kdož zle činí, nevidí Boha.

¹² Demetriovi svědectví vydáno jest ode všech, i od samé pravdy; ano i my svědectví o něm vydáváme, a víte, že svědectví naše pravé jest.

¹³ Mnohoť jsem měl psáti, ale nechciť psáti černidlem a pérem.

¹⁴ Nebo mám naději, že tě tudíž uzřím, a ústy k ústům mluviti budeme. Pokoj tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdraviž i ty přátel ze jména.

²⁹ I stalo se, když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své,

³⁰ Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhož vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němž nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně.

³¹ A optal-liť by se vás kdo, proč odvazujete, tak díte jemu: Proto že Pán ho potřebuje.

³² Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli, jakž jim byl pověděl.

³³ A když odvazovali to oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko?

³⁴ A oni řekli: Pán ho potřebuje.

³⁵ I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na to oslátko, vsadili na ně Ježíše.

³⁶ A když on jel, stlali roucha svá na cestě.

³⁷ Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli,

³⁸ Řkouce: Požehnaný král, kterýž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.

³⁹ Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli jemu: Mistře, potresci učedlníků svých.

⁴⁰ I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kamení hned bude volati.

⁷ Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek.

⁸ I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

⁹ A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

¹⁰ On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

¹¹ A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými?

¹² A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

¹³ I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

¹⁴ A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

¹⁵ I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl.

¹⁶ Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

¹⁷ A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

¹⁸ Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

¹⁹ A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

²⁰ Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

²¹ Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem.

²² A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

²³ Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

²⁴ Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.

²⁵ On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

²⁶ Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.

²⁷ Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

²⁸ Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

²⁹ A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

³⁰ Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

³¹ I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.

³² Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

³³ A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

³⁴ On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne.

³⁵ I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

³⁶ Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě.

³⁷ Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou.

³⁸ Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

³⁹ A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

¹ Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.

² Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. I posadiv se, učil je.

³ I přivedli k němu zákonníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou, a postavivše ji v prostředku,

⁴ Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.

⁵ A v zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?

⁶ A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.

⁷ A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.

⁸ A opět schýliv se, psal na zemi.

⁹ A oni uslyševše to, a v svědomích svých obvinění byvše, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a ta žena u prostřed stojeci.

¹⁰ A pozdvih se Ježíš, a žádného neviděv, než tu ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?

¹¹ Kteráž řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.

¹² Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.

¹³ I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.

¹⁴ Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel, a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, aneb kam jdu.

¹⁵ Vy podlé těla soudíte, já nesoudím žádného.

¹⁶ A bychť pak i já soudil, soud můj jest pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.

¹⁷ A v zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.

¹⁸ Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.

¹⁹ Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.

²⁰ Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.

²¹ I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu svém zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.

²² I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?

²³ I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.

²⁴ Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších svých.

²⁵ I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což z počátku pravím vám.

²⁶ Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.

²⁷ Ale neporozuměli, že by o Otci pravil jim.

²⁸ Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, tak mluvím.

²⁹ A ten, kterýž mne poslal, se mnou jest. Neopustilť mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.

³⁰ Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.

³¹ Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.

³² A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.

³³ I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: že svobodní budete?

³⁴ Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.

³⁵ A služebník nezůstává v domě na věky; Syn zůstává na věky.

³⁶ Protož jestližeť vás Syn vysvobodí, právě svobodní budete.

³⁷ Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabiti; nebo řeč má nemá místa u vás.

³⁸ Já, což jsem viděl u Otce svého, mluvím; i vy tedy, co jste viděli u otce svého, činíte.

³⁹ Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.

⁴⁰ Ale nyní hledáte mne zabiti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť Abraham nečinil.

⁴¹ Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, Boha.

⁴² Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.

⁴³ Proč mluvení mého nechápáte? Proto že slyšeti nemůžete řeči mé.

⁴⁴ Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti. On byl vražedlník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.

⁴⁵ Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.

⁴⁶ Kdo z vás uviní mne z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?

⁴⁷ Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.

⁴⁸ Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?

⁴⁹ Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.

⁵⁰ Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.

⁵¹ Amen, amen pravím, vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky.

⁵² Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky.

⁵³ Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli. Kým ty se činíš?

⁵⁴ Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť Otec můj, kterýž mne chválí, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.

⁵⁵ Ale nepoznali jste ho, já pak jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.

⁵⁶ Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.

⁵⁷ Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?

⁵⁸ Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem.

⁵⁹ I zchápali kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak odšel.