¹ Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi.

² I nalezly kámen odvalený od hrobu.

³ A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše.

⁴ I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v rouše stkvoucím.

⁵ Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými?

⁶ Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

⁷ Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.

⁸ I rozpomenuly se na slova jeho.

⁹ A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i jiným všechněm.

¹⁰ Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.

¹¹ Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.

¹² Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

⁸ Byli jste zajisté někdy temnosti, ale nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte,

⁹ (Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě,)

¹⁰ O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu.

¹¹ A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete.

¹² Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti.

¹³ Ale to všecko, když bývá od světla trestáno, bývá zjeveno; cožkoli zajisté zjevné bývá, světlo jest.

¹⁴ Protož praví: Probuď se ty, kdož spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus.

¹⁵ Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří,

¹⁶ Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.

¹⁷ Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně.

¹⁸ A neopíjejte se vínem, v němž jest prostopašnost, ale naplněni buďte Duchem,

¹⁹ Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích svých Pánu,

¹⁰ Učil pak v jedné škole v sobotu.

¹¹ A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnáct let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zpřímiti.

¹² A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.

¹³ I vložil na ni ruce, a i hned zdvihla se, a velebila Boha.

¹⁴ Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sobotní uzdravoval Ježíš, řekl zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.

¹⁵ I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v sobotu neodvazuje vola svého neb osla od jeslí, a nevodí napájeti?

¹⁶ Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan, aj, již osmnácte let, což neměla býti rozvázána z svazku tohoto v den sobotní?

¹⁷ A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.

¹ Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc.

² I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu.

³ Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti.

⁴ A on odšed, mluvil s předními kněžími {biskupy}, a s úředníky, kterak by ho jim zradil.

⁵ I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.

⁶ I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.

⁷ Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek.

⁸ I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

⁹ A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

¹⁰ On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

¹¹ A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými?

¹² A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

¹³ I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

¹⁴ A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

¹⁵ I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl.

¹⁶ Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

¹⁷ A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

¹⁸ Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

¹⁹ A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

²⁰ Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

²¹ Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem.

²² A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

²³ Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

²⁴ Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.

²⁵ On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

²⁶ Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.

²⁷ Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

²⁸ Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

²⁹ A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

³⁰ Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

³¹ I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.

³² Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

³³ A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

³⁴ On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne.

³⁵ I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

³⁶ Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě.

³⁷ Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou.

³⁸ Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

³⁹ A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

⁴⁰ A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.

⁴¹ A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,

⁴² Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

⁴³ I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.

⁴⁴ A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.

⁴⁵ A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.

⁴⁶ I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.

⁴⁷ A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.

⁴⁸ Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ.

⁴⁹ A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?

⁵⁰ I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal ucho jeho pravé.

⁵¹ A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej.

⁵² I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím {biskupům} a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi.

⁵³ Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti.

⁵⁴ I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze {biskupova}. Petr pak šel za ním zdaleka.

⁵⁵ A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.

⁵⁶ A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

⁵⁷ On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

⁵⁸ A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

⁵⁹ A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest.

⁶⁰ I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

⁶¹ I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

⁶² I vyšed ven Petr, plakal hořce.

⁶³ Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

⁶⁴ A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?

⁶⁵ A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.

⁶⁶ A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží {biskupové} a zákonníci, a vedli ho do rady své,

⁶⁷ Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.

⁶⁸ A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte.

⁶⁹ Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

⁷⁰ I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem.

⁷¹ A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.