⁹ Všickni národové nechať se spolu shromáždí, a sberou se lidé. Kdo jest mezi nimi, ješto by to zvěstoval, a to, což se předně státi má, aby oznámil nám? Nechť vystaví svědky své, a spravedlivi budou, aneb ať slyší, a řeknou: Pravdať jest.

¹⁰ Vy svědkové moji jste, praví Hospodin, a služebník můj, kteréhož jsem vyvolil, tak že můžete věděti, a mně věřiti, i rozuměti, že já jsem, a že přede mnou nebyl sformován Bůh silný, aniž po mně bude.

¹¹ Já, já jsem Hospodin, a žádného není kromě mne spasitele.

¹² Já oznamuji, i vysvobozuji, jakž předpovídám, a ne někdo mezi vámi z cizích bohů, a vy mi toho svědkové jste, praví Hospodin, že já Bůh silný jsem.

¹³ Ještě prvé nežli den byl, já jsem, a není žádného, kdož by vytrhl z ruky mé. Když co dělám, kdo ji odvrátí?

¹⁴ Takto praví Hospodin vykupitel váš, Svatý Izraelský: Pro vás pošli do Babylona, a sházím závory všecky, i Kaldejské s lodimi veselými jejich.

¹³ Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl očí svých a viděl, an muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý. I šel Jozue k němu, a řekl jemu: Jsi-li náš, čili nepřátel našich?

¹⁴ I odpověděl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem přišel. I padl Jozue tváří svou na zem, a pokloniv se, řekl jemu: Co pán můj chce mluviti služebníku svému?

¹⁵ Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k Jozue: Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue.

¹ But the souls of the righteous are in the hand of God, and there shall no torment touch them.

² In the sight of the unwise they seemed to die: and their departure is taken for misery,

³ And their going from us to be utter destruction: but they are in peace.

⁴ For though they be punished in the sight of men, yet is their hope full of immortality.

⁵ And having been a little chastised, they shall be greatly rewarded: for God proved them, and found them worthy for himself.

⁶ As gold in the furnace hath he tried them, and received them as a burnt offering.

⁷ And in the time of their visitation they shall shine, and run to and fro like sparks among the stubble.

⁸ They shall judge the nations, and have dominion over the people, and their Lord shall reign for ever.

⁹ They that put their trust in him shall understand the truth: and such as be faithful in love shall abide with him: for grace and mercy is to his saints, and he hath care for his elect.

² A zmocnila se velmi ruka Madianských nad Izraelem, tak že synové Izraelští před Madianskými zdělali sobě jámy, kteréž jsou na horách, a jeskyně a pevnosti.

⁷ Když pak volali synové Izraelští k Hospodinu příčinou Madianských,

¹¹ Tedy přišel anděl Hospodinův a posadil se pod dubem, jenž byl v Ofra, kteréž bylo Joasa Abiezeritského. Gedeon pak syn jeho mlátil obilí na humně, aby vezma, utekl s tím před Madianskými.

¹² I ukázal se jemu anděl Hospodinův, a řekl jemu: Hospodin s tebou, muži udatný.

¹³ Odpověděl jemu Gedeon: Ó Pane můj, jestliže Hospodin s námi jest, pročež pak na nás přišlo všecko toto? A kde jsou všickni divové jeho, o kterýchž vypravovali nám otcové naši, řkouce: Zdaliž nás z Egypta nevyvedl Hospodin? A nyní opustil nás Hospodin a vydal v ruku Madianských.

¹⁴ A pohleděv na něj Hospodin, řekl: Jdi v této síle své, a vysvobodíš Izraele z ruky Madianských. Zdaliž jsem tě neposlal?

¹⁵ Kterýž odpověděl jemu: Poslyš mne, Pane můj, čím já vysvobodím Izraele? Hle, rod můj chaterný jest v pokolení Manassesovu, a já nejmenší v domě otce svého.

¹⁶ Tedy řekl jemu Hospodin: Poněvadž já budu s tebou, protož zbiješ Madianské jako muže jednoho.

¹⁷ Jemuž on řekl: Prosím, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, dej mi znamení, že ty mluvíš se mnou.

¹⁸ Prosím, neodcházej odsud, až zase přijdu k tobě, a vynesu obět svou a položím před tebou. Odpověděl on: Jáť posečkám, až se navrátíš.

¹⁹ Tedy Gedeon všed do domu, připravil kozelce, a po měřici mouky přesných chlebů. I vložil maso do koše, a polívku vlil do hrnce, i vynesl to k němu pod dub a obětoval.

²⁰ I řekl jemu anděl Boží: Vezmi to maso a chleby ty nekvašené, a polož na tuto skálu, a polívkou polej. I učinil tak.

²¹ Potom zdvihl anděl Hospodinův konec holi, kterouž měl v rukou svých, a dotekl se masa a chlebů přesných; i vystoupil oheň z skály té, a spálil to maso i chleby přesné. A v tom anděl Hospodinův odšel od očí jeho.

²² A vida Gedeon, že by anděl Hospodinův byl, řekl: Ach, Panovníče Hospodine, proto-liž jsem viděl anděla Hospodinova tváří v tvář, abych umřel?

²³ I řekl jemu Hospodin: Měj pokoj, neboj se, neumřeš.

²⁴ Protož vzdělal tu Gedeon oltář Hospodinu, a nazval jej: Hospodin pokoje, a až do tohoto dne ještě jest v Ofra Abiezeritského.

¹⁵ But the righteous live for evermore; their reward also is with the Lord, and the care of them is with the most High.

¹⁶ Therefore shall they receive a glorious kingdom, and a beautiful crown from the Lord’s hand: for with his right hand shall he cover them, and with his arm shall he protect them.

¹⁷ He shall take to him his jealousy for complete armour, and make the creature his weapon for the revenge of his enemies.

¹⁸ He shall put on righteousness as a breastplate, and true judgment instead of an helmet.

¹⁹ He shall take holiness for an invincible shield.

²⁰ His severe wrath shall he sharpen for a sword, and the world shall fight with him against the unwise.

²¹ Then shall the right aiming thunderbolts go abroad; and from the clouds, as from a well drawn bow, shall they fly to the mark.

²² And hailstones full of wrath shall be cast as out of a stone bow, and the water of the sea shall rage against them, and the floods shall cruelly drown them.

²³ Yea, a mighty wind shall stand up against them, and like a storm shall blow them away: thus iniquity shall lay waste the whole earth, and ill dealing shall overthrow the thrones of the mighty.

¹ Hear therefore, O ye kings, and understand; learn, ye that be judges of the ends of the earth.

² Give ear, ye that rule the people, and glory in the multitude of nations.

³ For power is given you of the Lord, and sovereignty from the Highest, who shall try your works, and search out your counsels.

⁷ Odpočívá, jest v pokoji všecka země, zvučně prozpěvují.

⁸ I jedloví veselí se nad tebou, i cedroví Libánské, řkouce: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal.

⁹ I peklo zespod zbouřilo se pro tebe, k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé, všecka knížata země; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechněm králům národů.

¹⁰ Všickni tito odpovídajíce, mluví tobě: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný učiněn?

¹¹ Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají.

¹² Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.

¹³ Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční.

¹⁴ Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.

¹⁵ A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy.

¹⁶ Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, a tebe spatřovati budou, říkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími,

¹⁷ Obracel jako v pustinu okršlek země, a města jeho bořil, vězňů svých nepropouštěl domů?

¹⁸ Všickni králové národů, což jich koli bylo, pochováni slavně doma jeden každý z nich;

¹⁹ Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná.

²⁰ Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svůj jsi pomordoval; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků.

¹⁶ Jedenácte pak učedlníků šli do Galilee na horu, kdež jim byl uložil Ježíš.

¹⁷ A uzřevše ho, klaněli se jemu. Ale někteří pochybovali.

¹⁸ A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi.

¹⁹ Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého,

²⁰ Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.

⁴ Ale Bůh, bohatý jsa v milosrdenství pro velikou lásku svou, kterouž zamiloval nás,

⁵ Také i nás, když jsme mrtví byli v hříších, obživil spolu s Kristem, (milostí spaseni jste,)

⁶ A spolu s ním vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši,

⁷ Aby ukázal v věku budoucím nepřevýšené bohatství milosti své, z dobroty své k nám v Kristu Ježíši.

⁸ Nebo milostí spaseni jste skrze víru, (a to ne sami z sebe, darť jest to Boží,)

⁹ Ne z skutků, aby se někdo nechlubil.

¹⁰ Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili.

²⁷ Vy pak jste tělo Kristovo, a oudové z částky.

²⁸ A některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravování, pomocníky, správce, rozličnost jazyků.

²⁹ Zdaliž jsou všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali všickni učitelé? Zdali všickni divy činí?

³⁰ Zdali všickni mají dary k uzdravování? Zdali všickni jazyky mluví? Zdali všickni vykládají?

³¹ Snažujte se pak dojíti darů lepších, a ještěť vyšší cestu vám ukáži.

¹ Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící.

² A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.

³ A kdybych vynaložil na pokrmy všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá.

⁴ Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.

⁵ V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.

⁶ Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.

⁷ Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.

⁸ Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde.

² Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty,

³ Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začavši vypravováno býti skrze samého Pána, od těch, kteříž jej slýchali, nám jest utvrzeno.

⁴ Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy, a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podlé vůle své.

⁵ Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme.

⁶ Osvědčilť pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš?

⁷ Maličkos jej menšího než anděly učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých.

⁸ Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. Poddav pak jemu všecko, ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. I však nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo.

⁹ Ale toho Ježíše, kterýž maličko nižší byl nežli andělé, vidíme pro utrpení smrti slavou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti.

¹⁰ Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny k slávě přiveda, vůdce spasení jejich skrze utrpení posvětil.

⁴¹ A aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.

⁴² Nebo měl dceru jedinou, asi ve dvanácti letech, a ta umírala. A když šel, tiskli jej zástupové.

⁴³ Tedy žena, kteráž nemoc svou trpěla od let dvanácti, a byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti,

⁴⁴ Přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její.

⁴⁵ I řekl Ježíš: Kdo jest, ješto se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a pravíš: Kdo se mne dotekl?

⁴⁶ I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že moc ode mne vyšla.

⁴⁷ A viduci ta žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla jemu přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.

⁴⁸ A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.

⁴⁹ A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Umřela dcera tvá, nezaměstknávej Mistra.

⁵⁰ Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Neboj se, věř toliko, a zdrávať bude.

⁵¹ A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému, než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky.

⁵² Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: Neplačtež. Neumřelať, ale spí.

⁵³ I posmívali se jemu, vědouce, že umřela.

⁵⁴ On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zvolal, řka: Děvečko, vstaň.

⁵⁵ I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti.

⁵⁶ I divili se náramně rodičové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.

¹ A svolav dvanácte učedlníků svých, dal jim moc nad duchy nečistými, aby je vymítali, a aby uzdravovali všelikou nemoc, i všeliký neduh.

⁵ Těchto dvanácte poslal Ježíš, přikazuje jim, řka: Na cestu pohanů nechoďte, a do města Samaritánských nevcházejte.

⁶ Ale raději jděte k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

⁷ Jdouce pak, kažte, řkouce: Že se přiblížilo království nebeské.

⁸ Nemocné uzdravujte, malomocné čisťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte.

¹⁶ Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.

¹⁷ Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce: Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.

¹⁸ I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe.

¹⁹ Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí.

²⁰ A však z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové, ale raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích.

²¹ V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a zjevils je nemluvňátkům. Ovšem, Otče, nebo se tak líbilo před tebou.

¹ Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,

² Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:

³ Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,

⁴ Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.

⁵ Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.

⁶ Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.

⁷ A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.

⁸ I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,

⁹ Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.

¹⁰ A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.

¹¹ Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.

¹² A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.

¹³ I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.

¹⁴ Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.

¹⁵ Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.

¹⁶ A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.

¹⁷ Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.

¹⁸ I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.

¹⁹ I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.

²⁰ A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.

²¹ Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.

²² Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.

²³ I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.

²⁴ A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:

²⁵ Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.

²⁶ V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,

²⁷ Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.

²⁸ I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.

²⁹ Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.

³⁰ I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.

³¹ A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.

³² Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.

³³ A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.

³⁴ I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?

³⁵ A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.

³⁶ A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.

³⁷ Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.

³⁸ I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.

³⁹ Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.

⁴⁰ I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.

⁴¹ I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.

⁴² I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.

⁴³ A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?

⁴⁴ Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.

⁴⁵ A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.

⁴⁶ Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,

⁴⁷ A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,

⁴⁸ Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

⁴⁹ Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,

⁵⁰ A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.

⁵¹ Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

⁵² Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

⁵³ Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.

⁵⁴ Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,

⁵⁵ Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky.

⁵⁶ I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.

⁵⁷ Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.

⁵⁸ A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.

⁵⁹ Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.

⁶⁰ Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.

⁶¹ I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.

⁶² I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.

⁶³ A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.

⁶⁴ A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.

⁶⁵ Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.

⁶⁶ A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.

⁶⁷ Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:

⁶⁸ Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.

⁶⁹ A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,

⁷⁰ Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,

⁷¹ O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,

⁷² Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,

⁷³ Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,

⁷⁴ Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,

⁷⁵ V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.

⁷⁶ Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,

⁷⁷ Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,

⁷⁸ Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,

⁷⁹ Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.

⁸⁰ Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.