¹ Potom zjevil se opět Ježíš učedlníkům u moře Tiberiadského. Zjevil se pak takto:

² Byli spolu Šimon Petr a Tomáš, kterýž sloul Didymus, a Natanael, kterýž byl z Kány Galilejské, a synové Zebedeovi, a jiní z učedlníků jeho dva.

³ Dí jim Šimon Petr: Půjdu ryb loviti. Řekli jemu: Půjdeme i my s tebou. I šli, a vstoupili na lodí hned; a té noci nic nepopadli.

⁴ A když bylo již ráno, stál Ježíš na břehu. Nevěděli však učedlníci, by Ježíš byl.

⁵ Tedy dí jim Ježíš: Dítky, máte-li jakou krmičku? Odpověděli jemu: Nemáme.

⁶ On pak řekl jim: Zavrztež síť na pravou stranu lodí, a naleznete. I zavrhli, a hned nemohli ji táhnouti pro množství ryb.

⁷ I řekl učedlník ten, kteréhož miloval Ježíš, Petrovi: Pán jest. A Šimon Petr, jakž uslyšel, že Pán jest, opásal se po košili, (nebo byl nah,) a pustil se do moře.

⁸ Jiní také učedlníci na lodí připlavili se (nebo nedaleko byli od břehu, asi okolo dvou set loket,) táhnouce tu síť s rybami.

⁹ A jakž vystoupili na břeh, uzřeli řeřavé uhlí a rybu svrchu položenou a chléb.

¹⁰ Řekl jim Ježíš: Přineste ryb, kterýchž jste nalapali nyní.

¹¹ Vstoupil pak Šimon Petr, a vytáhl síť na zem, plnou ryb velikých, sto padesáte a tři. A ačkoli jich tak mnoho bylo, neztrhala se síť.

¹² Řekl jim Ježíš: Poďte, obědujte. Žádný pak z učedlníků nesměl se ho otázati: Ty kdo jsi? vědouce, že Pán jest.

¹³ I přišel Ježíš, a vzal ten chléb, a dával jim, i rybu též.

¹⁴ To již po třetí ukázal se Ježíš učedlníkům svým, vstav z mrtvých.

¹⁶ Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků zákona, proto že nebude ospravedlněn z skutků zákona žádný člověk.

¹⁷ Jestliže pak hledajíce ospravedlněni býti v Kristu, nalézáme se i my hříšníci, tedy jest Kristus služebník hřícha? Nikoli.

¹⁸ Nebo budu-li to, což jsem zbořil, opět zase vzdělávati, přestupníkem sebe činím.

¹⁹ Já zajisté skrze zákon zákonu umřel jsem, abych živ byl Bohu.

²⁰ S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne.

¹⁹ Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.

²⁰ A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel u vrat jeho vředovitý,

²¹ Žádaje nasycen býti těmi drobty, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.

²² I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.

²³ Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho.

²⁴ I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.

²⁵ I řekl Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš.

²⁶ A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti.

²⁷ I řekl: Ale prosím tebe, otče, abys ho poslal do domu otce mého.

²⁸ Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.

²⁹ I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a proroky, nechť jich poslouchají.

³⁰ A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel s nim, budou pokání činiti.

³¹ I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.

¹ I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.

² I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.

³ I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Povstaň u prostřed.

⁴ I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Oni pak mlčeli.

⁵ A když pohleděl na ně vůkol s hněvem, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ta ruka jeho zdravá jako druhá.

⁶ A vyšedše farizeové, hned s Herodiány drželi radu proti němu, kterak by ho zahubili.

⁷ Ježíš pak odšel s učedlníky svými k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,

⁸ I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.

⁹ I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli pro zástup, aby ho netiskli.

¹⁰ Nebo mnohé uzdravoval, tak že naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli neduhy.

¹¹ A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi ten Syn Boží.

¹² Ale on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.

¹³ I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.

¹⁴ I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, a aby je poslal kázati,

¹⁵ A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:

¹⁶ Šimona, jemuž dal jméno Petr,

¹⁷ A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,)

¹⁸ A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananitského,

¹⁹ A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.

²⁰ A opět sšel se zástup, tak že nemohli ani chleba pojísti.

²¹ A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.

²² Zákonníci pak, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má, a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.

²³ A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?

²⁴ A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.

²⁵ A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.

²⁶ Tak jestliže povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.

²⁷ Žádný nemůže nádobí silného, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prvé silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.

²⁸ Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,

²⁹ Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.

³⁰ Nebo pravili: Ducha nečistého má.

³¹ Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.

³² A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.

³³ Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?

³⁴ A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.

³⁵ Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.