¹² Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

¹³ A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

¹⁴ A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

¹⁵ I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi.

¹⁶ Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

¹⁷ I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní?

¹⁸ A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

¹⁹ Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

²⁰ Totiž kterak jej vydali přední kněží {biskupové} a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

²¹ My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

²² Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.

²³ A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl.

²⁴ I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

²⁵ Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci.

²⁶ Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?

²⁷ A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

²⁸ I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

²⁹ Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

³⁰ I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

³¹ I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich.

³² I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma?

³³ A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

³⁴ Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

³⁵ I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.

¹⁶ Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků zákona, proto že nebude ospravedlněn z skutků zákona žádný člověk.

¹⁷ Jestliže pak hledajíce ospravedlněni býti v Kristu, nalézáme se i my hříšníci, tedy jest Kristus služebník hřícha? Nikoli.

¹⁸ Nebo budu-li to, což jsem zbořil, opět zase vzdělávati, přestupníkem sebe činím.

¹⁹ Já zajisté skrze zákon zákonu umřel jsem, abych živ byl Bohu.

²⁰ S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne.

¹ Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali,

² (Neboť praví: V čas příhodný uslyšel jsem tě, a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.)

³ Žádného nedávajíce v ničemž pohoršení, aby bylo bez ouhony přisluhování,

⁴ Ale ve všem se chovajíce jako Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech,

⁵ V ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracech, v bděních, v postech,

⁶ V čistotě, v umění, v dlouhočekání, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné,

⁷ V slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti na pravo i na levo,

⁸ Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jako bludní, a jsouce pravdomluvní,

⁹ Jako neznámí, a jsouce známí, jako umírající, a aj, živi jsme, jako potrestaní, a nezmordovaní,

¹⁰ Jako smutní, a však se vždycky radujíce, jako chudí, však mnohé zbohacujíce, jako nic nemajíce, a však všemi věcmi vládnouce.

³⁴ A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.

³⁵ Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.

³⁶ Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?

³⁷ Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?

³⁸ Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.

¹ I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.

¹⁴ Nebo jako člověk vycházeje na cestu, povolal služebníků svých, a poručil jim statek svůj.

¹⁵ I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podlé možnosti jeho, i odšel hned na cestu.

¹⁶ Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven.

¹⁷ Též i ten, kterýž dvě, získal i on jiné dvě.

¹⁸ Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého.

¹⁹ Po mnohém pak času přišel pán těch služebníků, i činil s nimi počet.

²⁰ A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pět hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi.

²¹ I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.

²² Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě hřivně získal jsem jimi.

²³ Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.

²⁴ Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a zbíraje, kde jsi nerozsypal.

²⁵ I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest.

²⁶ A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a zbírám, kdež jsem nerozsypal.

²⁷ Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, byl bych vzal, což jest mého, s požitkem.

²⁸ Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.

²⁹ (Nebo každému majícímu bude dáno, a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má, bude odjato.)

³⁰ A toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

¹ To pověděv Ježíš, i pozdvihl oči svých k nebi a řekl: Otče, přišlať hodina, oslaviž Syna svého, aby i Syn tvůj oslavil tebe;

² Jakož jsi dal jemu moc nad každým člověkem, aby těm všechněm, kteréž jsi dal jemu, život věčný dal.

³ Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.

⁴ Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil.

⁵ A nyní oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého touž slavou, kterouž jsem měl u tebe, prvé nežli svět byl.

⁶ Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal z světa. Tvojiť byli, a mně jsi je dal, a řeč tvou zachovali.

⁷ A nyní poznali, že všecky věci, kteréž jsi mi dal, od tebe jsou.

⁸ Nebo slova, kteráž jsi mi dal, dal jsem jim; a oni přijali, a poznali právě, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi ty mne poslal.

⁹ Já za ně prosím, ne za svět prosím, ale za ty, kteréž jsi mi dal, nebo tvoji jsou.

¹⁰ A všecky věci mé tvé jsou, a tvé mé jsou, a oslaven jsem v nich.

¹¹ Již pak více nejsem na světě, ale oni jsou na světě, a já k tobě jdu. Otče svatý, ostříhejž jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, aťby byli jedno jako my.

¹² Dokudž jsem s nimi byl na světě, já jsem jich ostříhal ve jménu tvém. Kteréž jsi mi dal, zachoval jsem, a žádný z nich nezahynul, než syn zatracení, aby se písmo naplnilo.

¹³ Ale nyní k tobě jdu, a toto mluvím na světě, aby měli radost mou plnou v sobě.

¹⁴ Já jsem jim dal slovo tvé, a svět jich nenáviděl; nebo nejsou z světa, jako já nejsem z světa.

¹⁵ Neprosímť, abys je vzal z světa, ale abys je zachoval od toho zlého.

¹⁶ Z světať nejsou, jako i já nejsem z světa.

¹⁷ Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest.

¹⁸ Jakož jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět.

¹⁹ A já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě.

²⁰ Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne,

²¹ Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal.

²² A já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jedno jsme.

²³ Já v nich, a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno, a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal, a že jsi je miloval, jakožs mne miloval.

²⁴ Otče, kteréž jsi mi dal, chciť, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu mou, kteroužs mi dal; nebo jsi mne miloval před ustanovením světa.

²⁵ Otče spravedlivý, tebeť svět nepoznal, ale já jsem tebe poznal, a i tito poznali, že jsi ty mne poslal.

²⁶ A známéť jsem jim učinil jméno tvé, a známo učiním, aby milování, kterýmž jsi mne miloval, bylo v nich, a i já v nich.