¹ Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, proto že pomazal mne Hospodin, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány skroušených srdcem, abych vyhlásil jatým svobodu, a vězňům otevření žaláře,

² Abych vyhlásil léto milostivé Hospodinovo, a den pomsty Boha našeho, abych těšil všecky kvílící,

³ Abych způsobil radost kvílícím Sionským, a dal jim okrasu místo popela, olej veselé místo smutku, oděv chvály místo ducha sevřeného. I nazvání budou stromové spravedlnosti, štípení Hospodinovo, abych oslavován byl.

⁴ Tedy vzdělají pustiny starodávní, pouště staré spraví, a obnoví města zpuštěná, pustá po mnohé národy.

⁵ Nebo postaví se cizozemci, a pásti budou stáda vaše, a synové cizozemců oráči vaši a vinaři vaši budou.

⁶ Vy pak kněží Hospodinovi nazváni budete, služebníci Boha našeho slouti budete, zboží pohanů užívati budete, a v slávě jejich zvýšeni budete.

⁷ Za dvojnásobní zahanbení vaše a pohanění prozpěvovati budete, z podílu jejich a v zemi jejich dvojnásobní dědictví obdržíte, a tak veselé věčné míti budete.

⁸ Já zajisté Hospodin miluji soud, a nenávidím loupeže při oběti, a protož způsobím, aby skutkové jejich dáli se v pravdě, a smlouvu věčnou s nimi učiním.

⁹ I vejdeť v známost mezi pohany símě jejich, a potomci jejich u prostřed národů. Všickni, kteříž je uzří, poznají je, že jsou símě, jemuž požehnal Hospodin.

¹ The Lord spoke to the children of Israel saying, ‘If you walk in my ordinances and keep my commandments and do them, I will give you rain in its season and the earth will give its produce and the trees of the plains their fruit. Your threshing time will overtake the vintage, and the vintage will overtake the sowing. You will eat your bread to the full and dwell in safety on your land; and no one shall make you afraid. And I will destroy the evil wild beasts from your lands, and war shall not pass through your land, and enemies will fall before you. Five of you will pursue a hundred and a hundred of you will pursue tens of thousands. And I will look upon you and bless you and make you increase and multiply and I will establish my covenant with you. And you will eat what is old and very old, and bring out the old to make way for the new. And my soul will not abhor you, and I will walk among you, and I will be your God and you shall be my people. But if you will not listen to me, nor observe these ordinances of mine, but disobey them, and if your soul loathes my judgements, so that you do not keep all my commandments, I in turn will treat you like this: I will bring distress upon you, and you will sow your seed in vain and your enemies will devour your labours. And I will set my face against you and you will fall before your foes and they will pursue you and you will flee though no one pursues you; and I will smash the arrogance of your pride. And I will make the heaven like iron for you and your earth like solid bronze. And your strength will be in vain and your land will not give its fruit, and the trees of the field will not give their fruit. And I will send the wild beasts of the earth against you, and they will consume your cattle, and the sword will come against you and make you few in number. And your land will be desert and your farms will be desert; because you have walked against me crook­edly, and I will walk against you with crooked rage, says the Lord God, the Holy One of Israel’.

⁷ But though the righteous be prevented with death, yet shall he be in rest.

⁸ For honourable age is not that which standeth in length of time, nor that is measured by number of years.

⁹ But wisdom is the gray hair unto men, and an unspotted life is old age.

¹⁰ He pleased God, and was beloved of him: so that living among sinners he was translated.

¹¹ Yea speedily was he taken away, lest that wickedness should alter his understanding, or deceit beguile his soul.

¹² For the bewitching of naughtiness doth obscure things that are honest; and the wandering of concupiscence doth undermine the simple mind.

¹³ He, being made perfect in a short time, fulfilled a long time:

¹⁴ For his soul pleased the Lord: therefore hasted he to take him away from among the wicked.

¹⁵ This the people saw, and understood it not, neither laid they up this in their minds, That his grace and mercy is with his saints, and that he hath respect unto his chosen.

²⁰ Neboť se bojím, abych snad přijda, nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtěl, a já nebyl nalezen od vás, jakéhož byste vy nechtěli, aby snad nebylo svárů, závistí, hněvů, vád, utrhání, reptání, nadýmání, různic,

²¹ Aby mne opět, když bych přišel, neponížil Bůh můj u vás, a plakal bych mnohých z těch, kteříž prvé hřešili, a nečinili pokání z nečistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali.

¹ Toto potřetí jdu k vám. V ústech dvou neb tří svědků staneť každé slovo.

² Předpovědělť jsem, a předpovídám podruhé jako přítomný, a nyní nepřítomný píši těm, kteříž prvé hřešili, i jiným všechněm, že přijdu-liť opět znovu, neodpustím,

¹ Napomínámť pak, aby přede vším činěny bývaly pokorné modlitby, prosby, žádosti a díků činění za všecky lidi,

² Za krále i za všecky v moci postavené, abychom pohodlný a pokojný život vedli ve vší pobožnosti a šlechetnosti.

³ Nebo toť jest dobré a vzácné před spasitelem naším Bohem,

⁴ Kterýž chce, aby všickni lidé spaseni byli, a k známosti pravdy přišli.

⁵ Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš,

⁶ Kterýž dal sebe samého mzdu na vykoupení za všecky, na osvědčení časem svým.

⁷ K čemuž postaven jsem já za kazatele a apoštola, (pravduť pravím v Kristu a neklamámť,) za učitele pohanů u víře a pravdě.

¹² Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí, a milí, v střeva milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost,

¹³ Snášejíce jeden druhého, a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu žalobu. Jako i Kristus odpustil vám, tak i vy.

¹⁴ Nadto pak nade všecko v lásku, kteráž jest svazek dokonalosti.

¹⁵ A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich, k němuž i povoláni jste v jedno tělo; a buďtež vděčni.

¹⁶ Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí, učíce a napomínajíce sebe vespolek žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci svém Pánu.

²⁴ I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.

²⁵ Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

²⁶ I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země.

²⁷ A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.

²⁸ Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.

²⁹ A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.

³⁰ I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme?

³¹ Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.

³² Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

³³ A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

³⁴ Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko.

¹⁶ I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podlé obyčeje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl.

¹⁷ I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno:

¹⁸ Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu,

¹⁹ A zvěstovati léto Páně vzácné.

²⁰ A zavřev knihu, a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole oči byly obráceny naň.

²¹ I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich.

²² A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův?

²⁷ Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.

²⁸ Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.

²⁹ Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.

³⁰ Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.

¹ Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc.

² I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu.

³ Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti.

⁴ A on odšed, mluvil s předními kněžími {biskupy}, a s úředníky, kterak by ho jim zradil.

⁵ I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.

⁶ I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.

⁷ Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek.

⁸ I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

⁹ A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

¹⁰ On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

¹¹ A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými?

¹² A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

¹³ I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

¹⁴ A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

¹⁵ I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl.

¹⁶ Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

¹⁷ A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

¹⁸ Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

¹⁹ A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

²⁰ Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

²¹ Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem.

²² A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

²³ Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

²⁴ Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.

²⁵ On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

²⁶ Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.

²⁷ Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

²⁸ Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

²⁹ A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

³⁰ Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

³¹ I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.

³² Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

³³ A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

³⁴ On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne.

³⁵ I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

³⁶ Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě.

³⁷ Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou.

³⁸ Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

³⁹ A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

⁴⁰ A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.

⁴¹ A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,

⁴² Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

⁴³ I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.

⁴⁴ A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.

⁴⁵ A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.

⁴⁶ I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.

⁴⁷ A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.

⁴⁸ Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ.

⁴⁹ A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?

⁵⁰ I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal ucho jeho pravé.

⁵¹ A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej.

⁵² I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím {biskupům} a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi.

⁵³ Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti.

⁵⁴ I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze {biskupova}. Petr pak šel za ním zdaleka.

⁵⁵ A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.

⁵⁶ A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

⁵⁷ On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

⁵⁸ A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

⁵⁹ A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest.

⁶⁰ I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

⁶¹ I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

⁶² I vyšed ven Petr, plakal hořce.

⁶³ Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

⁶⁴ A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?

⁶⁵ A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.

⁶⁶ A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží {biskupové} a zákonníci, a vedli ho do rady své,

⁶⁷ Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.

⁶⁸ A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte.

⁶⁹ Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

⁷⁰ I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem.

⁷¹ A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.