¹⁰ Protož líbost mám v nemocech, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tehdy silen jsem.

¹¹ Učiněn jsem nemoudrým, chlubě se; vy jste mne k tomu přinutili. Nebo já od vás měl jsem chválen býti; neboť jsem nic menší nebyl nežli ti velicí apoštolé, ačkoli nic nejsem.

¹² Znamení zajisté apoštolství prokázána jsou mezi vámi ve vší trpělivosti, i v divích, a v zázracích, a v mocech.

¹³ Nebo co jest, čeho byste vy méně měli nežli jiné církve, leč to, že jsem já nezahálel s obtížením vaším? Odpusťtež mi to bezpráví.

¹⁴ Aj, již potřetí hotov jsem přijíti k vám, a nebuduť zaháleti s obtížením vaším. Neboť nehledám toho, což jest vašeho, ale vás. Nemajíť zajisté synové rodičům pokladů shromažďovati, ale rodičové synům.

¹⁵ Jáť pak velmi rád náklad učiním, i sám se vynaložím za duše vaše, ačkoli velmi vás miluje, málo jsem milován.

¹⁶ Ale nechť jest tak, že jsem já vás neobtěžoval, než chytrý jsa, lstí jsem vás zjímal.

¹⁷ Zdali skrze někoho z těch, kteréž jsem poslal k vám, obloupil jsem vás?

¹⁸ Dožádal jsem se Tita, a poslal jsem s ním bratra toho. Zdali vás Titus podvedl? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili? Zdaliž ne jedněmi šlepějemi?

¹⁹ A zase domníváte-li se, že se vymlouváme před vámi? Před oblíčejemť Božím v Kristu mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu vzdělání.

¹⁰ Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.

¹¹ I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,

¹² Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.

¹³ I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte?

¹⁴ Rozsevač ten slovo rozsívá.

¹⁵ Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.

¹⁶ A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.

¹⁷ Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.

¹⁸ Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,

¹⁹ Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá.

²⁰ Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

²¹ Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

²² Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo.

²³ Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.

¹ A pohleděv, uzřel bohaté, kteříž metali dary své do pokladnice.

² Uzřel pak i jednu vdovu chudičkou, ana uvrhla tam dva šarty.

³ I řekl: V pravdě pravím vám, že vdova tato chudá více než všickni uvrhla.

⁴ Nebo všickni tito z toho, což jim zbývalo, dali dary Bohu, tato pak z své chudoby všecku živnost svou, kterouž měla, uvrhla.

⁵ A když někteří pravili o chrámu, kterak by kamením pěkným i okrasami ozdoben byl, řekl:

⁶ Nač se to díváte? Přijdouť dnové, v nichž nebude zůstaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.

⁷ I otázali se ho, řkouce: Mistře, kdy to bude? A které znamení, když se to bude míti státi?

⁸ On pak řekl: Vizte, abyste nebyli svedeni. Nebo mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem, a čas se blíží. Protož nepostupujte po nich.

⁹ Když pak uslyšíte o válkách a různicech, nestrachujte se; neboť musí to prvé býti, ale ne i hned konec.

¹⁰ Tehdy pravil jim: Povstaneť národ proti národu, a království proti království.

¹¹ A země třesení veliká budou po místech, a hladové, a morové, hrůzy i zázrakové s nebe velicí.

¹² Ale před tím přede vším vztáhnou ruce své na vás, a protiviti se budou, vydávajíce vás do škol a žalářů, vodíce k králům a k vládařům pro jméno mé.

¹³ A toť se vám díti bude na svědectví.

¹⁴ Protož složtež to v srdcích svých, abyste se nestarali, kterak byste odpovídati měli.

¹⁵ Jáť zajisté dám vám ústa a moudrost, kteréž nebudou moci odolati, ani proti ní ostáti všickni protivníci vaši.

¹⁶ Budete pak zrazováni i od rodičů a od bratří, od příbuzných i od přátel, a zmordují některé z vás.

¹⁷ A budete v nenávisti u všech pro jméno mé.

¹⁸ Ale ani vlas s hlavy vaší nikoli nezahyne.

¹⁹ V trpělivosti své vládněte dušemi svými.

²⁰ Když pak uzříte obležený od vojska Jeruzalém, tehdy vězte, žeť se přiblížilo zkažení jeho.

²¹ Tehdy ti, kdož jsou v Judstvu, utíkejte k horám, a kdo u prostřed něho, vyjděte, a kteří v končinách, nevcházejte do něho.

²² Neboť budou dnové pomsty, aby se naplnilo všecko, což psáno jest.

²³ Ale běda těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech. Neboť bude dav veliký v této zemi, a hněv nad lidem tímto.

²⁴ I padati budou ostrostí meče, a zjímaní vedeni budou mezi všecky národy, a Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů.

²⁵ I budouť znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi ssoužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití,

²⁶ Tak že zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou.

²⁷ A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře v oblace s mocí a slavou velikou.

²⁸ A když se toto počne díti, pohleďtež a pozdvihnětež hlav svých, proto že se přibližuje vykoupení vaše.

²⁹ I pověděl jim podobenství: Patřte na fíkový strom i na všecka stromoví.

³⁰ Když se již pučí, vidouce to, sami to znáte, že blízko jest již léto.

³¹ Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest království Boží.

³² Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se všecko stane.

³³ Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

³⁴ Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den.

³⁵ Nebo jako osídlo přijde na všecky, kteříž přebývají na tváři vší země.

³⁶ Protož bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka.

³⁷ I býval ve dne v chrámě, uče, ale v noci vycházeje, přebýval na hoře, kteráž slove Olivetská.

³⁸ A všecken lid na úsvitě přicházel k němu do chrámu, aby ho poslouchal.